Izrael, Kypr a Libanon

1. Peter Beaumont, Helen Smith: Vůdce Hizballáhu: Kypr se stane terčem, pokud dovolí Izraeli využít jeho území v konfliktu
2. Thierry Meyssan: Vyvolá Izrael kataklyzma?

Vůdce Hizballáhu: Kypr se stane terčem, pokud dovolí Izraeli využít jeho území v konfliktu

Sajíd Hasan Nasralláh varuje před „válkou bez pravidel“, pokud Izrael zahájí rozsáhlou invazi proti libanonským milicím

Příznivci Hizballáhu zvedají pěsti a jásají při projevu vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha během středečního obřadu u příležitosti smrti vysokého velitele Hizballáhu na jižním předměstí Bejrútu Dahíja v Libanonu. (Bilal Hussein/AP)

Vůdce HizballáhuČesky Sajíd Hasan Nasralláh varoval před válkou „bez pravidel a omezení“ v případě plnohodnotné izraelské ofenzívy proti libanonským milicím a pohrozil, že Kypr by se mohl stát terčem, pokud by Izraeli umožnil využít své území v případném konfliktu.

Kypr a Izrael mají dvoustrannou dohodu o obranné spolupráci, v jejímž rámci obě země provádějí společná cvičení.

„Otevření kyperských letišť a základen izraelskému nepříteli, aby se mohl zaměřit na Libanon, by znamenalo, že kyperská vláda je součástí války a odboj se s ní vypořádá jako se součástí války,“ řekl šéf Hizballáhu.

Nikos Christodoulides, prezident ostrova, reagoval ve středu večer: „Kypr zůstává nezapojen do jakýchkoli vojenských konfliktů a staví se spíše do role účastníka řešení problému.“

Snažil se zdůraznit humanitární roli, kterou nejvýchodnější stát EU sehrál na Blízkém východě, když umožnil otevření námořního koridoru pro přepravu zoufale potřebné pomoci do GazyČesky.

„Náš humanitární koridor je důkazem našeho závazku k míru a stabilitě,“ řekl novinářům na slavnostní promoci na Kyperské univerzitě.

Dodal: „Taková prohlášení nejsou příjemná, ale neodrážejí realitu. Kypr se neúčastní žádného vojenského angažmá.“

Christodoulides uvedl, že tato hrozba bude vznesena diplomatickou cestou.

Nasralláhovy výroky přišly den poté, co izraelští generálové uvedli, že podepsali plánování širší ofenzívy proti HizballáhuČesky, a izraelský ministr zahraničí Israel Katz naznačil, že země je na pokraji rozhodnutí, zda válku rozšířit.

Nasralláh při projevu na památníku Taleba Sami Abdallaha, nejvyššího velitele HizballáhuČesky, který byl zabit Izraelem od 8. října, kdy obě strany zahájily přeshraniční výměny, zdůraznil, že úlohou Hizballáhu je podporovat Hamás bojující v Gaze a že se mu podařilo vázat izraelské síly na severu země.

Nasralláh hovořil o strategii omezeného konfliktu s IzraelemČesky, který nemá vést k totální válce a jehož cílem je příměří v Gaze, ale rétorika se zdála být ostřejší, když řekl, že nikde v Izraeli nebude před útoky Hizballáhu bezpečno.

Nasralláhův televizní projev podtrhl obtížnost diplomatického úsilí o deeskalaci konfliktu mezi oběma stranami, který se dostává do stále nebezpečnější oblasti.

„Máme více než 100 000 bojovníků, a to i v nejhorším případě. Připravili jsme se na nejhorší scénář a Izrael to ví,“ řekl.

Nasralláh popsal zpravodajskou činnost Hizballáhu, která byla zdramatizována úterním odvysíláním záběrů z dronového sledování Haify: „Od 8. října nepřítel pochopil, že určitá místa budou cílem útoku,“ a dodal, že milice měly k dispozici hodiny záběrů z bezpečnostních kamer v Haifě.

„Ví, že o těchto místech máme informace,“ dodal.

„V roce 2006 [během druhé libanonské války] jsme měli ambice bombardovat izraelskou základnu na hoře Meron. Dnes jen řekneme bojovníkům, aby to udělali, a oni to okamžitě udělají.“

„Ať už jsou naše záměry jakékoli,“ pokračoval, „ať už chceme totální válku, nebo ne, nepřítel musí na severu země zůstat v pohotovosti.“ Dodal, že izraelské hrozby nemají na kalkulace Hizballáhu „žádný vliv“.

Ve středu, ještě před Nasralláhovým projevem, zabily izraelské údery v jižním Libanonu tři bojovníky Hizballáhu, uvedla militantní skupina, zatímco americký vyslanec, jehož úkolem je zabránit ničivé regionální válce, se po setkání s představiteli v Libanonu vrátil do Izraele.

Jeden izraelský vzdušný útok byl proveden poblíž jižního pobřežního libanonského města Týros, 20 mil (32 km) od hranic, které poskytuje útočiště mnoha Libanoncům vysídleným z bezprostřední pohraniční oblasti.

Na izraelské straně modré linie, která rozděluje Izrael a Libanon, Hizballáh uvedl, že ve středu odpoledne vypálil rakety na armádní základnu poblíž města Kirjat Šmona a způsobil několik požárů.

Obavy z rozsáhlejší války mezi Izraelem a Hizballáhem zesílily od chvíle, kdy Izrael minulý týden zabil Abdalláha, na což Hizballáh reagoval odpálením stovek kusů munice, včetně bezpilotních letounů a raket, proti Izraeli v nejtěžší palbě posledního konfliktu.

Naděje, že by násilí mohlo alespoň dočasně ustoupit, zhatilo zveřejnění záběrů z pozorovacího dronu, které Hizballáh pořídil nad městem Haifa, což ze strany izraelského ministra zahraničí vyvolalo hrozby „totální války“ a oznámení, že generálové IDF podepsali plány na ofenzívu do Libanonu.

Mezitím satelitní snímky a údaje shromážděné regionálními úředníky v jižním Libanonu naznačují rozsáhlou a rostoucí devastaci způsobenou konfliktem, v jehož průběhu bylo zcela zničeno 1 700 domů a 14 000 domů utrpělo částečné škody.

Nasralláh hovořil v době, kdy se Amos Hochstein, vysoký poradce amerického prezidenta Joea Bidena, po úterních jednáních v Libanonu vrátil do Izraele.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by v jeho úsilí o zmírnění konfliktu došlo k nějakému pokroku, a to uprostřed varování, že by eskalace do plné války mohla vést k regionálnímu konfliktu.

Izraelská ofenzíva v Gaze trvá již devátý měsíc a mezinárodní kritika podpory leteckých a pozemních útoků Izraele ze strany USA neustále roste.

Nejvyšší soud OSN dospěl k závěru, že v Gaze existuje „pravděpodobné riziko genocidy“Česky – což Izrael důrazně odmítá. Izrael viní z úmrtí civilistů Hamás a tvrdí, že mezi obyvatelstvem operují militanti.

Izraelské nálety a střety mezi vojáky a palestinskými ozbrojenci otřásly Gazou ve středu po varování IDF, že připravily „ofenzívu“ proti Hizballáhu.

Svědci a agentura civilní obrany v pásmu Gazy informovali o izraelském bombardování v západním Rafáhu, kde podle zdravotníků nálety bezpilotních letadel a ostřelování zabily nejméně sedm lidí.

Peter BeaumontČesky je vedoucím mezinárodním reportérem Guardianu, který má za sebou řadu reportáží z konfliktních oblastí včetně Afriky, Balkánu, Blízkého východu a Ukrajiny. Je bývalým jeruzalémským zpravodajem deníku Guardian, držitelem několika ocenění, včetně Orwellovy ceny za práci v Iráku, a autorem knihy The Secret Life of War: Journeys Through Modern ConflictČesky (Tajný život války: cesty moderním konfliktem).

Helena SmithČesky je zpravodajkou deníku Guardian v Řecku, Turecku a na Kypru. Její regionální zpravodajství jí vyneslo Niemanovo stipendium na Harvardské univerzitě a mnoho ocenění včetně ceny Amnesty International za zpravodajství o řecké straně Zlatý úsvit.

Zpět na obsah

Izraelský náčelník generálního štábu generál Herzi Halevi se setkal se svými protějšky ze Saúdské Arábie, Egypta, Bahrajnu, Spojených arabských emirátů a Jordánska. Na základě dohod s nimi podepsaných je informoval, že Izrael zaútočí na Libanon v sobotu 22. června večer.

Zpráva o tomto tajném setkání se rychle rozšířila po internetu. Potvrdily ji různé oficiální zdroje. Dozvěděli jsme se také, že bylo dosaženo dohody mezi Tel Avivem a Rijádem. Tato informace vysvětluje, proč se Saúdská Arábie spolu se západní aliancí podílela na ochraně Izraele během íránské odvety 14. dubna.

Po celé dny pátku 21. a soboty 22. září se v kancelářích po celém světě ozývaly protichůdné informace a prohlášení. Generální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že izraelsko-palestinský konflikt nelze nikdy vyřešit silou zbraní. „Národy regionu a celého světa nemohou dopustit, aby se Libanon stal novou Gazou (…) Na obou stranách modré linie již přišlo o život mnoho lidí, desetitisíce lidí byly vysídleny a domy a budovy byly zničeny (…) Nevybuchlá munice (…). …) představuje další hrozbu pro obyvatele Izraele a Libanonu, jakož i pro pracovníky OSN a humanitárních organizací (…) Je načase, aby se strany zapojily praktickým a pragmatickým způsobem v rámci otevřených diplomatických a politických kanálů,“ řekl na tiskové konferenci.

Izrael však odmítá jednat a Hizballáh, který odmítá opustit Palestince, prohlásil, že nebude jednat o vytyčení izraelsko-libanonské hranice, dokud bude pokračovat masakr v pásmu Gazy.

Izraelský ministr zahraničí Israel Katz Guterresovi odpověděl: „Izrael nemůže dovolit, aby teroristická organizace Hizballáh pokračovala v útocích na jeho území a jeho občany, a brzy přijmeme nezbytná rozhodnutí. Svobodný svět musí bezpodmínečně stát na straně Izraele v jeho válce proti ose zla vedené Íránem a extremistickým islámem. Naše válka je i vaší válkou a Nasralláhova hrozba Kypru je jen začátkem. [1]. Oznámil, že v této věci „brzy přijme nezbytná rozhodnutí“.

Obě strany mezitím vystupňovaly své potyčky.

Izrael vypálil granáty na Jarouna (Bint Jbeil caza) a Naqouru (Tyr). Zasáhl také oblast mezi Taybé a Deir Seriane (Marjeyoun) zbraněmi s bílým fosforem, což v oblasti vyvolalo požár. Ve večerních hodinách zasáhly dva po sobě jdoucí útoky lokalitu Khiam ve stejné oblasti. Izraelské letouny rovněž provedly útok ve čtvrti Kandouli v Meiss el-Jabal.

Hizballáh se během dne přihlásil k odpovědnosti za nejméně čtyři útoky. Ve čtvrtek zaútočilo na námořní vojenský objekt Ras Naqoura (který odpovídá izraelskému objektu Rosh Hanikra naproti Naqoura) „pomocí několika sebevražedných dronů v reakci na izraelský úder v Deir Kifa (caza Tyre)“, při němž zahynul bojovník Hizballáhu. Tvrdil, že „zničil část objektu a zranil několik osob“. Hnutí rovněž podniklo další útok sebevražedným dronem na „izraelskou dělostřeleckou základnu“ v Za’oura v severním Izraeli a provedlo útoky na izraelské objekty Rouaissat el-Qarn a Zebdine, které se nacházejí ve sporných farmách Shebaa, a také na Sammaka v kopcích Kfarchouba.

Spojené státy, které od 29. ledna doporučují svým občanům necestovat do Libanonu z obavy před únosy [2], mlčely, zatímco íránská mise při OSN na Twitteru: „Jakékoli neuvážené rozhodnutí izraelského okupačního režimu, který se chce zachránit, by mohlo uvrhnout region do nové války, jejímž důsledkem by bylo zničení libanonské infrastruktury i území okupovaných v roce 1948. Není pochyb o tom, že tato válka bude mít jednoho velkého poraženého: sionistický režim. Libanonské hnutí odporu Hizballáh má schopnost bránit sebe i Libanon – možná nastal okamžik pro sebezničení tohoto nelegitimního režimu“ [3].

Od izraelsko-libanonské války v roce 2006 se poměr vojenských sil skutečně výrazně změnil [4]. Tehdy měl Hizballáh jen málo zkušeností. Dnes má naopak za sebou 12 let války v Sýrii proti džihádistům vyzbrojeným NATO a chráněným izraelským letectvem [5]. Dnes má údajně 2 500 příslušníků speciálních jednotek (Radwan), 20 000 vysoce vycvičených mužů, 30 000 záložníků a 50 000 méně zkušených bojovníků. Dříve disponovala raketami krátkého doletu. Dnes má 120 000 střel všeho druhu, včetně 150 000 řízených střel, několik tisíc raket Zelzal („zemětřesení“) s doletem přes 120 kilometrů a několik stovek řízených střel Fateh-110 („Osvobození-110“) s doletem 300 kilometrů [6], a ještě desítky tisíc raket krátkého doletu, jako jsou v Íránu vyrobené střely Fajr-1 a v Číně vyrobené střely Type-107. V současné době má k dispozici více než 200 000 střel krátkého doletu. Tento gigantický arzenál by mu měl umožnit nasytit systém Iron Dome a připravit tak Izrael o jeho protileteckou obranu [7]. Pokud se mu ji nepodaří nasytit, Hizballáh již od prosince 2023 prokázal, že dokáže zničit prvky Iron Dome, čímž ji vyřadí z provozu. Především však disponuje raketami země-vzduch Sayyad-2 (Fighter-2) a případně ruskými bateriemi SA-22 Pantsir [8], s nimiž 20. května ukončil 76 let trvající izraelskou vzdušnou nadvládu. Není sice jisté, zda Herbollah dokáže sestřelovat letadla ve velkých výškách, ale je jasné, že dokáže ničit vrtulníky a letadla v malých výškách. Kromě toho si Hizballáh pořídil nejrůznější bezpilotní letouny, včetně letounu al-Hodhod („Vlnitá ústřice“), který pronikl do Haify a natáčel námořní základnu a zbrojní továrnu RAFAEL (Rafael Advanced Defense Systems Ltd), aniž by ho izraelské radary zaznamenaly. A to není všechno: nyní disponuje ruskými protitankovými střelami AT-14 Kornet a íránskými protitankovými střelami Toophan a také těžkou výzbrojí, jako jsou tanky T-72 ruské výroby. Vlastní také rakety země-moře, například ruské rakety Jakhont.
Není pochyb o tom, že kdyby se Hizballáh postavil Izraeli sám, bez zásahu USA, zničil by Izraelské obranné síly (IDF) během několika dní. Nevíme, co by se stalo, kdyby Pentagon přišel svému historickému spojenci na pomoc.

Z tohoto pohledu je opozice vůči izraelské okupaci, která sílí zejména mezi mladými americkými voliči, výzvou. Aby byl prezident Biden znovu zvolen, musí Izrael opustit. Opuštění však znamená zánik hebrejského státu. Naopak vstup americké armády do války by vyvolal i tu íránskou. Od 14. dubna však víme, že Teherán disponuje hypersonickými raketami, pravděpodobně ruského původu, které Západ jako celek není schopen zachytit [9].

Jak Rusko a Osa odporu dosáhly takového pokroku ve zbrojení a vojenské vědě? Ještě v roce 2012 izraelské zpravodajské služby tvrdily, že Hizballáh zvýšil svou bombardovací kapacitu 400krát (čtyřistakrát). V té době hovořily pouze o množství. Dnes je třeba si uvědomit i kvalitu [10]. K obratu došlo během války proti Sýrii. Obšírně jsme ho popsali, ale atlantistický tisk naše poznámky očernil. Bylo totiž nezbytné přesvědčit západní veřejné mínění, že Sýrie je slabý stát a že republiku svrhne banda chuligánů. Dnes jsou všechny armády NATO v žalostném stavu, s výjimkou Francie pro její atomové schopnosti a Spojených států nejen pro jejich odstrašující schopnosti, ale také pro jejich konvenční výzbroj před rokem 1991. Za 23 let se NATO proměnilo v protidžihádistickou koalici, jistě silnou, ale neschopnou vést „válku vysoké intenzity“.

Hizballáh plánoval zničit letištní plochy izraelských vojenských leteckých základen a předvídal přemístění letadel IDF na britské vojenské základny Akrotiri a Dhekelia na Kypru. Hassan Nasralláh proto varoval Nikósii, že pokud dovolí izraelským vojenským letadlům přistávat na svém území, zapojí se do konfliktu a bude muset nést následky.

Od zahájení operace Železný meč (8. října 2023) IDF masakrují lidi, zatímco Hizballáh si dává velký pozor, aby způsobil co nejméně obětí. Zatímco v Gaze bylo zabito 37 000 palestinských civilistů, libanonský odboj zabil jen asi 15 izraelských vojáků, zatímco IDF zabily více než 300 bojovníků Hizballáhu. Tento kontrastní obrázek na první pohled vyvolává dojem, že Izrael je vždy silnější, zatímco ve skutečnosti ukazuje, že Hizballáh se snaží odvrátit válku, o které předpokládá, že bude strašná.

V roce 1944 byl pád Třetí říše pod údery Rudé armády brutální. V roce 2024 by to mohlo být pro NATO stejně kruté.

Poměr sil se změnil. V krátkodobém ani střednědobém horizontu už to nelze zvrátit. Z tohoto pohledu je zarážející, že se NATO chová, jako by bylo stále pánem světa. Tato tvrdohlavost učiní jeho pád ještě bolestivějším.

Jedinou alternativou pro Spojené státy a Izrael by bylo podpořit vojenský převrat v Tel Avivu. S tímto záměrem se již sešlo asi 1 000 vyšších důstojníků a poddůstojníků pod heslem: „Každý, kdo si myslí, že v Rafáhu probíhá manévr, se mýlí.

Každý, kdo ví, že tam není, a tvrdí, že tam je, lže!“. [11]. Jsou připraveni.

Rozhodnutí Bílého domu není známo, ale 22. června rezignoval nejvyšší úředník ministerstva zahraničí pro tuto oblast Andrew P. Miller, náměstek náměstka ministra zahraničí pro izraelsko-palestinské záležitosti. Ministerstvo zahraničí tvrdí, že to bylo z osobních důvodů, ale všichni vědí, že byl proti strategii medvědího objetí prezidenta Joea Bidena [12]. Zavedl sankce proti židovským nadlidem.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

Thierry Meyssan je politický konzultant, francouzský spisovatel a zakladatel a předseda Voltaire Network. V roce 2002 se proslavil knihou The Big LieČesky o útocích z 11. září 2001, které popisuje jako operaci pod falešnou vlajkou vlády a vojenskoprůmyslového komplexu USA. V roce 2012 odešel do exilu v Sýrii.
Thierry Meyssan je vnukem plukovníka Pierra Gaïsseta, vojenského pozorovatele OSN a předsedy izraelsko-libanonské komise pro příměří. Je synem Michela Meyssana, bývalého radního města Bordeaux a blízkého spolupracovníka Jacquese Chabana-Delmase („Chaban“, francouzský odbojář, brigádní generál a státník. Od 20. června 1969 do 5. července 1972 byl předsedou vlády).

Zpět na obsah