Rozhovor Alexandre Devecchia Emmanuel Todd: «Nous assistons à la chute finale de l’Occident» vyšel v deníku Le Figaro 12. ledna 2024 pod paywall. Server Eurasia Diary zveřejnil anglický překlad Emmanuel Todd: “We are witnessing the final fall of the West” 17. ledna 2024.

LE FIGARO: Podle vás tato kniha vychází z rozhovoru, který jste poskytl deníku Le Figaro před rokem, nazvaného „Třetí světová válka začala“. Nyní vidíte porážku Západu. Ale válka neskončila…

Emmanuel TODD: Válka neskončila, ale Západ se osvobodil od iluze možného ukrajinského vítězství. To ještě nebylo všem jasné, když jsem psal, ale dnes, po neúspěchu protiofenzivy letos v létě a pozorování neschopnosti Spojených států a ostatních zemí NATO dodat Ukrajině dostatečné množství zbraní, by se mnou Pentagon souhlasil.

Moje hodnocení porážky Západu je založeno na třech faktorech.

Za prvé, průmyslový úpadek Spojených států s odhalením fiktivní povahy amerického HDP. Ve své knize tento HDP rozkrývám a ukazuji hluboce zakořeněné příčiny průmyslového úpadku: nedostatečnost inženýrského vzdělání a obecněji pokles úrovně vzdělání, který ve Spojených státech začal v roce 1965.

Ještě závažnější je druhý faktor pádu Západu, vymizení amerického protestantismu. Moje kniha je v podstatě pokračováním Protestantské etiky a ducha kapitalismu od Maxe Webera. V předvečer války v roce 1914 se správně domníval, že vzestup Západu byl ve své podstatě vzestupem protestantského světa – Anglie, Spojených států, Německa sjednoceného Pruskem, Skandinávie. Štěstím Francie byla geografická blízkost vůdčímu svazku. Protestantismus vytvořil vysokou úroveň vzdělání, bezprecedentní v historii lidstva, univerzální gramotnost, protože vyžadoval, aby každý věřící byl sám schopen číst Písmo svaté. Strach ze zatracení a potřeba považovat se za Bohem vyvoleného navíc vyvolaly pracovní morálku, silnou individuální i kolektivní morálku. Na druhou stranu to vedlo k nejhoršímu rasismu, jaký kdy existoval – protičernošský ve Spojených státech nebo protižidovský v Německu – od té doby, kdy se protestantismus se svými vyvolenými a svými zatracenými zřekl katolické rovnosti lidí. Vzestup vzdělání a pracovní morálky přinesly značný ekonomický a průmyslový pokrok.

Dnes, symetricky, spustil nedávný kolaps protestantismu intelektuální úpadek, vymizení pracovní etiky a masovou chamtivost (oficiální název: neoliberalismus): vzestup přecházející v pád Západu. Tato analýza náboženského prvku ve mně nevyvolává žádnou nostalgii nebo moralizující nářek: je to historické pozorování. Navíc mizí i rasismus spojený s protestantismem a Spojené státy měly svého prvního černošského prezidenta Obamu. K tomu si můžeme jen gratulovat.

Figaro: A co je třetím faktorem?

ET : Třetím faktorem porážky Západu je preference Ruska zbytkem světa. Všude nalezlo diskrétní ekonomické spojence. Nová konzervativní (anti-LGBT) ruská měkká síla byla v plném proudu, když se ukázalo, že Rusko ekonomický šok vydrží. Naše kulturní modernita se vnějšímu světu skutečně zdá docela šílená, to je pozorování antropologa, nikoli retro moralisty. A co víc, když žijeme z nedostatečně placené práce mužů, žen a dětí bývalého třetího světa, není naše morálka věrohodná.

Ve své poslední knize chci uniknout emocím a permanentnímu morálnímu soudu, který nás obklopuje, a nabízím nezaujatou analýzu geopolitické situace. Pozor na následující intelektuální coming out: Zabývám se ve ní hlubokými a dlouhodobými příčinami ukrajinské války, truchlím nad zmizením svého duchovního otce v historii Emmanuela Le Roy Ladurieho a vše přiznávám: Nejsem agent Kremlu, jsem poslední představitel francouzské historické školy Annales!

Figaro: Můžeme skutečně mluvit o světové válce? A Rusko skutečně vyhrálo? Jsme spíše ve formě status quo…

ET : Američané budou skutečně usilovat o status quo, který by jim umožnil svou porážku skrýt. Rusové to nepřijmou. Jsou si vědomi nejen své bezprostřední průmyslové a vojenské převahy, ale také své budoucí demografické slabosti. Putin jistě chce dosáhnout svých válečných cílů při úspoře pracovní síly a dává si na čas. Chce výdobytky stabilizace ruské společnosti zachovat. Nechce Rusko remilitarizovat a chce pokračovat v jeho ekonomickém rozvoji. Ale také ví, že přicházejí demograficky slabé ročníky a že za pár let (tři, čtyři, pět?) bude nábor do armády obtížnější. Rusové tedy musí zlikvidovat Ukrajinu a NATO hned, aniž by jim nechali nějakou pauzu. Nedělejme si iluze. Ruské úsilí zesílí.

Západní odmítání vzít v úvahu ruskou strategii v její logice, s jejími důvody, jejími přednostmi, jejími omezeními, vyústilo ve všeobecnou slepotu. Slova se vznášejí v mlze. Z vojenského hlediska Ukrajince a Západ to nejhorší čeká. Rusko nepochybně chce získat zpět 40 % ukrajinského území a neutralizovaný režim v Kyjevě. A v našich televizích, právě ve chvíli, kdy Putin potvrzuje, že Oděsa je ruské město, stále říkáme, že se fronta stabilizuje…

Figaro: Abyste demonstroval úpadek Západu, zaměřujete se na dětskou úmrtnost… Co tento ukazatel prozrazuje?

ET : Právě na základě pozorování nárůstu ruské kojenecké úmrtnosti mezi lety 1970 a 1974 a skutečnosti, že Sověti přestali zveřejňovat statistiky na toto téma, jsem ve své knize The Final Fall (1976) usoudil, že režim nemá budoucnost. Je to tedy osvědčený parametr. V tomto ohledu Spojené státy zaostávají za všemi ostatními západními zeměmi. Nejpokročilejší jsou Skandinávie a Japonsko, ale nahoře je i Rusko. Francie je na tom lépe než Rusko, ale začínáme pozorovat známky jeho vzestupu. A v každém případě jsme za Běloruskem. To jednoduše znamená, že to, co se nám o Rusku říká, je často nesprávné: je nám prezentována neúspěšná země s důrazem na její autoritářské aspekty, ale nevidíme, že se nachází ve fázi rychlé restrukturalizace. Pád byl prudký, ale odraz je ohromující.

Tyto údaje lze vysvětlit, ale především to znamená, že musíme přijmout jinou realitu, než jakou zprostředkovávají naše média. Rusko je jistě autoritářskou demokracií (která své menšiny nechrání) s konzervativní ideologií, ale jeho společnost se mění, stává se vysoce technologickým se stále více prvky, které dokonale fungují. To mě definuje jako seriózního historika a ne jako putinofila. Každý odpovědný putinofob by měl vzít měřítka svého protivníka v úvahu. Navíc neustále upozorňuji, že Rusko má demografický problém, stejně jako Západ považovaný za dekadentní. Ruská legislativa proti LGBT, i když je pravděpodobně pro zbytek světa lákavá, nevede Rusy k tomu, aby měli více dětí než my. Rusko všeobecné krizi modernity neuniklo. Neexistuje žádná ruská alternativa.

Není však vyloučeno, že všeobecné nepřátelství Západu strukturuje a dodává ruskému systému zbraně tím, že probouzí sjednocující vlastenectví. Sankce umožnily ruskému režimu zahájit politiku protekcionistické substituce v rozsáhlém měřítku, kterou by jinak nikdy nebyl schopen u Rusů prosadit a která jejich ekonomice poskytne značnou výhodu proti ekonomice EU. Válka posílila jejich sociální soudržnost, ale i v Rusku existuje individualistická krize, kde zbytky komunitární rodinné struktury fungují pouze jako moderátor. Individualismus plně mutující v narcismus se rozvíjí pouze v zemích, kde převažovala nukleární rodina, zejména v angloamerickém světě. Odvažme se použít neologismus: Rusko je společností kontrolovaného individualismu, jako Japonsko nebo Německo.

Moje kniha nabízí popis ruské stability, poté směrem na západ analyzuje záhadu rozkládající se ukrajinské společnosti, která našla smysl svého života ve válce. Dále přechází k paradoxní povaze nové rusofobie bývalých lidových demokracií, poté ke krizi EU a nakonec ke krizi anglosaských a skandinávských zemí. Tento pochod na západ nás krok za krokem vede k srdci světové nestability. Je to sestup do černé díry. Anglo-americký protestantismus dosáhl nulového stádia náboženství, mimo stádium zombie, a tuto černou díru vytvořil. Ve Spojených státech, na začátku třetího tisíciletí, mutuje strach z prázdnoty v zbožštění ničeho, v nihilismus.

Figaro: Není mluvit o Rusku jako o autoritářské demokracii až příliš lichotivé?

ET : Musíme se zbavit dichotomie mezi liberální demokracií a šílenou autokracií. První z nich je spíše jako liberální oligarchie s elitou odtrženou od obyvatelstva – nikoho mimo média nezajímají ingredience guláše. Na druhou stranu musíme použít jiný koncept, který nahradí koncepty autokracie nebo neostalinismu. V Rusku většina obyvatel režim podporuje, ale menšiny – ať už jsou to gayové, etnické menšiny nebo oligarchové – chráněny nejsou: je to autoritářská demokracie živená zbytky ruského komunitního temperamentu, který vytvořil komunismus. Pro mě má výraz „autoritářský“ stejnou váhu jako výraz „demokracie“.

Figaro: Vzhledem k vaší kritice dekadence „liberálních oligarchií“ by si někdo mohl myslet, že tomu druhému modelu závidíte…

ET : Rozhodně ne. Jsem antropolog: studiem rozmanitosti rodinných struktur a politických temperamentů jsem dospěl k přijetí rozmanitosti světa. Ale jsem ze Západu a nikdy jsem netoužil být něčím jiným. Moje rodina z matčiny strany uprchla během války do Spojených států a výzkumnou praxi jsem absolvoval v Anglii, kde jsem zjistil, že jsem Francouz a nic jiného. Proč mě chcete deportovat do Ruska? Cítím, že tento druh obvinění je pro mé francouzské občanství hrozbou, a to tím spíše, že, omlouvám se, narozen v intelektuálním establishmentu, jsem ve skromném, nefinančním smyslu součástí oligarchie: už před válkou publikoval můj dědeček u Gallimarda.

Figaro: Dáváte do souvislosti úpadek Západu se zánikem náboženství – zvláště protestantismu – a datujete ho zákony o sňatcích homosexuálů…

ET : Neuvedl jsem na toto společenské téma žádný osobní názor. Jsem prostě sociolog náboženství, až příliš uspokojený, že mám přesný ukazatel, který situuje přechod náboženství ze stavu zombie do stavu nuly. Ve svých předchozích knihách jsem představil koncept zombie náboženského státu: víra zmizela, ale mravy, hodnoty a schopnost kolektivního jednání z něho zděděné přetrvávají, často přeložené do ideologického jazyka – národního, socialistického nebo komunistického. Na začátku třetího tisíciletí ale dosáhlo náboženství nulového stavu (nový pojem), který chápu jako tři ukazatele – vždy hledám statistické ukazatele, abych mohl hodnotit jevy, které jsou morální i sociální: Jsem fanouškem Durkheima, zakladatele kvantitativní sociologie, ještě více než Webera.

Ve stavu zombie už lidé nechodí na mše, ale stále nechávají své děti křtít; zmizení křtu je dnes zřejmé, bylo dosaženo nultého stupně. Ve stavu zombie stále pohřbíváme mrtvé, čímž se podřizujeme církevnímu odmítnutí kremace; dnes se masové rozšíření kremace stává nejběžnější, nejpraktičtější a nenákladnou praxí, dosáhla nultého stupně. A konečně, civilní sňatek v období zombie měl všechny znaky starého náboženského manželství – jeden muž, jedna žena, děti na výchovu. S manželstvím osob stejného pohlaví, které z náboženského hlediska nedává smysl, jsme mimo stav zombie a díky zákonům o manželství pro všechny můžeme nové státní nulové náboženství datovat.

Figaro: Nestal jste se postupem času tak trochu reakčním?

ET : Vychovala mě babička, která mi říkala, míněno sexuálně, že všechny chutě jsou součástí přírody, a já jsem svým předkům věrný. Takže vítej, LGB. Pro T je problém trans něco jiného. Dotčené osoby samozřejmě musí být chráněny. Ale fixace západních středních tříd na toto ultramenšinové téma vyvolává sociologické a historické otázky. Stanovit jako společenský horizont myšlenku, že muž se skutečně může stát ženou a žena mužem, znamená prosazovat něco, co je biologicky nemožné, znamená to popírat realitu světa, znamená to tvrdit nepravdu.

Trans ideologie je proto podle mého názoru jedním z příznaků nihilismu, který nyní definuje Západ, této snahy ničit nejen věci a lidi, ale i realitu. Ale ještě jednou, nejsem v žádném případě přemožen rozhořčením nebo emocemi. Ta ideologie existuje a já ji musím začlenit do historického modelu. Ve věku metaverse nedokážu říci, jestli ze mě moje připoutanost k realitě dělá reakcionáře.