Článek The Morality of Ukraine’s War Is Very Murky vyšel v časopise Foreign Policy 22. září 2023

Etické kalkulace jsou méně jasné, než si myslíte.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se dívá na předchozí setkání s vůdci Evropské unie v Mariinském paláci v Kyjevě 16. června 2022.

Jaký je morálně přijatelnější postup na Ukrajině? Na první pohled se to zdá zřejmé. Ukrajina je obětí protiprávní války, její území je okupováno, její občané vážně trpí rukou vetřelce a jejím protivníkem je autokratický režim s mnoha nepříjemnými vlastnostmi. Ponecháme-li stranou strategické kalkulace, správným morálním postojem je určitě podporovat Ukrajinu jak jen můžeme. Jak řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na shromáždění na setkání evropské strategie Jalta v Kyjevě tento měsíc: Když mluvíme o této válce, mluvíme vždy o morálce. Není divu, že předal stejné poselství, když tento týden navštívil Washington.

Jen kdyby byl morální kalkul tak jednoduchý.

Od začátku války se ti, kdo prosazují dodávat Ukrajině všechno co potřebuje tak dlouho, jak bude třeba, snažili válku vykreslit v USA obvyklým způsobem: jako přímočarý zápas dobra a zla. Podle jejich výkladu za válku může výhradně Rusko a západní politika neměla s výslednou tragédií absolutně nic společného. Vykreslují Ukrajinu jako bojující, ale odvážnou demokracii, která byla brutálně napadena zkorumpovanou imperialistickou diktaturou. Morální důsledky považují za téměř nekonečné, protože výsledek války bude údajně mít dalekosáhlý dopad na budoucnost demokracie, osud Tchaj-wanu, zachování řádu založeného na pravidlech atd. Není divu, že rychle odsoudí každého, kdo tento názor zpochybňuje, jako naivního chcimíra, ruského lokaje nebo někoho, kdo postrádá jakýkoli smysl pro morální soudnost.

Žádný z těchto argumentů by neměl být přijat bez výhrad. Není pochyb, že Rusko začalo válku a zaslouží si být za ni odsouzeno, ale tvrzení, že západní politika s tím nemá nic společného, je zpochybněné, jak nedávno uznalČesky generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Ano, Ukrajina je demokracií, ale také demokracií, která stále ještě obsahuje některé nechutné prvkyČesky, i když její charakteristika ruským prezidentem Vladimirem Putinem jako nacistického režimu je hrubě přehnaná. Tvrzení, že výsledek konfliktu bude mít hluboký dopad na celý svět, je ještě méně přesvědčivé: Korejská válka skončila patem a sjednaným příměřím, války ve Vietnamu, Iráku a Afghánistánu byly jasnými porážkami USA, ale geopolitické důsledky z těchto nehod byly většinou lokální; to pravděpodobně platí i na Ukrajině bez ohledu na konečný výsledek. Totéž mimochodem platí i naopak: drtivé vítězství Západu v první válce v Perském zálivu a porážka Srbska ve válce v Kosovu žádnou trvalou renesanci demokracie nevyvolaly. Demokracie má problémy na mnoha místech – včetně Spojených států –, ale vojenské neúspěchy v zahraničí nejsou jejich hlavní příčinou a rozhodné ukrajinské vítězství by nepřivedlo k zdravému rozumu americkou Republikánskou stranu, ani by nepřimělo Francouzku Marine Le Penovou a Maďara Viktora Orbana vzdát se svých neliberálních politických programů.

I tak je pochopitelné, proč si téměř každý na Západě – včetně mě – myslí, že morální argumenty hovoří ve prospěch Ukrajiny. Ať už byly předválečné obavy nebo křivdy Moskvy jakékoli, Rusko zahájilo ilegální preventivní válku. Tato skutečnost nedělá Rusko jednoznačně zlým (operace Irácká svoboda, vzpomíná si někdo?), ale Ukrajina stále zůstává obětí. Rusko záměrně zaútočilo na civilní cíle a spáchalo další válečné zločiny v rozsahu, který značně převyšuje vlastní porušování válečných zákonů ze strany Ukrajiny (ačkoli rozhodnutí USA poskytnout Kyjevu kazetovou munici tento obrázek poněkud kalí). Je těžké vidět mnoho morálních ctností v ruském režimu, který otravuje exulanty a odmítá klíčové principy lidských práv a v němž představitelé opozice padají z výšky z oken nebo utrpí jiné smrtelné „nehody“ se statisticky nepravděpodobnou frekvencí. Tyto a další rysy dalece vysvětlují, proč většina z nás upřímně sympatizuje s Ukrajinou a byli by rádi, kdyby zvítězil Kyjev.

To, co v tomto pohledu chybí, je poznání, že morálka dané politiky závisí také na potenciální nákladnosti různých způsobů jednání a na pravděpodobností úspěchu každého z nich. Pokud mluvíme o lidských životech, musíme pohlédnout za abstraktní principy a uvažovat o důsledcích různých alternativ v reálném světě. Nestačí jen hlásat, že dobro musí zvítězit; je třeba se také vážně zamyslet nad tím, kolik bude dosažení takového výsledku stát a zda ho lze skutečně dosáhnout. I když neexistuje způsob, jak si být na 100% jistý ani pravděpodobnými náklady ani pravděpodobností úspěchu, odmítnutí o těchto aspektech byť jen uvažovat znamená zřeknutí se morální odpovědnosti. (Vzácný pokus o analýzu, kterou obhajuji, naleznete ve zprávě RAND CorporationČesky.)

Dlouhá válka v Afghánistánu nabízí názornou ilustraci problému. Ačkoli několik pozorovatelů doufalo, že by Taliban mohl své postoje časem zmírnit, téměř každý chápal, že vítězství Tálibánu by pro většinu Afghánců, a zejména pro afghánské ženy, znamenalo morální pohromu. Ti z nás, kteří upřednostňovali stažení USA, tak nečinili proto, že by nám afghánské utrpení bylo lhostejné, ale protože jsme věřili, že naše setrvání konečný výsledek žádným významným způsobemČesky nezmění. Ti, kteří chtěli zůstat v linii, stále trvali na tom, že NATO a jeho afghánští vládní partneři to otočí #en# a že další rok, dva nebo tři nakonec přinesou vítězství; ale přijatelnou strategii pro dosažení tohoto cíle nikdy neupřesnili (a interní hodnocení byla mnohem pesimističtějšíČesky). Ať už byly původní záměry Spojených států jakékoli, životy Afghánců, kteří zemřeli, zatímco si Washington pilně vedl svou, byly ztraceny bez užitku.

Obávám se, že něco podobného se nyní děje na Ukrajině. Morální důvod pro usilování o mír – i když jsou vyhlídky nepravděpodobné a výsledky nejsou takové, jaké bychom preferovali – spočívá v uznání, že válka ničí zemi a že čím déle bude trvat, tím rozsáhlejší a trvalejší budou škody. Bohužel pro Ukrajinu, každý, kdo na to upozorníČesky a nabídne seriózní alternativu, bude pravděpodobně hlasitě a tvrdě odsouzen a téměř jistě bude příslušnými politickými vůdci ignorován.

Ti, kdo věří, že dlouhodobou odpovědí je poslat Ukrajině pokročilejší zbraně a přijmout ji co nejrychleji do NATO a Evropské unie – jak minulý víkend prohlásil sloupkařČesky New York Times Thomas Friedman – to vidí přesně obráceně. Putin šel do války především proto, aby této možnosti zamezil, a bude ve válce pokračovat, buď aby tomu zabránil, nebo aby zajistil, že to, co z Ukrajiny zbude, nebude mít žádnou cenu. Má smysl poskytnout Ukrajině dostatečnou podporu, aby Rusko nemohlo diktovat mír, ale tato podpora by měla být vázána na seriózní úsilí o ukončení války.

Zastánci tvrdé linie mají na tyto argumenty samozřejmě jasnou odpověď. Ukrajina chce dál bojovat, trvají na svém – správně, a proto bychom jí měli dát vše, co potřebuje. Odhodlání Ukrajiny bylo mimořádné a její přání by neměla být přehlížena a brána na lehkou váhu, ale tento argument není rozhodující. Pokud chtějí přátelé udělat něco, co považujete za nerozumné nebo nebezpečné, nejste morálně povinni jejich úsilí napomáhat, bez ohledu na to, jak silně jsou k tomu odhodláni. Naopak, morálně byste se provinili, kdybyste jim pomáhali jednat podle jejich přání a výsledkem byla katastrofa.

Tyto morální kompromisy se samozřejmě otupí, pokud věříte, že Ukrajina může za přijatelnou cenu vyhrát a že výsledek bude mít hluboký pozitivní dopad na celý svět. Jak bylo uvedeno výše, to je ústřední argument válečnické strany. Vzhledem ke zklamání (ne-li katastrofě) z výsledků ukrajinské  letní protiofenzivy je však stále obtížnější tuto pozice hájit. Zastánci tvrdé linie nyní doufají, že pokročilejší zbraně (armádní taktické raketové systémy [ATACMS], letouny F-16, pušky M-1, hejna dronů atd.) rovnováhu vychýlí ve prospěch Ukrajiny. Nebo spekulují, že Rusku docházejí zásoby a brzy bude na dně. Doufám, že mají pravdu, ale je příznačné, že tihle jestřábi většinou mlčí k otázce vlastních ztrát Ukrajiny. Abych byl konkrétní: Kolik Ukrajinců bylo zabito nebo zraněno a jak dlouho je může Kyjev ještě nahrazovat? Tato otázka je zásadní pro jakýkoli pokus o posouzení vyhlídek Ukrajiny, ale získat o ní spolehlivé informace je téměř nemožné.