Hysterie po čtvrtletní zprávě MAAE o íránském obohacování uranu

Jason C. DitzČesky (*1978) je hlavním redaktorem Antiwar.comČesky. Více než 25 let píše investiční analýzy se zaměřením na hru s hlubokým diskontem, 20 let má zkušenosti s analýzou zahraniční politiky. Jeho práce se objevují napříč webem v Global Research, The Libertarian InstituteČesky, Mintpress NewsČesky, MediumČesky, The American ConservativeČesky, ScheerpostČesky, The IranianČesky, Anti-EmpireČesky a v řadě dalších médií.

---

[1]

DODATEK REDAKCE

Výtah z Úvodního prohlášení generálního ředitele IAEA / MAAE pro Radu guvernérů / IAEA Director General’s Introductory Statement to the Board of Governors, Vídeň, 3. 3. 2025

Paní předsedkyně[2],

pokud jde o íránský jaderný program, máte před sebou mou poslední zprávu o ověřování a monitorování v Íránské islámské republice ve světle rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2231 (2015).
Po mé poslední zprávě se íránské zásoby uranu obohaceného na 60 % U-235 zvýšily na 275 kg, přičemž v minulém čtvrtletí to bylo 182 kg. Írán je jediným nejaderným státem, který obohacuje uran na tuto úroveň, což ve mně vyvolává vážné obavy.

Uplynuly čtyři roky od doby, kdy Írán přestal plnit své závazky týkající se jaderných zbraní podle společného komplexního akčního plánu (Joint Comprehensive Plan of Action – JCPOA), včetně prozatímního uplatňování jeho dodatkového protokolu, a proto jsou to také čtyři roky, kdy agentura mohla v Íránu provádět doplňující kontrolu.

Máte také před sebou mou zprávu o dohodě o zárukách v rámci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní s Íránskou islámskou republikou. Írán tvrdí, že ohlásil veškerý jaderný materiál, činnosti a místa, která jsou požadována podle dohody o zárukách NPT (Nuclear Non-Proliferation Treaty / Smlouva o nešíření jaderných zbraní)[3]. Toto prohlášení je však v rozporu se zjištěními agentury o přítomnosti částic uranu antropogenního původu na neohlášených místech v Íránu. Agentura potřebuje znát současné umístění jaderného materiálu a / nebo kontaminovaného zařízení.

Existuje rovněž nesrovnalost v materiálové bilanci uranu, který se podílel na experimentech s výrobou kovového uranu prováděných v laboratoři Jaber Ibn Hayan Mutlipurpose Laboratory, kterou Írán nezohlednil.

Poté, co Írán prohlásil, že tuto činnost pozastavil, stále neprovádí upravený kód 3.1[4], což je pro Írán zákonná povinnost.
Jsem vážně znepokojen tím, že nevyřešené otázky týkající se záruk zůstávají nevyřešeny. Vyplývají ze závazků Íránu podle dohody o komplexních zárukách a musí být vyřešeny, aby agentura mohla poskytnout ujištění, že íránský jaderný program je výhradně mírový.

Hluboce lituji, že Írán, přestože projevil ochotu zvážit jmenování dalších čtyř zkušených inspektorů agentury, jejich jmenování nepřijal.

Nedošlo k žádnému významnému pokroku při provádění společného prohlášení ze dne 4. března 2023. Vyzývám Írán, aby společné prohlášení neprodleně provedl prostřednictvím seriózního jednání.
V reakci na žádost Rady obsaženou v jejím usnesení z listopadu 2024 vypracuji komplexní a aktualizované posouzení přítomnosti a využívání neohlášeného jaderného materiálu v souvislosti s minulými a současnými nevyřešenými otázkami týkajícími se íránského jaderného programu.

Pro dosažení skutečného pokroku je nezbytná angažovanost na vysoké úrovni. Moje návštěva Teheránu v listopadu loňského roku a setkání s prezidentem Masúdem Pezeškianem a ministrem zahraničí Abbásem Arakčím naznačují, že může existovat prostor pro konstruktivní kompromisy. Doufám, že se s nimi brzy znovu setkám a budeme usilovat o účinný dialog a hmatatelné výsledky.

—

Generální ředitel IAEA / MAAE Rafael Mariano Grossi

Viz také IAEA and Iran: Chronology of Key Events / IAEA a Írán: Chronologie klíčových událostí

---

[2]
Předsedkyní správní rady pro rok 2025 je paní Matilda Aku Alomatu Osei-Agyeman z Ghany.

[3]
Smlouva o nešíření jaderných zbraní (anglicky: Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear WeaponsČesky) je mezinárodní smlouva, která má omezit šíření jaderných zbraní. Byla podepsána 1. července 1968 a vstoupila v platnost v roce 1970. Do současné doby byla podepsána a ratifikována 189 zeměmi, z nichž pět – Spojené státy americké, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Francouzská republika, SSSR a Čínská lidová republika – vlastní jaderné zbraně. Myšlenkou této smlouvy je, že se státy, které vlastní jaderné zbraně, zaváží k jadernému odzbrojení, zatímco státy, které nevlastní jaderné zbraně, se vzdají práva je vyrábět nebo je jinak získávat. Na oplátku, že se státy, které nedisponují jadernými zbraněmi vzdají jejich výroby, jim byl přislíben rovnoprávný přístup k jaderným technologiím.
Jedinými státy, které smlouvu nepodepsaly jsou Indie, Izrael a Pákistán. Severní Korea smlouvu přijala, ale později vypověděla. Všechny tyto státy také jaderné zbraně vlastní: všichni kromě Izraele oznámily úspěšné provedení jaderného testu, Izrael dosud oficiálně držení jaderných zbraní nepřiznal, ale z různých nepřímých dokladů lze usuzovat, že jimi rovněž disponuje.

[4]
V originále „Iran still is not implementing modified Code 3.1“. Pan Rafael Mariano Grossi neupřesnil, co přesně je míněno tímto „upraveným kódem“, který je zmiňován již v předcházejících zprávách pro radu guvernérů. Snad by mohlo jít o článek 3.1 NPT, upravený národními dohodami mezi Íránem a IAEA / MAAE. Níže je text „Smlouvy o nešíření jaderných zbraní“, článek 3, odstavec 1.

NPT, článek 3

1. Každý smluvní stát, který není držitelem jaderné zbraně, se zavazuje přijmout záruky stanovené v dohodě, která bude sjednána a uzavřena s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii v souladu se Statutem Mezinárodní agentury pro atomovou energii a systémem kontrol agentury, a to výhradně za účelem ověření plnění závazků přijatých podle této smlouvy s cílem zabránit odklonu jaderné energie od mírového využití k jaderným zbraním nebo jiným jaderným výbušným zařízením. Procedury bezpečnostních kontrol vyžadované tímto článkem musí být dodržovány ve vztahu ke zdrojovému nebo speciálnímu štěpnému materiálu bez ohledu na to, zda je vyráběn, zpracováván nebo používán v jakémkoli hlavním jaderném zařízení nebo se nachází mimo takové zařízení. Bezpečnostní opatření požadovaná tímto článkem se vztahují na veškerý výchozí nebo zvláštní štěpný materiál při všech mírových jaderných činnostech na území tohoto státu, pod jeho jurisdikcí nebo prováděných pod jeho kontrolou kdekoli.

Dohoda mezi iránem a agenturou pro uplatňování záruk v souvislosti se smlouvou o nešíření jaderných zbraní z 13. 12. 1974 je zde, Doplněk k Dohodě mezi iránem a agenturou pro uplatňování záruk v souvislosti se smlouvou o o nešíření jaderných zbraní ze 4. 3. 1974 tady.
V těchto dokumentech se nevyskytuje označení „Code 3.1“.