Článek Die Menschenrechte werden zunehmend politisiert und als Waffen eingesetzt vyšel na webu „Zeitgeschehen im Fokus“ dne 12. července 2023.

„Ti, kdo milují lidská práva, musí zajistit rehabilitaci institucí.“

Rozhovor s Prof. Dr. iur. et phil. Alfredem de Zayasem, odborníkem na mezinárodní právo a bývalým mandatářem OSN.

Zeitgeschehen im Fokus (ZIF): Profesore de Zayasi, napsal jste knihu o lidskoprávním průmyslu, přestože jste dlouho pracoval v OSN a skončil s mandátem na podporu demokratického a mírového mezinárodního řádu. Proč jste napsal knihu s takovým názvem?

Prof. Dr. Alfred de Zayas (AZ):
Právě proto, že chci prosazovat lidská práva, proto chci poukázat na neduhy institucí. Přitom nezůstávám u pesimistické diagnózy, snažím se formulovat možnou prognózu, a to konkrétní návrhy na nápravu pro všechny v systému prosazování lidských práv.

Napsal jsem trilogii o lidských právech: „Budování spravedlivého světového řádu“ (2021), „Proti mainstreamovým narativům“ (2022) a nyní „Průmysl lidských práv“ (2023), protože jsem právě zasvětil pět desetiletí svého života prosazování lidské důstojnosti. Záměrně říkám lidské důstojnosti, protože všechna lidská práva jsou jen projevem lidské důstojnosti. Kromě toho existují kodifikovaná lidská práva, která jsou však velmi neúplná, například základní právo na mír, právo člověka na vlastní identitu, na vlastní jazyk a kulturu jsou ve Všeobecné deklaraci lidských práv formulována jen neúplně nebo ne expressis verbis. Totéž platí pro Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Lidská práva jsou bohužel stále více politizována a používána jako zbraň, jako obecný kalašnikov, který má být použit proti politickým soupeřům. Namísto podpory všeobecné solidarity a mezinárodní spolupráce, lidských práv ve všech zemích, politici a diplomaté instrumentalizují lidská práva k démonizaci jiných zemí s cílem vytvořit umělé krize, které pak slouží jako záminka nebo příležitost k provedení takzvané „humanitární intervence“ a vynucení nedemokratické „změny režimu“.

ZIF: Je to novinka, že jsou lidská práva stále častěji zneužívána?

AZ: Nebylo tomu tak, když jsem v 60. letech pracoval za mír ve Vietnamu, za lidská práva autochtonů v Americe a Kanadě, za gramotnost obyvatel Latinské Ameriky, Afriky a Asie a zasazoval se o svobodu projevu na Harvardu v letech 1967-1970. Jiná situace byla i v 70. letech, kdy jsem jako mladý právník v Cyrus Vance na Wall Street poskytoval své právní služby pro bono také v chudinských čtvrtích Manhattanu (firma Cyrus Vance tyto aktivity podporovala). Jiné to bylo, když jsem se věnoval akademické práci na Institutu Maxe Plancka v Heidelbergu pod vedením profesora Karla Doehringa a profesora Rudolfa Bernhardta. Jiné to bylo, když mě profesor Theo van Boven přivedl v roce 1980 do oddělení OSN pro lidská práva v Ženevě.

ZIF: Jak se dnes vyrovnáváte se změněnou situací?

AZ: Bolí mě, když si uvědomím, jak moc byla lidská práva zkažena. Bolí mě, když si uvědomím selektivnost a dvojí metr dnešního systému lidských práv. Bolí, když si přečtu prohlášení několika vysokých komisařů pro lidská práva o uprchlících, kdy místo toho, aby byli preventivní, odsuzují až ex post facto – a to ještě jen některé státy, jako je Kuba, Nikaragua, Venezuela, Sýrie, Čína, Rusko, Bělorusko atd.

Je až příliš zřejmé, jak tito vysocí komisaři odsuzují pouze určité země a politiky – a na ostatní jdou mírně. Tito vysocí komisaři milují konfrontaci a vyhýbají se klidné diplomacii, zprostředkování a konstruktivní spolupráci. Praktikují „pojmenování a zahanbení“ – místo aby pomáhali zemím řešit zásadní ekonomické a sociální problémy, které jsou příčinou tolika případů porušování lidských práv.

ZIF: To je výsměch úřadu, pokud se již nejedná o poctivé a bona fide dodržování lidských práv. Jaké to má důsledky?

AZ: Je obzvláště zarážející, když vysocí komisaři OSN a několik zvláštních zpravodajů OSN dokonce schvalují jednostranná donucovací opatření proti Kubě, Nikaragui a Venezuele, přestože představují „kolektivní trest“, přestože kvůli těmto nezákonným donucovacím opatřením zemřely desetitisíce lidí, protože jim byl odepřen přístup k lékům, dialyzačním přístrojům, ventilátorům atd. Bolí mě pomyšlení, že tyto úchylky či spíše nespravedlnosti jsou ospravedlňovány zcela falešnými argumenty, když jsou uvalovány ve jménu lidských práv. Závěr: Sankce zabíjejí a prodávat a prát je jako opatření na podporu „míru“ nebo „lidských práv“ je rouhání, svatokrádež.

ZIF: Jak jste se to snažili ovlivnit?

AZ: Již více než padesát let se snažím prosazovat lidská práva v různých rolích – jako občan, aktivista nevládních organizací, akademik, úředník OSN, konzultant, člen panelu v Radě pro lidská práva, předseda nevládních organizací s poradním statusem OSN, zvláštní zpravodaj a autor knih. Z vlastní zkušenosti proto vím, jakými problémy trpí instituce zabývající se lidskými právy. Chci nazývat věci pravými jmény a nabízet realistická řešení. Kritizuji, protože miluji. Zůstávám přesvědčeným bojovníkem za lidi a jejich lidská práva. Jak se říká: „Opravdový přítel je ten, kdo vám říká pravdu, místo aby vám říkal, že vždycky mluvíte pravdu.“ To je pravda. Ti, kdo milují lidská práva, musí zajistit rehabilitaci institucí tak, aby fungovaly efektivněji, a ne jen pro forma.

ZIF: Které agentury OSN jsou obzvláště ochotné otáčet se jako korouhvička po větru?

AZ: Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Rada pro lidská práva, zvláštní zpravodajové OSN, zvláštní komise OSN, Mezinárodní trestní soud, Organizace pro zákaz chemických zbraní, Evropský soudní dvůr, Meziamerický soudní dvůr atd. jsou zkorumpované. Méně zkorumpovaný je Mezinárodní soudní dvůr, ale i tato instituce je zpolitizovaná a některá rozhodnutí nejsou právní, ale politicky oportunní. Všechny tyto instituce jsou stále více ve službách „kolektivního Západu“, ve službách Washingtonu a Bruselu, přičemž se zapomíná na lidská práva milionů lidí v Latinské Americe, Africe a Asii.

Málokdy mluvím o korupci a raději používám slovo „instrumentalizace“ lidských práv. Samozřejmě, že existuje i korupce ze strany států a korporací, které se snaží využívat lidská práva pro své vlastní účely, účely diametrálně odlišné od lidské důstojnosti. Existuje korupce prostřednictvím darů, protože instituce chtějí vždy více peněz, a tak se dobrovolně prodávají dárcům, včetně George Sorose a jeho mnoha organizací. Korupce znamená také zničení jazyka, jak to předvídali Aldous Huxley (Brave new world) a George Orwell (1984). Člověk trpí kognitivní disonancí. Mír je válka, svoboda je otroctví atd.

Když instituce používají slova jako „demokracie“, „právní stát“, „pokrok“, je třeba být opatrný, protože často znamenají něco zcela jiného, než si myslíme.

ZIF: Co by se dalo udělat, aby se tento katastrofální vývoj zastavil?

AZ: Je třeba vyhrát informační válku. Na „kolektivním Západě“ jsou média v rukou oligarchů, imperialistů, válečných štváčů – kterým se falešně říká naše „elity“. Abychom se mohli bránit a chránit před každodenními agresemi médií, musíme mít přístup ke všem informacím. To je stále obtížnější, protože plaveme v oceánu falešných zpráv, falešné historie, falešného práva, falešné diplomacie a falešné svobody.

Musíme se obracet nejen na „New York Times“, „Washington Post“, „CNN“, „BBC“, „FAZ“, „NZZ“, ale i na další informační zdroje, jako jsou „Le MONDE diplomatique“, „Die Weltwoche“, „Zeitgeschehen im Fokus“, „Zeit-Fragen“, „Schweizer Standpunkt“, „Counterpunch“, „Consortium News“, „Truthout“, „Greyzone“, „Democracy Now“, „the Real News Network“ atd. Je třeba číst také názory jiných zemí a kultur – „Asia Times“, „CGTN“, „Global Times“, „Xinhua“, „Russia Today“, „Sputnik“, „Telesur“.

Musíme také ctít naše whistleblowery a chránit je před pronásledováním ze strany států. Potřebujeme více whistleblowerů, skutečných pilířů demokracie, protože máme právo vědět, co naši politici dělají naším jménem. Julian Assange a Edward Snowden jsou hrdinové naší doby. Jako zvláštní zpravodaj jsem se opakovaně zasazoval o „Chartu práv whistleblowerů“.

ZIF: V čí prospěch pracuje vysoký komisař pro lidská práva?

AZ: Povinnosti vysokého komisaře jsou vymezeny v rezoluci 48/141. Ne všichni vysocí komisaři ji dodržují. Snad nejlepším vysokým komisařem byl „zástupce vysokého komisaře“, později „úřadující vysoký komisař pro lidská práva“ Bertrand Ramcharan z Guyany (2002 až 2004), který vystřídal zavražděného vysokého komisaře Sergia Vieru de Mello. Byl úředníkem OSN od úrovně P-1 až po zástupce generálního tajemníka, ale nikdy mu nebyl udělen titul vysokého komisaře, protože nebyl politikem ani bývalým politikem a nechtěl se prodávat. Velmi profesionální a obětavá byla také Navi Pillayová z Jihoafrické republiky (2008 až 2014). Je třeba smutně konstatovat, že mnozí vysocí komisaři selhali, mlčeli, když bylo třeba jejich hlasu, a vyli s vlky, když to bylo „politicky korektní“ a v souladu s duchem doby. Vzpomínám si na výrok sovětského disidenta Jevgenije Jevtušenka, který řekl :

„Když se pravda nahrazuje mlčením, je mlčení lží.“ „Když je pravda nahrazena mlčením, mlčení je lež.“ Mnoho vysokých komisařů mlčí o zločinech Spojených států a NATO, o západním imperialismu, o vykořisťování „třetího světa“, o vydírání a válečném štvaní.

ZIF: Ve své knize hovoříte o instrumentalizaci lidských práv. Do jaké míry je možné ji pozorovat nebo rozpoznat její důsledky?

AZ: Instrumentalizací myslím denaturalizaci hodnot, které mají lidská práva chránit. Již jsem hovořil o dvojím metru, kdy státy, v nichž chce někdo provést „barevnou revoluci“, jsou nejprve démonizovány a jejich prezidenti či předsedové vlád jsou označováni za zkorumpované. Lidská práva byla použita proti Saddámu Husajnovi, aby se ospravedlnila agrese proti Iráku v roce 2003. Totéž se stalo v případě Muammara Kaddáfího v roce 2011, kdy USA (Barack Obama a Hillary Clintonová) rozpoutaly kampaň proti Kaddáfímu a podpořily „opozici“. Dnes, o 12 let později, je z Libye nepořádek, „zhroucený stát“, který jsme záměrně způsobili. Podmínky jsou tam katastrofální, lidé trpí, ale „elitám“ ve Washingtonu, Londýně, Paříži a Berlíně je to jedno. – Hlavní je, že Západ ovládá libyjskou ropu! Podobná situace je v Sýrii, kde je Bašír Asad bez ustání hanoben v rámci zatím neúspěšného pokusu o jeho svržení. Jakákoli „barevná revoluce“ představuje korupci lidských práv a dehumanizující přístup k právu na sebeurčení všech národů. Dovolujeme si říkat jiným zemím, kdo jim má vládnout. Vzpomeňte si na tuto postavu Juana Guaidóa ve Venezuele. Tyto manipulace se dějí ve jménu lidských práv. Výsměch, skandál.

ZIF: V souvislosti s válkou na Ukrajině se stále mluví o společných hodnotách. Zelenský je považován za bojovníka za západní hodnoty. Souhlasíte s tímto hodnocením?

AZ: Směšné. Zelenský není demokrat, ale autokrat, který byl a je závislý na zkorumpovaných ukrajinských oligarších. Byl zvolen za mírovou politiku a dělal přesný opak. Je loutkou Washingtonu a Bruselu a cítí se v tom dobře. Jedním z problémů je, že Západ, zejména Evropané, se svými „hodnotami“ ohánějí jen ze rtů. Evropská unie je – z hlediska lidských práv – prázdnou skořápkou. Mluví se o lidských právech, ale praktikuje se tvrdá geopolitika.

ZIF: NATO i EU zdůrazňují, že hájí evropské hodnoty, a nazývají se zachránci lidských práv. Odvolávají se na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod nebo Chartu OSN. Co je to za postoj?

AZ: Je to fraška, ale fraška, která zní věrohodně, protože ji zmanipulovaná média opakují ad nauseam. Lidé v Evropě jsou indoktrinováni a neslyší žádné jiné perspektivy. Proto jsou v zemích EU všude blokovány stanice RT a Sputnik. Jedná se o hrubé porušení EÚLP a článku 19 Paktu OSN o občanských a politických právech.

ZIF: Co by bylo třeba udělat, aby si dosud mocné státy nemohly přisvojit právo vykládat lidská práva à la carte podle svého gusta?

AZ: Quis custodiet ipsos custodes? (Juvenalis, Satira). Kdo hlídá hlídače? Právě v tom spočívá zásadní problém – totiž že instituce, které nás mají chránit, nám systematicky lžou a zrazují nás. Na generálního tajemníka OSN, který tak často mlčí a tak často selhává, se nelze spolehnout, stejně jako se nelze spolehnout na Vysokého komisaře pro lidská práva nebo Vysokého komisaře pro uprchlíky. Zkrátka a dobře slouží zájmům západních elit. Řekl jsem „elit“, protože lidé v Americe, Kanadě, Británii, Francii, Německu – ti všichni trpí bezmyšlenkovitými intervencemi a válkami svých vlád, ti všichni trpí plýtváním rozpočtu na tanky a drony namísto budování škol a nemocnic. Tato nenormální situace však nebude trvat věčně. V Evropě stále existují politici, kteří mluví pravdu, jako například Viktor Orbán. Mezitím se probouzejí Afričané a Asiaté, kteří teď chtějí pozvednout hlas a zastupovat své zájmy, protože i oni mají lidská práva a my na Západě na ně rozhodně nemáme monopol.

ZIF: Jak by bylo možné vrátit lidským právům jejich původní význam?

AZ: My jsme hlídací psi. Je na nás, abychom nazvali politizaci Rady pro lidská práva jejím jménem, abychom odmítli instrumentalizaci Rady pro lidská práva Washingtonem, Londýnem a Bruselem. Musíme být aktivnější, už si nenechat lhát – ani od politiků, ani od diplomatů, a dokonce ani od Amnesty International a Human Rights Watch. Ve své knize jsem zdokumentoval, jak jsou tyto a další nevládní organizace ve službách Washingtonu a Bruselu, jak moc zastupují geopolitické zájmy Washingtonu a jak systematicky mlčí o důležitějších věcech.

ZIF: Byl jste prezidentem PEN Centre Suisse romande (2006-2009 a znovu 2013-2017), několikrát jste zastupoval všechny tři švýcarské PEN kluby a dodnes jste delegátem PEN klubu ve Výboru spisovatelů za mír. Jak probíhalo zasedání tohoto výboru v roce 2023?

AZ: Zasedání se konalo ve slovinském Bledu od 15. do 18. května 2023. Zastupovala jsem PEN Centre Suisse romande. Výbor se bohužel nyní zaměřil na Ameriku a Evropu a přestal jednat v duchu Bledského manifestu za mír. Byl jsem zděšen, když se několik PEN center vyslovilo proti zprostředkování a požadovalo dodání zbraní na Ukrajinu. To není v souladu s Chartou PEN-International ani s Bledským manifestem. Opakovaně jsem neutrálně a vyváženě diskutoval o lidskoprávních a mezinárodněprávních aspektech války a několik dalších center s mým názorem souhlasilo. Většina středisek však válku podporovala a byla proti příměří. Proto jsem vypracoval návrh zásadní rezoluce za mír na Ukrajině, ale pochybuji, že moje rezoluce bude přijata. Závěr: „Washingtonskému konsensu“ neslouží jen Amnesty International a Human Rights Watch, ale zřejmě i PEN, kde lze potkat více válečných štváčů než mírotvorců.

ZIF: A co budoucnost?

AZ: Podotýkáme, že Rada pro lidská práva, Úřad vysokého komisaře pro lidská práva, Mezinárodní trestní soud – všechny mají ušlechtilé funkce, ale zanedbávají je. Musíme se vrátit k duchovnosti Všeobecné deklarace lidských práv a uctít skutečné hrdiny, jako jsou Julian Assange, Edward Snowden, Jeffrey Sterling. Těmto a dalším třiceti jmenovaným whistleblowerům jsem věnoval svou knihu Průmysl lidských práv.

Tyto instituce potřebujeme – ale musíme se postarat o jejich rehabilitaci. K tomu potřebujeme whistleblowery a politiky, kteří se postaví za lidi, nikoli za abstraktní ideologie neoliberalismu a geopolitiku peněz. Mých 25 principů světového řádu, které jsem již v roce 2018 představil Radě OSN pro lidská práva, je „plánem“ k potřebné rehabilitaci.

ZIF: Pane profesore de Zayasi, děkuji vám za rozhovor.

Interview vedl Thomas Kaiser