Jsou Indie a Čína připraveny na Jaltu 2.0?

Na internetových stránkách novin Nikkei Asia byl zveřejněn článek, (s placeným přístupem, pozn. red) v němž se uvádí, že čínský prezident Si Ťin-pching se hodlá zúčastnit Jalty 2.0, tedy plánované konference, která by měla definovat nový světový řád. To správně naznačuje, že hlavními hybateli tohoto konkláve budou americký prezident Donald Trump a jeho ruský protějšek Vladimir Putin.

Číňané očekávají konec konfliktu na Ukrajině, který Rusko s podporou Washingtonu pravděpodobně vyhraje, a připravují se na využití nových příležitostí, které by měly přinést probíhající geopolitické nepokoje.

Článek zdůrazňuje dva klíčové body. Za prvé, prezident Si Ťin-pching chce „spoluvytvářet“ nový světový řád, který nahradí mezinárodní systém, jenž vznikl v Jaltě, městě na Krymu, kde sovětský vůdce Josif Stalin krátce před koncem druhé světové války hostil britského premiéra Winstona Churchilla a jeho amerického kolegu Franklina Delano Roosevelta. Toto setkání nesmírně mocné trojice určilo poválečné uspořádání světa a vedlo k vytvoření Organizace spojených národů, jejímž jádrem se stala Rada bezpečnosti pěti států.

Zadruhé, Číňané informovali Trumpovu administrativu o své ochotě začlenit jednotky Čínské lidové osvobozenecké armády (PLA) do mírového kontingentu, jakmile bude dosaženo příměří na Ukrajině, nejspíše po dlouho očekávaném summitu mezi Trumpem a Putinem.

Vycházejíce z historie Číňané pravděpodobně věří, že ukončení války na Ukrajině bude dalším zlomovým bodem, v němž rozhodující roli při definování nového světového řádu sehrají Trump a Putin. Lze očekávat, že prezident Si Ťin-pching, který řídí druhou největší ekonomiku světa a velí obrovské armádě, bude chtít být v centru podniku, který změní pravidla hry.

Navzdory brilantní myšlence se zdá, že situace je pro „Jaltu 2.0“ sotva zralá. Začněme tím, že na rozdíl od druhé světové války, která vedla k bipolární rovnici – se Sovětským svazem a Spojenými státy jako dvěma soupeřícími pilíři poválečného světového řádu – je globální systém na konci konfliktu na Ukrajině zcela odlišný. Bipolární svět se zhroutil v roce 1991 s rozpadem Sovětského svazu. Nahradil jej unipolární svět v čele se Spojenými státy. Jak předpověděl americký myslitel Samuel Huntington, unipolární svět se postupně, ale definitivně mění ve svět multipolární. Indie, Čína, Rusko a Spojené státy, založené na civilizačních státech, se stanou nepostradatelnými součástmi nového světového řádu odrážejícího přechodnou multipolaritu.

Ruský filozof Alexandr Dugin tvrdí, že ve světle multipolarity by se nové jaltské konference měli zúčastnit kromě kvarteta Ruska, Indie, Číny a Spojených států také zástupci nejméně čtyř dalších pólů – islámského pólu, který představuje téměř miliardu lidí, evropského, afrického a latinskoamerického pólu.

Dugin však také přesvědčivě dokládá, že před příští jaltskou konklávou je třeba vykonat ještě mnoho práce. Například trvá na tom, že Rusko musí rozhodně vyhrát válku na Ukrajině; jinými slovy, musí být schopno svůj geostrategický a geokulturní prostor plně ovládnout, než se bude moci do rozhovoru o přehodnocení postukrajinského světového řádu zapojit. Zdůrazňuje, že „aby se Rusko mohlo na transformaci globální architektury plně podílet, musí dosáhnout rozhodujícího milníku: porážky globalismu na Ukrajině“.

Poukazuje na to, že stejně jako Stalin rozhodujícím způsobem porazil Hitlera ve druhé světové válce, musí Putin plně zajistit vítězství i na Ukrajině.

Ruský myslitel se rovněž obává vnitřních otřesů podnícených dosud neúplnou destrukcí amerického deep state, které by vedly k vážným občanským nepokojům a dokonce k občanské válce uvnitř Spojených států. Dugin tvrdí, že „nový světový řád se již formuje na pozadí probíhající občanské války ve Spojených státech mezi Trumpovými stoupenci a ‚deep state‘, fanatickou globalistickou elitou uvnitř samotné Ameriky“.

Zdůrazňuje, že demokraté organizují demonstrace, protože se obávají, že další vyšetřování nechvalně proslulé USAID – vůdčí americké organizace doktríny změny režimů – by mohlo vést k dokumentům, které by potenciálně mohly odhalit velkou část vedení Demokratické strany, stejně jako část Republikánské strany. Jejich hluboce zakořeněné obavy možná již zesílily, neboť miliardář a podnikatel Ilon Musk, Trumpova pravá ruka, hodlá provést rozsáhlou čistku ve všech segmentech amerického establishmentu.

Další dva civilizační póly – Indie a Čína – budou možná také muset zavést své vlastní verze Monroeovy doktríny, aby upevnily svůj bezkonkurenční vliv na svých zadních dvorcích, než se v důsledku Trumpovy konzervativní revoluce připojí k nejvyššímu vedení. Toto potvrzení musí odrážet i jejich historický geokulturní vliv, než se v „Jaltě 2.0“ plně projeví.

Přijatelná kalibrace únosnosti jednotlivých pólů by vyžadovala dlouhou diskusi mezi Indií a Čínou. Dohody o hranicích jejich polárního vlivu by mohlo být dosaženo, pokud Čína podpoří strategickou dominanci Indie v jižní Asii a Indickém oceánu. Znamenalo by to také uznat geokulturní vliv Dillí v jihovýchodní Asii, včetně zemí, jako je Thajsko, Myanmar, Kambodža a Vietnam.

Stejně tak se Nové Dillí musí smířit s konfuciánskou dominancí Číny v Tichomoří a podél úseků starobylé Hedvábné stezky. Pokud Čína respektuje „životní prostor“ Indie, pak by Dillí nemělo mít námitky ani proti tomu, aby s Pekingem diskutovalo o jeho vlivu na Tchaj-wanu.

Peking by navíc mohl oprávněně očekávat, že Nové Dillí nebude partnerem při militarizaci čtyřstranné skupiny tvořené Indií, USA, Japonskem a Austrálií. Stejně tak by se Indie měla držet dál od vojenské aliance Austrálie, Spojeného království a USA (AUKUS), jejímž primárním cílem je zadržovat Čínu, pokud se rozšíří.

V případě, že Čína převezme autoritativní roli v Nové Jaltě, bude možná také muset vést dialog s Američany o sporném tichomořském prostoru. Po druhé světové válce vypracoval bývalý americký ministr zahraničí John Foster Dulles strategii vytvoření řetězce ostrovů, který by Čínu a bývalý Sovětský svaz v Tichomoří zadržoval.

Dullesova doktrína[1], předložená v době vrcholící korejské války na počátku 50. let, se skládala ze tří prvků. Ze tří ostrovních řetězců byl nejdůležitější první.

Tento dlouhý řetěz začíná na poloostrově Kamčatka na ruském Dálném východě a táhne se až do Japonska. Poté, počínaje nejjižnější částí pevninského Japonska, prochází Okinawou, která je součástí většího ostrovního řetězce Rjúkjú a končí na Tchaj-wanu. Z Tchaj-wanu směřuje 1. ostrovní řetězec k Filipínám a ostrovu Borneo a poté obkrouží cíp Malajského poloostrova.

Po rozpadu Sovětského svazu se 1. ostrovní řetězec stále více orientuje na Čínu.

Další, 2. ostrovní řetězec se nachází ve středním Pacifiku a slouží jako druhá militarizovaná linie Washingtonu. Tvoří jej Boninské ostrovy, souostroví více než 30 subtropických a tropických ostrovů, které se nachází asi 1 000 km jižně od Tokia, a Vulkanické ostrovy, skupina tří ostrovů na jihu. Druhý ostrovní řetězec končí u Guamu, klíčové vojenské základny USA v Indopacifiku.

Třetí ostrovní řetězec, poslední část Dullesovy strategie, začíná na severu Aleutskými ostrovy, z nichž většina se nachází na Aljašce, a vede přes střední Pacifik do Oceánie, která zahrnuje Austrálii, Nový Zéland a rozsáhlé seskupení ostrovů v Mikronésii, Polynésii a Melanésii.

Vzhledem k tomu, že konsenzu o hranicích strategických zájmů jednotlivých pólů multipolárního světa ještě zdaleka nebylo dosaženo, očekává se, že Jalta 2.0 bude složitým a pravděpodobně zdlouhavým úsilím, které prověří trpělivost, představivost, kreativitu a státnické schopnosti různých aktérů multipolárního světa. Toto úsilí se však skutečně vyplatí, neboť multipolární svět v konečném důsledku slibuje vytvoření harmonického, vzájemně závislého a vyváženého mezinárodního systému se zabudovaným bezpečnostním polštářem schopným zmírnit třenice, které čas od času mezi jeho jednotlivými složkami vzniknou.