Hegemon nařizuje Evropě: vsaďte na válku a ukradněte Rusku peníze

Švýcarské „mírové“ divadlo kabuki přišlo a odešlo – a vítězem se stal Vladimir Putin. Ani se nemusel ukázat.

Žádný z velkých hráčů tak neučinil. V případě, že vyslali své emisary, došlo k výraznému odmítnutí podpisu planého závěrečného prohlášení – jako v případě členů BRICS Brazílie, Indie, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Jihoafrické republiky.

Bez BRICS nemůže kolektivní Západ – jako Hegemon a různí vazalové – udělat vůbec nic, aby šachovnici zástupné války na Ukrajině změnil.

Putin ve svém pečlivě kalibrovaném projevu k diplomatům a vedení ruského ministerstva zahraničí zaujal k řešení ukrajinského problému neuvěřitelně zdrženlivý a strategický přístup. V kontextu eskalační zelené linky hegemona k útokům Kyjeva do hloubi Ruské federace – ve skutečnosti již několik měsíců praktikovaným – byla Putinova nabídka nesmírně velkorysá.

To je přímá nabídka Hegemonovi a kolektivnímu Západu – protože kyjevský herec v upoceném tričku je kromě nelegitimity i irelevantní.

Je předvídatelné, že NATO – prostřednictvím toho epileptického prkna norského dřeva[1] – již vyhlásilo odmítnutí vyjednávat, a to dokonce i ve chvíli, kdy někteří relativně bdělí poslanci Nejvyšší rady (ukrajinského parlamentu) podle předsedy Dumy Vjačeslava Volodina o nabídce začali jednat.

Moskva považuje Nejvyšší radu za jediný legitimní subjekt na Ukrajině – a jediný, s nímž by bylo možné dohody dosáhnout.

Ruský zástupce v OSN Vasilij Nebenza to vzal zkrátka – diplomaticky: pokud bude velkorysý návrh odmítnut, budou příště podmínky pro zahájení jednání „jiné“. A to, podle šéfa výboru pro obranu Dumy Andreje Kartapolova, „mnohem nepříznivější“.

Zatímco Nebenza zdůraznil, že v případě odmítnutí ponese plnou odpovědnost za další krveprolití kolektivní Západ, Kartapolov rozvedl Velký obraz: Skutečným cílem Ruska je vytvořit zcela nový bezpečnostní systém pro euroasijský prostor.

A to je samozřejmě pro hegemonovy elity nepřijatelné.

Putinova bezpečnostní vize pro Eurasii odkazuje na jeho legendární projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007. Nyní, kdy nezvratný multinodální (kurzíva moje) a multicentrický nový systém mezinárodních vztahů nezadržitelně postupuje, naléhá Kreml na urychlené řešení – vzhledem k mimořádně nebezpečné eskalaci v posledních několika měsících.

Putin musel hluchým, němým a slepým opět připomenout zjevné:

Výzvy ke způsobení strategické porážky Rusku, které má největší arzenál jaderných zbraní, ukazují na extrémní avanturismus západních politiků. Buď nechápou rozsah hrozby, kterou sami vytvářejí, nebo jsou prostě posedlí vírou ve vlastní imunitu a výlučnost. Obojí se může změnit v tragédii.

Zůstávají hluší, němí a slepí.

Návrh, který nic neřeší?

V informovaných kruzích v Rusku se o Putinově návrhu rozhořela vášnivá debata. Kritici jej odstřelují jako kapitulaci – vynucenou vybranými oligarchy a vlivnými podnikatelskými kruhy, nepříznivou pro „téměř válku“ (oblíbené heslo), která nevyhnutelný úder dekapitace stále odkládá.

Kritici tvrdí, že vojenská strategie je zcela podřízena strategii politické. A to by vysvětlovalo vážné problémy v Černomoří a v Podněstří: politické centrum moci odmítá dobýt ekonomicko-vojenský cíl číslo jedna, kterým je Oděsa.

Kromě toho nejsou ukrajinské řetězce dodávek zbraní řádně přerušeny.

Klíčovým kritickým bodem je, že „to trvá už příliš dlouho“. Stačí se podívat na příklad Mariupolu.

V roce 2014 byl Mariupol ponechán pod kontrolou nacisticko-banderovských gangů v rámci finanční dohody s Rinatem Achmetovem, majitelem závodu Azovstal. To je klasický případ převahy oligarchů a finančníků nad vojenskými cíli.

Putinova velkorysost, viditelná v této poslední mírové nabídce, vyvolává také paralelu s tím, co se stalo v syrské Dará: Rusko také vyjednalo něco, co zpočátku vypadalo jako mírová dohoda. Přesto v Dar’á zůstává nepořádek, extrémně násilný, s ohroženými syrskými i ruskými vojáky.

Začíná to být opravdu ošemetné, když současný návrh žádá pouze, aby NATO nezasahovalo do Kyjeva; zároveň však bude Kyjev moci mít armádu, a to na základě (přerušených) jednání z dubna 2022 v Istanbulu.

Kritici také tvrdí, že Putin zřejmě věří, že tento návrh válku vyřeší. Ne tak docela. Skutečná de-nacifikační kampaň je záležitostí na desítky let – zahrnuje vše od úplné demilitarizace až po vymýcení ohnisek extremistické ideologie. Skutečnou kulturní revoluci.

Současná eskalace už je v souladu s rozkazy, které nevelká plutokracie, která show skutečně řídí, vydává poslům – a operativcům: nacisticko-banderovské bandy rozpoutají uvnitř Ruska na dlouhá léta teroristickou válku. Z území Ukrajiny. Stejně jako zůstává Idlib v Sýrii prostředím příznivým pro teror.

Spis „Oděsa“

Putinova strategie možná naráží na něco, co jeho kritikům uniká. Jeho přání návratu míru a obnovení zdravých vztahů s Kyjevem a Západem musí být lest – ví totiž jako první, že se to nestane.

Je jasné, že Kyjev se území dobrovolně nevzdá: ta budou muset být dobyta na bojišti. Navíc NATO prostě nemůže své kosmické ponížení na tečkované čáře podepsat a smířit se s tím, že Rusko dostane to, co od února 2022 požaduje.

Putinův první – diplomatický – cíl však již byl splněn. Jasně ukázal globální většině, že je otevřen řešení dilematu v poklidné atmosféře, zatímco rozladěné NATO nepřestává každou druhou minutu křičet „Válku!“.

Hegemon chce válku? Tak bude – do posledního Ukrajince.

A tím se dostáváme ke spisu „Oděsa“.

Putin, což je rozhodující, o Oděse nic neřekl. Je to poslední šance Kyjeva, jak si ji udržet. Pokud bude mírový návrh definitivně odmítnut, objeví se Oděsa na dalším seznamu nevyjednatelných záležitostí.

Ministr zahraničí Sergej Lavrov opět trefil do černého: „Putin je trpělivý. Kdo má uši, uslyší, kdo má mozek, pochopí“.

Nikdo by neměl očekávat, že se napříč Západem objeví fungující mozky. Maďarský premiér Viktor Orbán potvrdil, že NATO plánuje masivní instalace v Polsku, Rumunsku a na Slovensku, aby „transfer zbraní na Ukrajinu koordinovalo“.

Přidejte k tomu epileptické prkno norského dřeva, které uvádí, že „tváří v tvář rostoucí hrozbě ze strany Ruska a Číny“ NATO „diskutuje“ o uvedení svých jaderných zbraní do stavu bojové pohotovosti.

Starý Stolty opět odkrývá hru: všimněte si, že jde o paranoiu Hegemona s dvěma hlavními „existenčními hrozbami“, kterými jsou Rusko-čínské strategické partnerství. To znamená, že vůdci BRICS koordinují snahu o vytvoření multipolárního, multinodálního (kurzíva moje), „harmonického“ (Putinova terminologie) světa.

Krádež ruských peněz je legální

Pak je tu zjevná krádež ruských finančních aktiv.

Na svém ubohém představení v Apulii na jihu Itálie se G7 – za přítomnosti nelegitimního herce v propoceném tričku – dohodla, že Ukrajině vrazí dalších 50 miliard dolarů v podobě půjček financovaných z úroků ze zmrazených a prakticky ukradených ruských aktiv.

Italská premiérka Giorgia Meloniová – jejíž účes a obměna šatníku se přesvědčivě netýkaly jejího mozku – s bezvadně zvrácenou logikou prohlásila, že G7 „nebude zmrazená aktiva Ruské federace konfiskovat“; „mluvíme o úrocích, které se v průběhu času nahromadí“.

Pokud jde o finanční podvody, tenhle je přímo skvostný.

Hlavní zákazník (hegemon) a jeho nástroj (EU) se v podstatě snaží zamaskovat skutečnou krádež těchto „zmrazených“ ruských státních aktiv, jako by šlo o legální transakci.

EU převede „zmrazená“ aktiva – něco kolem 260 miliard dolarů – do stavu zástavy za americkou půjčku. O to jde především – protože pouze příjmy plynoucí z těchto aktiv by jako zástava k zajištění půjčky nestačily.

Je to ještě složitější. Tyto prostředky neodejdou z Washingtonu do Kyjeva; zůstanou ve hře ve prospěch vojensko-průmyslového komplexu chrlícího další zbraně.

Takže EU ukradne aktiva pod chatrnou právní záminkou (Janet Yellenová už řekla, že je to v pořádku) a převede je do USA. Pokud se všechno pokazí – jako že se pokazí, je Washington imunní.

Jen blázen by věřil, že Američané poskytnou značnou půjčku zemi, která je de facto 404[2] s ratingem státního dluhu v hluboké propasti. Špinavá práce je přidělena Evropanům: je na EU, aby změnila status ukradených/“zmrazených“ ruských aktiv na zástavu.

A počkejte si na konečný riskantní gambit. Celé schéma se týká společnosti Euroclear v Belgii – kde je největší množství ruských finančních prostředků zaparkováno. Rozhodnutí o tomto podvodu s praním špinavých peněz však nepřijala Belgie, ba dokonce ani eurokraté.

Šlo o rozhodnutí G7, které si vynutil Hegemon. Belgie dokonce ani není součástí skupiny G7. Přesto to nakonec bude „důvěryhodnost“ EU jako celku, která půjde napříč celou globální většinou ke dnu.

A hluší, hloupí a slepí si to dle předpokladů ani neuvědomí.

---

---

[VB]