Příspěvek Φιάσκο των νεοσυντηρητικών για την Ουκρανία byl publikován na řeckém serveru Kathimerini 29. listopadu 2023. Česky vyšel 1. listopadu rovněž na serveru Kosa Nostra.

Vstoupili jsme do závěrečné fáze 30letého fiaska neocons na Ukrajině. Neokonzervativní plán na obklíčení Ruska vojsky NATO v černomořské oblasti selhal. Rozhodnutí, která nyní přijmou USA a Rusko, budou mít obrovský význam pro mír, bezpečnost a prosperitu celého světa.

Došlo ke čtyřem událostem, které naděje neokonzervativců na expanzi NATO na východ – na Ukrajinu, Gruzii a dále – zmařily. První je zřejmá. Ukrajina byla na bojišti zpustošena tragickými a děsivými oběťmi. Rusko opotřebovací válku vyhrává, což se od počátku očekávalo, avšak neokonzervativci a mainstreamová média to dodnes popírají.

Druhým je klesající podpora Evropy neokonzervativní strategii USA. Polsko již s Ukrajinou nejedná. Maďarsko se dlouhodobě staví proti neokonzervativcům. Slovensko zvolilo protineokonzervativní vládu. Nesouhlas s vedoucími představiteli EU (Macronem, Meloni, Sanchezem, Scholzem, Sunacem a dalšími) je mnohem vyšší než jejich podpora.

Třetím je snížení americké ekonomické podpory Ukrajině. Proti dalším výdajům se staví základna Republikánské strany, několik republikánských prezidentských kandidátů a rostoucí počet republikánských členů Kongresu.

Čtvrtý – a z ukrajinského pohledu naléhavý – je možný ruský útok. Ukrajina utrpěla statisíce obětí a dochází jí dělostřelectvo, protivzdušná obrana, tanky a další těžké zbraně. Je možné, že se Rusko odhodlá k masivnímu útoku.

Ukrajině hrozí ekonomický, demografický a vojenský kolaps. Co by měla vláda USA pro řešení této potenciální katastrofy udělat?

Nutně potřebuje změnit kurz. Británie radí USA, aby deeskalovaly, protože lpí na imperiálních snech z 19. století. Američtí neocons lpí na imperiální aroganci. Nezbytně musí převládnout střízlivějšího přístup.

Kyjevu hrozí ekonomický, demografický a vojenský kolaps. Co by měla americká vláda dělat? Urychleně změnit kurz.

Prezident Joe Biden by měl informovat prezidenta Vladimira Putina, že USA ukončí expanzi NATO na východ, pokud oba dosáhnou nové dohody o bezpečnostních opatřeních. Biden by měl souhlasit s jednáním o bezpečnostním uspořádání podobném, i když ne ve všech podrobnostem, návrhům prezidenta Putina ze 17. prosince 2021. Odmítnutí s Putinem v prosinci 2021 vyjednávat bylo od Bidena pošetilé. Nyní je na čase to udělat.

K dosažení dohody jsou zapotřebí čtyři klíčové prvky. Za prvé, Biden by v této souvislosti měl souhlasit, že nebude rozšiřovat NATO na východ, ale také předchozí expanzi nezrušit. NATO nebude ruské intervence ve stávajících státech Aliance tolerovat.

Za druhé, nová dohoda by se měla týkat jaderných zbraní. Jednostranné odstoupení USA od Smlouvy o boji proti balistickým střelám v roce 2002, rozmístění raket Aegis v Polsku a Rumunsku, jednostranné odstoupení USA od Smlouvy o jaderných silách středního doletu (INF) v roce 2019 a pozastavení Nové smlouvy Start Ruskem v roce 2023 způsobily vážné napětí.

Za třetí, Rusko a Ukrajina by se musely dohodnout na nové hranici, přičemž součástí Ruska by zůstaly převážně etnicky ruský Krym a silně etnicky ruské regiony východní Ukrajiny. Změny hranic budou provázet bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, jednomyslně podpořené Radou bezpečnosti OSN a státy jako Německo, Turecko a Indie.

Za čtvrté, USA, Rusko a EU obnoví své obchodní, hospodářské, kulturní a turistické vztahy. Nastal čas znovu slyšet v koncertních sálech USA a Evropy Rachmaninova a Čajkovského.

Pokud Rusko, Ukrajina nebo USA následně novou dohodu poruší, bude to představovat výzvu pro zbytek světa. Jak řekl JFK, „i ty nejnepřátelštější národy mohou přijmout a dodržovat smluvní závazky, ale pouze ty, které jsou v jejich vlastním zájmu.“

Za podkopání ukrajinských hranic z roku 1991 nesou velkou část odpovědnosti neokonzervativci. Rusko si nárokovalo Krym až po svržení ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče v roce 2014, podporovaným USA. A po roce 2014 Donbas neanektovalo a vyzvalo Ukrajinu, aby respektovala Spojenými národy podporovanou dohodu Minsk II, která Donbasu slibovala autonomii. Neokonzervativci Ukrajinu raději vyzbrojili k dobytí Donbasu silou, než aby mu autonomii poskytli.

„Klíčem“ k dlouhodobému míru v Evropě je kolektivní bezpečnost, jak ji požaduje Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Podle dohod OBSE členské státy „nebudou posilovat svou bezpečnost na úkor bezpečnosti jiných států“.