Rozhovor Jan Campbell pro PL: Jak vyhrát volby? Strachem. Demokracií určitě ne vyšel na Parlamentních listech 11. ledna 2025

Obsah:

• 00:11: Úvod
• 01:05: Politická nejistota
• 01:40: Antropologická degenerace
• 04:37: Odcizení majetku
• 06:51: Green deal, evropské struktury
• 10:29: Ztráta kritického myšlení
• 12:52: Kultura výživy
• 15:45: Myšlení bolí
• 22:36: Vzdělávací systémy a jazyky
• 31:37: České školství
• 34:38: Progresivismus a příroda
• 39:42: Genderové narativy
• 42:26: Qui bono
• 44:20: Vyhlídky 2025?

Podle Jana Campbella začal úpadek Evropy už po Velké francouzské revoluci. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz hovořil o hodnotové degeneraci a antropologické degeneraci. „My jsme ztratili jakoukoliv víru, kromě snad víry v peníze, v ego, individualismus, a Evropa se prakticky vrátila ke svým kořenům, kdy nebyla žádná tolerance, byla agresivita v získávání kolonií,“ uvedl. „Kdy se ani nedalo svobodně mluvit, byla cenzura, byly tresty, a kdy samozřejmě docházelo k odcizení majetku,“ pokračoval. Podle něho panuje na světě velká politická nejistota.

Třeba i v otázce majetku. Znehodnocení majetku prý probíhá v mnoha formách, v mnoha úrovních. „To vidíme i v průběhu těch sankcí, které jsou namířeny proti našim údajným nepřátelům,“ řekl Campbell, ale další příklad vidí v politice Green Dealu. Citoval zejména slavná slova šéfa Světového ekonomického fóra Klause Schwaba, tj. „nebudete mít nic a budete šťastni“.

Pokračoval vysvětlením, že již asi 70 let je politika založená na vyvolávání strachu u lidí o sociální bezpečnost a tím se vyhrávají volby. „S nějakou demokracií a vyprávěním o demokracii určitě ne,“ podotkl. Jako nešťastný popsal i současný vzdělávací systém. „Lidi v posledních dvaceti, třiceti letech nemyslí v kontextu. Nemyslí kriticky, tj. jasně,“ zmínil a dodal, že rozhodují lidé, kteří neznají minulost, nemají ani čas si ji nastudovat.

„Myšlení, stejně jako všechny ostatní návyky, se dají pěstovat, vyvíjet. Čili když člověk nezačne s tou výchovou a se vzděláním v mladém věku, tak když už je dospělý nebo starý jako já, tak to už je zbytečné se snažit,“ podotkl. Ale kognitivní funkce podle něho ovlivňují i závislosti na digitálních zařízeních. A jediná forma, jak opravit kognitivní poškození, je dle Campbella kreativní činnost.

„Ale digitální, černobílé vidění světa, práce, tabulky, Excely, nedovolují tuhle kreativitu. Tím se ta změna kognitivních funkcí prohlubuje nebo rozšiřuje. Přidám-li k tomu ty různé strachy, nejistoty a nespokojenosti, které vznikají, dostávám se k farmaceutickému průmyslu. Lidé přijímají strašně moc prášků. Ty jsou taky návykové. A ještě před nimi je potrava. Potrava, která vůbec neodpovídá naší klimatické sféře. My požíváme věci, které obsahují návykové látky. Tím se mění kultura výživy a ta se projevuje na růstu člověka,“ vysvětlil.

Co se týče výchovy, Campbell doporučil rodičům, aby naučili děti koncentrovaně jednat, tj. číst koncentrovaně, asimilovat obsah a třeba ho i srozumitelně převyprávět. Pak také naučit se poslouchat. „Dneska nikdo nechce poslouchat. Když to nezapadne, ta odpověď nebo to přednášené slovo, do nějakého rámečku té osoby, tak ta vyskočí a je z toho emoce,“ sdělil. Doplnil, že když se člověk naučí poslouchat, tak se dozví i to, co nebylo řečeno. Což je důležitější než to, co řečeno bylo. Jako třetí důležitou dovednost k naučení označil schopnost ze čteného a slyšeného formulovat otázky.

Jan Campbell (*1946) je německý občan české národnosti, analytik. Vystudoval stavební inženýrství, architekturu a filozofii; postgraduálně také biokybernetika, islámské bankovnictví a pojišťovnictví. Je zahraničním členem Ruské akademie přírodních věd. Získal čestný profesorský titul na Uralské státní agrární univerzitě. Do listopadu 2014 řídil poradenskou firmu Campbell Concept UG Bonn a působil jako odborný asistent na podnikohospodářské fakultě VŠE. Profesně působil středně i dlouhodobě v několika zemích včetně Velké Británie, Itálie, Švýcarska, Malajsie, bývalého SSSR, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Ruské federace, České republiky a Německa. Profesní aktivity a zkušenosti umožnily přijmout pozice jako vedoucí EK koordinující pro program TACIS, osobní poradce premiéra a analytik politicko-ekonomických rizik včetně problematiky vědecké diplomacie a práce určené pro úzkou odbornou i veřejnost, včetně vysokoškolských studentů.