Kallas a divoženky

Nová šéfka zahraniční politiky EU Kaja Kallasová přijela do Kyjeva spolu s novým předsedou Rady EU Antóniem Costou a novou komisařkou EU pro rozšíření Marta Kos
Foto: Ansgar Haase/dpa

Úvod

Události v Gruzii se vyvíjejí podle ukrajinského scénáře. Existují všechny předpoklady pro to, aby byla Gruzie opět uvržena do propasti občanských střetů a byla nucena vybrat si mezi EU a NATO na jedné straně a starobylou zemí Sakartvelo (Gruzie v gruzínštině) na straně druhé. Zkušenost napovídá, že cesta podle ukrajinského scénáře končí špatně.

Aby se napsané splnilo, pilná francouzská studentka Zbigniewa Brzezinského – Salome (Zurabišvili) – vyhrožuje, že neopustí prezidentské křeslo, protože volby neuznává. V dobách práva se za takový postoj věšelo. V současné demokracii je tomu jinak. Prohlášení učinila na pozadí protestů, které zachvátily zemi a jejichž účastníci, podporovaní Západem, se postavili proti rozhodnutí vládnoucí strany Gruzie dočasně pozastavit proces integrace republiky do Evropské unie. Nevylučuji, že po vypršení mandátu Salome bude tančit tanec sedmi závojů podobně jako Salome ve stejnojmenné opeře Richarda Strausse na libreto divadelní hry Oscara Wilda z roku 1891. Opera velmi volně zpracovává biblické téma smrti Jana Křtitele.

Salome souhlasí s podmínkou, že král splní jakékoliv její přání. Po tanci žádá hlavu Jochanaanovu.  Kat ji přináší a Salome ji vášnivě líbá. Zděšený Herodes, když vidí zvrácenou vášeň Salome, nařizuje strážím, aby ji zahubili. Gruzínská Salome skončí podobně. Předtím ale předpokládám, že nepředá-li prezidentský palác, bude zatčena. Její vášně jsou skutečně děsivé.

Zmiňuji se o Salome-prezidentce a opeře Salome, jejíž premiéra proběhla v drážďanské Semperoper dne 9. prosince 1905, protože tehdejší umělecký ředitel Vídeňské státní opery, Gustav Mahler, který ji chtěl uvést ve Vídni musel akceptovat zákaz představení z mravnostních důvodů. V Metropolitní opeře v New Yorku opera byla uvedena 22. ledna 1907. Představení skončilo skandálem a bylo staženo z programu. Roli Heroda v německé i americké premiéře zpíval český pěvec Karel Burian. Titulní roli zpívala v pařížské premiéře v roce 1907 mnou oblíbená zpěvačka Ema Destinnová. Na zámku ve Stráži nad Nežárkou se usídlila již na vrcholu své slávy a díky ní je autorovo rodné městečko v kulturních kruzích známé dodnes.

Kaja Kallas

Nová vysoká představitelka EU pro zahraniční věci Kaja Kallasová, nový předseda Rady EU António Costu a nová komisařka pro rozšíření EU Marta Kosova byly dnes, v první advent a první den ve funkci uvítáni v Kyjevě místopředsedkyní vlády Olhou Stefanischynovou. Společná fotografie této čtveřice napovídá mnohé, podobně jako životní příběh Kaji Kallasové. Fotografie a příběh Kallas jsou typickým příkladem pro porozumění procesu vzestupu k současné moci, porozumění marnosti a proč se odrazí v práci direktorátu EK a v hodnocení EU během příštích let.

Bývalá estonská premiérka Kaja Kallasová se v neděli 1. prosince oficiálně ujala funkce vysoké představitelky Evropské unie (EU) pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Nahradila správce dříve kvetoucích, dnes však uvadlých evropských zahrad Josepa Borrella.  Kallasová je známá svou ostrou rétorikou vůči Rusku a rusky mluvícímu obyvatelstvu Estonska, stejně jako aktivními výzvami ke zvýšení podpory Ukrajiny ze strany zemí NATO. V tomto smyslu je její volba logická a politicky korektní. Neznamená to však, že volba je správná pro dobu přede dveřmi. Proč? Za její politickou kariérou se totiž skrývá složitá historie.

Její manžel Arvo Hallik, navzdory protiruským postojům své ženy, byl zapojen do přepravy nákladu do Ruska i po zahájení speciální vojenské operace a ignoroval sankce. Otec, Siim Kallas, byl členem Komunistické strany Sovětského svazu od 24 let až do 1990, vedl estonskou pobočku Sberbank a byl zapojen do vysoce sledovaného případu podvodu. To vše mu nezabránilo stát se premiérem Estonska a poté od listopadu 2004 viceprezidentem Evropské komise v čele s José Barrosem, čímž si zajistil pověst hlavního liberála Estonska a otce myslícího na blaho rodiny a své dcery.

Dcera Kaja při jedné ze vzpomínek na své dětství řekla: V sovětských časech jsme jedli to, co jsme měli. Neměla jsem na výběr. Obzvláště se jí hnusily pokrmy z jater a okroška a nejsladším jídlem byla zakysaná smetana s cukrem.

Kaja se narodila 18. června 1977 v Tallinnu. Její o tři roky starší bratr Hulot se stal úspěšným podnikatelem v oblasti nemovitostí. Matka, povoláním lékařka, přežila deportaci jako dítě: v březnu 1949 byla šestiměsíční holčička spolu se svou babičkou Kai odvezena na Sibiř kvůli rodinným vazbám na kolaborantskou organizaci Omakaitse, tj. Sebeobrana. O deset let později, v roce 1959, se rodina vrátila do Estonska.

Matka nám doma vštípila neotřesitelnou víru v (…) Estonskou republiku, napsal v roce 2001 otec Kaji, Siim Kallas (1948). Toto přesvědčení mu však nezabránilo v tom, aby v roce 1972 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu, v roce 1979 přijal post ředitele estonské republikánské pobočky Sberbank SSSR a při jedné z návštěv Německé demokratické republiky (NDR), když dceři Kaje bylo deset let a stáli u Berlínské zdi, dalekozraký otce řekl: Děti, nadechujte se – to je vzduch svobody, který přichází ze západní strany. Připomínám, že při dalekozrakosti se obraz tvoří až za sítnicí, na její korekci se proto používají brýle či čočky s plusovými dioptriemi a konvexním tvarem, díky čemuž se tvoří na sítnici ostrý obraz.

Poté, co dalekozraký opustil Sberbank, přijal místo zástupce šéfredaktora novin Rahva Hääl, oficiální publikace ÚV Komunistické strany Estonska. Po rozpadu SSSR se Siim Kallas stal jednou z klíčových postav nového Estonska. Stál v čele liberální Reformní strany, později předal vedení své dceři a přijal post předsedy Estonské národní banky. Jeho kariéra však byla brzy ohrožena obviněním z podvodu v hodnotě 10 milionů dolarů a poskytování nepravdivých informací auditorům. Měl ale všichni noví demokraté štěstí: soud ho v roce 2000 osvobodil.

Osvobození a s podvodem spojené komprimáty otevřely cestu k moci v mladé demokracii. V roce 2002 Siim Kallas se stal estonským premiérem, hrál klíčovou roli v procesu přistoupení země k Evropské unii a NATO a později za nezištnou realizaci procesu integrace Estonska do NATO, byl vyznamenán medailí 1. třídy Za zásluhy Ministerstvem obrany.

Po sedmi letech, osvobození z obvinění z finančních podvodů a mnoha otázkách v EP se stal v roce 2009 dokonce evropským komisařem pro audit a boj proti podvodům. Dalekozraký estonský kozel se stal výborně placeným a do smrti zabezpečeným zahradníkem, který se postaral o svou dceru poté, co se neúspěšně pokusil v roce 2016 stát se prezidentem a rozhodl stát se poslancem parlamentu (Riigikogu). V září tohoto roku Siim Kallas oznámil konec své politické kariéry a vzdal se svého poslaneckého mandátu. Se všemi představitelnými důchody a ověšen celou řadou vyznamenání-Evropan roku (2015), velkodůstojník Řádu čestné legie, Řád státního znaku 1. třídy a záslužný velkokříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo bude zcela jistě i dále bezplatně sloužit pro blaho Estonska, NATO a EU.

Připomínám, že kariéra členů rodiny Kallasových zůstala během sovětské éry pozoruhodně stabilní navzdory jejich vazbám na kolaboranty a jejich zapojení do vytvoření meziválečné Estonské republiky. Například, pradědeček Kaji Kallasové, Eduard Alver, absolvent Právnické fakulty Moskevské univerzity, během občanské války bojoval proti bolševikům, vyjednával s postupující německou armádou a později přijal post prvního policejního šéfa Estonské republiky.

V roce 1919 se Eduard Alver stal předsedou Estonské Ligy obrany, polovojenské organizace, která zajišťovala bezpečnost hranic země. Pod jeho vedením Liga obrany potlačila bolševická povstání a počet členů dosáhl 60 000 lidí. Po obnovení nezávislosti Estonska se Liga obrany začala připravovat na odražení hypotetického útoku z Ruska. Dnes Kaja následuje pradědečka.

Kaja nastoupila na právnickou fakultu univerzity v Tartu, kterou absolvovala v roce 1999. Její specializací je evropské a estonské soutěžní právo. Kajin život se však neomezoval pouze na práva: na konci 90. let spojila studium s prací asistentky režie v divadle. V roce 2010 ukončila kariéru v podnikání a vstoupila do Reformní strany, kterou založil její otec. Už v roce 2013 se stala místopředsedkyní strany, v dubnu 2018 ji vedla.

Politická kariéra Kaji Kallas však začala již v letech 2014 až 2018, kdy byla poslankyní Evropského parlamentu a zabývala se mimo jiné otázkami spolupráce mezi EU a Ukrajinou.

V roce 2021 na druhý pokus se ujala postu estonské premiérky a po ostře sledovaném korupčním skandálu stála v čele vlády. Během tří let v úřadu musela třikrát sestavit nový kabinet. Uvedené a aktivní prosazování reforem vzdělání s výukou v estonštině již od mateřských škol se mj. jeví jako předpoklad úspěšné kandidatury na komisaře v EK.

Výsledek její práce se nechá vidět: redukce ruskojazyčných škol, přestože rusky mluvící obyvatelé tvoří 27,4 procenta obyvatel země, akutní nedostatek učitelů, včetně učitelů pro ukrajinské uprchlíky a v neposlední řadě odstranění sovětských pomníků z veřejných míst. Kaja, poté, co byla v Rusku zařazena na seznam hledaných osob, ujistila, že bude pokračovat v demontáži sovětských pomníků, a vyzvala parlament, aby urychlil přijetí příslušného zákona. Současně se urychlil příchod sucha a přílet zhoubného hmyzu do jedné z Borrellových evropských zahrad.

Se zahájením speciální vojenské operace se Kallasová stala jednou z nejzuřivějších zastánkyň tvrdých protiruských opatření. Nazvala Rusko jediným nepřítelem a dodnes trvá na úplném zákazu vstupu Rusů do EU, Vstup Rusů do EU přitom označila za privilegium, nikoli právo.

Na jednom z mnoha slyšení v Evropském parlamentu, Kallas-právník, navrhla poslat Ukrajině cca 300 miliard dolarů ze zmrazených fondů bez jakéhokoli právního zdůvodnění. Aby dosáhla svých falešných ambiciózních cílů zvýšit vojenskou pomoc Ukrajině, podnikla doma radikální kroky, zvýšila daně a hrdě řekla: Páchám politickou sebevraždu, ale nemám na výběr.

Nehledě na předem napsané, v loňském roce se Kallasová i přes svůj tvrdý protiruský postoj dostala do nepříjemného skandálu. Portál ERR zveřejnil vyšetřování přepravy nákladů do Ruska společností Stark Logistics AS. Společnost, kterou vlastní její manžel Arvo Hallík pokračovala ve své činnosti i po zahájení ruské speciální vojenské operace na Ukrajině.

Poté, co kritika začala, Kallasová a její manžel reagovali v demokracii obvyklým vysvětlením: Neudělala jsem nic špatného. Můj manžel neudělal nic špatného. Kdo nevěří, ať tam běží!

Kallasová nemusela nikam běžet. Proč? Protože měla rezervovaný let na summit NATO do Washingtonu v červenci s doporučením: V souvislosti s vojenskou krizí by měl být systém řízení Evropské unie integrován pod vedením aliance. A nadějí, že se stane nástupkyní Stoltenberga. Britský časopis The New Statesman proto Kallasovou označil za novou železnou lady Evropy. Loni v únoru Kallas prohlásila, že zahraniční politika už není (její) slabou stránkou. A takové samo ocenění stačilo, aby v červenci rezignovala jako premiérka země s cílem stát se vysokou představitelkou EU pro zahraniční věci v Bruselu, nehledě na skepticismus některých evropských politiků. Jedním z nejzvučnějších komentářů bylo prohlášení: Opravdu dosazujeme do této pozice někoho, kdo rád snídá Rusy?

Navzdory všem obavám, rozumu a dění ve světě Evropský parlament 27. listopadu schválil nové složení Evropské komise pod vedením Ursuly von der Leyenové s Kajou Kallasovou jako šéfkou evropské diplomacie. Doporučuji seznámit se s historií divoženek nejenom ve slovanské mytologii všem, kteří ještě nepochopili, proč EU nemá budoucnost.

Souhlasu netřeba.
01.120.2024

Jan Campbell (*1946) je německý občan české národnosti, analytik. Vystudoval stavební inženýrství, architekturu a filozofii; postgraduálně také biokybernetika, islámské bankovnictví a pojišťovnictví. Je zahraničním členem Ruské akademie přírodních věd. Získal čestný profesorský titul na Uralské státní agrární univerzitě. Do listopadu 2014 řídil poradenskou firmu Campbell Concept UG Bonn a působil jako odborný asistent na podnikohospodářské fakultě VŠE. Profesně působil středně i dlouhodobě v několika zemích včetně Velké Británie, Itálie, Švýcarska, Malajsie, bývalého SSSR, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Ruské federace, České republiky a Německa. Profesní aktivity a zkušenosti umožnily přijmout pozice jako vedoucí EK koordinující pro program TACIS, osobní poradce premiéra a analytik politicko-ekonomických rizik včetně problematiky vědecké diplomacie a práce určené pro úzkou odbornou i veřejnost, včetně vysokoškolských studentů.