Když prezidenti zabíjejí

Bílý dům se v červenci rozsvítil červenou, bílou a modrou barvou.
(Bílý dům, Flickr – Abe McNatt)

Nějakou dobu předtím, než odstoupil z prezidentského klání, prezident Joe Biden tajně potvrdil svou vlastní, svévolně vytvořenou pravomoc zabíjet osoby v jiných zemích, pokud má CIA a její vojenské protějšky „téměř jistotu“, že cílem vraždy je člen teroristické organizace. Tuto normu zavedla administrativa George W. Bushe v roce 2002.

Žádný standard „téměř jistoty“ v zákoně neexistuje, protože toto slovní spojení je oxymóronní a vymyká se racionální definici – stejně jako „téměř těhotná“.

Stejně jako je člověk buď těhotný, nebo ne, je si buď jistý, nebo ne. Neexistuje žádné „téměř“.

Přesto vytvoření této normy podtrhuje žalostnou absenci právního státu v dnešní vládě. Bidenova vláda a její tři bezprostřední předchůdci nasadili bezpilotní letouny k zabíjení osob, které se v době zabití nedopouštěly násilných činů, bez ohledu na téměř jistou příslušnost k nějaké organizaci.

„Terorista“ nemůže být měřítkem pro mimosoudní vraždu, protože je subjektivní. Pro krále Jiřího III. byli teroristy George Washington a Thomas Jefferson. Pro chudáky v Libyi a Sýrii, pro lidově zvolené vlády svržené násilím inspirovaným CIA v Íránu v roce 1953 a na Ukrajině v roce 2014, pro nevinné mučené CIA na černých pracovištích po celém světě je teroristickou organizací CIA.

Prezidentské využívání bezpilotních letounů k zabíjení osob v zahraničí začalo v roce 2002 cíleným zabíjením nařízeným Bushem. Pokračovalo za prezidenta Baracka Obamy – který zabíjel dokonce Američany v zámoří. Pravidla zabíjení si vymýšlel každý prezident sám. Za prezidenta Donalda Trumpa byla zmírněna a vedoucím pracovníkům CIA a vojenským velitelům dal pravomoc zabíjet bez jeho výslovného souhlasu s každým zabitím. Trumpovi lidé nechvalně proslulým způsobem zavraždili íránského generála a jeho společníky na cestě na oběd s iráckými generály, kteří měli vyjednávat o míru mezi oběma zeměmi.

Pohřeb generála Qasema Soleimaniho v Qomu, Írán, 7. ledna 2020.
(Mehdi Bakhshi, Mehr News Agency, Wikimedia Commons, CC BY 4.0)

Bidenova administrativa Trumpova udělení pravomocí vzala v tichosti zpět, takže dnes může cílené zabíjení povolit pouze prezident. Přesto pro něj neexistuje žádné morální, ústavní ani právní oprávnění. Ale prezidenti obou politických stran to přesto dělají.

Válečné zákony

Válečné zákony – což je samo o sobě oxymóronní slovní spojení -, obecně kodifikované v Ženevských úmluvách a Chartě OSN, z nichž všechny iniciovaly, sepsaly a ratifikovaly Spojené státy, v podstatě nařizují, že zákonné války mohou být pouze obranné a musí být přiměřené hrozbě, která vznikla, nebo již způsobené škodě. Jinak řečeno, smlouvy, jejichž signatářem jsou Spojené státy, omezují prezidenta v zabíjení osob v jiných zemích, se kterými Spojené státy nejsou v zákonné válce.

Podle ústavy jsou smlouvy vedle samotné ústavy nejvyšším zákonem země. Poslední čtyři nájemníci Bílého domu to, pokud jde o tajné zabíjení, ignorovali. Každý z nich veřejně nebo skrytě tvrdil, že Authorization for Use of Military Force (Autorizace pro použití vojenské síly) z roku 2001 nebo její bratranec AUMF z roku 2002 poskytují nějakým způsobem kongresové oprávnění prezidentům zabíjet, koho se jim zlíbí – a že Kongres může tyto vraždy nějak zákonně povolit.

Přesto AUMF z roku 2001 údajně opravňovala Bushe k pronásledování a zabíjení lidí, které před 11. září nerozpoznal (to byli jeho přátelé, Saúdové) a o nichž se důvodně domníval, že 11. září způsobili. AUMF z roku 2002 opravňovala Bushe k invazi do Iráku s cílem najít zbraně hromadného ničení, o kterých mu odborníci ze CIA i mimo ni říkali, že je Saddám Husajn nevlastní. Oba AUMF dnes již nemají legitimní účel, přesto zůstávají zákonem.

Bush oznamující invazi do Iráku 19. března 2003.
(Bílý dům, Paul Morse, Wikimedia Commons, Public domain)

Ústava opravňuje Kongres k vyhlášení války cizím zemím, nikoli k náhodnému zabíjení osob. Ani jeden z AUMF nebyl a není platným vyhlášením války, které Ústava vyžaduje jako předpoklad pro všechny mimosoudní prezidentské popravy. Vyhlášení války definuje protivníka a stanoví cíle. Není časově neomezené, jak tvrdili poslední čtyři prezidenti v souvislosti s těmito dvěma zákony z Bushovy éry.

Neodpovídá zákonu a ústavě

Pokud mají prezidenti pravdu a AUMF je opravňují zabíjet koho chtějí – včetně Američanů -, pak nejsou prezidenty odpovědnými zákonům a ústavě, ale králi, kteří mohou zabíjet z rozmaru bez transparentnosti a právních důsledků.

Účelem vymezení pravomocí vyhlášení války Kongresem a vedení války prezidentem bylo tyto pravomoci oddělit. Historie je plná příkladů tyranů, kteří využívali státní moc k zabíjení bez jakéhokoli morálního důvodu. Američtí prezidenti si pravomoc zabíjet udělili. Je to funkční ekvivalent nabité zbraně v zásuvce prezidentova stolu.

Abraham Lincoln byl první hlavou státu ve světových dějinách, která se vojensky zaměřila na civilisty, a první, která se zapojila do nevybíravého vraždění civilistů vlastní země. Franklin D. Roosevelt na konci druhé světové války povraždil tisíce nevinných bezmocných německých civilistů kobercovým bombardováním německých měst, namísto aby se zaměřil na německou armádu. Harry Truman vyvraždil mnoho tisíců japonských civilistů v Hirošimě a Nagasaki.

Všechny tyto vraždy se setkaly s lidovým souhlasem, protože cíle byly vládní mašinérií démonizovány – stejně jako „teroristé“ Bush, Obama, Trump a Biden, kteří zabíjeli.

Démonizace lidských cílů a lidový souhlas s jejich vražděním však nemůže změnit nemorální čin v morální. Čin je morální, pokud je v souladu s přirozeným právem. Podle Deklarace nezávislosti jsou podle přirozeného práva všichni lidé „svým Stvořitelem obdařeni určitými nezcizitelnými právy a mezi ně patří život, svoboda a snaha o štěstí“. Právo na život je nejpřednějším přirozeným právem a velkým božským darem všem lidem – nejen Američanům.

Žádná osoba nesmí být z morálního hlediska z jakéhokoli důvodu vládou určena k usmrcení, pokud to není aktuálně nutné k tomu, aby aktivně nezabíjela nevinné. Ve výše uvedených případech byly prezidentské vraždy prováděny za účelem zastrašení politických oponentů, neboť civilní cíle byly bezmocné. A vrazi byli oslavováni jako hrdinové.

Dnes jsou američtí vojáci na Ukrajině a ukazují ukrajinským silám, jak používat americké zbraně k zabíjení ruských vojáků, a v Izraeli ukazují IDF, jak zabíjet civilisty v Gaze. Děje se tak na základě tajných prezidentských rozkazů, které nebyly nikdy veřejně přiznány. Ruští vojáci a civilisté v Gaze nepředstavují pro Ameriku žádnou hrozbu pro život, svobodu nebo majetek.

Proč američtí prezidenti zabíjejí? Protože jim to prochází.

Andrew P. NapolitanoČesky (*1950), bývalý soudce Nejvyššího soudu státu New Jersey, byl vedoucím soudním analytikem televizní stanice Fox News Channel a moderátorem pořadu Freedom WatchČesky na Fox Business Network. Mimo vlastní stránky Judging Freedom se jeho práce objevují v mnoha médiích, včetně The Washington Times a ReasonČesky. Je autorem sedmi knih o ústavě USA, nejnovější z nich je Suicide Pact: The Radical Expansion of Presidential Powers and the Lethal Threat to American LibertyČesky (Sebevražedný pakt: Radikální rozšíření prezidentských pravomocí a smrtelné ohrožení americké svobody, 2014). Kniha s názvem It Is Dangerous To Be Right When the Government Is WrongČesky (Je nebezpečné mít pravdu, když se vláda mýlí) vyšla v říjnu 2011.