Gaza se nás ptá, jakou budoucnost si přejeme

Úvaha Gaza Asks Us A Question About What Kind Of Future We Want To Have vyšla na blogu Caitli Johnston 9. dubna 2024

Hlavním důvodem, proč jsem se posledních šest měsíců tak usilovně soustředila na Gazu, není ani tak to, jak zlé a děsivé je masové zvěrstvo Izraele samo o sobě, ale protože je tak intimně propojené se všemi ostatními problémy našeho světa a s budoucnost lidského druhu.

Zcela reálným způsobem to vypadá, že zničení Gazy je okamžikem v historii, kdy lidstvo kolektivně přemýšlí o tom, zda se chce nadále chovat šíleným, sebedestruktivním způsobem a pokračovat po své trajektorii do dystopie a směrem k zániku, který si samo způsobí, nebo od toto šílenství upustit a prosadit něco lepšího. Jestli chce dál věřit lži a propagandě a mlčky souhlasit s psychopatickým vražděním mocných, nebo nechat zazářit světlo pravdy.

Genocida v přímém přenosu, která se odehrává přímo venku, nutí civilizaci, aby si začala klást otázky sama o sobě. Pokud se něco takového může stát před zraky všech a lidé, kteří to mají na starosti, nejenže nic nedělají, ale aktivně to usnadňují, pak se musíme začít ptát, jestli je všechno v celém našem národě pomatené a jestli všechno, co nám o světě říkali, je lež.

Pokud může těm, které jsme pověřili řízením věcí, být dovoleno stát po boku něčeho tak nahatě zlého – nezamaskovaného ničím jiným než tenkou vrstvou sionistického oblbování, říkajícího, že to, co vidíme, nevidíme –, pak to znamená, že je celá naše společnost nemocná. Naše vláda. Naše politické systémy. Naše média. Naše vzdělávací systémy. Naše světonázory. Naše kultura. Je to všechno shnilé a zkažené, až do morku kostí.

Budoucnost, kterou nám okno Gazy ukazuje, je temná. Tma, tma, tma, tma. Dnes používají umělou inteligenciČesky k vytváření seznamů k zabití a k určení, kdy budou cíle doma i s jejich rodinami, aby zaručili maximum mrtvých civilistů. Dříve jsme se obávali temné budoucnosti, kdy lidé posílají stroje, aby šly zabíjet lidi bez rozdílu, ale ukázalo se, že se to ve skutečnosti děje naopak – programujeme stroje, aby nám řekly, koho máme zabít. Hrůza v naší současné dystopii nejsou ani tak autonomní vražední roboti, jako spíše etická rozhodnutí o zabíjení svěřená AI.

Žádají nás, abychom to přijali a pokračovali tímto směrem do budoucna. Žádají nás, abychom pokračovali do budoucnosti s výhledem, že je v pořádku a normální, když naše vlády vědomě podporují neodpustitelný akt masového vraždění obyvatel obřího koncentračního tábora. Žádají po nás, abychom pokračovali do budoucnosti s výhledem, že je v pořádku a normální, když masmédia den za dnem, měsíc za měsícem lžou a překrucují a veřejnost dezinformují o záležitosti takhle naléhavé důležitosti. Žádají nás, abychom pokračovali do budoucnosti s výhledem, že je v pořádku a normální, když se přímo před našimi tvářemi odehrává nehorázná genocida, a pak dělali, jako že se nic nestalo.

A právě teď společně přemítáme o tom, zda se to rozhodneme dělat, nebo se rozhodneme pro něco jiného.

Genocida v Gaze je sama o sobě tak obrovská věc – nespravedlnost, vraždy, ztráty, nezměrné utrpení. Ale to, co se děje v Gaze, je také mnohem víc než jen Gaza. Je to okamžik v historii, kdy lidstvo vážně přemýšlí o skutečné revoluční změně a zvažuje možnosti mezi ní a pokračováním po této otřepané staré krví prosycené cestě, po které jsme putovali po tisíciletí.

Gaza dokazuje, že celá naše civilizace je prorostlá rakovinou a že všechno, co jsme dělali, selhalo. Když se ve vašem osobním životě setkáte s informacemi, které nabourávají váš pohled na svět, můžete se buď zhroutit pod tíhou kognitivní disonance, než najdete způsob, jak se znovu podat uklidňujícím lžím, anebo se můžete pustit do tvrdé práce při vytváření nového pohledu na věci. To je ten moment, který nám Gaza kolektivně nabízí. Buďto výzvu přijmeme, nebo budeme pokračovat ve skluzu do temnot.