1. Sergej Lavrov: Prohlášení k projevu prezidenta Emanuela Macrona
2. Drago Bosnic: Jak životaschopný je Macronův jaderný deštník?
3. Alastair Crooke: Jak se Trump soustřeďuje na svůj hlavní cíl, Globální Reset, čelí Evropa „vibracím“

Prohlášení ministra zahraničí RF Sergeje Lavrova k projevu Emanuela Macrona

Fotokoláž: fanpage.it

Před summitem EU věnovaným ukrajinské krizi a konfrontaci s Ruskem francouzský prezident Macron pronesl mimořádně agresivní protiruský projev, v němž naši zemi označil, stejně jako při několika předchozích příležitostech, za „hrozbu pro Francii a Evropu“. Aniž by předložil jakékoli důkazy, jak to obvykle dělá, obvinil naši zemi ze všech smrtelných hříchů od kybernetických útoků a vměšování do voleb až po naše údajné plány na útok na další země v Evropě.

S podobnými výmysly a provokativními tvrzeními jsme ho slyšeli přicházet i dříve. Snad poprvé je však vyložil tak intenzivním a nesmiřitelným způsobem, díky němuž znějí jako katechismus rusofobního akčního programu.

Pozoruhodné je, že francouzský vůdce opakovaně zveřejnil své plány zatelefonovat prezidentu Putinovi, aby s ním projednal způsoby dosažení mírového urovnání na Ukrajině a zajištění bezpečnosti v Evropě. Ruská strana byla k diskusi o těchto otázkách vždy otevřená. Macron se však i tentokrát omezil na halasnou veřejnou rétoriku.

Francouzský prezident se usilovně snaží přesvědčit francouzské občany o „existenční hrozbě“ přicházející z Ruska. Rusko Francii ve skutečnosti nikdy neohrožovalo, naopak jí pomáhalo bránit její nezávislost a suverenitu ve dvou světových válkách. Macronova prohlášení však pro Rusko představují skutečnou hrozbu.

Francouzský vůdce se odvolává na zahraničně-politické tradice své země, ale jeho rétorika je s nimi i s ideologickým odkazem gaullismu v rozporu. Nemůže si neuvědomovat, že se význačné postavení Francie na mezinárodní scéně po desetiletí opíralo o snahu jeho předchůdců hrát v mezinárodních záležitostech vyvažující roli a přispívat ke zmírnění napětí mezi Ruskem a Západem. Již de Gaulle svého času předložil koncept nedělitelné bezpečnosti od Atlantiku po Ural, spočívající v utváření konsensu a zohledňování názorů a zájmů všech zemí na našem kontinentu. V protikladu k tomu jsme svědky toho, jak se oficiální Paříž od těchto základních principů francouzské zahraniční politiky odklání.

Projev prezidenta Macrona se týká poskytnutí bezpečnostních záruk Ukrajině. O bezpečnostních zárukách pro Rusko však nepadlo ani slovo. Je pozoruhodné, že absence takových záruk a nekončící pokusy Západu vytvářet pro naši zemi hrozby, především prostřednictvím bezuzdného rozšiřování NATO, které bylo v rozporu se sliby, jež nám byly dány, a také snaha udělat z Ukrajiny protiruské předmostí, vedly k současné krizi. Opakovaně a po mnoho let jsme na to západní lídry, včetně pana Macrona, upozorňovali. Je to další případ potvrzující naše přesvědčení, že Paříž nadále není ochotna s životními zájmy naší země počítat a soustředí se na to, aby nás „donutila“ podřídit se rozhodnutím, která vyhovují Západu. Buďte si jisti, že k tomu nikdy nedojde.

V reakci na to, co měl pan Macron ve svém projevu říci, jsme nuceni znovu připomenout, že tragédie Ukrajiny se datuje od roku 2014, kdy se po převratu chopily moci v této zemi se souhlasem a podporou Západu otevřeně neonacistické síly. Daly si za cíl diskriminovat ruské a ruskojazyčné obyvatelstvo a vymýtit ruský jazyk, kulturu a kanonické pravoslaví, což vedlo ke krvavému občanskému konfliktu v Donbasu.

Přehnaně troufalá tvrzení, že Rusko porušilo minské dohody, neobstojí a vypadají jako snaha přenést vinu na nás. Naše země prosazovala přísné dodržování těchto dohod, zatímco Kyjev s tichým souhlasem a podněcováním svých západních kurátorů své závazky všemožně sabotoval. Bývalí představitelé Francie, Německa a Ukrajiny opakovaně veřejně přiznali, že těchto dohod využili pouze k přípravě na válku.

Jaká je představa francouzského vůdce o „cestě k míru“? Je to ta stejná stará – zaplavit Ukrajinu zbraněmi západní výroby a pokračovat v nepřátelství a zapojit EU a NATO do bezprecedentního zvyšování vojenských výdajů. V tomto kontextu vypadá obviňování Ruska z navyšování vojenských rozpočtů a početní síly jeho ozbrojených sil absurdně. Vždyť souhrnný vojenský rozpočet zemí NATO je dvakrát vyšší než výdaje na obranu zbytku světa dohromady a vojenský rozpočet EU je násobně vyšší než ruské výdaje na obranu. Stejně tak stojí za připomenutí, že je ruský program výstavby armády vynucenou reakcí na agresivní politiku NATO, včetně urychleného členství Švédska a Finska v NATO.

Pokud jde o Macronův nápad rozmístit na Ukrajině západní vojenské kontingenty pod záminkou mírových sil, opakovaně jsme dali najevo, že je to nepřijatelné. To, co v podstatě představuje okupaci Ukrajiny, by nevyhnutelně vedlo k mimořádně nebezpečné eskalaci.

Z prohlášení prezidenta Macrona jasně vyplývá podtext jaderného vydírání. Na povrch vyplouvají ambice Paříže stát se jaderným „patronem“ Evropy tím, že jí poskytne svůj „jaderný deštník“, který by téměř nahradil ten americký. Netřeba dodávat, že to bezpečnost Francie ani jejích spojenců nijak neposílí. Kromě toho se francouzský jaderný potenciál s jaderným potenciálem Spojených států nedá srovnávat. Francie má pouze 56 nosičů jaderných hlavic, zatímco Spojené státy jich mají 898. Celková kapacita jaderné složky francouzských ozbrojených sil činí 67,2 megatun, zatímco Spojené státy se mohou pochlubit neuvěřitelnými 1 814 megatunami. Rusko bezpochyby vezme výroky francouzského prezidenta při plánování své obranné strategie v úvahu.

Z tohoto projevu má člověk špatný pocit ohledně prezidenta Macrona, který se snaží vystupovat jako nový vůdce „svobodného světa“. Fakticky vypráví příběh, pokud chcete vidět současnou nevalnou úroveň zatrpklých evropských elit takovou, jaká skutečně je. Hrozící normalizace mezi Ruskem a USA, která se právě začala rýsovat, a první kroky k mírovému řešení ukrajinské krize mezi nimi vyvolávají skutečnou paniku. Člověk by si myslel, že Evropané, kteří byli v době studené války v centru konfrontace mezi velmocemi, by měli mít větší zájem než kdokoli jiný na tom, aby se trajektorie rusko-amerických vztahů změnila, napětí se uvolnilo a mezi Moskvou a Washingtonem začal konstruktivní dialog.

Netřeba dodávat, že je vyhraněný militarismus francouzského prezidenta diktován i domácí agendou. Vojenská rétorika je způsobem, jak odvést pozornost vlastního obyvatelstva od zhoršujících se socioekonomických problémů ve Francii a EU, přesunout pozornost na vnější pseudohrozby a nějakým způsobem upevnit svou vratkou politickou pozici, která v posledním roce dostala jednu či dvě rány.

Macronův projev způsobil, že z politiků opadlo vše, co z jejich masek zbývalo, a ukázal, kdo „stranu války“ vede. Ukázal také, kdo se doopravdy staví proti příměří a sází na pokračování a eskalaci konfliktu na Ukrajině.

Sergej Viktorovič LavrovČesky (*1950) je ruský diplomat a od roku 2004 ministrem zahraničí Ruska. Je nejdéle sloužícím ruským ministrem zahraničí od dob Andreje Gromyka v Sovětském svazu. V roce 1972 absolvoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO). Své první sovětské diplomatické působiště získal na Srí Lance a kromě rodné ruštiny hovoří plynně sinhálsky, dhivehi, anglicky a francouzsky. V letech 1981-1988 zastával několik funkcí na sovětské stálé misi při OSN v New Yorku. Od konce 80. let byl zástupcem ředitele a poté ředitelem odboru mezinárodních organizací ministerstva zahraničních věcí a v roce 1992 se stal náměstkem ministra zahraničních věcí. Později v letech 1994-2004 působil jako stálý představitel Ruské federace při OSN. V létě 2020 vyšla sbírka jeho básní Последний компромисс с БогомČesky (Poslední kompromis s Bohem).

Zpět na obsah

Analýzu Drago Bosnice How viable is Macron’s nuclear umbrella proposal? publikoval portál BRICS 6. března 2025

Jak životaschopný je Macronův jaderný deštník?

Zatímco Spojené státy a Rusko navazují rozhovory, aby se vyhnuly možnosti nekontrolovatelné eskalaceČesky, Evropská unie a NATO dělají přesný opak. Brusel chce, aby válka pokračovala, a to i tím, že bude prosazovat rozmístění svých jednotek na Ukrajině. A co je ještě horší, jak se odlišné zájmy nové Trumpovy administrativy a EU/NATO stávají evidentnějšími, NATO se nyní snaží uklidnit Washington DC tím, že to vykresluje jako „mírovou iniciativu“.

Na druhou stranu Trump a jeho tým chápou, že svět je drasticky odlišný od toho, jaký byl po (první) studené válce. To je přesně důvod, proč jsou vůči Moskvě mnohem méně agresivní (alespoň v rétorice), než tomu bylo v případě předchozí administrativy.

EU/NATO se děsí vyhlídky, že bude ponechána čelit ruské vojenské síle na Ukrajině (a možná i mimo ni) sama. Aby tomu zabránily, snaží se nyní západoevropské mocnosti eskalovat napětí v naději, že zatáhnou USA zpět do plíživé konfrontace s Kremlem. Jelikož však Trumpova administrativa stále nejeví zájem se zapojit, tlačí nyní EU/NATO na strategickou eskalaci.

To platí zejména pro francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který nyní hovoří o převzetí „starého kontinentu“ pod francouzský jaderný deštník. 5. března se to pokusil ospravedlnitČesky tvrzením, že „[prezident Vladimir] Putin nyní ohrožuje celou Evropu“ a prohlásil, že „ruská agrese nezná hranic“.

„Vstupujeme do nové éry. Pokud v Evropě může země napadnout svého souseda a zůstat bez trestu, nikdo si nemůže být ničím jistý. Po Ukrajině je ruská hrozba skutečná – ohrožuje evropské země,“ uvedl Macron v televizním projevu a dodal: „Prezident Putin překračuje naše hranice, aby vraždil oponenty, manipuloval volby.“

Po desetiletí byl v otázkách zahraniční i domácí politiky „zlý diktátor a krvežíznivý tyran Putin“ strašákem politického Západu. Ať už jde o volby, politickou nestabilitu, zdražování nebo dokonce osobní problémy, nehledejte nic jiného než Vladimira Putina. „Zlí ruští medvědi“ pro vás jdou a „jediný způsob“, jak tomu zabránit, je jít proti nim do válkyČesky, nejlépe termonukleární.

Pokud si myslíte, že to zní jako totální šílenství, podle mainstreamové propagandistické mašinérie musíte být „Putinův troll“. Bohužel, takto se EU/NATO snaží pokračující krizi vykreslit, a proto je pro Rusko prakticky nemožné najít někoho, s kým by se v Evropě dalo rozumně mluvit. A dokazují to každý den.

Macron trvá na tom, že se EU/NATO „musí připravit“. Zdálo by se, že se snaží zaplnit mocenské vakuum, když se USA snaží přesunout své strategické zaměřeníČesky na Asii a Tichomoří. Zdá se, že endemicky a patologicky rusofobní Spojené království tuto iniciativu podporuje, protože dokonale zapadá do jeho strategie štvaní kontinentálních mocností proti sobě.

To je důvod, proč se konala řada setkání a konferencí na podporu nejen pokračování, ale i eskalace ukrajinského konfliktu řízeného NATO. Konvenční schopnosti západoevropských mocností se však ani zdaleka nevyrovnají ruskýmČesky (ani na Ukrajině, natož když se vezme v úvahu celá ruská armáda).

„Chci věřit, že USA budou stát po naší straně, ale musíme být připraveni, že by tomu tak nebylo,“ stěžoval si Macron a dodal: „Francie musí uznat svůj zvláštní status – máme nejúčinnější a nejefektivnější armádu v Evropě.“

Poté zdůraznil, že jeho země „má jaderné zbraně, které může poskytnout širší západní alianci, pokud bude vyzvána“. Macron dále vysvětlil, že zvažuje možnost rozšíření francouzského jaderného deštníku na celou Evropu. Citoval také slova (s největší pravděpodobností) nastupujícího německého kancléře Friedricha Merze, který nedávno prohlásil, že chce projednat možnost rozšíření francouzského a britského jaderného deštníku i na Německo.

Je třeba poznamenat, že Berlín již má na svém území americké jaderné zbraně rozmístěné v rámci politiky NATO jejich sdílení. S nedávným posunem iniciovaným novou administrativou USA to však vypadá, že evropské členské státy, které jsou stále loajální k protitrumpovskému Deep State,Česky, hledají životaschopné alternativy.

„Potřebujeme reformy, musíme činit rozhodnutí a musíme být stateční,“ prohlásil Macron a dodal: „[Merz] vyzval ke strategické diskusi o poskytování stejné ochrany našim evropským spojencům… ať se stane cokoliv, rozhodnutí bude v rukou prezidenta republiky a šéfů armády.“

Řekl také, že se příští týden v Paříži uskuteční schůzka velitelů armád EU/NATO, přičemž naznačil, že by to mohla být jedna z věcí, o kterých budou diskutovat. Kromě USA jsou Spojené království a Francie jedinými členskými státy, které vlastní vlastní jaderné zbraně. Je třeba poznamenat, že tato iniciativa také znamená, že si EU/NATO plně uvědomuje, že jaderné zbraně jsou jediným způsobem, jak se „na hřišti vyrovnat“ konvenční vojenské síle Ruska.

To však také znamená, že by Moskva byla nucena odpovědět vlastním jaderným arzenálem – zdaleka největším a nejmocnějším na světěČesky. Ve skutečnosti je rozdíl mezi počtem termonukleárních hlavic v Rusku a USA větší než arzenál Spojeného království a Francie dohromady (kolem 500).

Londýn i Paříž mají SLBM (balistické střely odpalované z ponorky), přičemž druhý také provozuje letadla s jadernými zbraněmi. To je nižší úroveň odstrašení než v zemích jako Rusko, Čína, Indie a USA, které mají jaderné triády (letadla, ponorky a pozemní rakety), aniž by se vzala v úvahu velikost strategického arzenálu MoskvyČesky, který je více než tucetkrát větší než kombinovaná francouzsko-britská zásoba.

Stále není jasné, co přesně má Macron na mysli, když mluví o rozšíření tohoto arzenálu na zbytek EU/NATO. Pokud mluví o replikaci (nebo dokonce nahrazení) americké politiky sdílení jaderných zbraní, Kreml možná nezareaguje okamžitě, protože z hlediska strategické rovnováhy sil by se tím změnilo jen málo.

Pokud však chce Macron rozmístit tyto zbraně poblíž ruských hranic, zcela to změní kalkul, protože by to Moskvu donutilo buď reaktivovat některé z nerozmístěných hlavic, nebo vyrobit nové (pokud ne obojí, podle toho, jak daleko by EU/NATO zašlo). A co víc, ruská armáda disponuje také nejadernými strategickými zbraněmi, konkrétně hypersonickými střelami, jako je nový „Orešnik“Česky .

Celému politickému Západu vzdáleně srovnatelné systémy chybí, včetně USA (které, jak již bylo zmíněno, pomalu přesouvají své strategické zaměření mimo Evropu). Jinými slovy, EU/NATO se Rusku nemůže rovnat ani na taktické nebo operační úrovni, natož na strategické. Stále však Medvěda popichujeČesky a tlačí na eskalaci na všech třech frontách.

Drago Bosnic je nezávislý geopolitický a vojenský analytik. Píše o vojenských technologiích, globální ekonomice a geopolitice se zvláštním zaměřením na Blízký východ, Balkán, Rusko, Čínu, Spojené státy, Evropu a velmocenské soupeření. Byl hlavním redaktorem již neexistujícího Fort Russ News. Jeho příspěvky uveřejňuje řada médií jako Global Research, Southfront, Anti-EmpireČesky nebo přední srbské publikace jako PolitikaČesky. Poslední dva roky je každodenním přispěvatelem Informačního portálu BRICS.

Zpět na obsah

Analýzu Alastaira Crooke Europe Faces a MAGA ‘vibe-shift’ as Trump Moves to His Primordial Objective – the Global Reset publikoval magazín Unz Review 11. března 2025

Jak se Trump soustřeďuje na svůj hlavní cíl, Globální Reset, čelí Evropa „vibracím“

.

Prezident Trump chce Ukrajinu vyřešit, tečka. Je to proto, aby se mohl rychle pohnout vpřed – normalizovat vztahy s Ruskem a zahájit svůj „velký projekt“, vytvoření nového světového řádu, který ukončí války a usnadní obchodní vazby.

Tady jde o to – což Evropa předstírá, že nerozumí –, že konec ukrajinského konfliktu je prostě pro Trumpa „bránou“ k celému zdůvodnění a platformě, na které stojí: Velký Reset geopolitické krajiny. Ukrajina je, jednoduše řečeno, na překážku prosazování jeho prvotního cíle: globálního resetu.

Starmer, Macron a východní křídlo euro elit jsou slepí už jen k pouhému rozsahu globálního posunu směrem k tradicionalistické americké politice a etice. Chybí jim také sotva skrývaná zuřivost Trumpova světa, která za touto rodící se revolucí stojí. “The MAGA Right nemá žádné zábrany jako její předchůdci. Plánuje využít sílu znovu dobytého státu ke zničení jeho nepřátel,“ píše Allister Heath.

Evropská vládnoucí třída je v zoufalých potížích a stále více izolovaná ve světě, který se závratnou rychlostí posouvá „doprava“. „USA jsou nyní nepřítelem Západu,“ prohlašuje Financial Times. Evropští lídři to svévolně nechápou.

Realita je taková, že se USA nyní angažují v rozvíjení své evropské zahraniční politiky. A chystají se začít vyvážet americké tradiční republikánské hodnoty, aby ukončil evropskou probuzeneckou ortodoxii. Evropské vládnoucí vrstvy – vzdálené své základně – nedokážou hrozbu pro své vlastní zájmy pochopit (scénář nastíněný zdeČesky).

Trumpova administrativa se snaží churavějící republiku přebudovat a Američany v této nové éře nezajímá evropská posedlost starodávnými spory a s nimi spojenými válkami.

Trump údajně pohlíží na britské a evropské chvástání, že pokud to neudělají USA, udělá to Evropa, s naprostým pohrdáním. Bruselská třída tvrdí, že je stále schopna – po třech letech prohry na Ukrajině – uštědřit prezidentu Putinovi potupnou porážku.

Ještě hlouběji však tým Trump – odhodlaný svrhnout americký Deep State jako „úhlavního nepřítele“ – vnímá (správně) britský bezpečnostní stát jako součást své globální metastruktury. A jeho nejstarší a nejhlubší složkou bylo vždy zničení Ruska a jeho rozkouskování.

Takže když Macron v projevu k národu tento týden příměří na Ukrajině odmítl a prohlásil, že „mír v Evropě je možný pouze s oslabeným Ruskem“, nazývajíc ho přímou hrozbou pro Francii a kontinent, budou mnozí v „Trumpově světě“ toto vzdorovité prohlášení (že „porážka Ruska Ukrajinou je lepší než ‚mír‘“) interpretovat, že není ničím jiným než břichomluvectvím Macrona a Starmera zu cíle hlubokého státu.

Tomuto názoru dodává podstatu náhlé množství článků, které se objevují v evropských (řízených) médiích v tom smyslu, že ruská ekonomika je mnohem slabší, než se zdá, a v příštím roce by se mohla zhroutit. Samozřejmě je to nesmyslČesky. Jde o to přimět evropskou veřejnost, aby věřila, že udržet válku na Ukrajině je „dobrá myšlenka“.

Absurditu evropského postoje v jeho plné aroganci snad loni nejlépe vystihla, jak poznamenáváČesky Wolfgang Münchau, historička a spisovatelka Anne Applebaum, když vyhrála prestižní německou cenu za mír. Během své děkovné řeči tvrdila, že vítězství je důležitější než mír, a tvrdila, že konečným cílem Západu by měla být změna režimu v Rusku: „Musíme pomoci Ukrajincům dosáhnout vítězství, a to nejen kvůli Ukrajině,“ řekla.

Zelenskyj a jeho evropští fanoušci chtějí „vyjednávat“ – i když později spíše než dříve (možná za rok, jak údajně soukromě řekl jeden evropský ministr zahraničí Marcu Rubiovi).

„Tohle,“ píšeČesky Münchau, „ je to, o čem byla celá veřejná hádka v Oválné pracovně [minulý týden]. Mír prostřednictvím bezmezeného vítězství – v podstatě model druhé světové války – jako optika, kterou na rusko-ukrajinský konflikt pohlížejí prakticky všichni evropští vůdci a většina komentátorů“.

Amerika vidí věci jinak: evropský Deep State sype písek do kol Trumpovy „normalizace s Ruskem“ – normalizace, proti které vnitřně jsou. Nebo přinejmenším, že se Evropané ženou za „ přeludem, který již neexistuje, tvrdošíjně zvyšují ‚daně a výdaje‘, znásobují masovou imigraci a předražení energii, nedbají na blikající červená světla na [finančních trzích], jak vládní dluh raketově stoupá na nejvyšší úroveň od roku 1998“, jak upozorňuje Allister Heath.

Jinými slovy, vypadá to, že Friedrich Merz, Macron a Starmer mluví o tom, jak své země – prostřednictvím masivní infuze dluhů – přemění na obranné superstáty. Přesto si na určité úrovni poznání musí uvědomit, že to není proveditelné, takže se místo toho spokojí, když se budou prezentovat jako „světoví vůdci na mezinárodní scéně“.

Evropské elity jsou hluboce labilními „vůdci“ riskujícími prosperitu a stabilitu kontinentu. Je jasnéČesky, že tyto země nemají vojenskou kapacitu, aby jakýmkoli koordinovaným způsobem zasáhly. Realitou před dveřmi je především evropská ekonomika kroužící kolem kanálu.

Zelenskyj je spolupachatelem evropského naléhání, že na Ukrajině má porážka Ruska přednost před dosažením míru, přestože postrádá jakékoli strategické vysvětlení, jak toho lze po třech letech zhoršující seČesky vojenské situace dosáhnout. Oba plány – rozvrácení ruské ekonomiky sankcemi a vyčerpání ruské armády až do zhroucení – selhaly. Proč tedy Zelenskyj Trumpovým mírovým návrhům vzdoruje? Na první pohled to nedává smysl.

Vysvětlení pravděpodobně sahá až do éry po Majdanu, kdy západní „Stát metabezpečnosti“ (především Britové a Američané) dosadil skalní banderovce (tehdy nepatrnou menšinu) do ukrajinské policie, zpravodajské služby a bezpečnostního státu. Dodnes jsou řídící silou. I kdyby tato frakce uznala, že jejich válku nelze vyhrát, chápou, co se stane, když ji prohrají:

Rusko se s nimi nebude párat. Pohlíží na ně jako na extremisty (ne-li válečné zločince), kteří nejsou v žádném případě „schopni dohody“ a musí být nahrazeni vedením, které je skutečně schopné kompromisu. Rusko by tyto muže pravděpodobně pronásledovalo a postavilo před soud. Zelenskyj se musí děsit toho, co by mu banderovci (navzdory jeho týmu britských bodyguardů) mohli udělat.

Inu, Trumpa tyto evropské „hry“ nebaví: Uštědřuje Zelenskému a evropským vůdcům facku, možná Zelenského uvede do latě; nebo možná ne… Trumpův tým, hlásíČesky Politico, nyní zahájil přímé rozhovory s ukrajinskou opozicí o uspořádání předčasných voleb s cílem sesadit Zelenského – který je na cestě k odstranění, říkají členové Trumpova týmu.

Zelenskyj možná končí, ale zajímavé je, že se nemluvilo ani o Zalužném. Jako náhradu ho připravují Britové – vypadá to, že Američané toto rozhodnutí činí také nezávisle na Britech.

Prezident Trump nařídil zastavit sdílení zpravodajských informací s Ukrajinou. Technicky udělal, že přestal Ukrajině dovolovat používat exkluzivní americké zaměřovací systémy řízené americkou zpravodajskou službou, CIA, National Reconnaissance Office a US National Geospatial Intelligence Agency. Co bylo pozastaveno, je výměna takzvaných „smrtelných“ dat, včetně informací pro zaměřování HIMARS. Obranné informace potřebné k ochraně jsou však Ukrajině stále poskytovány.

„Rozsah zmrazení sdílení zpravodajských informací, které bylo podle všeho uvaleno spolu se zastavením vojenské pomoci, oznámeným panem Trumpem v pondělí [4. března], se zpočátku zdál být poněkud omezený… Ale ve středu odpoledne bylo jasné, že, ignorujíc předehru pana Zelenského z předchozího večera, zašla Trumpova administrativa mnohem dál. Důstojník vojenské rozvědky v Kyjevě Telegraphu řekl, že zmrazení se rovnalo ‚víceméně úplnému výpadku proudu’“.

Upřímně řečeno, zmrazení dodávek munice nepochybně vojenské schopnosti Ukrajiny časem ovlivní, avšak tento dopad se může projevit až za několik týdnů. Ztráta vitálních informací se však projeví okamžitě. Ukrajinu to – jednoduše řečeno – oslepí . Na ukrajinských velitelských stanovištích byly sledování bitvy a satelitní online kanály na tabletech a televizních obrazovkách skutečně odpojeny.

To, co Trumpova facka udělala, je prolomení fikce, že je Ukrajina s malou náhražkou evropské podpory schopna ubránit se. To byla vždy nesmyslná drzost. Válečné boje mají od počátku pod kontrolou NATO, CIA a globální zpravodajská komunita. A to je prozatím vypnuto.

Chce tedy Evropa nést břemeno USA? Bloomberg uvádí, že jsou evropské dluhopisové trhy v rozkladu. Pokud bude Evropa předstírat, že USA nahradí, bude to extrémně drahé, politicky velmi nákladné a selže to.

Alastair CrookeČesky (*1949) je bývalý britský diplomat, zakladatel a ředitel Conflict ForumČesky (Fóra pro konflikty) se sídlem v Bejrútu, organizace, která se zasazuje o spojení politického islámu a Západu. Byl téměř 30 let významným představitelem britské rozvědky (MI6Česky) i diplomacie Evropské unie. V roce 2003 byl nucen Střední východ z osobních bezpečnostních důvodů opustit.

Zpět na obsah