Převzato ze serveru Nová republika, 25. července 2023
„…každý však šel a na chytrost měl štempl, náš cíl se skvěl, jsi proti, tak jsi lempl.“ (Karel Kryl)
„Ahoj Jindro!“ Otočil se a ve tváři měl rozpaky. Dobře, čtvrt století jsem ho neviděl a není na mě zvědav. „Zdravím tě, protože tě vidím, to je vše“, doplnil jsem pozdrav ujištěním, že od něj nechci vůbec nic.
„Já bych se tebou rád mluvil…“, odpověděl: „Ale před tím, než jsi vstoupil do té protistátní partaje.“
Tak dobře, říkám si. Ještě se otočil: „Hana je z tebe taky otrávená.“
Občas mě někdo na ulici osloví a chválí mě. Za dlouhá léta mi nadával a vyhrožoval jen jeden psychopat. Ale mlčící většina si možná většinou myslí to, co Jindra. Pokud se nespokojí s prostou úvahou, že nějak bylo a nějak bude.
Dlouhodobě si kladu otázku, kde se bere tak velká loajalita k panovníkům a jimi povýšeným lokajům.
Jindra není debil, je doktor přírodních věd a na fakultě měl červený diplom. Proč se zastává vlády a nesnáší její odpůrce?
Už desetiletí neplatilo, (škrtnout čárku) to, co popsal Karel Havlíček Borovský skoro před dvěma sty lety: „Snadno dobrým panovníkem býti, třeba lidu nic nedal, rádi budou jeho jméno ctíti, za to, že jim nic nevzal.“ To platilo za rakouskouherské totality, dokud nebyla konstituční. Pak se politici museli ucházet o přízeň lidu, i když volby nebyly všeobecné a rovné. Ještě více v demokratických zemích, kde se představitelé báli o svoji oblibu a snažili se, aby to přinejmenším vypadalo, že lidu něco dávají. Tak to bylo i v demokracii s přívlastkem „socialistická“. „Každá moc se bojí síly o kterou se opírá“, řekl mi kdysi politolog prof. Mlynář, a dodal, že Lubomír Štrougal komentoval na Předsednictvu ÚV KSČ projednávaná opatření slovy: „Hlavně, aby se nenasrali dělníci!… A v Číně se báli rolníků, dodal prof. Mlynář. A dnes se eurounijní slouhové v pozicích ministrů a premiérů bojí nadnárodních korporací a hlasu z americké ambasády, aby se nenasrala hyperburžoazie, dodávám já.
Ale kde se berou ti, kteří ctí jména vládců, ani omylem nesloužícím lidu, ale co nepochybně škodí a berou přijatelnou perspektivu dalším generacím?
Napadá mě několik vysvětlení.
Konformita, tedy tendence přizpůsobit se, přijímat bez odporu normy a tvrzení, to je také osobnostní rys. Ať slyším nebo čtu cokoli, kladu si otázku, zda to není chybná úvaha, nesprávný údaj, lež, pokus o podvod… Nemohu za to, jsem nositelem opačného osobnostního rysu.
Někteří lidé žijí v klidu „taháni za nos“ s přesvědčením, že „přece by nám nelhali“.
Mnozí lidé dokáží být konformní s jakoukoli módou, ideologií, náboženstvím, režimem. Protože „tak je to správné“. A pokud by to někdo zpochybňoval, pak je to dezinformace, nepřátelský úskok, zášť nepřejícníků a závistivců. A proti dezinformacím a dezinformátorům je třeba bojovat v zájmu uchování víry. Už se neupaluje, jen vyhazuje z práce a odsuzuje u soudů.
Proč konformita? Protože pochybnosti a nejistota s sebou přinášejí úzkost, a tu většina lidí špatně snáší. Raději přijmou pochybnou jistotu.
A pak je tu vědomí sounáležitosti. Zase ta konformita. Petr Drulák v brilantní přednášce o francouzské politické scéně řekl, že velká většina Francouzů sdílí názory a argumenty Le Penové, ale volit ji nebudou, protože je přece o ní známo, že její názory jsou špatné a podporují je lidé z nižších společenských vrstev a „k těm mi přece nepatříme“, my elita přece musíme volit někoho, o kom je známo, že pochází z elity a elitu podporuje. Že v praxi nebere ohled na naše zájmy, to přehlédneme.
Je pravda, že lidé méně vzdělaní kašlou na ideologie a sliby, všímají si naplnění svých reálných potřeb, zatímco lidé indoktrinovaní „vzděláním“ vidí svět prizmatem zaručeně správných názorů.
Jindrovi vadí „protistátní partaj“ SPD. Jenže já tvrdím, že protistátní je tato současná pětikoaliční vláda. Stát je instituce, která ovládá a spravuje věci veřejné na svém území. Stát, v němž žijeme, je Česká republika. Evropská unie není stát, ale mezinárodní organizace založená smlouvami. Pětikoaliční vládě se podařilo za jediný rok snížit průměrné reálné příjmy o osm procent. Přijímá „Zelený úděl“ rozvracející průmysl, zemědělství a sociální jistoty obyvatelstva. Podílí se na militarizaci směřující k přímému zapojení do válečného konfliktu. Podporuje mezigenerační konflikt a narušuje sociální smír. Je smířena s imigrací a jejími důsledky tak, jak jsou vidět na předměstích západoevropských států. Tato vláda masivně zadlužuje budoucí generace. Souhlasí s předáváním moci Evropské unii. Vzdává se naším jménem svrchovanosti.
Jak by tuto vládu Jindra asi obhájil, kdyby se mnou byl ještě ochoten mluvit? Asi by opakoval fráze, které slýcháme od „našich představitelů“ v jejich České televizi. Co jiného? Nebo, že by byl jako důchodce 70+ nadšen ze snížení valorizace důchodů? Úzkost z poznání pravého stavu věcí drží tuto protistátní vládu u moci. Jak dlouho ještě? Pokud je (škrtnout) zbývá stopa demokracie, jistý vliv má lid a je nezbytné počkat, až se dostatečné množství občanů přesvědčí o pravém stavu věcí na místo přesvědčení o pravdivosti shora nabízených lží. Představa defenestrace se může líbit, ale prohlubující se krizi by nevyřešila.
Budeme nadále informovat občany, zatímco vláda bude „bojovat proti dezinformacím“.
Technická poznámka:
Pokud nevidíte odkazy z portálu Nové Slovo, je to způsobeno tím, že jejich serveru vypršela doba platnosti SSL certifikátu (Friday, August 4, 2023 at 5:46:25 AM).
Takové věci se běžně dějí v pátek, nebo ještě lépe v sobotu a neděli.
Nemyslím si, že největší část příznivců vlády jsou nějací konformní lidé. V českém prostředí je většina lidí stejně vždy s vládou na štíru, téměř vždy na ni nadává. Já bych příznivce vlády rozdělil na dvě základní skupiny: Kritici vedení převážně materiálními problémy (A) a kritici politiky (B).
A/ Materiální kritici jsou převažující, v této oblasti má vláda málo příznivců. Vidíme to na návratu přízně Babiše, typického populisty. Příznivci jsou lidé lépe zabezpečení, kterým nevadí hospodářské ztráty a tvrdí, že to nelze dělat jinak, že vláda potřebuje ušetřit a dělat by to musela každá vláda, protože je to objektivní problém. Jsou na straně reality, kriticky se staví jen proti velkým výdajům na válku a Ukrajince, případně proti politice služby cizím subjektům.. Ale ty souvisí s politikou.
B 1/ Kritici protiruští: Kritika se netýká pomoci Ukrajině v žádném módu, ani pomoci Ukrajincům. Kritizují tedy jen špatná rozhodnutí vlády ohledně zastropování energií u prodejců, která nalila překupníkům na burze spoustu peněz. podobně kritizuje různé manipulace s DPH a daněmi vůbec, především ty, které nutí nakupovat naše občany v cizině. A další přehmaty téměř kompletně nekompetentní vlády.
B 2/ Kritici zahraniční politiky a souvisících vnitřních opatření. Zde je celá škála kritiků. Od těch, kteří pouze kritizují chování vlády k Ukrajincům a souvisícím jevům (vyvěšování ukrajinských vlajek, neustálá slovní i materiální podpora Ukrajiny atd.) přes kritiky válčení jako takového (touha po míru) až k viditelným odpůrcům Ukrajiny jako takové. Přímé obdivovatele Putina neuvádím, protže jsou v nepatrné menšině.
Personální složení kritiků, zvláště ze skupiny B2 je dáno závislostí na zaměstnání. Určitě ke skupině B nemůže náležet člověk zaměstnaný v mainstreamových médiích, problém mají zaměstnanci některých podniků. Nejsou kritiky skupiny B2 obvykle též lidé bez nějakého myšlenkového rozhledu závisející na mainstreamu (obvykle si zaměňující dnešní Rusko s SSSR), závislí na mínění druhých lidí – vzorů, nábožných posluchačů ČT, členové spolků s vedením v protiruských barvách a podobní závislí lidé. Někteří ubožáci vidí v dnešním Rusku SSSR.
Kritici ze skupiny B jsou většinou nezávislí lidé, politici ve výslužbě, soukromníci, intelektuálové a málokdo závislý.
Kritici skupiny A jsou velmi často i lidé nepříliš přemýšlející.