Jak se lidé za Joe Bidenem snaží za každou cenu rozpoutat další velkou válku

Analýzu Wie die Leute hinter Joe Biden um jeden Preis noch einen großen Krieg zu entfesseln versuchen publikoval Anti-Spiegel 30. prosince 2024.

Ještě před nástupem Trumpa do úřadu

Řeknu to rovnou, protože je velmi důležité tomu porozumět: Není to Joe Biden, kdo rozhoduje ve Washingtonu, jak nyní uvedl i Wall Street JournalČesky, aniž by to někdo zpochybňoval, ale podle deníku jsou rozhodnutí přijímána poradcem pro národní bezpečnost Bílého domu Jakem Sullivanem a americkým ministrem zahraničí Antony Blinkenem.

Výhrůžky obvinění z velezrady

Ve Washingtonu rozhodují nevolení úředníci, kteří svou vlastní legitimitu čerpají pouze z práce pro šíleného prezidenta, kterého řídí směrem, kterým chtějí. A tito pánové vyvolávají situace, které zcela obcházejí právo Kongresu USA, který podle ústavy USA rozhoduje o válce a míru. Aby bylo jasno: Podle ústavy USA to, co dvojice Blinken/Sullivan udělala a stále dělá, je velezrada.

Tento článek je o tom, proč tomu tak je a o co se oba pánové v posledních týdnech pokusili, aby rozpoutali horkou válku s Ruskem.

Role médií

Události od léta mimochodem znovu ukázaly, jak jsou západní média zglajchšaltovaná. Nejprve před svým publikem čtyři roky skrývala demenci Joea Bidena, která byla zřejmá od předvolební kampaně v roce 2020, aby o ní (jako) na příkaz diskutovala, protože ho američtí demokraté chtěli jako prezidentského kandidáta nahradit a téma se proto muselo dostat do titulků.

Ale poté, když i západní média Bidenovu demenci otevřeně přiznala, ani jeden novinář z liberálních, prodemokratických médií nezapochyboval, jak takový dementní člověk, který nedokáže ani diskutovat se svým politickým oponentem, může nadále působit jako americký prezident a zůstat ve funkci.

Nyní je všem jasné, že Joe Biden USA neřídí. A nezpochybňovaná zpráva Wall Street Journalu odpověděla na otázku, kdo vlastně u moci v USA od Bidenova nástupu do úřadu před čtyřmi lety byl, ale v německých médiích to bylo do značné míry ignorováno.

Ale pojďme nyní k samotnému tématu, konkrétně k horkým místům, která Blinken a Sullivan nadále rozpalují, aby Trumpovi kladli překážky do cesty a také si zachránili vlastní kůži před obviněním z velezrady. K tomu dokonce riskují horkou válku s Ruskem.

Podmořský kabel

Západní média a politici v současné době vedou kampaň, že některé datové kabely v Baltském moři byly poškozeny. Neexistují žádné důkazy, ale samozřejmě obviňují Rusko a říkají věci jako, tohle nemůže být náhoda, takže to musí být sabotáž, a samozřejmě připadá v úvahu jedině Rusko.

Západní média samozřejmě v této souvislosti nezmiňují, že stejná média chtějí svést vinu za vyhození Nord Streams na Ukrajinu a že v případech sabotáží v Baltském moři jsou další podezřelí, kteří dokonce mají zájem Rusko obvinit.

Abychom tématu porozuměli, měli bychom si nejprve položit otázku, jak pravděpodobná je sabotáž, a to včetně otázky, kolikrát ročně bývají takové kabely poškozeny. Našel jsem o tom zajímavý článek na BBC, která není známá „ruskou propagandou“. V článku BBC uvádí, že každý rok dojde ke 150 až 200 takovým poškozením a že je tak normální, že ve strategicky vybraných přístavech po celém světě je celá flotila speciálních opravárenských lodí.

Cituji zajímavé části článku BBCČesky :

Každý rok dojde v celosvětové síti ke 150 až 200 poškozením. Takže když to porovnáme s 1,4 miliony km, tak to není moc, a pokud k poškození dojde, dá se většinou relativně rychle opravit. (…) Většina poškození, v závislosti na tom, kde na světě jsou, ze 70 až 80 % souvisí s neúmyslnými lidskými aktivitami, jako je spouštění kotev nebo tahání vlečných sítí, které se na kabelech zachytí, říká Stephen Holden, manažer údržby pro Evropu, Střední východ a Afriku ze společnosti Global Marine, podmořské inženýrské společnosti, která opravy podmořských kabelů provádí. Ty se obvykle vyskytují v hloubkách 200–300 m (ale komerční rybolov stále více proniká do hlubších vod – na některých místech v severovýchodním Atlantiku až do hloubky 1500 m). Pouze 10–20 % poškození souvisí s přírodními riziky a častěji se týkají kabelů, které se opotřebovávají v místech, kde proudy způsobují jejich tření o kameny, což způsobuje to, co je známé jako „zkratové poruchy“, říká Holden. (…) Pokud je zjištěna závada, je odeslána opravná loď. „Všechny tyto lodě jsou strategicky rozmístěné po celém světě, takže ze základny do přístavu jim to trvá 10 až 12 dní,“ říká Mick McGovern, asistent viceprezidenta námořních operací společnosti Alcatel Submarine Networks.

Dá se tedy říci, že poškození podmořských kabelů je zcela běžné a že to není velké překvapení, zejména v relativně mělkém Baltském moři, pod kterým leží mnoho kabelů a kde probíhá aktivní rybolov. Ale to samozřejmě západní média ve svých aktuálních zprávách, které mají obvinit Rusko, nezmiňují.

Baltské moře

Například Der Spiegel o tom právě publikoval další článek s titulkem „Sabotáž – představitel NATO varuje před „hybridním útokem“ s mnoha oběťmiČesky“ a má čtenářům vysvětlit, proč se NATO údajně potřebuje stát v Baltském moři ještě aktivnější. Důvodem jsou údajné „hybridní útoky“ Ruska, tak časté, že si na ně lidé již zvykli, což je nebezpečné, vysvětluje vysoký představitel NATO Spiegelu.

Představitel NATO neuvádí žádné konkrétní příklady ruských sabotáží ani hybridního válčení proti Západu, ale Spiegel uvádí jako příklad internetový kabel před Finskem a samozřejmě podezírá Rusko, protože pochopení pro nesmysly NATO si mezi svými čtenáři nějak vytvořit musí. Spiegel také zmiňuje, že stále není zcela jasné, jak byl kabel poškozen, což mu ale nebrání ukazovat prstem na Rusko.

Západní média zahájila kampaň zjevně řízenou NATO (protože všechny články se nakonec opírají o zdroje v rámci NATO), která se zaměřuje na Baltské moře. Rusko je obviněno – bez důkazů – ze sabotáže a špehování podmořských kabelů. Rusko to prý dělá pomocí tzv. stínové flotily, se kterou vyváží svou ropu, a pod touto záminkou již byla minimálně jedna loď převážející ruskou ropu zastavena válečnými loděmi zemí NATO, což je bez mandátu Rady bezpečnosti OSN podle mezinárodního práva aktem pirátství a aktem války proti Rusku.

Záminka ukazuje, co je v sázce: Západ chce zakročit proti ruskému exportu ropy a vytváří si v médiích záminky tím, že obviňuje ropné tankery, které nakládaly ruskou ropu, ze všech smrtelných hříchů. Někteří zastánci tvrdé linie dokonce hovoří o blokádě Baltského moře pro ruské lodě.

NATO takové věc jistě dělá jen na pokyn transatlantických sítí, tedy na pokyn amerických demokratů a jejich finančníků, což nás přivádí zpět k Blinkenovi a Sullivanovi, bez nichž by tato eskalace, únosy lodí s ruským nákladem, nebyla možná, což nakonec může vést k horké válce, protože Rusko by rozhodně nestálo nečinně a blokádě Baltského moře nepřihlíželo.

Pokus o převrat v Jižní Koreji

V Jižní Koreji došlo 3. prosince k pokusu o převrat, když tamní prezident vyhlásil stanné právo. Chtěl zakročit proti opozici, která má v parlamentu většinu a se kterou měl spor o příští státní rozpočet. Ve svém prohlášení o vyhlášení stanného práva obvinil opozici z jednání v zájmu Severní Koreje, a proto musel „ochránit liberální Jižní Koreu před hrozbami, které představují severokorejské komunistické jednotkyČesky “.

Protože byl převrat organizován amatérsky, nedokázala armáda prezidentův rozkaz splnit a obsadit parlament dříve, než se tam mohla shromáždit opozice a odhlasovat zrušení stanného práva. Masové protesty proti pokusu o puč narušily plány pučistů ještě více a prezident nakonec ustoupil a stanné právo po šesti hodinách skončilo.

Jihokorejský prezident je nekompromisním realizátorem politiky USAČesky, který by tento krok určitě neudělal bez zeleného světla z Washingtonu – opět od Blinkena a Sullivana. Skutečnost, že americká vláda (a Západ jako celek) pokus o převrat podpořila, lze spatřovat v tom, že Washington k němu nezazněla žádná kritika, přestože americké ministerstvo zahraničí vždy velmi rychle vydává prohlášení o událostech, které se vládě USA nelíbí.

A ani později se z Washingtonu ani Západu neobjevily žádné výzvy k odvolání prezidenta z úřadu pro pokus o převrat. Jihokorejská opozice toho dosáhla sama, při záchraně demokracie v Jižní Koreji před hrozící vojenskou diktaturou se jí nedostalo ze strany USA žádné podpory.

Korejští experti analyzovali pokus o převratČesky a z toho vychází následující chronologie: Již ve 23 hodin místního času, jen půl hodiny po prezidentově projevu, měla převzít parlament korejská speciální jednotka, 707. brigáda. Kvůli hustému leteckému provozu nad Soulem ale helikoptérám, které ji měly do parlamentu dopravit, bylo zpočátku povolení k letu zamítnuto, takže vojáci dorazili až téměř po hodině, ale to už byli opoziční poslanci v parlamentu, zabarikádovali se uvnitř a odhlasovali zrušení stanného práva, čímž pokus o převrat ztroskotal.

To také ukazuje, že americká vláda měla ve hře prsty anebo byla alespoň informována, protože americké jednotky s jihokorejskou armádou velmi úzce spolupracují a v případě války přechází velení na americké jednotky, takže se navzájem znají velmi dobře. Ale především skutečnost, že speciální jednotka, která měla Parlament obsadit, neustále cvičí společně s odpovídajícími americkými jednotkami, je jasným znamením, že Washington o plánech převratu vědět musel.

Kromě toho je nyní známo, že přeprava vrtulníkem do Parlamentu byla praktikována měsíce. Americká armáda tedy musela vědět o všem.

Další mediální příprava

Už měsíce se na Západě obnovuje obraz Severní Koreje jako nepřítele, protože vojáci ze Severní Koreje údajně nebo skutečně bojují v Rusku proti Ukrajině, protože Severní Korea údajně dodává Rusku zbraně ve velkém a protože Rusko údajně na oplátku poskytuje Severní Koreji znalosti vojenských technologií.

Mediální kampaň proti Severní Koreji vlastně sama o sobě nedává moc smysl, protože Severní Korea je už na Západě jako nepřítel vnímána. A i když Západu může severokorejská podpora Ruska, ať už skutečná nebo domnělá, vadit, Západ podporuje Ukrajinu daleko více, takže tato obvinění Severní Koreje, pokud budou stát sama o sobě, ve skutečnosti vypadají dost falešně.

Korejští experti však ve své analýze pokusu o převrat objevili ještě více. Vůdcové všech stran měli být uneseni. Původní plán prý byl je následně zavraždit, ale tak, aby z vražd mohla být obviněna Severní Korea. Že takové útočné čety existují, bylo známé již v noci, kdy k pokusu o převrat došlo.

Co to má společného s Ruskem?

Poté by byla veřejnosti představena tato verze událostí: Severní Korea unesla vůdce jihokorejských stran, jihokorejský prezident tomu chtěl zabránit a vyhlásil proto stanné právo a zajistil parlament, ale přišel příliš pozdě. Severní Korea by byla prezentována jako agresor, který se – poté, co před několika měsíci uzavřela asistenční pakt s RuskemČesky – cítil s ruskou podporou dostatečně silný na to, aby převzal Jižní Koreu převratem.

Na pozadí protiruské a protiseverokorejské hysterie v západních médiích by žádný západní politik nebo šéfredaktor nevyzval k vyšetřování, ale k rozhodným krokům k potrestání agresora Severní Koreje. .

To by v Koreji vytvořilo situaci, kdy by se USA a Rusko ocitly na pokraji přímé války kvůli svým asistenčním paktům se Severní a Jižní Koreou. Samozřejmě by to mělo dopad i na státy NATO v Evropě a mělo by tak potenciál eskalovat válku na Ukrajině.

Pro Blinkena a Sullivana, jejichž cílem je oslabit Rusko, by bylo úspěchem, kdyby se Rusko náhle ocitlo ve válce na dvou frontách. A pokud by přitom dosáhli jakéhokoli zapojení amerických jednotek, dosáhli by také cíle konfrontovat Trumpa po nástupu do úřadu s realitou, která by všechny jeho mírové plány pro Ukrajinu zmařila.

Co bude dál?

Existují další problémová místa, kde mohou Blinken a Sullivan vyvolat eskalaci, která by mohla postavit Trumpa před hotovou věc. USA by tak mohly, jak už ruské tajné služby varovaly, povzbudit syrské islamisty k útokům na ruské základny v Sýrii. Ruské a americké stíhačky se potkávají i ve vzdušném prostoru v Sýrii, takže příležitostí k vyvolání eskalace s Ruskem je tam dost.

Pak je tu Tchaj-wan, který vláda USA také může zapálit a vyvolat nebezpečné incidenty, které by mohly vést k vojenským střetům.

Jen si vzpomeňte, že bezprostředně po amerických volbách začali eskalaci tím, že náhle umožnili americkým raketám dlouhého doletu útočit na cíle v Rusku.

Rusko zatím odpovědělo pouze těžkými nálety na Ukrajinu, ale na žádné západní cíle zatím nezaútočilo, i když jsou nyní přinejmenším USA a Velká Británie otevřeně ve válce s Ruskem, protože jejich vojáci tyto rakety dlouhého doletu provozujíČesky. Ukrajinci v lepším případě stisknou tlačítko start, ale veškeré přípravné práce, včetně výběru cíle a programování, provádějí američtí, britští a případně vojáci z dalších zemí NATO.

Pokusy Blinkena a Sullivana dotlačit Rusko k eskalaci zatím selhaly. Ruská vláda je zjevně rozhodnuta na provokace nereagovat, dokud Trump nenastoupí do úřadu a nebude moci strašidlo zastavit.

Bude tedy velmi zajímavé sledovat, s čím dalším Blinken a Sullivan do 20. ledna přijdou, aby Rusko donutili reagovat a vytvořili situaci, ve které se Trump může svých plánů na uvolnění napětí s Ruskem a na ukončení války na Ukrajině vzdát..

Pro Sullivana a Blinkena jde o holou kůži

Je důležité si pamatovat, jak jsem řekl na začátku tohoto článku, že to, co Blinken a Sullivan dělají, porušuje americkou ústavu. Podle ústavy má právo vést USA do války pouze Kongres, ale oba pánové se všemožně snaží vytvořit situaci, ve které je Kongres postaven před hotovou věc a kvůli tlaku médií a domácí politiky již nemá jinou možnost, než například schválit vstup USA do války proti Severní Koreji.

To je, kulantně řečeno, velezrada. Jsou tedy vlastně jen dvě možnosti: Buď budou Blinken a Sullivan úspěšní, nebo pro ně dementní Biden podepíše podobné rozsáhlé milosti, jaké už dostal Hunter BidenČesky, aby neskončili na doživotí za velezradu.

Thomas RöperČesky (*1971) zastával funkce v představenstvu a dozorčí radě ve společnostech poskytujících finanční služby ve východní Evropě a Rusku jako expert pro východní Evropu. Dnes žije ve svém adoptivním domově v Petrohradě. V Rusku žije přes 15 let a mluví plynně rusky. Těžištěm jeho mediálně kritické práce je (mediální) obraz Ruska v Německu, kritika zpravodajství západních médií obecně a (geo)politická a ekonomická témata. Od roku 2018 provozuje server Anti-SpiegelČesky, jeho články se objevují v Linke Zeitung, Die UnbestechlichenČesky a na telegramových kanálech Free21-Magazin, Apolut. Je autorem několika knih, poslední Abhängig beschäftigt · Politiker handeln im Interesse der wirklich MächtigenČesky (Závisle zaměstnaní · Politici jednají v zájmu skutečně mocných, 2021) a Das Ukraine-KartellČesky (Ukrajinský kartel, 2024).