Je Německo opět „nemocným mužem Evropy“?

Článek Is Germany Once Again The “Sick Man Of Europe”? vyšel na webu southfront.press 25. srpna 2023

V roce 1999 popsal deník Economist Německo jako nemocného muže Evropy – v následujících letech však německá ekonomika prosperovala jako exportní velmoc. V roce 2010, po takzvaném Jobwunder (zázraku zaměstnanosti), pokračovali Němci v podstatě bez překážek globální finanční krize z let 2007-2009. V té době nastal boom na rozvíjejících se trzích a německé výrobky byly v Číně velmi žádané. Německá ekonomika v tomto období vzrostla o 24 % – pro srovnání: Francie o 18 % a Velká Británie o 22 %.

Podle Economist byly německé ekonomické a politické modely z velké části vnímány jako pevné a stabilní, na rozdíl od svodů takzvaného populismu Trump-Brexit. Dnes však, jak Economist naznačujeČesky, se Německo může nemocným mužem Evropy opět stát, neboť země prožívá třetí čtvrtletí propadu a může být jedinou velkou ekonomikou, která se v roce 2023 propadne. Alternative für Deutschland (AfD), často označovaná jako krajně pravicová nebo populistická strana, je na vzestupu a národní ekonomický model je stále více vnímán jako neschopný zajistit růst. MMF předpovídá, že to bude jediná ekonomika G7, která v roce 2023 poklesne, zatímco výrobní index zakázek je nyní na nejnižší úrovni od začátku pandemie v roce 2020. Ceny plynu jsou dnes zhruba dvakrát vyšší než před kovidem. Jak k tomu všemu došlo?

Za prvé, snahy politického Západu pod vedením USA o oddělení, nebo chcete-li snižování rizikČesky vztahů s Pekingem, Berlín v některých citlivých oblastech poškozují, a to je jedna z věcí, které v poslední době poháněly zájem Německa o strategickou autonomiiČesky. Americká  dotační válka proti Evropě zrovna moc nepomáhá.

Úrokové sazby, které v Evropě od pandemie hodně vzrostly, jistě hrají roli: poškozují investice německých podniků a stavební sektor. Rostoucí úrokové sazby byly reakcí na inflaci a ta má samozřejmě hodně společného s probíhajícím rusko-ukrajinským konfliktem, stejně jako růst cen energií. Pak je tu Nord Stream – respektive jeho současná absence.

Německé úřady vyšetřující útok na plynovody Nord Stream z 26. září uvedly, že minulý měsíc byly nalezeny stopy podmořských výbušnin v jachtě najaté ukrajinskou společnostíČesky. The Washington Post v červnu uvedl, že americký prezident Joe Biden o ukrajinském plánu zaútočit na Nord Stream vědělČesky tři měsíce před explozí plynovodu. Západní média nějakou dobu ráda ukazovala prstem na Rusko – což samozřejmě nedává prakticky žádný smysl: zničení ropovodů Nord Stream ve skutečnosti zcela znemožnilo německým a dalším evropským státům ukončit sankce a plynovod znovu otevřít – a navíc zajišťuje, že většina ruského exportu energie na evropský kontinent prochází přes Ukrajinu, jak píše ve svém  článkuČesky ve Foreign Policy Emma Ashford, vedoucí pracovnice programu Reimagining US Grand Strategy ve Stimsonově centru.

Ashford připomíná, že ačkoliv byl v části východní Evropy kvůli sporům mezi Moskvou a tranzitními státy nepopulární, podpořilo původní projekt Nord Stream nejen Německo, ale také Nizozemsko a Spojené království. Jeho první větev byla dokončena v roce 2011 proti minimálnímu odporu (v Evropě). Po roce 2014 se věci změnily a následovala americká válka proti Nord Streamu. Závěrečné úvahy v uvedeném článku jsou následující: Zničení Nord Streamu opět staví Ukrajinu a další východoevropské státy do pozice většího vlivu na energetickou otázku. Zničení Nord Streamu je z pohledu země zmítané zoufalou válkou o přežití dostatečně pochopitelná volba. Ale může přimět ukrajinské partnery, aby přehodnotili, jak blízké Kyjevu jejich zájmy skutečně jsou.

Otázka, kdo Nord Stream do povětří vyhodil, je stále naléhavějším problémem vzdáleným pouhým spekulacím a konspiračním teoriím. Nezajímá jen státní zástupce a policejní orgány nebo bulvární média: má spíše hluboké geopolitické a geoekonomické důsledky. Má to mnoho společného například s  evropskou suverenitou (či s jejím nedostatkem). Již v říjnu 2021 Evropu pronásledoval přízrak velké energetické krize s 600% nárůstem cen plynu. Nyní může Evropa čelit  masové recesi horší než v roce 2008Česky . Jak jsem v prosinci 2021 psal, to vše ovlivnilo evropskou a britskou průmyslovou produkci a společnost jako celek. Konec Nord Streamu mění hru, a jak jsem již několikrát psal, evropská energetická krize ve skutečnosti docela dobře slouží americkým zájmům.

Nejhlasitějšími hráči, kteří v Německu volají po vyšetření sabotáže ropovodu, jsou zákonodárci AfDČesky, takže není divu, že populistický tábor roste, zatímco v rámci tak zvaného hlavního politického proudu zůstává tato diskuze do značné míry marginalizovaná.

Německo by mohlo být opět považováno za nemocného muže Evropy. Není to však jen německá nemoc; je to nemoc evropská. A její kořeny jsou hluboké a souvisejí s velkým evropským paradoxem, kdy bezpečnost závisí na Washingtonu a zároveň se spoléhá na blízké Rusko, pokud jde o energii. To druhé mimochodem dává zcela smysl, geopoliticky i ekonomicky, protože samotný Nord Stream 2 by Evropě mohl poskytnout energetickou bezpečností s nižšími náklady a vyhnula by se tak energetické krizi, která kontinent nyní sužuje.

Nějakou dobu se hodně mluvilo o německých ekonomických potížích (a také britskýchČesky, když na to přijde). Tyto hovory však nemohou opomenout otázku energetické krize a otázku de-industrializace  post-Nord Streamové Evropy. Problém je v tom, že taková témata jsou prostě příliš nepříjemná a evropský politický establishment, jak se zdá, na tento rozhovor ještě není připraven.

Uriel AraujoČesky je brazilský antropolog budoucnosti, analytik a aktivista se zaměřením na mezinárodní a etnické konflikty. Přispívá do více médií, např. do Global Research, BRICS information portal, Katehon nebo South Front.