Je budoucnost Maďarska na Západě? Nebo na východě?

Esej Liegt Ungarns Zukunft im Westen? Oder im Osten? vyšel na serveru Libratus 20. září 2024

27. července 2024 pronesl maďarský premiér Viktor Orbán smysluplný projev. Analyzoval, jak se podle něj svět změní do roku 2050 a co to znamená pro Maďarsko. Země potřebuje „velkou strategii“ k řešení geopolitických změn tak zásadních, že představují největší výzvu pro západní svět – a také pro Maďarsko – za posledních 500 let, řekl. Dvě světové války byly pro Západ obrovskou výzvou. Nyní vzestup Asie, zejména Číny, ale také Indie a dalších zemí, poprvé západní dominanci zpochybňuje – a Maďarsko se musí rozhodnout, co chce v této situaci dělat. Orbán také řekl, že vývoj této strategie má na starosti jeho „politický ředitel“ Balázs Orbán (bez příbuzenského vztahu). Pro transparentnost: Balázs Orbán je mým nadřízeným na Mathias Corvinus Collegium v ​​Budapešti. Přesto zde formuluji své osobní názory.

Zsolt Németh, předseda Výboru pro zahraniční politiku maďarského parlamentu, na toto téma zahájil veřejnou diskusi. Tato moje analýza původně vznikla jako diskuzní příspěvek.

Maďarská vláda klade velký důraz na strategické myšlení a dlouhodobé plánování. Právě toto strategické myšlení umožnilo malé zemi s méně než deseti miliony obyvatel a malým množstvím přírodních zdrojů ovládnout mezinárodní debatu o otázkách, jako je migrace a rodinná politika, a zaujmout průkopnickou roli. Klidně se může stát, že maďarský postoj k válce na Ukrajině (ukončení války i se ztrátami může být pro Ukrajinu lepší než její pokračování) se časem také stane mainstreamovým postojem. Ale věci se mohou také strašně pokazit, jak vysvětlil Zsolt Németh na přednášce v Tusványosu v roce 2023: Maďarsko by mohlo v novém světovém řádu skončit na straně poražených, vnímané jako spojenec Ruska, a být za to potrestáno.

Jak by tedy mohla „velká strategie“ pro Maďarsko vypadat?

Východiskem pro tyto úvahy musí být základní otázka: Je analýza – relativní úpadek Západu, vzestup Asie – správná? Bývalý maďarský ministr zahraničí Géza Jeszenszky tomu zřejmě nevěří. Historik Niall Ferguson, uznávaný odborník na Čínu, v panelové diskusi v Budapešti v roce 2021 řekl, že Západ by se měl zapojit do nové „studené války“ s Čínou, protože existuje velká šance, že ji Čína prohraje. Země má své vlastní vážné problémy, v neposlední řadě demografický pokles.

Jeszenského pohrdání čínským potenciálem nesdílím. Pokud se shodneme na tom, že nástup umělé inteligence bude při utváření globální ekonomiky a tedy globálních mocenských struktur hrát významnou roli, pak pohled na čínský podíl na průmyslových patentech AI nevěstí pro Západ, zejména Evropu, nic dobrého. Čína patentuje více vynálezů umělé inteligence než všechny ostatní země dohromady. První tři společnosti, pokud jde o počet jejich patentů na AI, jsou všechny čínské (Tencent, Baidu, Ping An).

Pokud to vezmeme v úvahu ve světle teze amerického historika Yuvala Noaha Harariho, že vznik umělé inteligence by mohl poskytnout autokratickým formám vlády (jako je čínský model) konkurenční výhodu, pak jsme skutečně nuceni uvažovat o budoucnosti, ve které bude ekonomický a politický dominance Západu je přinejmenším vážně ohrožena.

Jak bychom měli s Čínou jednat? Viktor Orbán ve svém již zmíněném projevu řekl, že jeho vláda od Číny obdržela a přijala strategický návrh: obě země se budou vzájemně „podílet“ na modernizaci. Zdálo se však, že i Orbán uznal, že toto „podílení“ – přístup na trhy druhého i přenos technologií – mezi takto nesourodými partnery může být poněkud jednostranné.

Bývalý australský premiér Tony Abbott kdysi dal pro obchodování s Čínou tuto radu: Nedovolte čínským společnostem dělat to, co Čína nedovoluje západním společnostem v Číně – zejména budování nebo nákup kritické infrastruktury. Reciprocita je dobrý způsob.

Druhá jednoduchá otázka, která vyvstává, je tato: Co je pro Maďarsko lepší? Globální „konektivita“, nebo se máme zaměřit na zajištění co nejlepšího místa v rámci západního světa, EU a NATO? Protože existuje riziko, že se tyto dvě možnosti vzájemně vylučují.

Velmi poučná byla diskuse v Mathias Corvinus Collegium v ​​Budapešti s německými odborníky z SWP (Science and Politics Foundation). Budoucí globální trendy komentovali následovně: Globální ekonomika směřuje k „deglobalizaci, dekarbonizaci a repolitizaci“. Evropané by se proto měli opět soustředit na společný trh a posílit právní stát. Jinými slovy: stáhnout se.

Globalizace nebo deglobalizace?

Pak jsem si položil tyto jednoduché otázky: Je deglobalizace pro Maďarsko dobrá? Pokud ne, proč se jí účastnit? Je dekarbonizace dobrá pro konkurenceschopnost Maďarska? Pokud ne, proč bychom se jí měli účastnit? A je repolitizace obchodu pro Maďarsko dobrá? Pokud ne, proč bychom ji měli chtít?

Balázs OrbánČesky, který má maďarskou „velkou strategii“ na starosti, věří v konektivitu. Napsal o tom knihu. Jeho hlavní teze: Globalizace je fakt, ale globalismus je (nebo spíše byla) ideologie založená na přesvědčení, že volný obchod zvýší moc a vliv Západu po celém světě. To se nestalo. Globalizace naopak posílila vyzyvatele Západu, především Čínu. V důsledku toho se nyní západní mocnosti chtějí stáhnout a deglobalizovat. Pro Maďarsko je to podle Balázse Orbána špatná zpráva. V takovém novém západním bloku by se Maďarsko ocitlo na periferii s malým manévrovacím prostorem ke zlepšení své situace. Maďarsko proto musí usilovat a rozšiřovat ekonomické vztahy na globální úrovni.

Pokud jde o ekonomickou logiku, je těžké s touto analýzou polemizovat. Volný obchod je základem prosperity. „Otevření Východu“ (Rusko, Čína, Brazílie, globální jih) bylo skutečně zpočátku německou strategií, i když si Němci dávali pozor, aby o tom nemluvili. Turecko za tehdejšího premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana následovalo příklad Německa, ale vybudovalo na této strategii narativ. Maďarsko příklad následovalo. Strategie sama o sobě dávala ekonomický smysl. Když se však přidal politický narativ (v případě Turecka a Maďarska), zvedl se ze strany médií a Erdoğanových a Orbánových politických oponentů na Západě silný odpor.

Mezitím zesílil, protože se Německo, EU, USA a obecněji „Západ“ rozhodly změnit kurz a deglobalizovat. Nyní to není jen maďarský narativ globální „konektivity“, co je cílem politických oponentů. Strategie sama o sobě je v rozporu s novou západní „velkou strategií“.

Zsolt Németh se ptá na rizika spojená s přátelským postojem k Rusku a Číně. Nepředstavuje reputační rizika, která by mohla pozici Maďarska v rámci EU, NATO a ve vztahu k USA oslabit? Je to opravdu prospěšné?

Na otázku, zda a do jaké míry by se Maďarsko mělo pokusit vymanit se z omezení a očekávání, které s sebou členství v EU a NATO přináší, lze dát jednoduchou prvotní odpověď. Členství v EU a NATO je státním principem, základním kamenem státní politiky bez ohledu na to, kdo je právě u moci. Maďarsko by nikdy nemělo riskovat politiku, která by mohla jeho členství v těchto organizacích ohrozit.

Na méně zásadní úrovni musí Maďarsko zastupovat zájmy svých občanů. Pokud jsou v rozporu s požadavky EU a/nebo NATO, Maďarsko musí mít odvahu své zájmy prosadit, i když to povede ke konfliktu. Vždy musí znít zásadní otázka: Jaké nástroje v takovém konfliktu partneři Maďarska k vyvíjení tlaku mají? Stojí potenciální škoda v poměru k potenciálnímu přínosu rizika konfrontace?

EU a příslušné členské státy mají svým vlivem v institucích EU nebezpečnější nástroje než NATO nebo USA. Viděli jsme to v debatě o „mechanismu podmíněnostiČesky“: Maďarsko stále čeká na zhruba 30 miliard eur z fondů EU, na které má nominální nárok, ale které možná nikdy nedostane. Očekává se, že tento mechanismus podmíněnosti bude v nadcházejících letech rozšířen na většinu oblastí politiky EU, čímž se zvýší tlak na každý členský stát, aby se podřídil – nebo byl potrestán.

To znamená, že si Maďarsko možná bude muset vybrat mezi ekonomickou bezpečností a svobodou utvářet svůj vlastní osud. Možná už takové rozhodnutí padlo. Maďarsko odmítlo dodržovat pokyny EU v oblastech, jako jsou práva LGBTQ, migrační politika a institucionální reforma EU. Z toho důvodu možná nikdy neuvidí oněch 30 miliard eur a navíc bylo potrestáno astronomickou denní (!) pokutou milion eur za to, že plně nevyhověla rozsudku ESD o zacházení s žadateli o azyl. Podle mého názoru je skutečným důvodem trestu odmítnutí Maďarska uznat nadřazenost práva EU nad maďarskou ústavou.

Tyto finanční sankce maďarské ekonomice neprospěly a dokonce ji poškodily. Představuji si, že vláda našla nebo najde jiná řešení (např. půjčky z Číny nebo Kataru). Domnívám se však, že taková jiná řešení by pro ekonomiku v krátkodobém a střednědobém horizontu mohla být méně přínosná, než by bylo vyhnout se sankcím EU. Vláda může tvrdit, že dlouhodobá politická svoboda jednání je důležitější než krátkodobé ekonomické ztráty nebo výhody.

Pokud přistoupíme na konflikt s EU, měli bychom případná rizika určitě správně posoudit. Zdá se, že Maďarsko má někdy tendenci negativní důsledky své evropské politiky podceňovat. To neznamená, že je třeba se konfliktu s EU vždy vyhýbat.

Můžeme si položit další jednoduchou otázku: Je nová západní strategie „deglobalizace“ prospěšná? Jaká jsou rizika pro samotný Západ?

Zdá se, že pro USA to funguje. Mají levnou energii v době, kdy náklady na energie v Evropě kvůli sankcím proti Rusku raketově vzrostly. Energeticky náročná evropská průmyslová odvětví migrují do USA. Politická dominance USA nad EU se vrátila v plné síle. Výzva po „strategické autonomii“, kterou Francie vyslovila v roce 2017, prakticky utichla – jen ne v Maďarsku.

Pro EU jsou výsledky negativní. Německý případ nám ukazuje, že agresivní postoj vůči Číně vedl k vážné mezinárodní izolaci v nezápadním světě, nedostatku respektu v zahraničí a poškození pověsti. Ekonomika trpí a domácí politické struktury se staly nestabilními. V kontextu slabých a konfliktních koaličních vlád je obtížné vyvinout stabilní politickou strategii.

Kritika postoje k válce na Ukrajině

Jedna kritika maďarské strategie od Zsolta Németha se týká veřejného postoje vlády k válce na Ukrajině. V roce 2023 doporučil ohledně konfliktu „změnu tónu“. Opravdu stojí za politické náklady veřejně signalizovat, že postoji Ruska rozumíme, i když ho nesdílíme? Nemohli bychom dát najevo dobrou vůli mlčky, ale zdržet se veřejných gest?

To by mohl být dobrý nápad. Na druhou stranu jsem možná příliš „západní“: mám tendenci si představovat, jak maďarská politická komunikace myšlení Západu ovlivňuje. Ale je to skutečně to, o čem vláda uvažuje? Možná ji také znepokojuje dopad její politické komunikace na pozorovatele v Číně, Indii, Turecku, Brazílii a Jižní Africe?

Věřím v kulturní odolnost Západu. Souhlasím s Konstantinem KisinemČesky, který říká, že i když je smutnou pravdou, že „Západ“ v současné době většinou ovládají a reprezentují idioti, je západní civilizace největším úspěchem lidstva. Musíme si pamatovat hodnoty a instinkty, které nás udělaly skvělými.

---

---

[PJ]