Článek Lze srovnávat padesátá léta? (Polemika s Janou Markovou) vyšel na webu Nová republika dne 3. 9. 2024.
Publicistka Jana Marková v článku „Přirovnání k padesátým letům není přehnané“ se zabývá výroky intelektově zaostalých a psychicky narušených Otakara Foltýna a Karla Řehky a v reakci na jiné autory odmítá názory, že současnost nelze srovnávat s padesátými lety. Ač si autorky a jejích článků vážím, s jejím tvrzením nemohu souhlasit.

Je fakt, že srovnávat lze cokoliv, ale v užším významu se myslí, že srovnávat lze pouze to, co je blízké – srovnatelné. Je společnost padesátých let a současná společnost tak blízká, že je vhodné srovnání? Jana Marková si myslí, že ano, já si myslím, že ne.

Jana Marková byla v listopadu malé dítě, takže předlistopadovou společnost z vlastní zkušenosti nezná a o společnosti padesátých let nemá ani dětské tušení. I když prokazuje vzácnou snahu kritickým myšlením pronikat dobovou propagandou, přeci jen nemohla zcela této propagandě uniknout. Současná propaganda z padesátých let selektivně vyzdvihuje pouze negativní jevy a procesy. Politické procesy, potlačená svoboda slova a političtí vězni.

V tomto článku se nebudu věnovat této temné stránce historie padesátých let, je jí věnováno dost pozornosti. Instituce a organizace jako Paměť národa a ÚSTR byly založeny s cílem oživovat tuto historii. Za povšimnutí stojí, že mezi těmi, kteří se v současnosti chovají v rozporu se slušnou částí společnosti a slušnými mravy a jsou fanatickými antikomunisty, nacházíme jedince, jejichž rodiče a prarodiče byli aktéry či alespoň pomocníky toho nejhoršího ve stalinistické a normalizační společnosti. Páchali zlo s adorací Stalina na rtech a nyní jejich potomci šíří zlo v rouchu nenávisti vůči všemu ruskému a tlačí společnost do apokalyptické války s Ruskem. Na nich se ukazuje, že hlavní zdroj zla ve společnosti není v ideologii, ale v temných stránkách deviantních osobností, reprodukujících zlo v rodinách v dalších generacích. Ideologie je pouze zástěrkou, která jim legalizuje páchání zla. O některých rodinách jako nositelích dobového zla se to ve společnosti ví, ale u mnohých se to doposud neví a ÚSTR to rozhodně rozkrývat nebude. Bohužel, každá společnost, každá politická garnitura nechá tyto psychopaty a devianty páchat zlo, protože svou špinavou prací jim pomáhají udržet moc.

I po listopadovém převratu vedle front na banány hlavní argument proti předlistopadové společnosti byla poprava Milady Horákové. Těmto lidem nevadí podobná poprava manželů Rosenbergových v roce 1953 v USA. Spisovatel E. L. Doctorow, autor románu, podle něhož natočil vynikající film „Ragtime“ Miloš Forman, popisuje popravu.

Vstoupila do místnosti ihned poté, kdy byla uklizená po popravě jejího manžela. Cítila pach smrti maskovaný vůní čpavku. Musela se posadit do stejného křesla jako on, přivázali ji stejnými popruhy a zaútočila na ni stejná dávka elektřiny. A pak ještě jednou, protože na první pokus to nevyšlo a bylo třeba jí do těla poslat více voltů.

Proti popravě Ethel Rosenbergové se podobně jako proti popravě Milady Horákově zdvihla vlna protestů z celého světa. Nad popravou Milady Horákové se dojímali a rozčilovali politici, kteří adorovali Augusta Pinocheta, v jehož režimu byli političtí odpůrci vyhazování z letadel. Těmto politikům, kteří odsoudili politický systém za popravu Milady Horákové, vůbec nevadí 3 miliony mrtvých Vietnamců, 1 milion mrtvých Iráčanů, 150 tisíc mrtvých Alžířanů a další a další miliony mrtvých.

Oprávněně čeští politici odsuzují třídní diskriminaci v padesátých letech, ale stejným politikům nevadila a nevadí mnohem horší a na mnohem větší populaci realizovaná rasová diskriminace v USA.

Úspěšnost lživé propagandy a manipulace je vidět při srovnání dvou okupací. Při německé okupaci zahynulo 350 tisíc Čechů a cílem této okupace bylo vyvraždění třetiny populace, přesunutí další třetiny na Sibiř a z třetiny udělat otroky na území, které zaberou Němci.

Při sovětské okupaci zahynulo 240 lidí a cílem byla politická kontrola Československa a vojenské obsazení území hraničícího s NATO.

A jaký dopad na současnou politiku a společenské vědomí má tato propaganda reformulující historii. Obdivuje Německo, jehož jsme kolonií a Rusko a Rusové jsou nejodpornější tvorové na zemi, s nimiž chceme vést válku.

Čím jsou především společnosti padesátých a současných let rozdílné je trend. V padesátých letech jsme byli krátce po válce, a proto situace byla na počátku padesátých let obtížná, včetně potravinových lístků, ale ve všech oblastech se situace postupně zlepšovala. Současná kapitalistická společnost navazuje na stav socialistické společnosti v roce 1989. Výchozí pozice byla samozřejmě nesrovnatelně lepší než na počátku poválečných padesátých let. V současnosti je však trend permanentního zhoršování ve většině oblastí. Příkladem může být otázka bydlení a slavný výrok Václava Havla, že byty v paneláku jsou nedůstojné králikárny. Tyto nedůstojné socialistické králikárny mají po 35 letech kapitalistického budování v současnosti hodnotu několika milionů a pro mladé lidi s průměrnými příjmy jsou nedostupné.

Srovnání společnosti padesátých let a současné společnosti

Padesátá léta  Současnost
Budování nemocnic a poliklinik, snižování počtu pacientů na jednoho lékaře, zlepšování dostupnosti Rušení nemocnic, zhoršování dostupnosti lékařské péče, nahrazování českých lékařů cizinci. Problémy s dostupností léků.
Vymýcení infekčních nemocí. Návrat infekčních nemocí.
Za 40 let ani jednou československá armáda neintervenovala v zahraničí. Česká armáda se podílela na desítkách intervencí v cizích zemích. Přitom Charta NATO počítá pouze s reakcí na území členských států NATO. Tyto intervence jsou tedy nejen v rozporu s mezinárodním právem, ale i s Chartou NATO. Vesměs tyto intervence nesouvisejí s českými zájmy. Zvláště ti, které zasáhla sovětská okupace se těžko smiřují s vojenským zaváděním demokracie a lidských práv po americku.
Během padesátých let byl intenzivně budován průmysl V současnosti žádný český průmysl v podstatě neexistuje a dle ekonoma prof. M. Zeleného neexistuje ani česká ekonomika, protože centrály všech větších firem v Česku jsou v zahraničí.
V padesátých letech existovalo Československo. Za vlády Václava Havla bylo Československo rozbito a nyní existuje české torzo. Se Slovenskem současná vláda odmítá komunikovat.
Během padesátých let bylo vybudováno produktivní zemědělství a potravinářský průmysl. V současnosti Česko ztratilo potravinovou soběstačnost, kterou mělo v roce 1989 a v jednotlivých komoditách se soběstačnost pohybuje kolem 40 %. Potravinový průmysl byl zlikvidován nebo převzat zahraničním kapitálem. Zemědělská půda se přesouvá do rukou zahraničního kapitálu.
V padesátých letech byl rozvinut jaderný výzkum a zahájen program jaderné energetiky jako v jedné z prvních zemí na světě. (Fakulta jaderné fyziky, Výzkumný ústav v Řeži, jaderné elektrárny). Stavba atomové elektrárny byla zahájena v roce 1958. Jako v jedné z mála zemí na světě bylo vybudováno jaderné strojírenství. Od roku 1996 se o vybudování potřebné atomové elektrárny pouze mluví. Sami nejsme schopni atomovou elektrárnu postavit.
Během padesátých let byly překonány   sociálně ekonomické rozdíly a sociální situace se zlepšovala v celé populaci. Česká společnost patří ve světě ke společnostem s největším majetkovým rozvrstvením. 2, 2 milionu nejchudších vlastní pouhých 0,7 % majetku, zatímco 2,2 milionu nejbohatších vlastní 80,5 % majetku a 0,001, tedy tisícina procenta (85 nejbohatších) vlastní 16 % majetku, tedy 23krát více než 2, 2 milionu nejchudších. Tento radikální proces majetkové diferenciace byl možný díky gangsterským metodám privatizace státního majetku v devadesátých letech.
Neexistence digitálních technologií. Existence internetu, elektronické pošty, sociálních sítí, mobilu zcela mění situaci v oblasti cenzury a kontroly šíření myšlenek a informací. Pokud by byla stejná situace jako v padesátých letech, tedy pouze tištěná média, tak by byla absolutní cenzura. Digitální technologie vládní moci situaci komplikují, ale politici dělají, co mohou, aby myšlení lidí zablokovali.
Zahájení výstavby vltavské kaskády. (Lipno, Orlík, Slapy). V současnosti nevím o ničem srovnatelném s tímto dílem.
Péče o zemědělskou půdu. Neustále zabírání tisíců hektarů zemědělské půdy pro nezemědělské účely.
V padesátých letech rostly mzdy a snižovaly se ceny. V současnosti ceny trvale rostou a reálné mzdy klesají.
V padesátých letech byla zavedena penze pro všechny a ženy chodily v průměru do důchodu v 55 a muži v 60 letech. V současnosti chodí lidé do důchodu v 64 letech a vláda důchodce ochudila o 1000 korun měsíčně se zdůvodněním, že nejsou zdroje. Ze lži jí usvědčují miliardy na zbraně pro ukrajinskou válku.
V padesátých letech byly komerční banky v českých rukou. Komerční banky vlastní cizí kapitál, včetně České spořitelny. Každoročně banky vyvádějí z Česka jen na poplatcích kolem 40 miliard Kč.
Československo bylo bez dluhu. V roce 2023 byl státní dluh 3, 367 bilionů a dluhová obsluha, tedy pouhá platba úroků se blíží 100 miliardám za rok. Češi musí vyprodukovat ročně 100 miliard pro zahraniční banky, aniž by z těchto peněz něco měli. Je to druh otroctví, v němž otrok nemá garantováno ani střechu nad hlavou a ani potravu. A v této situaci se vláda zavázala garantovat splácení ukrajinských dluhů.[1]
Školství se postupně zkvalitňovalo a vzdělanost rostla. Vzdělanostní úroveň dokládá i uplatněné českých migrantů  (absolventů českých škol) v zahraničí. Kvalita školství se propadá i v důsledku cíleně systémových destrukčních zásahů do školství jako je projekt inkluze či výsadky neziskových komand do škol s úlohou destruovat sexuální identitu dětí a narušovat jejich mravní výchovu. Česká vzdělanost upadá, a především v mladé a střední generací se ztrácí schopnost kritického myšlení.
Natalita umožňovala demografický růst. Index natality kolem 1,4 – 1,5 znamená vymírání českého národa.[2]
Přiměřené fyzické dispozice a fyzická zdatnost dětí a mládeže Obezita a tělesná nezdatnost dětí a mládeže.
Kolem 35 % žen se vdávalo těhotných. Neplodnost žen a mužů nebyla společenským problémem. Děti představovaly vysokou hodnotu v hodnotové orientaci společnosti a lidí. Vzrůstá podíl neplodných mužů a žen. Stále více dětí je výsledkem nepřirozených procesů početí a těhotenství. Mezi ženami se objevuje krize mateřství. Buď dítě vůbec nechtějí, či mají problémy s mateřstvím. Ženám je implementováno, že mateřství jim brání v kariéře, která je důležitější než dítě.

Vysoký podíl populace s psychickými problémy a až ke 40 % dětí s úzkostí.

V padesátých letech vznikala televize, která byla výronem české kreativity. V současnosti podstatnou část televizního vysílání tvoří reprízy české a zahraniční produkce doplňované banálními seriály a nenáročnými kriminálkami. Páteř vysílání tvoří licencované pořady ze zahraničí, které vytvářejí globální masovou kulturu s cílem vytěsnit původní českou kulturu. Mizející česká kreativita byla nahrazena funkcí „kreativní producent“. Zpravodajství a publicistiku nahradila propaganda nízké úrovně, nepřijatelná pro inteligentního a vzdělaného diváka. Stále vzrůstající poplatky občanů slouží nikoliv kvalitě vysílání, ale rostoucím platům, především vedoucích manažerů.

Nejsilnější argument pro nesrovnatelnost obou společností je Expo 58. Světová výstava tehdy významem a zájmem překonávala olympiády. Za jednotlivé artefakty a části se dávaly medaile a body, a z nich se sestavovalo pořadí. Československo zvítězilo s výrazným předstihem před USA a SSSR. Československo bylo nejúspěšnějším státem na světě.

Dovede si někdo představit, že k něčemu takovému by mohlo dojít v současnosti? Společnost, která něco tak komplexního dokázala byla úplně něco jiného, než je současná mafiánská společnost, v níž za touhou dostat se do funkce jsou možnosti tunelovat, být korumpován a rozkrádat. A když se něco přeci jen provalí, tak se náhle objeví sebevraždy.


[1]Viz též „Další porce státního dluhu, a kdo ji bude platit“

[2]Viz též „Globální krize porodnosti je horší, než si myslíte“graf pro ČR v závěru článku.


doc. PhDr. Petr Sak, CSc. (*1945) je sociolog, pracovník Ústavu bezpečnostní vědy a celoživotního vzdělávání Policejní akademie ČR v Praze. Ve své vědeckovýzkumné činnosti se věnuje hodnotové orientace a životním cílům mládeže, spiritualitě mládeže, volnému času a volnočasovým aktivitám mládeže, sociálnímu zrání, médiím a mládeži, sociální deviaci mládeže, úloze a funkci mládeže v reprodukci společnosti, generacím, sociologii policie. Publikoval řadu knih počínaje Proměny české mládeže (2000), poslední Úvod do teorie bezpečnosti (2018).


Související:

České dějiny 1: Století dvacetiletek


[VB]