Dokumentární film NETEČKOVANÉ PŘÍBĚHY natočil nadační fond Svědomí národa. Premiéru měl 13. září 2023.
nemlčíme o tom, co se tu dělo
Je to teprve rok a půl od doby, kdy platila nařízení typu zákaz zpěvu či “bez tečky žádná hospoda nebo divadlo”. Když opadla vlna hysterie, mnozí by byli rádi, aby se rychle zapomnělo na to, co se dělo ve společnosti v letech 2020 až 2022. Aby se nemluvilo o výpovědích z práce kvůli nenasazené roušce, policejních zásazích proti zdravým lidem, kteří chtěli jen jít na koncert, o pronásledování kvůli zdravotním rozhodnutím. Ale lidé, kteří toto zažívali, žijí mezi námi. Jejich příběhy odvahy, odporu proti nesmyslným příkazům či “jen” prostého postavení se za sebe samého jsme zaznamenali a prostřednictví dokumentu je sdílíme. Sdílení skutečných lidských příběhů je důležitým krokem na cestě k uzdravení a sjednocení. Ke smíření a odpuštění.
obyčejně neobyčejní hrdinové doby covidové
Na příbězích 24 odvážných lidí, kteří se rozhodli místo strachu postavit sami za sebe a nesklonit hlavu před tím, co by bylo v rozporu s jejich vnitřním přesvědčením, ukazuje dokument NETEČKOVANÉ PŘÍBĚHY na absurdní realitu doby nedávno minulé. Svědectví těch, kdo se kvůli rozhodnutí nepodvolovat se slepě příkazům a zákazům a zažili kvůli tomu nátlak, šikanu či dokonce násilí, doplňují vyjádření právníků, psychologů, lékařů a dalších odborníků k mnohdy nezákonnému postupu státních orgánů, nátlaku vyvíjeném médii a dalším průvodním jevům doby. V kontrastu s ukázkami z obsahu šířeného médii hlavního proudu ukazují obyčejně neobyčejní hrdinové z dokumentu, že i nelehkou dobou lze projít nezlomen.
Mezi protagonisty dokumentu jsou lidé, kteří dostali výpověď ze zaměstnání, nebo byli šikanou na pracovišti k výpovědi dotlačeni. Dalším byla odepřena nebo omezena zdravotní péče. Mnozí se setkali s policejní buzerací nebo dokonce brutalitou kvůli nenasazenému respirátoru či proto, že chtěli navštívit kulturní akci, na níž vystupovalo jejich dítě.
Řada rodičů mluví o šikaně, kterou zažívaly jejich děti, a o následcích dlouhodobého zavření škol. K některým protagonistům se obrátila zády jejich vlastní rodina, protože se nechtěli nechat naočkovat. Jiní vzpomínají na své předky, kteří byli perzekuováni a vězněni za minulého režimu, a říkají, že kdyby se podvolili nesmyslným nařízením, nemohli by se jít ani podívat za předky na hřbitov. Téměř všichni se shodují, že jim doba covidová leccos (někdy mnohé) vzala, ale také mnohé dala.
jak probíhalo natáčení dokumentu netečkované příběhy
Jednotlivé příběhy jsme začali natáčet v lednu 2023. Natáčením s lidmi, kteří během doby covidové nesehnuli hlavu, a s odborníky z oblasti práva, psychologie, medicíny a dalších oborů jsme strávili celkem 30 natáčecích dnů v různých místech republiky.
Postprodukce dokumentu znamenala několik týdnů ve střižně, kde jsme z hodin a hodin materiálu skládali výsledný dokument, dělali grafickou a zvukovou postprodukci, vybírali hudbu…Natáčení a všechny hrdiny dokumentu celou dobu zachyoval čočkou svého fotoaparátu i spoluautor námětu dokumentu a profesionální fotograf Petr Pechman.
POMOZTE PROSÍM POKRÝT NÁKLADY NA VZNIK DOKUMENTU
Dokument vznikl bez sponzorů, díky podpoře jen od drobných dárců. Pokud i Vy považujete vyprávění „netečkovaných“ příběhů z doby covidové za důležité a podporujete myšlenku jejich zachycení pro současné i budoucí generace, podpořte prosím pokrýt náklady na vznik dokumentu Netečkované příběhy darem zaslaným na účet číslo 123-3999560217/0100 (IBAN CZ38 0100 0001 2339 9956 0217, BIC KOMBCZPPXXX).
Víc takových lidí třeba … Aby se tu dalo žít…
Hlavni problem je, ze neoconi se snazi vymazat se zemskeho povrchu 1500 let stary narod a s tim sovisejici, medii vybicovana rusofobie. Covidova sikana je zastupny problem.
Ucelem narizeni bylo branit sireni epidemie. Ti, co ta narizeni sabotovali, trpeli utkvelou predstavou, ze covid je jakesi spiknuti. Nejsou to zadni hrdinove. Covid je infekce stejne jako cela rada epidemii pred nim.
Přiznám se, že na tohle jsem se nemohl dodívat. Jen jsem proklikal. To je hlavně přehlídka jájínků a ublíženců, kteří hrozně trpěli pod knutou státu, třeba že nemohli bez potvrzení o bezinfekčnosti do hospody a za divadelní zábavou, zdravotní sestry zase lamentují nad stavem světa, protože nadřízení po nich chtěli očkování, neočkovaná členka volební komise odmítající roušku byla vyvedena (ta nesvoboda!) pořádkovým orgánem z místnosti. Ty lidi vůbec nenapadlo a dodnes zjevně nenapadá, že mají zodpovědnost i za druhé!
Vzpomínám, jak v jednom moravském městečku si neodepřeli burčákové slavnosti a nakazili covidem nejen sebe, ale i své partnery a starší příbuzné. A jeden místní politik pravil, že my Pražákům nevysvětlíme, že burčák nevydrží do prosince. Ano, ten burčák nevydržel a nějaké ty staré báby pak do prosince taky nevydržely. V době pandemie došla WHO k závěru, že v české společnosti existuje velký podíl zejména mladých lidí, kteří preferují osobní svobodu před ohledem na druhé. A dva cizinci, kteří u nás v té době pobývali a měli srovnání s jinými státy, usoudili, že se chováme ke starým, jak hovada. Ale koho zajímá 40 tisíc starých mrtvých, že? Musejí udělat místo těmto „obětem“. Je to smutné, kolik lidí přichází dnes o soudnost… Snad by mohla i redakce Disputu napsat, jaký k videu zaujímá postoj. Asi by to jejich čtenáře zajímalo.