Investigativní analýzu How America Took Out The Nord Stream Pipeline zveřejnil Seymour Hersh na svém Substacku 8. února 2023. Bez registrace je dostupná např. na github.io. Publikujeme ji v souvislosti se zprávami o ukrajinských pachatelích.

Potápěčské a záchranné centrum amerického námořnictva se nachází na místě stejně nejasném jako jeho jméno – na místě, které bylo kdysi venkovskou uličkou ve venkovském Panama City, nyní prosperujícím letovisku v jihozápadní části Floridy, 70 mil jižně od hranice s Alabamou. Komplex centra je stejně nepopsatelný jako jeho umístění – fádní betonová stavba po druhé světové válce, která má vzhled odborné střední školy na západní straně Chicaga. Mincovní laundromat a taneční škola leží na druhé straně nové čtyřproudové silnice.

Středisko po desetiletí školí vysoce kvalifikované hlubinné potápěče. Po přidělení k americkým vojenským jednotkám po celém světě jsou schopni technického potápění a dělat dobré věci – čistit přístavy a ​​pláže od trosek a nevybuchlé munice pomocí výbušnin C4 – a také špatné, jako je vyhození cizích ropných vrtů do povětří, zanesení sacích ventilů podmořských elektráren, zničení zdymadel na klíčových lodních kanálech. Centrum Panama City, které se může pochlubit druhým největším krytým bazénem v Americe, bylo perfektním místem pro nábor nejlepších a nejodhodlanějších absolventů potápěčské školy, kteří loni v létě úspěšně udělali to, k čemu byli pověřeni, aby udělali 260 stop pod povrchem Baltského moře.

Loni v červnu potápěči námořnictva, operující v polovině léta pod krytím široce medializovaného cvičení NATO známého jako BALTOPS 22Česky, nastražili dálkově odpálené výbušniny, které o tři měsíce později zničily tři ze čtyř ropovodů Nord Stream, říká zdroj s přímou znalostí operačního plánování.

Dva z plynovodů, známé jako Nord Stream 1, zásobovaly Německo a velkou část západní Evropy levným ruským zemním plynem již více než deset let. Druhý pár plynovodů, nazvaný Nord Stream 2, byl postaven, ale ještě nebyl v provozu. Nyní, když se ruští vojáci shromažďují na ukrajinských hranicích a blíží se nejkrvavější válka v Evropě od roku 1945, viděl prezident Joseph Biden plynovody jako prostředek Vladimira Putina zneužívat zemní plyn pro své politické a územní ambice jako zbraň.

Adrienne Watson, mluvčí Bílého domu, na žádost o komentář v e-mailu odpověděla: „To je úplně falešná fikce”. Tammy Thorp, mluvčí Ústřední zpravodajské služby, napsal podobně: „Toto tvrzení je zcela a naprosto nepravdivé”.

Bidenovo rozhodnutí sabotovat ropovody přišlo po více než devíti měsících vysoce tajných debat uvnitř washingtonské národní bezpečnostní komunity o tom, jak cíle nejlépe dosáhnout. Většinu doby nebylo otázkou, zda misi provést, ale jak ji provést, aniž bychom věděli, kdo je za ni zodpovědný.

Spoléhat na absolventy hardcore potápěčské školy v Panama City mělo zásadní byrokratický důvod. Potápěči byli pouze Navy, vojenské námořnictvo, nikoli členové amerického Velitelství speciálních operací, jehož tajné operace musí být hlášeny Kongresu a předem o nich informovány vedení Senátu a Sněmovny – takzvaný Gang of EightČesky . Bidenova administrativa udělala vše, aby se zabránilo únikům, protože plánování probíhalo od konce roku 2021 do prvních měsíců roku 2022.

Prezident Biden a jeho tým pro zahraniční politiku – poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan, ministr zahraničí Tony Blinken a Victoria Nuland, náměstkyně státního tajemníka pro politiku – byli hlasití a důslední nepřátelé obou plynovodů vedoucích paralelně 750 mil pod Baltským mořem ze dvou různých přístavů v severovýchodním Rusku poblíž estonské hranice, procházejících poblíž dánského ostrova Bornholm a končících v severním Německu.

Přímá cesta, která obcházela jakoukoli potřebu tranzitu přes Ukrajinu, byla požehnáním pro německou ekonomiku, která si užívala hojnosti levného ruského zemního plynu – dostačujícího na provoz svých továren a vytápění svých domů, a zároveň umožňující německým distributorům přebytečný plyn se ziskem prodávat v celé západní Evropě. Akce, která by se dala vysledovat až k americké administrativě, by porušila americké sliby minimalizovat přímý konflikt s Ruskem. Utajení bylo zásadní.

Od prvních dnů byl Nord Stream 1 Washingtonem a jeho protiruskými partnery v NATO vnímán jako hrozba pro západní dominanci. Holdingová společnost, která za ním stojí, Nord Stream AGČesky, byla založena ve Švýcarsku v roce 2005 ve spolupráci s Gazpromem, veřejně obchodovanou ruskou společností produkující pro akcionáře enormní zisky, ovládanou oligarchy o nichž je známo, že jsou v područí Putina. Gazprom kontroloval 51 procent společnosti, přičemž čtyři evropské energetické firmy – jedna ve Francii, jedna v Nizozemsku a dvě v Německu – se podílely na zbývajících 49 procent akcií a měly právo kontrolovat následný prodej levného zemního plynu lokálním distributorům v Německu a západní Evropě. Zisky Gazpromu byly sdíleny s ruskou vládou a státní příjmy z plynu a ropy se v některých letech odhadovaly až na 45 procent ročního ruského rozpočtu.

Americké politické obavy byly reálné: Putin bude mít nyní další a tolik potřebný hlavní zdroj příjmů a Německo a zbytek západní Evropy by se staly závislými na levném zemním plynu dodávaném Ruskem – a zároveň by se snížila závislost Evropy na Americe. Přesně to se skutečně stalo. Mnoho Němců považovalo Nord Stream 1 za součást osvobození známou teorií Ostpolitik bývalého kancléře Willyho BrandtaČesky, která poválečnému Německu umožnila rehabilitovat sebe a další evropské národy poražené ve druhé světové válce, mimo jiné využitím levného ruského plynu jako pohonu prosperující západoevropské tržní a obchodní ekonomiky.

Nord Stream 1 byl z pohledu NATO a Washingtonu dostatečně nebezpečný, ale Nord Stream 2, jehož výstavba byla dokončena v září 2021, by v případě schválení německými regulačními orgány zdvojnásobil množství levného plynu, který by Německo a západní Evropa měly k dispozici. Druhý plynovod by také poskytoval dostatek plynu pro více než 50 procent německé roční spotřeby. Napětí mezi Ruskem a NATO, podporované agresivní zahraniční politikou Bidenovy administrativy, neustále eskalovalo.

Opozice vůči Nord Stream 2 vzplála v předvečer Bidenovy inaugurace v lednu 2021, když republikáni v Senátu v čele s Tedem Cruzem z Texasu během inaugurace Blinkena jako ministra zahraničí opakovaně zdůrazňovali politickou hrozbu levného ruského zemního plynu. Do té doby jednotný Senát úspěšně schválil zákon, který, jak řekl Cruz Blinkenovi, „[potrubí] zarazil v jeho základech“. Ze strany německé vlády v čele s Angelou Merkel byl vyvíjen obrovský politický a ekonomický tlak, aby byl druhý plynovod zprovozněn.

Postavil by se Biden Němcům? Blinken řekl, že ano, ale dodal, že nemluvil o konkrétních názorech nastupujícího prezidenta. „Znám jeho pevné přesvědčení, že Nord Stream 2 je špatný nápad,” řekl. „Vím, že by nás nechal použít každý přesvědčovací nástroj, který máme, abychom naše přátele a partnery, včetně Německa, přesvědčili, aby v tom nepokračovali.”

O několik měsíců později, když se stavba druhého potrubí blížila ke konci, se Biden rozlobil. Toho května administrativa v ohromujícím obratu od sankcí vůči Nord Stream AG upustila, přičemž úředník ministerstva zahraničí připustil, že pokus o zastavení plynovodu prostřednictvím sankcí a diplomacie byl „vždy během na dlouhou trať“. V zákulisí představitelé administrativy údajně naléhali na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který v té době čelil hrozbě ruské invaze, aby tento krok nekritizoval.

Následky se dostavily okamžitě. Republikáni v Senátu v čele s Cruzem oznámili okamžitou blokádu všech Bidenových zahraničně politických kandidátů a  schválení ročního zákona o obraně odložili o měsíce až do hlubokého podzimu. Politico později Bidenův obrat na druhém ruském ropovodu popsal jako „jediné rozhodnutí, které Bidenovu agendu ohrozilo pravděpodobně více než chaotické vojenské stažení z Afghánistánu“.

Administrativa se potácela, přestože v polovině listopadu dostala odklad krize, když němečtí energetici regulátoři schválení druhého plynovodu Nord Stream pozastaviliČesky. Uprostřed rostoucích obav v Německu a Evropě, že pozastavení ropovodu a rostoucí možnost války mezi Ruskem a Ukrajinou povedou k velmi nechtěné chladné zimě, stouply ceny zemního plynu během několika dní o 8 %. Washingtonu nebylo jasné, kde stojí nově jmenovaný německý kancléř Olaf Scholz. Měsíce předtím, po pádu Afghánistánu, Scholz v projevu v Praze veřejně podpořil výzvu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona k autonomnější evropské zahraniční politice – což jasně naznačovalo menší spoléhání se na Washington a jeho vrtkavé akce.

Během toho všeho se na hranicích Ukrajiny neustále a zlověstně shromažďovaly ruské jednotky a do konce prosince bylo více než 100 000 vojáků v pozicích, ze kterých mohli z Běloruska a Krymu udeřit. Poplach ve Washingtonu narůstal, včetně hodnocení od Blinkena, že by se jejich počty mohly „rychle zdvojnásobit“.

Pozornost administrativy se opět zaměřila na Nord Stream. Dokud zůstávala Evropa na plynovodech pro levný zemní plyn závislá, Washington se obával, že se země jako Německo budou zdráhat dodávat Ukrajině peníze a zbraně potřebné k porážce Ruska.

Bylo to v této neklidné době, kdy Biden Jakea Sullivana zmocnil, aby sestavil meziagenturní skupinu a aby přišla s plánem.

Všechny možnosti měly být na stole. Objevila se ale jen jedna.

PLÁNOVÁNÍ

V prosinci 2021, dva měsíce předtím, než na Ukrajinu vjely první ruské tanky, svolal Jake Sullivan setkání nově vytvořené pracovní skupiny – mužů a žen ze Sboru náčelníků štábů, CIA, ministerstva zahraničí a ministerstva financí – a požádal o doporučení, jak na Putinovu blížící se invazi reagovat.

Byla by to první ze série přísně tajných schůzek v zabezpečené místnosti v nejvyšším patře budovy Old Executive Office Building, sousedící s Bílým domem, která byla také sídlem prezidentova poradního výboru pro zahraniční zpravodajství (PFIAB). Došlo k obvyklému tlachání o tom a onom, které nakonec vedlo k zásadní předběžné otázce: Má být doporučení, které skupina předá prezidentovi, vratné – jako další balíček sankcí a měnových omezení – nebo nevratné – tedy kinetické akce, které nelze vzít zpět?

Podle zdroje s přímou znalostí procesu bylo účastníkům jasné, že Sullivan zamýšlel, aby skupina přišla s plánem na zničení dvou plynovodů Nord Stream – a že plnil prezidentovo přání.

HRÁČI Zleva doprava: Victoria Nuland, Anthony Blinken a Jake Sullivan.

Během několika dalších setkání účastníci diskutovali o možnostech úderu. Námořnictvo navrhlo použít k přímému útoku na potrubí nově zprovozněnou ponorku. Letectvo diskutovalo o shození bomb se zpožděnými roznětkami, které by bylo možné odpálit na dálku. CIA tvrdila, že ať se udělá cokoliv, bude to muset být skryté. Všichni zúčastnění sázku pochopili. „Tohle nejsou věci pro děti,“ řekl zdroj. Pokud by byl útok do Spojených států vysledovatelný, „je to válečný akt.”

V té době řídil CIA William Burns, bývalý velvyslanec v Rusku jemných mravů, který v Obamově administrativě sloužil jako zástupce ministra zahraničí. Burns rychle schválil pracovní skupinu Agentury, mezi jejímiž ad hoc členy byl – náhodou – někoho obeznámený se schopnostmi hlubinných potápěčů námořnictva v Panama City. Během několika příštích týdnů začali členové pracovní skupiny CIA připravovat plán na tajnou operaci, která by hlubinné potápěče využila k odpálení exploze u potrubí.

Něco podobného se dělalo už dříve. V roce 1971 se americká zpravodajská komunitaČesky z dosud nezveřejněných zdrojů dozvěděla, že dvě důležité jednotky ruského námořnictva komunikovaly prostřednictvím podmořského kabelu položeného v Ochotském moři na ruském Dálném východním pobřeží. Kabel spojoval regionální velení námořnictva s velitelstvím na pevnině ve Vladivostoku.

Vybraný tým pracovníků Ústřední zpravodajské služby a Národní bezpečnostní agentury se pod hlubokým krytím sešel někde v oblasti Washingtonu a vypracoval plán s využitím námořních potápěčů, upravených ponorek a záchranné kapsle z hlubinných ponorek, který se po mnoha pokusech a omylech při hledání ruského kabelu nakonec zdařil. Potápěči na kabel umístili sofistikované odposlouchávací zařízení, které ruský provoz úspěšně odposlouchávalo a nahrávalo na páskový systém.

NSA zjistila, že vysocí důstojníci ruského námořnictva, přesvědčeni o bezpečnosti svého komunikačního spojení, si se svými kolegy povídali bez šifrování. Záznamové zařízení a jeho páska se musely každý měsíc vyměňovat a projekt vesele pokračoval deset let, dokud ho nevyzradil čtyřiačtyřicetiletý civilní technik NSA jménem Ronald Pelton, který uměl plynně rusky. Pelton byl v roce 1985 ruským přeběhlíkem vyzrazen a odsouzen do vězení. Za jeho odhalení operace mu Rusové zaplatili pouhých 5 000 dolarů spolu s 35 000 dolary za další ruská operační data, která poskytl a která nebyla nikdy zveřejněna.

Tento hlubinný úspěch s kódovým označením Ivy Bells byl inovativní a riskantní a přinesl o záměrech a plánování ruského námořnictva neocenitelné informace.

Přesto byla meziagenturní skupina vůči nadšení CIA pro skrytý hlubinný útok zpočátku skeptická. Zůstávalo příliš mnoho nezodpovězených otázek. Vody Baltského moře byly ruským námořnictvem intenzivně hlídány a neexistovaly zde žádné ropné plošiny, které by se daly použít jako krytí pro potápěčskou operaci. Museli by jet potápěči do Estonska, přímo k hranici ruských terminálů pro nakládání zemního plynu, aby se na misi vycvičili? „To by bylo na hovno,“ řekli agentuře.

Během „veškerého toho intrikování,“ řekl zdroj, „říkali někteří lidé pracující v CIA a na ministerstvu zahraničí: ‚Nedělejte to. Je to hloupé a pokud to vyjde, bude z toho politická noční můra.‚“

Nicméně počátkem roku 2022 pracovní skupina CIA oznámila Sullivanově meziagenturní skupině: „Máme způsob, jak potrubí vyhodit do povětří.“

To, co přišlo potom, bylo ohromující. Sedmého února, necelé tři týdny před zdánlivě nevyhnutelnou ruskou invazí na Ukrajinu, se Biden setkal ve své kanceláři Bílého domu s německým kancléřem Olafem Scholzem, který byl po určitém zakolísání nyní pevně v americkém týmu. Na tiskové konferenci, která následovala, Biden vzdorovitě řekl: „Pokud Rusko zaútočí…, Nord Stream 2 už nebude. Uděláme mu konec.“

Před dvaceti dny přednesla náměstkyně Nulandová v podstatě stejnou zprávu na briefingu ministerstva zahraničí s malým pokrytím v tisku. „Chci vám to dnes vysvětlit velmi jasně,” odpověděla na otázku. „Pokud Rusko napadne Ukrajinu, tak či onak se Nord Stream 2 kupředu nepohne.”

Několik z těch, kdo se na plánování mise potrubí podíleli, bylo zděšeno tím, co považovali za nepřímé odkazy na útok.

„Bylo to jako položit atomovou bombu na zem v Tokiu a říct Japoncům, že ji odpálíme,” řekl zdroj. „Plánem bylo provedení po případné invazi a že nebude veřejně inzerováno. Biden to prostě nepochopil nebo to ignoroval.“

Bidenova a Nulandova nerozvážnost, pokud jí byla, mohla některé plánovače frustrovat. Ale také vytvořila příležitost. Podle zdroje někteří z vysokých úředníků CIA usoudili, že vyhození ropovodu do povětří „již nelze považovat za utajenou eventualitu, protože prezident právě oznámil, že víme, jak to udělat“.

Plán vyhodit Nord Stream 1 a 2 do povětří byl náhle snížen z tajné operace, vyžadující informování Kongresu, na operaci, která byla považována za přísně tajnou zpravodajskou operaci s vojenskou podporou USA. Podle zákona zdroj vysvětlil: „Už neexistoval zákonný požadavek hlásit operaci Kongresu. Všechno, co teď museli udělat, je prostě to udělat – ale pořád to muselo být tajné. Rusové mají nad Baltským mořem superlativní dohled.”

Členové pracovní skupiny Agentury neměli žádný přímý kontakt s Bílým domem a dychtivě chtěli zjistit, zda prezident to, co řekl, myslel vážně – tedy jestli mise nyní byla spuštěna. Zdroj si vzpomněl: „Bill Burns se vrátil a řekl: ‚Udělejte to‘.”

„Norské námořnictvo rychle našlo to správné místo v mělké vodě několik mil od dánského ostrova Bornholm…“

OPERACE

Norsko bylo pro základnu mise perfektním místem.

V posledních několika letech krize mezi Východem a Západem americká armáda svou přítomnost v Norsku, jehož západní hranice se táhne 1400 mil podél severního Atlantského oceánu a za polárním kruhem hraničí s Ruskem, značně rozšířila. Pentagon investicemi stovek milionů dolarů do modernizace a rozšíření zařízení amerického námořnictva a letectva, přes některé místní kontroverze, v Norsku vytvořil vysoce placená pracovní místa a smlouvy. Nová díla zahrnovala především pokročilý radar se syntetickou aperturou daleko na severu, schopný proniknout hluboko do Ruska, a byl uveden do provozu právě ve chvíli, kdy americká zpravodajská komunita ztratila přístup k řadě dálkových odposlechů v Číně.

Léta budovaná a nově zrekonstruovaná americká ponorková základna byla uvedena do provozuČesky a nyní mohlo více amerických ponorekČesky úzce spolupracovat se svými norskými kolegy při sledování a špehování velké ruské jaderné pevnůstky 250 mil východně na poloostrově Kola. Amerika také značně rozšířila norskou leteckou základnuČesky na severu a dodala norským vzdušným silám flotilu hlídkových letadel P8 Poseidon postavených BoeingemČesky, aby posílilo svou špionáž na dlouhé vzdálenosti ve všech záležitostech Ruska.

Norská vláda na oplátku loni v listopadu liberály a některé umírněné ve svém parlamentu rozzlobila schválením Dodatkové dohody o obranné spolupráci (SDCA). Podle nové dohody by měl právní systém USA pravomoc v určitých „dohodnutých oblastech“Česky na severu nad americkými vojáky obviněnými ze zločinů mimo základnu, jakož i nad norskými občany obviněnými nebo podezřelými z narušování práce na základně.

Norsko bylo jedním z původních signatářů smlouvy NATO v roce 1949 v prvních dnech studené války. Dnes je generálním tajemníkem NATO Jens Stoltenberg, oddaný antikomunista, který osm let působil jako norský premiér, než v roce 2014 s americkou podporou přešel na svůj vysoký post v NATO. Od války ve Vietnamu byl zastánce tvrdé linie a spolupracoval s americkou zpravodajskou komunitou ve všem, co se týkalo Putina a Ruska. Od té doby má plnou důvěru. „Je to rukavice, která padne na americkou ruku,” řekl zdroj.

Ve Washingtonu plánovači věděli, že musí do Norska. „Nenávidějí Rusy a norské námořnictvo je plné skvělých námořníků a potápěčů, kteří mají generace zkušeností s vysoce ziskovým hlubinným průzkumem ropy a zemního plynu,” uvedl zdroj. Také se jim dalo věřit, že udrží misi v tajnosti. (Norové možná měli i jiné zájmy. Zničení Nord Streamu – pokud by to Američané dokázali – by Norsku umožnilo prodávat Evropě mnohem více vlastního zemního plynu.)

Někdy v březnu odletělo pár členů týmu do Norska na setkání s norskou tajnou službou a námořnictvem. Jednou z klíčových otázek bylo, kde přesně v Baltském moři je nejlepší místo pro umístění výbušnin. Nord Stream 1 a 2, každý se dvěma sadami potrubí, byly od sebe vzdálené z velké části o něco více než míli a vedly do přístavu Greifswald na dalekém severovýchodě Německa.

Norské námořnictvo rychle našlo to správné místo v mělkých vodách Baltského moře několik mil od dánského ostrova Bornholm. Potrubí vedla více než míli od sebe po mořském dnu, které bylo hluboké pouhých 260 stop. To by bylo v dosahu potápěčů, kteří by operovali z norské minolovky třídy Alta, potápěli se se směsí kyslíku, dusíku a helia a umístili na čtyři potrubí s betonovým ochranným pláštěm tvarované nálože C4. Byla by to únavná, časově náročná a nebezpečná práce, ale vody u Bornholmu měly ještě jednu výhodu: nebyly tam žádné velké přílivové proudy, které by potápění značně ztížily.

Po chvilce pátrání byli Američané na místě.

V tomto okamžiku opět vstoupila do hry obskurní skupina hloubkového potápění námořnictva z Panama City. Hloubková škola v Panama City, jejichž absolventi se účastnili Ivy Bells, je elitními absolventy námořní akademie v Annapolisu, kteří obvykle hledají slávu v přiděleni jako Seals, stíhací piloti nebo ponorkoví námořníci, považována za nechtěnou přítěž. Pokud se člověk musí stát „černou botou“ – to znamená členem méně atraktivního velení povrchové lodi –, vždy existuje alespoň možnost torpédoborce, křižníku nebo obojživelné lodi. Nejméně okouzlující ze všech je minová válka. Její potápěči se v hollywoodských filmech ani na obálkách populárních časopisů nikdy neobjevují.

„Nejlepší potápěči s kvalifikací pro hloubkové potápění jsou úzká komunita a pro operace jsou rekrutováni jen ti nejlepší a je jim řečeno, aby byli připraveni být převeleni do CIA ve Washingtonu,“ uvedl zdroj.

Norové a Američané měli místo a agenty, ale byla tu další obava: jakákoli neobvyklá podvodní aktivita ve vodách u Bornholmu by mohla přitáhnout pozornost švédského nebo dánského námořnictva, které by ji mohlo nahlásit.

Dánsko bylo také jedním z původních signatářů NATO a ve zpravodajské komunitě bylo známé svými zvláštními vazbami na Spojené království. Švédsko požádalo o členství v NATO a prokázalo velkou schopnost svých podvodních zvukových a magnetických senzorových systémů, které úspěšně sledovaly ruské ponorky, které se ve vzdálených vodách švédského souostroví občas objevily a byly přinuceny vyplout na povrch.

Norové se přidali k Američanům a trvali na tom, že někteří vysocí představitelé v Dánsku a Švédsku musí být o možné potápěčské činnosti v oblasti obecně informováni. Tímto způsobem by mohl někdo výše postavený zasáhnout, hlášení zadržet mimo instanční postup a aktivity kolem potrubí tak odizolovat. „To, co jim bylo řečeno a co věděli, bylo záměrně odlišné,” řekl mi zdroj. (Norské velvyslanectví, které bylo o vyjádření k tomuto příběhu požádáno, neodpovědělo.)

Norové byli pro vyřešení dalších překážek klíčoví. O ruském námořnictvu bylo známo, že vlastní sledovací technologii schopnou odhalit a zneškodnit podvodní miny. Americká výbušná zařízení bylo třeba maskovat tak, aby se ruskému systému jevily jako součást přirozeného pozadí – něco, co vyžadovalo přizpůsobení se specifické slanosti vody. Norové na to měli trik.

Měli vyřešenou i zásadní otázku, kdy by k operaci mělo dojít. Posledních 21 let sponzorovala americká šestá flotila, jejíž vlajková loď sídlí v Gaetě v Itálii jižně od Říma, každý červen velké cvičení NATO v Baltském moři, do kterého se zapojily desítky spojeneckých lodí z celého regionu. Současné červnového cvičení bylo známé jako Baltic Operations 22 nebo BALTOPS 22Česky. Norové navrhli, že by to bylo ideální krytí.

Američané poskytli jeden zásadní prvek: přesvědčili plánovače Šesté flotily, aby do programu přidali výzkumné a vývojové cvičení. Cvičení, jak zveřejnilo námořnictvoČesky , zahrnovalo šestou flotilu ve spolupráci s „výzkumnými a válečnými centry námořnictva“. Akce na moři se bude konat u pobřeží ostrova Bornholm a zapojí se do ní týmy potápěčů NATO, které pokladou miny, přičemž konkurenční týmy využijí nejnovější podvodní technologie k jejich nalezení a zneškodnění.

Bylo to užitečné cvičení i důmyslné krytí. Chlapci z Panama City by udělali svou věc a výbušniny C4 by byly na místě do konce BALTOPS22 s připojeným 48hodinovým časovačem. Všichni Američané a Norové by při prvním výbuchu byli dávno pryč.

Dny se odpočítávaly. „Hodiny tikaly a my jsme se blížili ke splnění mise,” řekl zdroj.

A pak: Washington přišel na jiné myšlenky. Bomby budou sice nastraženy během BALTOPS, ale Bílý dům se obával, že dvoudenní lhůta pro jejich detonaci by byla příliš blízká konci cvičení a bylo by zřejmé, že v tom Amerika měla prsty.

Místo toho měl Bílý dům nový požadavek: „Mohou kluci v terénu najít nějaký způsob, jak odfouknout potrubí na povel později?”

Někteří členové plánovacího týmu byli prezidentovou zdánlivou nerozhodností rozzlobení a frustrovaní. Potápěči z Panama City opakovaně cvičili nasazování C4 na potrubí, jako to udělali během BALTOPS, ale nyní musel tým v Norsku nalézt způsob, jak dát Bidenovi to, co chtěl – schopnost vydat úspěšný povel k popravě najednou podle jeho volby.

Zadání provést svévolnou změnu na poslední chvíli bylo něco, na co byla CIA zvyklá. Ale také to obnovilo obavy, které někteří ohledně nutnosti a zákonnosti celé operace sdíleli.

Prezidentovy tajné rozkazy vyvolaly dilema CIA již v dobách vietnamské války, kdy prezident Johnson, konfrontovaný s rostoucími protiválečnými náladami ve Vietnamu, nařídil agentuře porušit její chartu – která jí konkrétně zakazovala působit v Americe – špehováním protiválečných vůdců a zjišťováním, zda je řídí komunistické Rusko.

Agentura nakonec souhlasila a během 70. let se ukázalo, jak daleko byla ochotna zajít. V návaznosti na skandály Watergate došlo k následným novinovým odhalením o špionáži amerických občanů, účasti Agentury na vraždě zahraničních vůdců a jejím podvracení socialistické vlády Salvadora Allendeho.

Tato odhalení vedla v polovině 70. let k dramatické sérii slyšení v Senátu, vedených Frankem Churchem z Idaha, která jasně ukázala, že Richard Helms, tehdejší ředitel Agentury, přiznal, že má povinnost udělat to, co Prezident žádá, i kdyby to znamenalo porušení zákona.

V nepublikovaném svědectví za zavřenými dveřmi Helms smutně vysvětlil, že „když něco uděláte, máte téměř Neposkvrněné početí“ na tajný příkaz prezidenta. „Ať už je správné, že to máte dělat, nebo špatné, že to máte dělat, [CIA] funguje podle jiných pravidel a základních principů než kterákoli jiná část vlády.” V podstatě říkal senátorům, že jako šéf CIA pochopil, že má pracovat pro korunu a ne pro ústavu.

Američané při práci v Norsku pracovali se stejnou dynamikou a poslušně začali řešili nový problém – jak na Bidenův rozkaz odpálit na dálku výbušniny C4. Byl to mnohem náročnější úkol, než ti ve Washingtonu chápali. Tým v Norsku nemohl nijak tušit, kdy by prezident mohl tlačítko stisknout. Bylo by to za pár týdnů, za mnoho měsíců nebo za půl roku či déle?

C4 připojený k potrubí by mohl být snadno odpálen sonarovou bójí shozenou letadlem, ale postup zahrnoval nejpokročilejší technologii zpracování signálu. Až budou na svém místě, mohlo by zpožďovací časovací zařízení připojené ke kterémukoli ze čtyř potrubí být náhodně odpálené složitou směsí zvuků pozadí oceánu v celém silně zatíženém Baltském moři – z blízkých i vzdálených lodí, podmořských vrtů, seismických jevů, vln a dokonce i z moře. Aby se tomu zabránilo, bude sonarová bóje, jakmile bude na svém místě, vydávat sekvenci jedinečných nízkofrekvenčních zvukových signálů – podobně jako zvuky vydávané flétnou nebo klavírem – které by časovací zařízení rozpoznalo a po předem nastaveném zpoždění výbušniny odpálilo. („Chce to signál, který je dostatečně robustní, aby žádný jiný signál nemohl náhodně vyslat impuls, který by výbušninu odpálil,“ řekl mi Dr. Theodore Postol, emeritní profesor vědy, technologie a národní bezpečnostní politiky na MIT. Postol, který sloužil jako vědecký poradce náčelníka námořních operací Pentagonu, řekl, že problém, kterému skupina v Norsku kvůli Bidenovu zpoždění čelí, je otázkou náhody: „Čím déle budou výbušniny ve vodě, tím větší bude riziko náhodného signálu, který by bomby odpálil.”)

Dne 26. září 2022 provedlo pozorovací letadlo norského námořnictva P8 zdánlivě rutinní let a shodilo sonarovou bóji. Signál se šířil pod vodou, nejprve k Nord Stream 2 a poté k Nord Stream 1. O několik hodin později byly odpáleny vysoce výkonné výbušniny C4 a tři ze čtyř potrubí byla vyřazena z provozu. Během několika minut bylo vidět, jak se na hladině vody šíří kaluže metanu uzavřeného v potrubích, a svět se dozvěděl, že se stalo něco nevratného.

DOPADY

Bezprostředně po bombovém útoku na potrubí ho americká média považovala za nevyřešenou záhadu. Rusko bylo opakovaně uváděno jako pravděpodobný viník, byly mu podsouvány promyšlené úniky z Bílého domu – ale aniž by kdy byl pro takový akt sebesabotáže uveden jasný motiv přesahující prostou odplatu. O několik měsíců později, když vyšlo najevo, že ruské úřady v tichosti vypracovávaly odhady nákladů na opravu ropovodů, popsaly New York TimesČesky tyto zprávy jako „komplikující teorii o tom, kdo za útokem stojí”. Žádné velké americké noviny se předchozími hrozbami ze strany Bidena a náměstkyně ministra zahraničí Nuland nezabývaly.

I když nebylo nikdy jasné, proč by se Rusko snažilo zničit svůj vlastní lukrativní ropovod, přišlo výmluvnější zdůvodnění prezidentova opatření od ministra zahraničí Blinkena.

Na otázku na tiskové konferenci loni v září o důsledcích zhoršující se energetické krize v západní Evropě označil BlinkenČesky tento okamžik za potenciálně dobrý:

Je to obrovská příležitost, jak jednou provždy odstranit závislost na ruské energii, a vzít tak Vladimiru Putinovi zneužívání energetiky jako prostředku k prosazování jeho imperiálních plánů. To je velmi významné a pro nadcházející léta to nabízí obrovskou strategickou příležitost, ale mezitím jsme odhodláni udělat vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že důsledky toho všeho neponesou občané v našich zemích, nebo když na to přijde, na celém světě.

Nedávno Victoria Nuland vyjádřila se zánikem nejnovějšího ropovodu spokojenost. Při slyšení před Senátním výborem pro zahraniční vztahy koncem ledna řekla senátorovi Tedovi Cruzovi: „Stejně jako vy jsem velmi potěšena, a myslím, že i administrativa, když víme, že Nord Stream 2 je nyní, jak rád říkáte, kusem kovu na dně moře.”

Zdroj měl mnohem podrobnější pohled na Bidenovo rozhodnutí sabotovat více než 1500 mil plynovodu Gazpromu, když se blížila zima. „No,“ řekl, když mluvil o prezidentovi, „musím uznat, že ten chlap má koule. Řekl, že to udělá, a také to udělal.”

Na otázku, proč si myslí, že Rusové nereagovali, cynicky odpověděl: „Možná by také chtěli být schopni udělat totéž, co udělaly USA.”

„Byl to krásný skrytý příběh,“ pokračoval. „Byla to tajná operace, která využila experty v oboru a zařízení, která fungovala na skrytý signál.”

„Jediná chyba byla v rozhodnutí to udělat.”

Seymour Myron „Sy“ HershČesky (*1937) je živou legendou americké investigativní žurnalistiky. Od roku 1963 pracoval pro agentury United Press International a Associated Press. V roce 1965 pořídil exkluzivní rozhovor s Martinem Lutherem Kingem. Odhalil masakr v My LaiČesky, tajné americké bombardování KambodžeČesky, nezákonné sledování protiválečných aktivistů CIA, pro The New York Times zpravodajsky pokrýval aféru WatergateČesky. Byl velkým kritikem ministra zahraničí Henryho Kissingera, o jehož kariéře napsal bestseller The Price of PowerČesky (Cena moci, 1984). Zabýval se tajným projektem AzorianČesky, sestřelením korejského letadla nad sovětským územím, finančními machinacemi Manuela Noriegy nebo únosem Mordechaje Vanunu. Kritizoval nálet na súdánskou farmaceutickou továrnu aš-Šifá. Publikoval zprávy o mučení ve věznici Abu GhraibČesky a obvinil americkou vládu, že zatajila skutečné okolnosti smrti Usámy bin LádinaČesky. Vyvrací rovněž tvrzení, že chemické útoky v GhútěČesky nařídil Bašár al-Asad.

PJ