Nejasný význam ukrajinské ofenzívy u Kurska

Místní dobrovolník si prohlíží budovu poškozenou ukrajinskými údery v Kursku 16. srpna 2024 po ukrajinské ofenzivě v západní části ruské Kurské oblasti. Foto: Taťjana Makejeva / AFP

Krátkodobý úspěch nemusí mít nutně dlouhodobé účinky.

Je překvapivá ukrajinská protiofenzíva do Ruska kritickým bodem války, bezvýznamnou vedlejší akcí, nebo strategickým chybným krokem Kyjeva? Z krátkodobého hlediska byla většinou úspěšná, ale důležitý je střednědobý a dlouhodobý horizont. Má to širší důsledky pro politiku Západu vůči Rusku obecně a pro válku na Ukrajině konkrétně?

Od ruské invaze v únoru 2022 se válečné štěstí několikrát přesunulo tam a zpět a žádný vnější pozorovatel nemá ve všem pravdu. Z tohoto důvodu je na místě jistá dávka pokory. Stejně jako u většiny válek nelze přesně určit, kde by mohl být bod zlomu každé strany, ať už z hlediska schopností, nebo odhodlání, a je těžké předvídat, jak budou třetí strany na nový vývoj reagovat. Přesto nevidím příliš důvodů, proč si myslet, že vpád Ukrajiny do Kurské oblasti bude mít na její osud významný pozitivní dopad.

Jistě, ofenzíva již Kyjevu přinesla některé zjevné výhody. Poskytla Ukrajině tolik potřebnou vzpruhu a pomohla vyvrátit obavy, že se Kyjev ocitl v pasti opotřebovávací války proti většímu protivníkovi, kterého nemůže ani porazit, ani přečkat. Válka se díky tomu opět dostala na přední stránky novin a posílily hlasy volající po větší podpoře Západu. Odhalila vážné nedostatky v ruském zpravodajství a připravenosti a možná uvedla do rozpaků ruského prezidenta Vladimira Putina, ačkoli nic nenasvědčuje tomu, že by vpád snížil jeho odhodlání nebo zpomalil ruský postup v Donbasu.

Je povzbudivé vidět, že Ukrajina zaznamenala na bojišti určité úspěchy, ale je nepravděpodobné, že by tato operace ovlivnila výsledek války. Pozitivní je, že útok prokázal obdivuhodnou iniciativu ze strany Ukrajiny a působivou úroveň operačního utajení, což je důvod, proč invazní síly čelily neadekvátnímu počtu špatně vycvičených ruských obránců. V některých ohledech útok připomínal úspěšnou ukrajinskou protiofenzívu v Charkově na podzim 2022, která rovněž dosáhla taktického překvapení a čelila přesile a nezkušeným ruským jednotkám.

Naneštěstí, tyto epizody nám bohužel říkají jen velmi málo o schopnosti Ukrajiny získat pozice proti dobře připravené a dostatečně obsazené ruské obraně, která zmařila ukrajinskou ofenzivu před rokem. Kurská operace navíc může znamenat větší ukrajinské než ruské ztráty, což není poměr, který by mohla unést. Bylo by velkou chybou vyvozovat závěr, že nedávné úspěchy na kurské frontě znamenají, že další západní pomoc umožní Ukrajině znovu dobýt Donbas nebo Krym.

Tento poslední bod je zásadní, protože oba státy čelí zcela odlišným okolnostem. Obě strany ztratily mnoho vojáků a techniky, ale Ukrajina ztratila mnohem více území. Podle zveřejněných zpráv se Ukrajina nyní zmocnilaČesky asi 400 čtverečních kilometrů ruského území a donutila zhruba 200 000 Rusů tyto oblasti evakuovat. Tato čísla představují 0,0064 procenta celkové rozlohy Ruska a 0,138 procenta jeho obyvatel. Naproti tomu Rusko nyní kontroluje zhruba 20 procent území Ukrajiny a válka údajně donutila téměř 35 procent ukrajinského obyvatelstva opustit své domovy. I kdyby se Kyjevu podařilo udržet území, kterého se nedávno zmocnil, nebude to pro něj příliš výhodné vyjednávání.

Z toho vyplývá, že o osudu Ukrajiny bude rozhodovat především to, co se stane na Ukrajině, a ne kurská operace. Klíčovými faktory budou ochota a schopnost každé strany přinášet na bojišti další oběti, míra podpory, které se Ukrajině dostane od ostatních, a to, zda se nakonec podaří uzavřít dohodu, která ponechá neobsazené části Ukrajiny nedotčené a bezpečné. Za tímto účelem by Spojené státy a Evropa měly pokračovat v podpoře Ukrajiny, ale tato podpora by měla být spojena s vážnou a nesentimentální snahou o vyjednání příměří a případného urovnání. Bohužel, američtí představitelé, zdá se, zapomněliČesky, jak lze i blízké spojence přimět, aby souhlasili s příměřím, i když jsou tyto státy závislé na podpoře USA a když je příměří jednoznačně v americkém zájmu.

Kurská ofenzíva vyvolává přinejmenším dvě další otázky, ale je důležité si z nich vzít správné ponaučení. Prvním a nejzřejmějším poučením je připomínka omezeného dosahu Ruska a jeho nedostatečné vojenské výkonnosti. Od roku 2022 se nás jestřábi snaží přesvědčitČesky, že Putin je pekelně odhodlán obnovitČesky ruské impérium a možná i Varšavskou smlouvu a že Ukrajina byla jen prvním krokemČesky před tím, než zahájí nové útoky na stávající uspořádání. Vzhledem k opakovaným chybným krokům Ruska v této válce a vzhledem k tomu, že i jeho úspěšné pokroky postupovaly pomalým tempem, může ještě někdo věřit, že Rusko představuje pro zbytek Evropy vážnou vojenskou hrozbu? Vyvolávači hrozeb využívají tohoto strašáka k posílení podpory Ukrajiny, ale spoléhání se na taktiku strašení obvykle vede ke špatným strategickým rozhodnutím.

Za druhé, několik komentátorů – včetně ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského – naznačiloČesky, že úspěšný vpád Kyjeva do Ruska ukazuje, že stávající červené linie a další omezení ukrajinských operací by měly být zrušeny a že Západ by měl nechat Ukrajinu bojovat s Ruskem, jak si sama přeje. Pokud mohou ukrajinské jednotky vtrhnout na ruské území, aniž by to vyvolalo ruskou eskalaci, dokazuje to, že Putin je papírový tygr a že jeho dřívější hrozby eskalací (včetně nepříliš skrytých odkazů na jaderné zbraně) byly blufováním, které bylo nyní odhaleno.

Cílem takových argumentů je získat pro Ukrajinu více a lepších zbraní a zrušit omezení jejich použití a nedivím se ukrajinským představitelům, že tuto myšlenku prosazují. Ale tvrzení, že neexistuje žádné riziko eskalace bez ohledu na to, co Ukrajina udělá, je třeba důrazně odmítnout. Státy nejčastěji eskalují, když válku prohrávají; rozhodnutí Ukrajiny napadnout ruské území lze skutečně považovat za riskantní pokus zvrátit příliv, který se proti ní valí. Naproti tomu Putin žádnou motivaci k eskalaci nemá, pokud jeho síly v Donbasu stále vítězí. Nebezpečí, že Rusko bude eskalovat, se objeví pouze tehdy, pokud by Moskva čelila katastrofální porážce, ale k takovému případu se dnes situace nevyvíjí.

Problémem není jen přetrvávající nebezpečí eskalace v důsledku probíhající války. Měli bychom si položit otázku, zda nám morálně vyhovujeČesky pomáhat válečnému úsilí, jehož deklarované cíle jsou pravděpodobně nedosažitelné, a zároveň se vyhýbat serióznímu diplomatickému úsilí o ukončení bojů. Pravděpodobným výsledkem naší současné politiky je, že bude umírat více lidí bez zjevného politického cíle. Prosazování vyjednávání o řešení rusko-ukrajinské války je jedním z těch případů, kdy se vlastní zájem a morálka snoubí. Západ a Ukrajinci se vzdali příležitosti této válce zabránit nebo ji ukončit jednáním a nedávný vojenský úspěch Ukrajiny by měl být vnímán jako příležitost k zahájení seriózních rozhovorů o příměří, nikoli jako záminka k prodlužování nákladné války, kterou Ukrajina může přežít, ale pravděpodobně ji nevyhraje.

Stephen M. WaltČesky je významný americký politolog, publicista časopisů Foreign PolicyČesky a Quincyho Institutu pro zodpovědné vládnutíČesky a profesor Centra Roberta a Renée BelferČesky pro vědu a mezinárodní výzkum na Harvard Kennedy School. Patří k představitelům realistické školy mezinárodních vztahů. Významně přispěl k teorii neorealismu a je autorem teorie rovnováhy hrozeb. Mezi knihy, jichž je autorem nebo spoluautorem, patří Origins of AlliancesČesky (Původ aliancí, 1990), Revolution and WarČesky (Revoluce a válka, 2013) a bestseleru The Israel Lobby and U.S. Foreign PolicyČesky (Izraelská lobby a zahraniční politika USA, 2006).