Vítězství Moskvy oslabilo opozici vůči Kremlu
Když začala válka na Ukrajině, ruská elita se dostala do šoku. Když Západ uvalil sankce a zákazy cestování, bohatí a politicky propojení občané Ruska nabyli přesvědčení, že jejich dosavadní život skončil. Ztráty na bojišti se rychle hromadily a mnozí považovali invazi za katastrofální chybu. „Rusko, které hluboce milujeme, padlo do rukou idiotů,“ řekl Roman Trocenko, bývalý šéf největší loďařské společnosti v zemi, jinému podnikateli během telefonického rozhovoru, který unikl v dubnu 2023. „Drží se bizarních, zastaralých ideologií z devatenáctého století. To nemůže skončit dobře. Skončí to katastrofou.“ V jiném uniklém rozhovoru nazval známý hudební producent Iosif Prigožin (není příbuzný Jevgenije Prigožina) ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho vládu „zasranými zločinci“. Někteří oligarchové, kteří byli v době invaze v zahraničí, se odmítli vrátit do Ruska, včetně Michaila Fridmana, majitele největší soukromé banky v zemi.
Ale to bylo tehdy. Jak se rok 2023 chýlil ke konci, elity začaly válku schvalovat. Na okupovaná území začalo jezdit vystupovat více hudebníků. V říjnu se Fridman vrátil z Londýna do Moskvy, protože usoudil, že život na Západě pod sankcemi je nesnesitelný a že situace v Rusku je relativně pohodlná. A neobjevily se žádné nové výroky oligarchů, kteří by kvůli válce reptali. Ve skutečnosti je těžké si představit, že by k tomu docházelo.
Je to proto, že se ruské elity naučily přestat se konfliktem zabývat. Dospěly k závěru, že invaze, i když ji přímo nepodporují, je snesitelnou skutečností. V důsledku toho se zcela vytratila pravděpodobnost, že by mohly rozhodnutí Kremlu zpochybnit – která byla vždy mizivá. A namísto debat o tom, zda Putina podpořit, diskutují nyní ruské elity o jiné otázce: jak by mohla válka skončit.
Odpovědi mají různé. Někteří se domnívají, že velké vítězství na bojišti by Putinovi umožnilo prohlásit se za částečného vítěze, a tedy válku zastavit. Jiní si myslí, že Putin nepřestane, dokud nedojde až do Kyjeva. Někteří jsou přesvědčeni, že Putinovi skutečně záleží na konfrontaci se Západem, nikoli na vítězství na Ukrajině, a že tedy zaútočí na další stát v Evropě bez ohledu na to, jak současný konflikt dopadne. Několik pesimistů však tvrdí, že samotná premisa otázky je chybná. Podle nich válka vyhovuje Putinovým politickým zájmům, a proto bude bojovat, dokud bude žít.
Jak se naučili přestat se bát
Důvodů, proč se ruské elity přiklonily k Putinovi, je více. Jedním z nich je, že se staly opatrnějšími, protože Moskva disent potlačuje. Dalším, souvisejícím, je, že pochopily, že protestovat nemá smysl. Ale možná největším důvodem jejich změny je, že začaly invazi vnímat v zásadně jiném světle. Dnes věří, že Rusko má navrch. Moskva koneckonců dosahuje stálých, i když pomalých úspěchů na bojišti. Ukrajina je rozbitá a rozstřílená, operuje s obrovskou dělostřeleckou nevýhodou. A podpora Západu Kyjevu slábne, což přístup Ukrajiny k vojenským dodávkám ohrožuje.
„Je špatné být vyvrhelem jako vítěz, ale ještě horší je být vyvrhelem jako poražený,“ řekl mi jeden ruský oligarcha, který válku kritizoval už dříve, ale nyní se zdá, že ji chápe. (Stejně jako ostatní hovořil pod podmínkou anonymity, aby chránil svou bezpečnost). Podle oligarchy se v Rusku změnilo všechno: postoj k Putinovi, názory na Ukrajinu i pohled na Západ. „Tuto válku musíme vyhrát,“ řekl mi. „Jinak nás nenechají žít. A Rusko by se samozřejmě zhroutilo.“
S touto změnou perspektivy nyní oligarchové diskutují o tom, jaké podmínky na Ukrajině by mohly znamenat vítězství. Pro relativní optimisty by stačila jakákoli větší úspěšná ofenziva. Pro tyto elity by takové vítězství Putina uspokojilo a zlomilo by vůli Ukrajiny osvobozovat další území, i když by ji to neodradilo od obrany toho, co jí zbylo. Za nejpravděpodobnější cíl takové ofenzivy považují Charkov, druhé největší ukrajinské město.
Totální útok na Charkov by byl strašlivý. Město, které bylo v letech 1919-1934 hlavním městem Ukrajiny, bylo před začátkem války živým centrem ukrajinské a ruské kultury, vědy a vzdělání. Pokud se ho Rusko pokusí dobýt, zažije Charkov téměř úplné zničení zbývající infrastruktury, což povede k rychlému vylidnění, protože už takové nedostatek základních služeb nebude možné vydržet. Lidé, kteří zůstanou, pak budou muset přežít pod ruskou okupací.
Jakkoli je však tento výsledek hrozný, je to nejméně hrozná vize, kterou ruská elita prosazuje. Podle jednoho podnikatele s úzkými vazbami na Kreml Putina neuspokojí, když získá severovýchod Ukrajiny. Jediný výsledek, který bude akceptovat, je dobytí Kyjeva. Putin chová k ukrajinskému hlavnímu městu, které považuje za kolébku ruské civilizace, zvláštní, téměř mystický vztah. Zvláštní náklonnost chová Putin ke Kyjevsko-pečerské lávře, starému pravoslavnému klášteru, kde během své poslední oficiální návštěvy města v roce 2013 strávil téměř všechen čas. Lávra je místem odpočinku několika uctívaných ruských světců a historických osobností, včetně carského ruského premiéra Pjotra Stolypina, kterého Putin hluboce obdivuje. Nechal dokonce postavit Stolypinovu sochu, která nyní stojí nedaleko Kremlu. Jeho snaha o zachování lávry může vysvětlovat, proč Rusko Kyjev nebombardovalo tak intenzivně jako jiná ukrajinská města. (Nový ruský ministr obrany, hluboce věřící Andrej Bělousov, má k Lávře také silný vztah.)
Pokud Rusko zahájí druhou kampaň s cílem ukrajinské hlavní město dobýt, armáda pravděpodobně zahájí ofenzivu v Bělorusku, stejně jako to udělala v zimě roku 2022. Pravděpodobně by stejně jako tehdy zahrnovala průjezd ruských vojsk radioaktivní pustinou v okolí černobylské jaderné elektrárny. Mnozí v Moskvě se však domnívají, že tentokrát, s ruskou armádou zocelenou a ukrajinskými rezervami oslabenými, by jejich země mohla zvítězit. Podle názoru ruských elit jsou Ukrajinci prostě příliš unavení na to, aby se znovu houževnatě bránili.
Žádná cesta ven
Pro Putina však válka na Ukrajině není jen – nebo dokonce hlavně – o Ukrajině. Lidé blízcí ruskému prezidentovi naopak tvrdí, že invazi vnímá jen jako jednu z front konfliktu se Západem. To znamená, že úspěch Ruska na bojišti Putinovi stačit nemusí. Aby své skutečné nepřátele v Bruselu a Washingtonu porazil, může mít pocit, že potřebuje zaútočit na člena NATO.
Podle ruských elit by nejpravděpodobnějším cílem bylo Estonsko nebo Lotyšsko: dvě pobaltské země s početnou ruskou menšinou. Moskva by postupovala podle známého návodu. Nejprve by příslušníci ruské Federální bezpečnostní služby přiměli rusky mluvící obyvatele jedné z těchto dvou zemí, aby tvrdili, že jsou neonacistickou vládou utlačováni a potřebují pomoc Kremlu. V reakci na to by ruské jednotky překročily hranice a převzaly kontrolu nad obcemi ve východní části jednoho z obou států, například nad převážně ruskojazyčným estonským městem Narva. Tento územní zábor by znamenal závažnou výzvu pro NATO, alianci založenou na zásadě, že útok na jednoho z jejích členů, bez ohledu na to, jak malý je, je útokem na všechny. Zabráním Narvy by Putin otestoval, zda je blok kvůli několika čtverečním kilometrům na ruské hranici skutečně ochoten riskovat třetí světovou válku.
V minulosti ruské elity neměly příliš velkou chuť jaderný konflikt riskovat. Nyní jsou však mnohé z nich přesvědčeny, že by se NATO neodvážilo odpovědět. Vidí Západ jako unavený a rozdělený, a proto má na boji proti Rusku mnohem menší zájem. Domnívají se, že americký prezident Joe Biden a evropští představitelé jsou slabí. V této souvislosti se domnívají, že NATO by se na obranu napadené země jednomyslně nesjednotilo. Místo toho se domnívají, že by NATO bylo zahlceno takovou panikou a chaosem, že by vůbec nic nezmohlo – což by důvěryhodnost západních vlád zničilo.
Taková provokace by mohla Rusku pomoci zejména v období před americkými prezidentskými volbami. Kreml se dokonce může domnívat, že by taková krize fatálně podkopala Bidenovy šance. Mimořádná situace v Pobaltí, v níž Biden klopýtne, by mohla amerického prezidenta vykreslit jako slabého a nekompetentního a potvrdit tvrzení bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, že je NATO překonané.
Putin se samozřejmě může pokusit oslabit Bidena i bez útoku na Pobaltí. Většina mých zdrojů se domnívá, že by mohl prezidentovi zasadit ránu prostým vítězstvím v dalších bitvách na Ukrajině – a že se o to pokusí. Kreml chce Bidena oslabit, aby mohl zvítězit Trump, vzhledem k hlasité náklonnosti druhého jmenovaného kandidáta k Rusku. Trump například slíbil, že v případě zvolení ukončí válku na Ukrajině „do 24 hodin“.
Ne všichni v Rusku věří, že válka v případě Trumpova zvolení skončí. Někteří se domnívají, že válka neskončí za žádných okolností. Jak mi řekl jeden podnikatel blízký Kremlu, Putin si válku příliš oblíbil, což mu pomohlo mobilizovat společnost, uvěznit některé disidenty, jiné zabít a většinu ostatních vyhnat ze země. Válka také sjednotila elity, které se nyní cítí na Západě nechtěné a v Putinovi vidí jedinou naději na dobrý život. V důsledku invaze je tlak na Putina menší než kdykoli předtím.
Představa nekonečné války na Ukrajině děsí ruské elity, které stále doufají, že invaze skončí. Sní o co nejrychlejším návratu do mírových časů 23. února 2022. Zatím však mlčí. Nevidí žádnou cestu zpět.
[VB]
Michail Zygar je v Rusku v nepřítomnosti (žije v Berlíně a New Yorku) souzen za šíření záměrně nepravdivých informací o událostech v Buče. A není tam rozhodně považován za zdroj objektivních informací ani o jiných událostech. Jeho na Disputu zveřejněný životopis v tomto směru cosi i napovídá. Ale redakce Disputu patrně dobře ví, proč zrovna jeho z bohaté nabídky ruských autorů s širokou paletou pohledů přetiskuje. Mě osobně to pranic netěší, je to úplně něco jiného, než bych si na Disputu číst přál a donedávna i očekával.
Já jsem naopak rád, že se tu objevují články z různých stran názorového spektra. Deklarovanému cíli projektu Disput to odpovídá více, než kdyby mělo jít o jakési „Fórum 24 naruby“ a zároveň to zvyšuje jeho důvěryhodnost. Některé články jsou hodně „názorově vyhraněné“ a kdyby nebyly vyváženy, mohl by být Disput – a docela oprávněně – považován za šiřitele protizápadních „narativů“ a ne místo pro „výměnu názorů na současný stav a možná východiska v širším smyslu“.
Nicméně i z článku jednoznačně prozápadního autora vysvítá naprostá hloupost a nekompetentnost západních elit. Místo aby využily nesouhlasu ruské veřejnosti s válkou i šoku z jejího neúspěšného zahájení a použily narativ (podle mě jednoho z mála schopných a inteligentních západních politiků) „Terminátora“ Schwarzeneggera „miluji Rusy ale nesnáším Putina“, pod dojmem prvotních ruských neúspěchů se opájely představami o „dekolonizaci“ Ruska. A zapomněly, že v době internetu si i Rusové mohou přečíst např. názory vysoce postaveného generála NATO (byť ve výslužbě) na nutnost nenechat si ujít příležitost nebo nadávky „Skřetům“. Z nezpochybnitelně autentických západních zdrojů se tak dozvídali v podstatě totéž, co tvrdila Putinova propaganda. Není divu, že i přes případné výhrady k Putinovi ho mnoho občanů Ruska, obyčejných i příslušníků elit, podporuje.
Myslím, že události v Buče se vyšetří asi tak, jako havárie Nord Streamu.
Z ruské strany Ministersto zahraničí ústy Marie Zacharové dne 2.4.2024 ke druhému výročí vydalo prohlášení, kde se píše mimo jiné: „Několik žádostí, které Rusko zaslalo mezinárodním organizacím, včetně generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese a vysokého komisaře OSN pro lidská práva Volkera Türka, o zjištění okolností incidentu a poskytnutí přesného seznamu osob, jejichž těla byla nalezena v ulicích Buči, jakož i dalších informací, zůstává bez odpovědi.“
Podle NY Times ruské úřady zatkly 3. 7. 2024 plukovníka Arťoma Gorodilova a obvinily ho z rozsáhlých podvodů. Plukovník byl dříve velitelem jednotek v ukrajinském městě Buča v roce 2022. Úřady plukovníka zatkly 3. července 2024 a obvinily ho ze spáchání podvodu ve výši nejméně milionu rublů (11 236 dolarů). Vojenský soud nařídil, aby byl do 19. srpna držen ve vyšetřovací vazbě, a v případě odsouzení mu hrozí až 10 let vězení.