Profesor Dr. Alfred de Zayas (Foto Thomas Kaiser)

Zeitgeschehen im Fokus (ZIF): Když dnes lidé mluví o míru, mají pocit, že se ocitli mimo čas. Je zarážející, že vytvoření nebo udržení míru není v Evropě téměř žádným tématem. Zdá se, jako bychom zapomněli na všechny zkušenosti z historie. Máte stejný pocit?

Profesor Alfred de Zayas (AZ): V okruhu mých přátel a známých to tak naštěstí není. Chceme mír a děláme, co můžeme, abychom usnadnili příměří. Moji kolegové profesoři jsou stejně znepokojeni provokacemi NATO jako já neustálou eskalací ze strany Izraele. Moji přátelé diplomaté v Ženevě také usilují o mír. Ne vždy se však odváží jasněji vystoupit v Radě OSN pro lidská práva nebo odsoudit válečné štváče. V poslední době se mi někteří z mých amerických přátel diplomatů vyhýbají. Když pozorně posloucháme, co říkají naši politici v USA, Velké Británii, Francii, Německu a dokonce i ve Švýcarsku, je těžké si nezoufat. Někteří politici a média zjevně chtějí válku a na diplomacii nemyslí. Vážně věří, že Putin jen blafuje, a myslí si, že případnou jadernou válku lze vyhrátČesky a přežítČesky.[1] Čtete-li média, uvědomíte si, jak jsou politici a novináři nezodpovědní, jak bezostyšně lžou a jak nestoudně reprezentují jednotný názor. New York Times, Washington Post, CNN, BBC, Le Monde, Le Figaro, France-Info, FAZ, Die Zeit, ntv, NZZ, RTS, dokonce i Tribune de Genève – podávají nám neúplné zprávy a dvojí standardy: ruská invaze byla „nevyprovokovaná“, izraelská agrese proti Gaze, Libanonu, Sýrii je zajištění bezpečnosti nebo právo na sebeobranu.

ZIF: Má Izrael právo na sebeobranu?

AZ: Ano, Izrael by se mohl odvolávat na článek 51 Charty OSN, pokud by byl napaden Íránem, Irákem, Sýrií nebo Tureckem, ale to není tento případ. Pokud jde o Palestince, jedná se o zcela jinou situaci podle mezinárodního práva. Izrael je okupační mocností. Podle Ženevských úmluv z roku 1949 a protokolů z roku 1977 musí okupační mocnost své obyvatelstvo chránit, nikoliv masakrovat. Podle poradních stanovisek Mezinárodního soudního dvora z 9. července 2004 a 19. července 2024, podle rezoluce Rady bezpečnosti č. 242 z 22. listopadu 1967 a podle zpráv zvláštní zpravodajky OSN Francesky Albanese se Izrael musí stáhnout ze všech okupovaných území a zaplatit Palestincům odškodnění. Neudržitelná výmluva, že genocida Palestinců od 7. října 2023 je druhem „sebeobrany“, nemá v mezinárodním právu naprosto žádnou platnost. Je to výsměch a bezohlednost vůči obětem.

ZIF: Co může ohrozit lidstvo, pokud nakonec nezvítězí rozum?

AZ: Reálně vzato, dnes hrozíČesky jaderná válkaČesky,[2] ale západní média o ní nechtějí mluvit. Toto nebezpečí je větší než kdykoli předtím, rozhodně větší než v době kubánské krize v říjnu 1962, kterou jsem velmi intenzivně prožíval v Chicagu. V našem domě v Chicagu jsme měli protiatomový kryt – plný potravin – včetně masových konzerv a sardinek, ale také spousty čokolády a dalších sladkostí, které jsme s bratrem pravidelně vybírali. Tehdy jsme si říkali, že možná zítra nebo pozítří. Takže „carpe diem / užívejte dne“!

Tehdy jsme si samozřejmě neuvědomovali, co to všechno znamená, že apokalypsa není žádné dobrodružství. Někteří „dospělí“ politici to zřejmě nechápali. Nezažili ji a mluví o ní, jako by to byla počítačová hra. Když je člověk mladý, myslí si, že je nesmrtelný. Dnes, jako starému člověku, mi připadá neskutečné, jak naši politici stále provokují a vyostřují situaci. Zároveň zlehčují genocidu v Gaze a obviňují Hamás a Hizballáh, ale ne sebe. Viní Putina, ale ne Bidena, Stoltenberga, Rutteho, von der Leyenovou, Zelenského nebo Netanjahua.

ZIF: Co je v zásadě potřeba k tomu, aby spolu lidé žili v míru?

AZ: Především – respekt. Ten se však již do značné míry vytratil. Potřebujeme mentální postoj, který nebude založen na konfrontaci, ale na kompromisu. Zdá se, že se také vytratil rozum. Ať se nám to líbí, nebo ne, máme v sobě zakořeněnou kulturu války. V médiích se mluví o toleranci vůči sexuálním menšinám, ale ne o nezbytné toleranci vůči odlišným politickým názorům a představám jiných lidí a národů. Média nám říkají, že máme jednotný názor, a pokud mu oponujeme, jsme označováni za radikály nebo dokonce „intelektuální teroristy“.

ZIF: Nabízí se otázka, proč nejsme schopni kritického myšlení.

Je to přímý důsledek desítek let indoktrinace ze strany médií, škol, univerzit atd. Jakým hodnotám nás učí? Co si představujeme pod pojmy čest a vlastenectvíČesky?[3] Kdo jsou největší lidé ve světových dějinách? Koho bychom měli obdivovat? Nezaslouží si to Kant, Beethoven, Goethe, Rilke, Victor Hugo, Gabriel García Marquez, Pablo Neruda, Henri Dunant, Bertha von Suttner, Nelson Mandela – místo válečníků jako Julius Caesar, Timur Lenk, Napoleon, Churchill, Paton, Barak Obama …? To jsou otázky, které by měly být zodpovězeny v našich školách. V dnešní době jen málo lidí přemýšlí samostatně. Horatiova věta (Listy 1, II, 40): „Všichni lidé jsou schopni myslet: „sapere aude – mysli sám za sebe!“ je zapomenuta.

ZIF: Co chybí naší společnosti, která je vzájemnou provázaností mezi lidmi?

AZ: Proč se neučíme tradičním hodnotám, jako je slušnost, pokora, trpělivost, věrnost a víra, odpuštění, láska k pravdě? Naše společnost a naše média nás učí dvěma hlavním zásadám: „moc je správná“ a „účel světí prostředky“. Nežijeme podle Kázání na hoře, podle humánních zásad, ale raději praktikujeme Machiavelliho. Není pochyb o tom, že naše školní vzdělání je nedostatečné. Proto potřebujeme Globální pakt o výchově k míru. Jako zvláštní zpravodaj OSN jsem to již několikrát navrhoval. A nejen mladá generace musí získat novou perspektivu prostřednictvím výchovy k míru. My starší – dospělá generace – musíme také změnit své paradigma. K tomu jsou zapotřebí politici a média, kteří jsou rozumní a zakotvení v realitě. Ale oni, naši mizerní politici, kteří tyto hodnoty často postrádají, jsou problémem, nikoli řešením – o mainstreamových novinářích ani nemluvě. Je tak absurdní, že v našich médiích je jako osvoboditel v Sýrii oslavován člověk, na kterého USA vypsaly odměnu 20 milionů dolarů za terorismus.

ZIF: Co je třeba udělat, abychom vnímali druhé jako lidi, kteří cítí a prožívají bolest, utrpení a radost stejně jako my?

AZ: Nenaučili jsme se vnímat druhé jako lidské bytosti. Ani se nesnažíme druhé pochopit – odlidšťujeme je a démonizujeme. Jsme všeználci a domýšlíme si, že jsme schopni soudit druhé, aniž bychom jim naslouchali. Spolu s kulturou války jsme si vytvořili také kulturu samolibosti, nekompromisnosti a solipsismu. Z definice jsme „ti dobří“. Naším „posláním“ je vyvážet demokracii a lidská práva do zbytku světa. Při pohledu na realitu to zní absurdně, ale naši politici se nechali strhnout vlastní propagandou. Skutečně věří tomu, co nám říkají. Nyní si uvědomují, že se jim kontrola nad světovými záležitostmi postupně vytrácí, a to je činí nervóznějšími, agresivnějšími a nebezpečnějšími. Místo aby si položili otázku, zda se nemýlí, zda se nedopustili zásadních chyb, zvyšují svůj hlas. Démonizují domnělého protivníka a sami sebe potvrzují jako morální autority.

ZIF: Válka na Ukrajině je příkladem, kdy si uvědomíte, že přes všechna ujišťování, že chtějí Ukrajině pomoci dodávkami dalších zbraní a obětováním dalších životů, nemají zastánci války s Ukrajinci žádnou empatii. Jak mohou lidé vyvíjet tlak na vlády, aby přestaly dodávat zbraně Ukrajině a Izraeli? Jak může lid donutit Zelenského, aby vyjednal mír a pohnat Netanjahua před soud?

AZ: Lidé mají neustále vymyté mozky médii. Bohužel mnozí v USA, Velké Británii, Německu a dalších zemích NATO věří značné části propagandy, kterou je krmí Biden, Trump, Macron, Starmer, Scholz. Musí se naučit kontrolovat jejich politiku. Koneckonců největší překážkou je každodenní mediální bombardování. Všude se snaží ohlupovat obyvatelstvo – lidé jsou ve většině zemí neutralizováni. Informace jsou potřeba k tomu, aby se na vlády vyvíjel tlak. Média jsou však ve službách Washingtonu a Bruselu. Proto jsou RT a Sputnik v Evropě blokovány. Lidé se nesmějí dozvědět, co říkají a co si myslí Rusové. Proto jsou tak důležité rozhovory Tuckera Carlsona, včetně jeho rozhovoru s Putinem 6. února 2024[4] a se Sergejem Lavrovem 5. prosince 2024[5].

Situace je natolik vážná, že bychom měli všichni vyjít do ulic a protestovat proti válečným štváčům. Měli bychom požadovat okamžité příměří. To se však nedějeČesky[6], protože se nebezpečí neřeší, protože neexistuje seriózní zpravodajství a v západních vládách nejsou téměř žádní chytří lidé – spíše hlupáci. Dokonce i na univerzitách panuje názorový teror a profesorům, kteří mají vlastní názor na mír, hrozí ostrakizace nebo propuštění. Tady v Americe máme řadu profesorů jako Noam Chomsky, Jeffrey Sachs, John Mearsheimer, Francis Boyle, Dan Kovalik, Stephen Kinzer, kteří už léta stanovují správnou diagnózu a formulují konkrétní řešení. Bohužel nikdo z nich není v Bidenově administrativě a nebude ani v Trumpově týmu. V Evropě jsou také bystré mozky, například profesor Glen Diesen v Norsku, profesor Hans Köchler v Rakousku a Daniele Ganser ve Švýcarsku. Ti jsou však v menšině.

Problém však není nový. Již 10. června 1963 hovořil John F. KennedyČesky o „tématu, o němž se příliš často neví a jehož pravdivost se příliš zřídka uznává – a přitom je to nejdůležitější téma na světě: světový mír“[7].

ZIF: Co by se muselo stát před třemi lety, nebo možná ještě dříve, aby se zabránilo válce?

AZ: Válku na Ukrajině vyprovokovalo NATO. Popírat to je směšné. Bez expanze NATO na východ od roku 1997, bez převratu na Majdanu v roce 2014, bez Porošenkovy a Zelenského militantní rusofobie by žádná válka nebyla. Dohody z Minsku I a II mohly zaručit územní celistvost a bezpečnost Ukrajiny. Ukrajina však byla NATO povzbuzena, aby smlouvy porušila. Putin se osm let snažil najít kompromis s NATO. Osm let jednání v OBSE a v normandském formátu – zbytečně, protože NATO nemělo na kompromisu zájem. V prosinci 2021 předložil Sergej Lavrov dva návrhy smluv o vybudování nové společné bezpečnostní architekturyČesky v Evropě[8], které ani nebyly považovány za hodné projednání. Jens Stoltenberg a Joe Biden je okamžitě odmítli. NATO chtělo zajistit totální hegemonii USA a vnutit Rusům unipolaritu. Dopustilo se přitom vážného přehmatu. Fantazie o „nadvládě v celém spektru“ se ukázala být propadákem.

ZIF: Co by bylo třeba udělat dnes, aby takový potenciál stupňující se krize vůbec nevznikl?

AZ: Generální tajemník OSN António Guterres mohl udělat mnohé, ale selhal. Mohl být hlasem rozumu a nejen odsoudit provokace a eskalace ze strany NATO, ale mohl také přesvědčit Valné shromáždění, aby je odmítlo a přijalo rezoluci „Sjednocení pro mír“, například o uvalení úplného zbrojního embarga na Ukrajinu a Izrael. V OSN je nedostatek vůdčích schopností. Selhal nejen António Guterres, ale i vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk, který až příliš rád uplatňuje dvojí metr, pokud jde o válku na Ukrajině. Volker Türk měl také pojmenovat a zostudit zločiny NATO. I on měl argumentovat ve prospěch nové bezpečnostní architektury pro Evropu a celý svět. Koneckonců mír je také lidským právemČesky[9].

OSN selhává i v dalších oblastech. Guterres ani Türk navíc neprojevili odvahu označit genocidu v Gaze za zločin. Zvláštní zpravodajka Francesca Albanese je však odvážnější[10].

ZIF: Kromě lidské schopnosti vytvářet a zajišťovat mír jistě existují mezinárodní mechanismy, které jsou založeny právě na této schopnosti?

AZ: Mír je hlavním úkolem OSN. Nemá však žádné účinné mechanismy. Bez zbraní nelze vést válku. Je proto skandální, že zbraně jsou nadále dodávány na Ukrajinu a do Izraele a že se OSN nepodařilo zavést a prosadit úplné zbrojní embargo. Existuje řada „plánů“ či návrhů na mír, mimo jiné od Brazílie, Číny, Jihoafrické republiky, Vatikánu atd. USA, Izrael a Ukrajina však tyto projekty odmítají, a tak války na Ukrajině a v Gaze pokračují. Užitečné by bylo zprostředkování papežem Františkem, ale i Františka Ukrajina a Izrael odmítají. A přesto je tento darebák Zelenskyj pozván Macronem a přiletělČesky do Paříže na znovuotevření katedrály Notre Dame[11], kam byl pozván i papež František. Ten Macronův narcismus moudře neuctil.

ZIF: Vidíte východisko z tohoto dilematu?

AZ: V krátkodobém horizontu je těžké vidět východisko. Jedním z předpokladů by byla přítomnost skutečných politiků, kteří by se snažili o diplomatické řešení se smyslem pro míru a vážnost. S výjimkou Viktora Orbána a Roberta Fica se státníci (či státnice) takového kalibru ve státech NATO nenacházejí. Míru nelze dosáhnout ani v Izraeli, dokud v čele vlády stojí zločinec, jako je Benjamin Netanjahu. Doufejme, že bude konečně zatčen a za své válečné zločiny odsouzen[12].

Mírová jednání prezidenta Erdogana v březnu 2022 byla rozumná a zajistila by mír a stabilitu na Ukrajině. Zelenskyj tento kompromis odmítl. Dnes to vypadá, že NATO není ochotno uznat, že vojenské vítězství nad Ruskem není možné. Místo toho, aby okamžitě usilovalo o příměří a nový kompromis, pokračuje v eskalaci a vystavuje nás i celý svět riziku jaderné katastrofy. Snad někteří v Pentagonu konečně pochopí, že Putin neblafuje a že Rusko je připraveno použít rakety Orešnik proti Berlínu, Paříži, Londýnu a New Yorku.

Mír na Blízkém východě by byl možný, kdyby Izrael respektoval rezoluci Rady bezpečnosti č. 242Česky z 22. listopadu 1967[13], kdyby Izrael realizoval doporučující stanoviska Mezinárodního soudního dvoraČesky z 9. července 2004[14] a 19. července 2024Česky,[15] tři rozhodnutí ICJ z roku 2024. Kdo nese hlavní vinu? USA, které zhruba padesátkrát vetovaly Radu bezpečnosti OSN, aby zločiny izraelské vlády zakryly a sankce proti Izraeli zablokovaly. Je však třeba odsoudit i spoluvinu evropských států, protože Dánsko, Německo, Francie, Velká Británie, Nizozemsko, Polsko atd. poskytly izraelské vládě vojenskou, politickou, diplomatickou, ekonomickou a propagandistickou podporu.

ZIF: Co tento vývoj znamená pro Západ?

AZ: Pozorujeme, jak se hroutí mezinárodní právo z roku 1945 – právní řád vytvořený USA a Velkou Británií, Charta OSN a Norimberské zásady. Kdo tento normativní světový řád zničil? Ne Čína, ne Rusko, ale naši západní politici, kteří svými válkami, lží a intelektuální nepoctivostí důvěryhodnost Západu zničili. Většina lidstva v Latinské Americe, Africe a Asii ztratila důvěru v Západ z dobrého důvodu. Od Západu se odvracejí. Už nejsme lídry v oblasti mezinárodního práva a lidských práv. Většina lidí nás považuje za pokrytce a tyrany. Možná nás ještě nějakou dobu poslouchají – ale ze strachu před sankcemi nebo bombami, ne z respektu nebo sympatií. USA a NATO nesou odpovědnost za tuto mizérii, která skrývá řadu nebezpečí.

Západ stojí na špatné straně dějin – na Ukrajině stejně jako v Izraeli, Gaze, Libanonu a Sýrii. Západ se přepočítal a my nemůžeme vrátit čas. Škody nelze napravit ani vrátit zpět. Většina lidí na světě nechce zapomenout na škody, které jsme napáchali, a neodpustí nám je. Jednoho dne bude muset Západ zaplatit miliardové reparace. Nic neukázalo megalomanii moci tak zřetelně jako genocida v Gaze, kterou tak dobře zdokumentovalaČesky zvláštní zpravodajka OSN Francesca Albanese.[16] Tisíce stran dokumentace Jihoafrické republiky ve stížnosti k Mezinárodnímu soudnímu dvoru rovněž obviňují nejen Izrael, ale i spolupachatele USA, Velkou Británii, Francii a Německo. Zatykač na Netanjahua je zároveň zatykačem na všechny spolupachatele. Ano, všechny vlády Západu se podílejí na genocidě. Naše „image“ se zhroutila. Jsme svědky morálního bankrotu Západu.

ZIF: Co můžeme dělat?

AZ: Z tohoto dilematu se nedostaneme, dokud politici nebudou ochotni přiznat vlastní chyby. Dokud budou naši politici samolibí a neústupní, dokud se budou soustřeďovat na násilí a odmítat vyjednávání, dokud budou věřit fantaziím Francise Fukuyamy[17], mír nebude. Kromě toho je tu ještě jedna válka – informační válka. Pokud se bude obyvatelstvu i nadále lhát a klamat, nelze dosáhnout žádného trvalého řešení. Jak víme od Římanů, mundus vult decipi – svět chce být obelháván[18].

Musíme dosáhnout obratu. Desetitisíce, ba statisíce lidí by měly vyjít do ulic. Musíme ve jménu lidských práv pozvednout hlas proti vraždění, proti genocidě, proti běsnícímu Býku války[19], proti nesmyslnému zbrojení. Ti, kdo jsou za tuto katastrofu zodpovědní, by měli pocítit naši sílu. Můžeme také doufat a modlit se: „Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis .. dona nobis pacem“ – „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi .., daruj nám pokoj.“ O to více v době adventu! Modleme se tedy za pokojný začátek roku 2025, za příměří na Ukrajině a na Blízkém východě, za začátek materiální a duchovní obnovy. A přispějme k tomu i my. Máme jen jeden svět, který zanecháme svým dětem a vnukům. V jakém stavu jej chceme předat?

ZIF: Profesore de Zayasi, děkuji vám za rozhovor.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

V originále „gegen Taurus“, což zde znamená proti dodávce řízených střel Taurus německého Bundeswehru na Ukrajinu – viz Taurus-KontroverseČesky. Býk je také převtělením boha Dia, jenž podle řecké mytologie unesl fénickou princeznu Europu a v aktuální podobě reprezentuje zaoceánskou mocnost, která uvrhla Evropu do válečného zmatku.

---

Alfred-Maurice de ZayasČesky (*1947) je profesor mezinárodního práva a historie na Ženevské škole diplomacie, působil jako hostující profesor na mnoha univerzitách v USA, Kanadě, Německu, Španělsku a Švýcarsku. V letech 2012-2018, kdy byl nezávislým expertem OSN pro mezinárodní řád, vypracoval 14 zpráv pro Valné shromáždění OSN a Radu pro lidská práva, v nichž formuloval „25 zásad mezinárodního řádu“. V letech 1980-2003 působil jako vedoucí právník Úřadu OSN pro lidská práva v Ženevě, zastával funkci tajemníka Výboru OSN pro lidská práva a vedoucího petičního oddělení. Je autorem desítky knih, mimo jiné Building a Just Global OrderČesky (Budování spravedlivého světového řádu, 2021), The Genocide against the Armenians 1915-1923 (Genocida Arménů 1915-1923, 2010), United Nations Human Rights Committee Case LawČesky (Judikatura Výboru OSN pro lidská práva, 2009), The Human Rights IndustryČesky (Průmysl lidských práv, 2021), Countering Mainstream NarrativesČesky (Vyvracení mainstreamových narativů, 2022). Publikoval řadu článků týkajících se arménské genocidy a práva na sebeurčení Arménů v Náhorním Karabachu a vystupoval na tato témata v Evropském parlamentu. Je americkým a švýcarským občanem, žije ve švýcarské Ženevě se svou manželkou Carlou. V letech 2006-9 a 2013-17 byl prezidentem P.E.N. International Centre Suisse.