1. Andrew Korybko: Politické důsledky rozhodnutí Ukrajiny odříznout ruský plyn do Evropy
2. Roman Martiška: Progresívci ZOŠALEJÚ: Fica už kontaktoval aj Lukašenko, môže to vyšachovať Zelenského s plynom
3. Lucas Leiroz: Odpočítávání do evropského kolapsu
4. Ľuboš Blaha: Slovensko chystá tvrdé protiopatrenia, Zelenskyj zaplatí za svoju agresiu

Analýzu The Political Consequences Of Ukraine’s Decision To Cut Off Russian Gas To Europe publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 2. ledna 2025

Politické důsledky rozhodnutí Ukrajiny odříznout ruský plyn do Evropy

Odborníci diskutují o rozhodnutí Ukrajiny přerušit dodávky ruského plynu do Evropy poté, když Kyjev odmítl prodloužitČesky svou pětiletou dohodu s Moskvou, která vypršela počátkem tohoto roku, přičemž všichni obviňují druhou stranu a vypočítávají negativní důsledky zájmů svého protivníka. Skutečností je, že je tento vývoj mnohem více politický než cokoli jiného, ​​protože EU a Rusko již v roce 2022 přestály mnohem vážnější narušení.

Plynovod JamalČesky přes Polsko byl uzavřen několik měsíců po zahájení speciálníČesky vojenské operaceČesky z důvodů souvisejících se sankcemi, zatímco Nord Stream 1 byl postupně vyřazován z provozu kvůli potřebě údržby, která se zhoršila zpožděním Kanady při vráceníČesky opravených plynových turbín do Ruska. Tento plynovod a neaktivní Nord Stream 2 pak byly vyhozeny do povětří při teroristickém útokuČesky v září téhož roku, i když jeden zůstává stále nepoškozený, ale z politických důvodů ještě nebyl do provozu znovu uveden.

Kombinovaný efekt vedl k tomu, že podíl ruského plynovodu na dovozu do EU klesl podle Evropské radyČesky „z více než 40 % v roce 2021 na přibližně 8 % v roce 2023“. Nicméně EU se toho roku slovy CNNČesky recesi „o vlásek vyhnula“, i když by do ní mohla spadnout ještě letos, pokud se ekonomické problémy Německa prohloubíČesky . I tak na ni nebude mít nejnovější rozhodnutí Ukrajiny přímý vliv, protože se tato trasa týká pouze 5 % dovozu do EU, přičemž hlavními odběrateli jsou Slovensko, Maďarsko a Moldavsko.

První dvě země vedou konzervativní nacionalisté, kteří jsou ostře proti zástupné válce NATO proti Rusku prostřednictvím Ukrajiny, zatímco třetímu vládne prozápadní osobnost, která chce znovu dobýt separatistický region své země Podněstří, ve kterém je stále několik tisíc vojáků ruských mírových sil. Tato okolnost dodává důvěryhodnost předchozímu tvrzení, že rozhodnutí Ukrajiny je mnohem více politické než cokoli jiného, ​​protože trestá Slovensko, Maďarsko a Podněstří, aniž by poškozovalo ostatní země.

Posledně zmíněná země je zasažena obzvláště tvrdě, protože musí zastavit vytápění a ohřev vody pro domácnostiČesky, což by mohlo vést k politickým nepokojům, které by mohly být ze zahraničí zmanipulovány k vyvolání barevné revoluceČesky. To by mohlo vést buď ke změně režimu, nebo politický řád oslabit zevnitř natolik, aby pro Moldavsko (s  možnou rumunskou pomocíČesky ) a/nebo Ukrajinu bylo mnohem snazší ho napadnout. Ruská zahraniční zpravodajská služba před tímto scénářem, který byl analyzován zdeČesky, minulý měsíc varovala .

Slovensko a Maďarsko nebudou nikde poškozeny tolik jako Podněstří, protože každý může dovážet dražší LNG – ať už z Ruska, USA (které se v EU zmocnily velké části tržního podílu svého konkurenta), Alžírska a/nebo Kataru – přes Litvu/Polsko nebo Chorvatsko. Polsko může připojit Slovensko k litevskému LNG terminálu Klaipeda, zatímco chorvatský Krk LNG terminál může zásobovat SlovenskoČesky a  MaďarskoČesky  Maďarsko již také získává část plynuČesky z TurkStreamu, což je poslední ruský plynovod do Evropy.

Všichni tři jsou potrestáni jen politických důvodů, ale v jejich důsledku riskuje pouze Podněstří totální krizi, která by mohla vést k výsledku, který způsobí Rusku politické škody, pokud tamní vláda bude svržena barevnou revolucí nebo na jeho politiku získají vliv jeho sousedé. V případě, že dojde k dalšímu konvenčnímu konfliktu, agresoři by se mohli vyhnout útokům na ruské jednotky, aby nevyvolali eskalaci, ale Rusko své jednotky vždy může zmocnit k zásahu.

Pozorovatelé mohou jen spekulovat, co by Rusko udělalo, protože existují argumenty pro stažení svých mírových jednotek, pokud nebudou napadeny a Podněstří padne, ale je také logické je obětovat jako součást plánu na „eskalaci k deeskalaci“ speciální operace v příhodném okamžiku. Existuje také možnost, že v Podněstří barevná revoluce neuspěje a také nebude napadeno. Tím by potenciálně větší krize byla odvrácena, takže je to nejlepší scénář pro objektivní zájmy všech.

Bez ohledu na to, co se může a nemusí stát v Podněstří, vede rozhodnutí Ukrajiny odříznout ruský plyn do Evropy k možnosti, že by tato cesta mohla být znovu otevřena jakmile konflikt skončí, což představuje kartu, kterou by bylo možné vylákat od Kremlu během jednání ústupky. Totéž platí pro ropovod Jamal a poslední nepoškozenou část Nord Streamu. Evropa by mohla využívat levný ruský plyn, aby se sebevědoměji vyhnula recesi, a Rusko by tržby ocenilo.

Jistě, Rusko z vývozu LNG do EU stáleČesky profitujeČesky, neboť zaplňuje mezeru v dodávkách způsobenou tím, že EU uvalila sankce na svůj plynovod a ruští konkurenti LNG nebyli schopni svůj vývoz rozšířit do té míry, aby ruský plně nahradili. To znamená, že Rusko a EU by si vzájemně mnohem více prospěly, kdyby se co nejdříve vrátily ke svému uspořádání z doby před rokem 2022, i když samozřejmě mají současná politická omezení na paměti.

Amerika by to musela schválit, protože od zahájení speciální operace úspěšně znovu potvrdila svou dříve upadající hegemoniiČesky nad EU, ale kreativní energetická diplomacie, jaká byla rozpracována minulý měsíc zdeČesky, by mohla pomoci vést k průlomu. Podstatou je, že jsou to USA, kdo má v tomto ohledu zájem na ústupcích, nikoli Rusko, protože Spojené státy nechtějí, aby Rusko dále podporovalo vzestup čínské supervelmoci, jak by mohlo z pozadí dělat, pokud mu na Ukrajině nenabídnou dobrý obchod.

Zároveň je nereálné si představit, že by se USA svého vlivu na EU vzdaly, ergo proč by mohly navrhnout kompromis, ve kterém Rusku nebude dovoleno (znovu) získat kontrolu nad evropskými částmi Nord Streamu, Yamalem a transukrajinskými ropovody Bratrství a Sojuz. První by mohl koupit americký investor, jak bylo v listopadu analyzováno zdeČesky, zatímco by si Polsko mohlo ponechat kontroluČesky nad druhým a třetí by zůstal pod kontrolou Ukrajiny.

Pokud USA skutečně chtějí pobídnout Rusko, aby souhlasilo s návrhem, který prosazuje zájmy USA tím, že zvyšuje šance, že Rusko nepostaví další plynovody do Číny, aby nahradilo své ušlé příjmy z EU, pak ho mohou částečně kompenzovat tím, že uvolní část jeho zabaveného majetku. I když jsou tato aktiva právně majetkem Ruska a byla mu ukradena, Kreml by mohl s takovým handlem souhlasit, pokud mu bude nabídnuta dostatečně velká částka, která by mu pomohla zvládnout jeho současné fiskální a měnové problémy.

Výměnou za to, že USA vrátí část zabaveného majetku Ruska a povolí EU obnovení některých dovozů z ruských plynovodů, se Rusko možná bude muset neformálně zavázat, že nebude stavět žádné nové plynovody do Číny a zároveň omezit některé své požadavky na demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny. Americké, indické a japonské investice do ruského sankcionovaného megaprojektu Arctic LNG 2 by také mohly nahradit zmrazené čínské investiceČesky, pokud jako další pobídka budou za tímto účelem uděleny výjimky.

Dokud budou splněny základní bezpečnostní cíle Ruska, kterými je obnovení ústavní neutrality Ukrajiny a držení uniformovaných západních silČesky mimo zemi, pak by mohlo být ochotno přistoupit na kompromis ohledně demilitarizace celé Ukrajiny a spokojit se s demilitarizací všeho na východ od Dněpru. Tento scénář byl podrobněji popsán na konci analýzy zdeČesky a mohl by zahrnovat vágně definovanou denacifikaci tohoto historicky ruského regionu namísto celé země.

Pokud Trump nabídne ukončení bilaterální bezpečnostní dohody USA s UkrajinouČesky jako součást balíčku obsahujícího výše uvedené podmínky, pak by to Rusko mohlo velmi dobře přijmout, protože by to poskytlo vzájemně „záchranný“ prostředek k ukončení jejich zástupné války a vytvoření základny pro obnovu vztahů. Není to dokonalý kompromis a někteří z příznivců každé strany by mohli namítnout, že je to výhodnější pro protivníka, ale jejich vůdci mohou uvažovat jinak a to je nakonec vše, na čem záleží.

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road konektivity New Silk Road a hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky.

Zpět na obsah

Komentář Romana Martyška Progresívci ZOŠALEJÚ: Fica už kontaktoval aj Lukašenko, môže to vyšachovať Zelenského s plynom publikoval YouTube kanál Politika Online 3. ledna 2025

Progresívci ZOŠALEJÚ: Fica už kontaktoval aj Lukašenko, môže to vyšachovať Zelenského s plynom

Komentátor Hlavného denníka Roman Martiška upriamil pozornosť na snahu bieloruského prezidenta Lukašenka, nadviazať kontakty so slovenskou vládou a premiérom Ficom. Môže sa tým otvoriť nová cesta pre plyn.

Roman Martiška je komentátorem Jednotného Slovenska a Hlavného denniku. Jeho příspěvky lze nalézt i v dalších médiích jako Eurorespekt.sk, Som z dediny a dalších. Má svůj účet na Telegramu.

Zpět na obsah 

Analýzu Lucase Leiroze Countdown to the European Collapse publikoval server Strategic Culture Foundation 4. ledna 2024

Odpočítávání do evropského kolapsu

Konečně, energetická spolupráce mezi Ruskem a Evropou je (téměř) zcela u konce. Po téměř třech letech sankcí a sabotáží utrpělo bilaterální energetické partnerství Moskva-EU největší historickou ránu. Kyjev splnil svůj slib, že neprodlouží smlouvu s Gazpromem, která umožňovala přísun ruského plynu do Evropy, a vytvořila tak pro své vlastní „partnery“ v Evropské unii extrémně nepříjemnou energetickou situaci.

Ráno prvního dne roku 2025 přestala Ruská federace dodávat plyn evropským odběratelům přes Ukrajinu. I uprostřed konfliktu udržovaly ruský Gazprom a ukrajinský Naftogaz v platnosti dohodu o tranzitu energie podepsanou v roce 2020, která vypršela posledního dne roku 2024. Kyjev již dříve oznámil, že není ochoten smlouvu s Gazpromem obnovit, ačkoli o to některé evropské země Ukrajinu opakovaně žádaly.

Navzdory sankcím uvaleným na Rusko od roku 2022 některé evropské země z dovozu ruského plynu nadále profitovaly, zejména Slovensko a Maďarsko – státy, které se odmítly podílet na Západem podporovaném protiruském bojkotu – a také Rakousko, země v geopolitických a vojenských sporech Evropy historicky neutrální. Jiné země, dokonce které sankce dodržovaly, v pokryteckém dovozu ruského plynu pokračovaly, jako je Itálie, Polsko, Rumunsko a Moldavsko. Vyskytly se také případy přeprodeje plynu, kdy přijímající země komoditu reexportovaly do zemí, které se snažily sankce obejít.

S koncem ukrajinské trasy všechny tyto státy ztratily jakoukoli záruku bezpečného zdroje energie – právě v zimním období, kdy je spotřeba plynu v Evropě nejvyšší. Je zřejmé, že v současné době existují energetické rezervy, které mohou stačit na zvládnutí současné sezóny, ale situace bude postupem času stále kritičtější. Evropské státy budou muset najít nové zdroje plynu nebo rozšířit využití pouze dvou zbývajících tras pro ruský plyn (přes Turecko a Černé moře). Nedávné údaje ukazují podstatný nárůst cen plynu asijských vývozců. Očekává se také, že Ankara využije příležitosti k získání většího zisku ze svého ropovodu.

Mezi Evropany v současnosti existuje naděje na levné dodávky plynu prostřednictvím dlouho očekávaného katarsko-tureckého projektu plynovodu přes Sýrii. S pádem legitimní vlády Bašára al-Asada energetičtí obři Turecka a země Perského zálivu návrh oživili, i když se zahájením výstavby čekají na domácí pacifikaci Sýrii juntou Al-Káidy. Někteří optimističtí analytici v Evropě se domnívají, že by to byl lék na závislost Evropy na ruském plynu – nebo na asijském a americkém, jako za současných okolností.

Hlavním problémem této naděje je víra v dobrou vůli západních jestřábů „pacifikovat Sýrii“. Bez Asada se Damašek stal „zhrouceným státem“ s územím rozděleným mezi různé frakce v neustálém nepřátelství. Je nepravděpodobné, že se to změní – jednoduše proto, že ačkoli taktičtí operátoři syrské krize (Turecko a Katar) pacifikaci chtějí, strategičtí mentoři (Izrael a USA) nemají zájem. Tel Aviv preferuje polarizovanou a válkou zmítanou Sýrii, která není schopna udělat nic, aby územnímu záboru Golanech i mimo ně zabránila. Washington, který je izraelským zájmům prostřednictvím mezinárodní sionistické lobby podřízený, má zájem o totéž, aby se – samozřejmě s podporou kurdských teroristů – vnitřní situace Sýrie ještě více zhoršila.

Jinými slovy, západní analytici stále nechápou, že ti, kdo rozhodují o unipolární ose, prostě nechtějí evropské problémy řešit. Není v zájmu USA, aby jejich „partneři“ v Evropě získali zpět levnou energii a silnou průmyslovou základnu. Pro Washington není kolaps Evropy tragédií, ale strategickým cílem, jehož kořeny spočívají v samotné vědě o geopolitice. Z podstaty západní geopolitiky by rusko-evropská integrace byla pro americko-britskou atlantickou osu katastrofou. Proto, tváří v tvář brzkému vojenskému vítězství Ruska a rehabilitaci Moskvy jako euroasijské geopolitické mocnosti, přistoupili Američané a Britové v Evropě na strategii „spálené země“.

Sankce, teroristický útok na Nord Stream a uzavření ukrajinské trasy do Evropy jsou události, které jsou součástí stejného strategického kontextu: ve všech těchto případech chtějí angloameričtí stratégové vyvolat evropský energetický kolaps, aby dosáhli deindustrializaci a následné hospodářské a sociální krize. Konečným cílem je zničená Evropa, nejen neochotná, ale také neschopná navázat jakékoli budoucí strategické vazby s Moskvou.

S pádem ukrajinské plynové cesty lze říci, že USA ve své ekonomické válce proti Evropě vyhrály důležitou bitvu. Totální kolaps je už jen otázkou času.

Lucas Leiroz de Almeida je členem Asociace novinářů BRICS. Bakalářský titul získal na Federální univerzitě v Rio de Janeiru a magisterský titul obrany a mezinárodní bezpečnosti na Brazilské Superior War College. Je také výzkumný pracovník bělehradského Centra geostrategických studiíČesky, vedoucí oddělení mezinárodních vztahů Nova ResistênciaČesky, výzkumný pracovník v oblasti společenských věd na Rural Federal University of Rio de JaneiroČesky, geopolitický poradce a vojenský expert.

Zpět na obsah

Glosu Ľuboše Blahy Slovensko chystá tvrdé protiopatrenia, Zelenskyj zaplatí za svoju agresiu vydal server Vaše věc 8. ledna 2025

Slovensko chystá tvrdé protiopatrenia, Zelenskyj zaplatí za svoju agresiu

Ľuboš Blaha

Predseda vlády Slovenskej republiky Robert Fico pred chvíľou [t.j. 7. ledna] potvrdil, že Slovensko je budúci týždeň pripravené prijať zásadné protiopatrenia voči nepriateľskému rozhodnutiu Ukrajiny vypnúť nám plyn.

1. Najskôr naši experti budú rokovať v Bruseli, potom zasadne koaličná rada aj vláda. Všetko má svoj postup, riešenie je na ceste.

2. Pozícia Smeru je jasná – na Zelenského jednostranné kroky musí prísť tvrdá odpoveď.

3. Konkrétne: vypnutie elektriny na Ukrajinu a radikálne zníženie podpory pre ukrajinských migrantov.

4. Ukrajina pripraví Slovensko o pol miliardy ročne. V ideálnom prípade by naše protiopatrenia mali dosiahnuť túto sumu, ktorú nám musí Ukrajina plne kompenzovať.

5. Zelenskyj nemá žiadne právo viesť svoju vojnu proti Rusku tak, aby ubližoval Slovákom.

6. Nemá na to žiaden mandát od Slovenskej republiky a jeho akt je teda aktom agresie voči nám.

7. Za daných okolností považujem za samozrejmé, že Slovenská republika nikdy nepodporí vstup Ukrajiny do NATO ani do EÚ.

8. Krajina, ktorá ekonomicky ubližuje Slovákom a celej EÚ a svoje rozhodnutia prijíma arogantne a bezohľadne, nemá miesto v Európskej únii.

9. Slovensko pre Ukrajinu urobilo neuveriteľne veľa. Humanitárna podpora, pomoc migrantom, mnohé cezhraničné projekty…

10. Ako sa hovorí – za dobrotu na žobrotu. Nič sme od Ukrajiny nechceli, len aby brala do úvahy naše ekonomické záujmy a nevypínala nám plyn.

11. A čo urobil Zelenskyj? Začal vydierať, podplácať, nepríčetne nás obviňoval, vraj niečo robíme na pokyn Putina a ešte aj drzo vypisoval, vraj nášho premiéra majú riešiť slovenské orgány činné v trestnom konaní.

12. Prepáčte, ale takto sa nespráva sused. Ani partner. Ani žiaden príčetný štátnik. Takto sa správa – primitív. A agresor.

13. Zelenského útoky sú útokmi na celé Slovensko. A je úplne jedno, že PS či liberálna tlač mu za to tlieska – iba potvrdzujú, že sú zradcovia národa.

14. Amerike rastú zisky z toho, že v EÚ sa kupuje jej drahý a neekologický plyn, a tak americkí poskokovia na Slovensku obhajujú americké záujmy. Nič nové.

15. Soros ich platil celé roky za to, aby robili to, čo sa po nich chce. A tak dnes kryjú Zelenského v jeho protislovenskom ťažení. Judáši.

My budeme Slovensko brániť. Zelenskyj za svoje zločiny zaplatí. Bodka.

Ľuboš Blaha (*1979) je slovenský politolog, filozof a politik, poslanec Národní rady SR a místopředseda strany SMER-SD. V letech 2023 až 2024 byl místopředsedou Národní rady Slovenské republiky, od roku 2024 je poslancem Evropského parlamentuČesky. Byl předsedou výboru NR SR pro evropské záležitosti, ověřovatelem Zahraničního výboru NR SR a také vedoucím Stálé delegace NR SR v Parlamentním shromáždění Rady Evropy a členem Stálé delegace NR SR v Parlamentním shromáždění OBSE. Je považován za nejlevicovějšího poslance NR SR. V roce 2010 získal cenu Literárního fondu za nejlepší knihu v kategorii společenských věd za rok 2009 za knihu Zpět k Marxovi?. Má účet na X (Twitteru).

Zpět na obsah