Článek Kosovo War at 25: Blair’s secret invasion plot to ‘topple Milosevic’ revealed vyšel na serveru The Greyzone 24. března 2024

Přísně tajné dokumenty recenzované The Grayzone odhalují, že Tony Blair požadoval údery na civilní cíle v Jugoslávii několik dní předtím, než na ně zaútočilo NATO. Zatímco britská armáda uznala, že útok NATO na Hotel Jugoslávie by znamenal způsobení „nějakých civilních obětí“, trvala na tom, že by jejich smrt „za to stála“.

Odtajněné spisy britského ministerstva obrany (MOD), které The Grayzone přezkoumal, odhalují, že se úředníci v Londýně se spikli, aby americké vojáky zapletli do tajného plánu na okupaci Jugoslávie a „svržení“ prezidenta Slobodana Miloševiče. Ačkoli šílený plán nebyl nikdy implementován, podrobnosti o zápletce přesně odhalují, jak si britští představitelé Washington v nadcházejících letech úspěšně zformovali do nástroje tupé síly jejich poraženého impéria.

24. března si připomínáme 25. výročí operace Allied Force, 78 dní trvající bombardovací kampaně NATO proti Jugoslávii. Válka, v západním mainstreamu stále představovaná jako úspěšná „humanitární intervence“ vedená s cílem zabránit hrozící „genocidě“ kosovského albánského obyvatelstva, byla ve skutečnosti svévolně destruktivním, nezákonným útokem na suverénní multietnickou zemi, založeným na lžích a nemilosrdné propaganděČesky. Bělehrad byl ve skutečnosti zapojen do protipovstalecké bitvy proti Kosovské osvobozenecké armádě (UÇK) podporované CIA a MI6Česky, extremistické skupině napojené na Al-Káidu.

UÇK – financovaná obchodem s narkotikyČesky a odebíráním orgánůČesky – se výslovně snažila maximalizovat civilní oběti, aby západní intervenci urychlila. V květnu 2000Česky dospěl britský parlamentní výbor k závěru, že ke všem údajným represím albánských občanů ze strany jugoslávských úřadů došlo po zahájení bombardování NATO, přičemž zjistil, že intervence aliance ve skutečnosti Bělehrad k agresivní neutralizaci UÇK povzbudila. Mezitím v září 2001 soud OSNČesky v Prištině rozhodl, že činy Bělehradu v Kosovu nebyly genocidní povahy ani záměru.

Tyto nálezy jsou dnes většinou přehlíženy. Únorové vyšetřování PoliticoČesky o poválečném plenění Kosova Západem axiomaticky potvrdilo, že NATO v Jugoslávi intervenovalo, „aby zastavilo rozvíjející se genocidu proti etnicko-albánskému obyvatelstvu“. Podobně se zapomíná, jak blízkoČesky invazi do Bělehradu během toho chaotického jara vedoucí státy NATO byly.

Britské návrhy na americkou invazi do Jugoslávie

Do 29. dubna 1999 vstoupilo bombardování Jugoslávie NATO do pátého týdne. Toho dne Richard Hatfield, tehdejší politický ředitel britského ministerstva obrany, odeslal londýnskému vojenskému, bezpečnostnímu a zpravodajskému aparátu „diskusní dokument skupiny pro strategické plánování o možnostech kosovských pozemních sil“. V  dokumentu označeném „Secret – UK eyes only“ požadoval Hatfield „okamžité“ rozhodnutí, zda Jugoslávii formálně napadnout:

Pokud máme myšlení USA o možnostech pozemních sil ovlivnit, musíme jim ten papír předat velmi rychle… Naše plánování je před USA, dalšími spojenci a [HQ NATO]… Věříme, že USA mohou rozvíjet své počáteční úvahy o možnostech pozemních sil tento týden. Náš příspěvek by mohl jejich závěry významně ovlivnit. [Náčelníci štábů] proto souhlasili, že bychom to měli co nejrychleji předat soukromě USA (vojenskými a politickými kanály).

Podle Hatfielda musel Londýn ve Washingtonu „překonat velkou dávku neochoty a skepticismu“ ohledně formální pozemní invaze, takže „je třeba rychle přijmout rozhodnutí, pokud máme operaci zahájit před zimou“. V Londýně evidentně pro akci vyklíčil pevný časový plán. Zároveň bylo životně důležité „objasnit“ tehdejšímu premiérovi Tonymu Blairovi, že „ačkoli můžeme ovlivnit plánování případné pozemní kampaně, nemůžeme očekávat, že USA nebo NATO přijmou britské názory snadno nebo bez výhrad“.

Proto byla „v zásadě brzká dohoda o pozemní kampani“ považována za „důležitější než podrobnosti“, uvádí dokument. Jinými slovy, zajištění závazku USA vstoupit do země přebilo všechny základní technické problémy. Blairova fantazie o invazi koneckonců zcela závisela na Washingtonu, který by do Jugoslávie musel vyslat statisíce amerických vojáků. Londýn by naopak nasadil pouze 50 000 – v té době většinu dostupné britské armády. Tento nepoměr byl pravděpodobně klíčovým zdrojem americké „neochoty a skepse“.

Londýn navrhl čtyři samostatné scénáře války. Ty zahrnovaly invazi samotného Kosova a „osvobození“ provincie z područí Bělehradu. Tato možnost by omezila „přelévání do jiných oblastí Srbska“ a zároveň by zaručila „žádnou stálou vojenskou přítomnost jinde“ v zemi. Jiný návrh, nazvaný „širší protiklad“, předpokládal přímou invazi NATO do Jugoslávie s cílem „porazit srbské ozbrojené síly a v případě potřeby svrhnout Miloševiče“. V reakci předpovídal „organizovaný srbský odpor“ na všech úrovních.

Dalším zdrojem americké „neochoty a skepse“ byla bezpochyby skutečnost, že každá země sousedící s Jugoslávií – dokonce i členové NATO a kandidáti – využití svého území k pozemním účelům invaze buď odmítli, nebo se od nich očekávalo, že odmítnou. Například dva londýnské válečné návrhy závisely „zásadně na řecké dohodě o využívání jejich přístavních zařízení a vzdušného prostoru“. Bez souhlasu Řecka by NATO „nemělo jinou možnost, než zahájit operaci z Maďarska, Rumunska a/nebo Bulharska, což by bylo politicky ještě obtížnější“.

Ve spojení s hlubokými historickými a kulturními vazbami dlouholetý záznam vřelých vztahů mezi Aténami a Bělehradem fakticky vylučoval oba plány závislé na Řecku. Invaze vedená přes posledně jmenované země na druhé straně znamenala, že „by nebylo možné rozsah války se Srbskem omezit“. Mezitím Albánie, která po celou dobu bombardování Jugoslávie podporovala UÇK a zároveň sloužila jako efektivní velitelství NATO, a Makedonie, „kde stavy jednotek [NATO] již způsobovaly problémy“, se prý bály stát se formálními válečnými stranami v jakémkoli konflikt kvůli pravděpodobné „srbské odvetě“.

Blair vyzývá ke „koalici ochotných“

Navzdory zjevné neproveditelnosti pozemní invaze byli britští představitelé – zejména Blair – zcela odhodláni se v Jugoslávii prosadit. Jejich bombardovací kampaň selhala. Tryskové letouny NATO, omezené na oblohu, srbskou civilní, vládní a průmyslovou infrastrukturu neúnavně bombardovaly, zabily přes tisíc nevinných lidí – včetně dětíČesky – a násilně narušily každodenní život milionů. Jugoslávské síly však lstivě nasadily návnady, aby vojenskou alianci odklonily a zároveň své operace proti UÇK za nepříznivého počasí a taktiky klamání utajilyČesky.

Na veřejnosti vojenští aparátčíci, političtí pěšáci a mediální přisluhovači oslavovali svůj ohromující úspěch a nevyhnutelné vítězství na bitevním poli. Ale odtajněné složky ukazují, že úředníci ministerstva obrany strávili většinu času nářky nad tím, že jejich bomby Miloševiče nezastrašily, ani nezabránily válce jugoslávské armády proti UÇK. Bělehradské síly prý soustavně „velmi úspěšně“ NATO klamaly prostřednictvím rozsáhlého používání „kamufláže, falešných cílů, krytů a bunkrů“.

Britští představitelé vyjadřovali opakovaně obavy, že by jugoslávská armáda mohla v úplném vyhnání UÇK z Kosova skutečně uspět, což by Miloševičovi umožnilo vyhlásit vítězství a diktovat NATO mírové podmínky. Blair byl údajně rozhodnut jakoukoli takovou nabídku odmítnout. Navíc bylo dobře pochopeno, že bombardování NATO občany v podpoře jejich vůdce sjednotilo. Jak připustil jeden list, nálety aliance na jugoslávské ministerstvo vnitra „občanům Bělehradu ukázaly, jak zranitelné jejich město je, ale ničeho jiného nedosáhly“.

„Srbové již budovu vyjklidili, byli varováni seznamem cílů zveřejněným minulý týden na webu CNN. Kosovo bylo vyčištěno za méně než týden a ve Spojených státech může být ve hře ústup, protože náklady a nebezpečí eskalace zasáhly domov,“ prohlásil 4. dubna.

Následující den Blair rozeslal vysokým představitelům britské vlády, zpravodajských služeb a armády osobní „poznámku pro záznam“. Kritizoval nedostatek „energičnosti“ bombardovací kampaně a naznačil, že britská veřejnost „nemá důvěru, že víme, co máme dělat“, a uzavřel: „Zdá se, že nemáme žádnou přitažlivost“.

Blair poté navrhl vytvoření „koalice ochotných“, která by čelila opozici vůči eskalaci v rámci NATO a „dotáhla to až do konce“.  Ve zjevném záchvatu krvežíznivosti přistoupil předseda vlády k nastínění řady požadavků:

Musíme rozšířit cíle. Média a komunikace jsou naprosto zásadní. [Útok] na ropu, infrastrukturu, všechno, čeho si Miloševič cení… je jasně legitimním cílem.

„Co  nás zdržuje?“ vztekal se Blair. „Nepochybuji, že směřujeme k situaci, kdy naším cílem bude odstranění Miloševiče. Nechceme to teď říkat, ale autonomie Kosova uvnitř Srbska začíná být absurdní. A Miloševič bude zjevně ohrožovat stabilitu regionu, dokud zůstane.“

Ministerstvo obrany následně rozeslalo zprávu o „stanovení cílů“, která vyžadovala „okamžitou pozornost“. Uvádí, že Londýn „navrhoval USA tři významné cíle“ identifikované MI6: ikonický bělehradský hotel Jugoslavia; bunkr z dob studené války; a hlavní pošta jugoslávského hlavního města. I když bylo zváženo, že úder na Hotel Jugoslávie by znamenal „nějaké civilní oběti“, zpráva trvala na tom, že jejich životy by „za to stály“.

NATO následně zasáhloČesky hotel Jugoslávie 7. a 8. května 1999, poškodilo jeho bary, butiky a jídelny a zabilo uprchlíka, který uvnitř hledal úkryt. The Washington Post okamžitě úder odůvodnil tvrzením, že mohl být zaměřen na nechvalně známého srbského polovojenského vůdce, který údajně v hotelu vlastnil kasino. Na otázku novin, zda vzal bombardování osobně, odpověděl bojovník známý jako „Arkan“:

Když zaútočí na civilisty, beru to osobně. Tomahawky názor nezměníte. Když mě chtějí postavit před soud, proč mě chtějí zabít? Jestli chtějí dostat Arkana, ať pošlou pozemní jednotky, abych jim viděl do tváře. Chci zemřít ve férovém boji. Bill Clinton je v hlubokém vy-víte-v-čem. Bombarduje, co se dá. Říká „Bůh žehnej Americe“ a zbytek světa ať pomře.

Bombardování NATO vyvolává obavy Číňanů a Ruska

Později v dubnu, podle Blairova osobního rozkazu zaměřit se na „média“, bombardovalo NATO bělehradské velitelství jugoslávské televizní sítě RTS. Útok zabilČesky 16 novinářů a zranil 16 dalších, přičemž mnoho z nich bylo několik dní uvězněno pod troskami. Premiér zločinný útok osobně obhajovalČesky a tvrdil, že stanice byla klíčovou součástí Miloševičova „aparátu diktatury a moci“.

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii financovaný NATO bombardování RTS později vyšetřovalČesky. Dospěl k závěru, že ačkoliv nebylo vojenským cílem, bylo cílem akce narušit bělehradskou komunikační síť, a proto byla legitimní. Amnesty International označila rozsudekČesky za justiční omyl. Tehdejší generál NATO Wesley Clark, který na bombardovací kampaň dohlížel, připustil, že bylo zřejmé, že útok přeruší vysílání RTS pouze na krátkou dobu. Skutečně, RTS ve vysílání pokračoval po pouhých třech hodinách.

Útok na RTS představoval jeden z několika strašlivých válečných zločinů spáchaných NATO během jugoslávské kampaně zcela beztrestně. Oficiálně 78 dní trvající vzdušný nápor zničil pouhých 14 jugoslávských tanků a zároveň zdevastovalČesky 372 průmyslových zařízení a statisíce lidí zůstaly bez práce. Vojenská aliance údajně přijímala pokynyČesky na co se zaměřit od amerických korporací, včetně Philip Morris. Záměrným zničením chemických závodů  zamořilo NATO na Balkáně půdu, vzduch a vodu více než 100 toxickými látkamiČesky. Není náhodou, že Srbsko je dnes světovým lídremČesky ve výskytu rakoviny.

První noc, kdy byl hotel Jugoslavia bombardován, provedlo NATO simultánní úder na pekingskou ambasádu v Bělehradě, přičemž zabilo tři novináře, zranilo desítky lidí, kteří se skrývali uvnitř, a pobouřilo čínské i srbské občany. NATO prohlásiloČesky, že se jednalo pouze o nehodu způsobenou chybným zaměřením CIA. I když odtajněné složky ministerstva obrany zjevně žádnou zmínku o tomto vysoce kontroverzním mezinárodním incidentu neobsahují, zmiňují vážné čínské obavy ohledně širší kampaně. Konkrétně, že by „představovala precedens pro intervenci jinde“.

Britští představitelé se snažili obavy rozptýlit nejen v Pekingu, ale i v Moskvě. Tehdejší ruský premiér Jevgenij Primakov se o zahájené kampaně NATO proti Jugoslávii dozvěděl doslova ve vzduchu na cestě do USA na oficiální schůzku. Okamžitě pilotovi nařídilČesky, aby se vrátil do Ruska. Navzdory jeho protestu se poté Kreml pokusil Miloševiče přinutit, aby nepřátelství v Kosovu zastavil diplomatickou cestou.

Jakmile bylo jasné, že Rusko na jeho podporu nezasáhne, Miloševič se složilČesky a 3. června 1999 se zavázal stáhnout všechny jugoslávské síly z Kosova. Na oplátku obsadí provincii NATO. Tentýž měsíc zaznamenal telegramČesky odeslaný z britského velvyslanectví v Moskvě, že bombardování bylo lokálně široce vnímáno jako „úder proti [Radě bezpečnosti] OSN a ohrožení ruských zájmů… vytvořením nepřijatelného precedensu pro akce mimo oblast, v případě potřeby obcházející Radu bezpečnosti„:

[Moskevské ministerstvo obrany] využilo síly NATO k argumentaci, že by nová ruská vojenská doktrína měla brát vážněji v úvahu potenciální hrozbu ze strany NATO, se vším, co to znamená, pokud jde o úrovně sil, zbrojení a budoucnost kontroly zbraní… Postoj Spojeného království k použití síly nezůstal bez povšimnutí… Kampaň v Kosovu zde posílila vnímání rozšiřujícího se NATO jako mocného nástroje pro prosazování vůle USA v Evropě.

Blair údajně vyšel ze zničení Jugoslávie s nově nabytou sebedůvěrou. PodleČesky zkušeného britského novináře Andrewa Marra si premiér uvědomil, že „se pokusil [Clintona] přes Kosovo podrazit příliš zjevně“, takže došel k závěru, že „američtí prezidenti potřebují taktní jednání“, aby se požadovaných výsledků dosáhlo. Blair se také „naučil vyrovnat se s vydáváním rozkazů, které vedlo k velkým ztrátám na životech“. Režírování kolapsu Jugoslávie ho dále „přesvědčilo o jeho schopnosti vést válku, podstupovat velké hazardy a provádět je správně“.

Právě tento arogantní postoj přivedl Blaira do bažin Iráku a dalších intervencí, které způsobily na celém světě chaos.

Blair naplňuje „britský úděl“

Po úplném stažení jugoslávské armády z Kosova se provincie začala podobat Německu po druhé světové válce, rozřezanému do západních okupačních zón. Jak do ošklivých podrobností dokumentovala zpráva OBSE z listopadu 1999, okamžitě začala velmi skutečná genocida. Bojovníci UÇK přistoupili nejen k čistkám kosovského romského a srbského obyvatelstva, ale také k vyčištění svých albánských politických a kriminálních rivalů prostřednictvím zastrašování, mučení a vražd – to vše pod bedlivým dohledem „mírových jednotek“ NATO a OSN.

The Independent v listopadu uvedlČesky, že poválečná kampaň „vražd a únosů“ UÇK v Kosovu okupovaném NATO – oficiálně popisovanáČesky jako snaha „zajistit veřejnou bezpečnost a pořádek“ – srbskou populaci Prištiny snížila ze 40 000 na pouhých 400. Evropský pracovník pro lidská práva deníku řekl, že během předchozích šesti měsíců byl „každý Srb“, kterého znali, UÇK navázanou na Al-Káidu „zastrašován – slovně na ulici, po telefonu nebo fyzicky“.

V prosinci 2010Česky britský „mírotvorec“ vyslaný v té době do Kosova současný stav Prištiny jako „ochuzeného, zkorumpovaného a etnicky polarizovaného zapadákova“ přisoudil „neochotě NATO kontrolovat gangstery UÇK“. Vzpomíná, jak Londýn pod jeho dohledem soustavně „pobízel UÇK k větší brutalitě“. Kdykoli na ulicích zajal bojovníky teroristické skupiny, těžce ozbrojené a „zamýšlející vraždu a zastrašování“, jeho nadřízení je nařídili propustit:

„Byl jsem svědkem… že UÇK řádila jako vítězná horda s úmyslem odplaty„, vysvětlil a dodal, že „systematické vraždění Srbů, často zastřelených před jejich rodinami, bylo samozřejmostí„. Vzhledem k tomu, že „násilníci z UÇK mávající AK47, boxery a noži obyvatele srbských obytných domů děsili, mnoho Srbů uprchlo,“ poznamenal bývalý voják.

Mašinerie Blairovy vlády chtěla morální jednoduchost. Srbové byli ‚zlí hoši‘, takže z kosovských Albánců bylo nutné udělat ‚dobré hochy’… Prostituce a obchod s drogami a lidmi se zvýšily, protože zesílila moc UÇK v Prištině.

Bojovníci UÇK však byli před stíháním ICTY za své nesčetné hrozné zločiny ochráněniČesky přímým výnosem NATO. Teprve dnes se spravedlnost vágně konáČesky při téměř naprosté západní lhostejnosti. V mnoha případech američtí politici brutální vůdce UÇK nadále opěvují. V roce 2010 tehdejší viceprezident Joe Biden označil později obžalovaného válečného zločinceČesky Hashima Thaciho za „George Washingtona“ z Prištiny. Thaciho autobiografie z roku 2018Česky na obalu hrdě inzeruje podlézavé propagační citáty současného obyvatele Oválné pracovny.

Od roku 1945 byli britští představitelé v drtivé většině zaměstnáni udržováním globální dominance většího, bohatšího a mocnějšího impéria USA, aby ho skrytě vedli směrem, který si zvolili. Málokdy je tato zlověstná mise formulována tak otevřeně jako ve zde prezentovaných dokumentech. Zatímco Blairovy sny o „svržení“ Miloševiče pomocí amerických sil zůstaly nesplněné, katastrofická „Globální válka proti teroru“ ve Washingtonu po 11. září byla výslovně inspirována Brity.

Nedlouho poté, co toho osudného dne zasáhla letadla Světové obchodní centrum, poslal BlairČesky Bílému domu bustu Winstona Churchilla, která evokovala slavný projev válečného vůdce z prosince 1941 ke KongresuČesky, předznamenávající vstup Washingtonu do druhé světové války. Britský premiér prezidentu Georgi W. Bushovi soukromě napsalČesky a vyzval ho, aby využil „maximální“ globální sympatie vyvolané 11. zářím k zahájení vojenských intervencí v celé západní Asii. Tato vlna bojovnosti byla předznamenánaČesky během Blairovy volební kampaně v roce 1997:

Století za stoletím bylo údělem Británie vést jiné národy. To by neměl být úděl, který je součástí naší historie. Mělo by to být součástí naší budoucnosti… Jsme vůdcem národů, nebo nejsme nic.

Brity řízená globální Pax Americana byla vytvořena v Jugoslávii před 25 lety, v zápalném křtu náletů a propagandy zvěrstev, která následně způsobila smrt, zkázu a utrpení na celém globálním Jihu. Dnes se nesčetné miliony po celém světě potýkají s bolestným dědictvím Blairova odhodlání londýnský „úděl“ naplnit.

---

---

[PJ]