Eskalace: ohlédnutí za rokem

SVO jako měřítko věcí

Alexej Osin (Rádio Sputnik): V letošním roce pro nás byla hlavní věcí SVO.

Alexandr Dugin: SVO (speciální vojenská operace) je nyní hlavním tématem, které je ústředním námětem pro nás, pro náš lid, pro náš stát. Filosof ProtagorasČesky řekl, že člověk je mírou věcí. Pro nás je nyní měřítkem věcí SVO. V tomto končícím roce 2024 nastal ve sféře SVO rozhodující zlom. Navzdory vpádu ukrajinských nacistů do Kurské oblasti, obsazení Sudži a řady dalších území, z nichž se nám je zatím (bohužel) nepodařilo vytlačit, došlo v tomto roce obecně ke zlomu v náš prospěch v oblasti SVO. Rusko začalo pomalu, ale jistě a nezvratně postupovat vpřed. Jedná se o pohyb směrem k Západu. Je to jasně patrné především v DNR, kde je to nejviditelnější a nejhmatatelnější. Jedná se prakticky o dokončení osvobození LNR, přičemž zbývá už jen pár procent území. Náš postup probíhá v Charkovské oblasti.

V tomto roce se ukázalo, že nikdo nemůže zpochybňovat odhodlání Ruska dokončit SVO vítězstvím a realizací původně stanovených cílů. A žádné návrhy, které nebudou založeny na úplné a bezpodmínečné kapitulaci kyjevského nacistického režimu, nebudou z naší strany přijaty. To je naprosto jasné. Vůle našeho vedení, našeho lidu, naší společnosti, naší armády, celé naší moci, všeho, co Rusko jako stát-civilizace představuje, je jednoznačná.
V letošním roce došlo v tomto směru k zásadním, ale možná ne příliš jasným, i když velmi důležitým infrastrukturním úspěchům. Ukrajina konečně přestala postupovat a není ani schopna nám adekvátně vzdorovat. Začali jsme pomalu, ale jistě směřovat k našemu cíli, ke Kyjevu, k úplnému osvobození Ukrajiny od nacistického režimu.

Tento obtížný, krvavý, pro nás všechny těžký, ale přesto vítězný rok skončil právě takovým výsledkem – v náš prospěch, postupně začínáme vyhrávat SVO. A to je hlavní výsledek, protože právě podle SVO bychom měli posuzovat vše ostatní, co se v naší zemi a kolem ní děje.

Důvody zlomu: překonání liberalismu.

Alexej Osin: Proč došlo k tomuto zlomu? V jaké oblasti byl nejvýznamnější?

Alexandr Dugin: Každé vítězství má něco racionálního a něco čistě sociálního, stejně jako ekonomický, psychologický, organizační, čistě vojenský, politický rozměr, ale vždy je ve vítězství i něco duchovního. Rok 2024 znamenal zásadní zlom v celé naší společnosti. Možná si do té chvíle mnozí lidé mysleli, že SVO je jen něco technického, nějaká systémová chyba, nějaký lokální fenomén. Náš konflikt se Západem je prý situační a že ho tak či onak brzy ukončíme a vše se vrátí do normálu. A tak armáda, společnost, ekonomika, politické elity i naši řadoví občané žili v obvyklém poklidném rytmu. Většinou se bohužel období bez válek, éry míru, pro naši společnost ukázaly jako velmi těžká zkouška. Často jsme válku vyhráli, ale stejně často jsme mír prohráli. Mír nedokážeme využít k zamýšlenému účelu. Proto ten rozklad, bující korupce, s níž jsme začali vážně bojovat právě v posledních letech, v poslední době.
V roce 2024 došlo na všech těchto úrovních k průlomu. A co je nejdůležitější, odehrál se v našem nitru, ve vědomí naší společnosti. Konečně jsme si uvědomili, že jde o válku, že je vážná, že se nevyřeší sama od sebe, že se na ní musí podílet všichni. Tyto změny vidím ve vysokém školství, mezi studenty, mezi mladými lidmi, mezi úředníky, mezi nejvyššími státními úředníky, mezi podnikateli, obecně na všech úrovních. Lidé, naši lidé, konečně po třech letech války pochopili, že se to děje a že je to vážné, že to není situační selhání, ale že jsme se dostali do smrtícího konfliktu s civilizací Západu jako takovou. A to znamená, že nejsme jeho součástí. Jsme něco zvláštního, samostatná civilizace, v mnoha ohledech opak západní civilizace.

Z toho plyne naprostý kolaps liberálního světonázoru v samotném Rusku. Být liberálem se ukázalo být jednoduše zločinné. Nyní to vidíme. Pro některé lidi byl liberalismus blud, pro jiné vědomá sabotáž, nebo dokonce záškodnictví. Tato otázka se bude vyjasňovat ještě řadu let. Musíme se zabývat každým jednotlivým liberálem – jak se ocitl v liberálním táboře, jak se liberalismus dostal na vrchol politického systému, jak vedl k tak katastrofálním důsledkům. Tím se budeme ještě zabývat, ale v každém případě ke zlomu došlo obecně i tímto. Překonání liberalismu je rozhodujícím krokem k Vítězství, k ideologii Vítězství, k ruské ideji.

Mobilizace společnosti

Alexandr Dugin: Samozřejmě došlo k průlomu v technice, v ekonomice a v práci vlády. Jmenování Andreje Bělousova ministrem obrany bylo dlouho očekávaným, nezbytným, životně důležitým krokem. Bylo zřejmé, že s armádou není něco v pořádku, ale vlastenci nesměli armádu kritizovat, my ji nekritizujeme, pouze ji oslavujeme a podporujeme. Ale každý, každý občan země, který se účastní SVO, lidé z fronty i lidé ze zázemí dobře chápou, že tyto personální změny jsou víc než personální změny. Jde o to, dostat se na záchrannou dráhu speciální vojenské operace. Tato změna kurzu a přísná netolerance k jakýmkoli korupčním praktikám v armádě do značné míry zlepšila situaci v našich ozbrojených silách jako celku.
Stejně tak se mobilizuje ekonomika, postupně, ne rychle, ale děje se to. Dochází k technickému průlomu. Příklad jsme viděli v příběhu „Orešnika“ a jeho velkolepého využití. Probíhá všeobecná sociální a psychologická mobilizace mobilizace.

Nemyslím si, že máme na kontaktní linii početní převahu. Jedná se o utajovanou informaci, ale pravděpodobně nemáme velkou početní převahu. Přitom v moderní válce nejde jen o živou sílu.
Nicméně do armády masově vstupují dobrovolníci, jak nedávno řekl sám prezident a další představitelé. Neprovádíme úplnou nucenou mobilizaci, ale dochází k mobilizaci na základě nálady, k mobilizaci dobrovolníků. Příliv lidí připravených bránit vlast v této složité situaci roste.

Myslím si, že jsme letos dosáhli bodu zlomu, kdy se proces SVO výrazně změní. Bude dosaženo kumulativního efektu.

Zdá se mi, že rok 2025 bude rozhodující, protože mnohé faktory v mezinárodní politice nás k tomu opravňují.
Zejména vítězství Trumpa a trumpismu (což je obzvlášť důležité!) v prezidentských volbách v USA. To nemůže nemít vliv na Ukrajinu.

Naše věc je Rusko, to je pravda

Alexej Osin: Máme lidi, kteří jdou do armády. Na Ukrajině je ale musí chytit. Tam utíkají před armádou. Proč?

Alexandr Dugin: Jsou rozdíly mezi věcí, za kterou bojujeme my, a věcí, za kterou teď bojuje ukrajinská společnost. Územní, politické, ekonomické a lidské ztráty, které nyní ukrajinská strana utrpěla, jsou důsledkem činnosti nacistického režimu, který byl v Kyjevě posílen v roce 2014. Ve skutečnosti jsou to strůjci tragédie, která Ukrajinu postihla. Vytvořili falešnou zločineckou ideologii založenou na rasismu a rusofobii. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Ihned po nástupu k moci, po státním převratu na Majdanu v roce 2014, ztratili Krym, přišli o část Novorosie, o několik regionů – přinejmenším DNR a LNR. A čím dále setrvávali na svém, tím více ztráceli.

A toho si občané Ukrajiny nemohou nevšimnout. Orgány, které nyní vedou válku a opírají se o teroristickou, rusofobní a neonacistickou ideologii, jsou samy odpovědné a vinné za tragédie a územní i lidské ztráty, které Ukrajina utrpěla. Nedávno nám naši odpovědní představitelé sdělili, že Ukrajinci již ztratili asi milion nebo více než milion lidí. A pokud vezmeme v úvahu uprchlíky, jsou to obrovská čísla.

A čí je to vina? Vůdci nacistické junty říkají, že Ruska. Ale Ukrajinci si stále více uvědomují, že to nemůže být jen naše vina, ať už jim říkají cokoli. Uvěřili tomuto rusofobnímu mýtu, ale ten se jim nyní hroutí před očima.
Bojujeme za správnou věc, bojujeme za svou historickou existenci, za svou identitu, za svůj stát-civilizaci. A Ukrajina je součástí našeho společného státu-civilizace s námi. Tak tomu bylo od počátku. A není to poprvé, kdy bojujeme za osvobození Ukrajiny od západního vlivu. V našich dějinách se to opakuje s určitou pravidelností. Když Rusko slábne, nad těmito pohraničními oblastmi, nad touto hranicí se snaží nastolit moc alternativní, nám protikladný geopolitický subjekt, západní civilizace, která stojí proti nám. Když se dostaneme k moci, získáme zpět kontrolu nad těmito pohraničními územími, která byla kdysi kolébkou naší státnosti. Pro nás jsou to původní ruské země – Staré země, nikoli nová území. Získáváme zpět to, co je naše, ne pro sebe, ale pro nás všechny dohromady.

Bojujeme proti chiméře ukrajinského nacionalismu, proti neonacistické zločinecké ideologii, bojujeme za spravedlivou věc. Bojujeme i za Ukrajince. Nebojujeme proti Ukrajincům. Bojujeme za ně. Za Rusy, za pravoslavné, za Malorusy, za lidi, kteří jsou součástí našeho jednotného, trojjediného národa – Velkorusy, Malorusy, Bělorusy. A tomu rozumíme. Ale oni bojují proti nám a proti sobě.
Zločinné a destruktivní, sebevražedné cíle ukrajinské a kyjevské junty jsou stále více zřejmé i samotným Ukrajincům. Proto se všemožně snaží vyhnout předběžné mobilizaci.

Ve skutečnosti byl na Ukrajině nastolen totalitní režim. A v Rusku je vše dobrovolné, vše rozumné, vše vědomé. A mimochodem, čím dál, tím víc a víc. Čím dále jdeme, tím více si správnost naší moci, správnost naší armády, naší společnosti, našeho lidu v SVO začínají uvědomovat stále širší vrstvy obyvatelstva.

Naše společnost byla v posledních desetiletích deideologizována. Nyní však opět vstupuje do éry ideologizace. Jenže nyní je tato ideologie přirozená, přírodní, organická, která se rodí z nitra lidských duší, z lidských srdcí. Je to ruská idea, která zkrátka a dobře řídí naše dějiny. Začínáme si ji stále lépe uvědomovat. A náš lid stále jasněji chápe, že existují hodnoty vyšší než život. Jakákoli idea nabývá obsahu a smyslu, když jsou lidé ochotni za ni položit život. Neexistuje vyšší cena, kterou bychom mohli zaplatit. A pak se myšlenka, omytá krví, ozářená činy našich lidí, stává přitažlivou. Nyní se začíná zmocňovat naší společnosti. Vlastenectví, uvědomění si významu svrchovanosti vlasti, víra a loajalita k prezidentovi, našemu nejvyššímu vládci, návrat k našim náboženským pravoslavným byzantským kořenům, k naší hlavní duchovní pokladnici ruského pravoslaví – to vše se nyní děje a zasahuje stále širší masy.

To má mimo jiné vliv na to, že lidé dobrovolně jdou zachraňovat vlast, zachraňovat národ ve chvíli těžkých zkoušek.

Věřím ve svůj národ

Alexej Osin: Do roku 1955 se banderovce nepodařilo definitivně vymýtit. Za deset let po skončení druhé světové války zemřelo 30 000 lidí. V čem je tedy ten optimismus, že se s nimi ve čtvrtém roce války vypořádáme?

Alexandr Dugin: Především věřím v náš lid, věřím v náš stát, věřím v ruskou historii. Tato válka není náhoda. Možná je to nejdůležitější a nejsvětější válka našich dějin, kterou nyní vedeme se Západem na území Ukrajiny.
Západ dosáhl kritického bodu své degenerace, svého úpadku. Dnes je to čistě satanská civilizace. Vrhla nás jako Archu spásy, jako katechumeny, nositele smrtící výzvy na Ukrajině. Chtěli nás zničit, připravit nás o nezávislost, identitu, suverenitu. Jejich cílem bylo způsobit Rusku strategickou porážku. Nijak se tím netajili. A proto je pro nás tato válka svatou válkou. A čím více si to uvědomujeme, tím více se probouzí národní síla, stoupá duch našeho lidu. Věřím, že v roce 2025 toto probuzení dosáhne svého vrcholu.
Druhý argument. Ukrajinská společnost se začíná postupně probouzet a uvědomovat si, že nejde o „zlé Rusy“, že jsme vlastně bratři a musíme jen čelit nacistické věrchušce a její rusofobní teroristické ideologii a praxi. Nebojujeme proti nim, ale za ně. Ukrajinská společnost postupně přichází k rozumu. Někteří utíkají, někteří se skrývají, někteří se přidávají k odboji. Myslím, že rok 2025 nám ukáže začátek skutečných protinacistických partyzánských akcí na území samotné Ukrajiny.

A třetím faktorem jsou zásadní změny ve světě a zejména ve Spojených státech. Tam se k moci dostala neglobalistická, dokonce antiglobalistická skupina. To dá vzniknout zcela jinému stylu zahraniční politiky a my se s ním brzy setkáme. Samozřejmě to není dar, nic nám nepřinesou na talíři, nikdo nám Vítězství neusnadní, ale nová moc v Americe přehodnotí postoj k Ukrajině. To je jisté.

Až do bezpodmínečné kapitulace Kyjeva.

Alexej Osin: Zatím neexistují žádné předběžné podmínky pro ukončení konfliktu. Uvedl to tiskový tajemník prezidenta Dmitrij Peskov.

Alexandr Dugin: Podmínky na bojišti, které nyní existují, zásadně nevyhovují nikomu. K našemu vítězství, k bezpodmínečné kapitulaci nepřítele, máme ještě poměrně daleko. A to jsou výchozí podmínky, od kterých můžeme začít mluvit o míru. Současné nacistické vedení v Kyjevě se nevzdalo svých cílů vzít nám Novorusko, zabrat Krym a napadnout Rusko. Nejsou tedy ochotni uznat ani status quo, který nám nevyhovuje. Ani jim nevyhovuje. Na Západě globalistické vedení, které je zodpovědné za rozpoutání tohoto vojenského konfliktu, jehož cílem bylo, jak otevřeně řekli, zničit Rusko, způsobit nám strategickou porážku, stále dožívá poslední týdny v Bílém domě. Tohoto cíle ani zdaleka nedosáhli. Naopak, válka měla opačný účinek. Rusko se probudilo, Rusko povstalo, Rusko si uvědomilo samo sebe, Rusko vstoupilo do síly a znovu pocítilo svou historickou roli v globálním kontextu. Výsledků nebylo dosaženo, naopak bylo dosaženo něčeho přímo opačného.

V souladu s tím je zcela jasné, že se současnou americkou administrativou nikdo vyjednávat nebude. Není v ni žádná víra ani důvěra. Pak jsou oni těmi hlavními zločinci. Je možné vyjednávat s teroristy? Proto neexistují žádné předpoklady pro mírové jednání. A mimochodem, ještě dlouho nebudou.

A za Trumpa už dlouho nebudou. Není to tak dlouho, ale přesto se Trump potřebuje v prezidentském křesle posílit, vypořádat se s nepřáteli, vysušit bažinuČesky, revidovat zahraniční politiku USA. Pokračováním v té současné Ameriku velkou neudělá. Bude muset anektovat Kanadu, Grónsko a Panamský průplav. A bojovat s Čínou a pomáhat izraelské krajní pravici.
Pokud se tedy domníváme, že lze tento konflikt rychle vyřešit, pozastavit nebo zmrazit, je to chyba. Je to naprosto naivní postoj a falešný cíl.

O tom mimochodem v poslední době mluví ukrajinští nacističtí propagandisté. Jsou jako přes kopírák: věřte nám, za den bude příměří, Trump to řekne Putinovi a Putin všechno zastaví. To je naprostý nesmysl, to se nestane. Nikdo nemůže Putinovi nic nařídit. My ve skutečnosti bojujeme za tu suverenitu, za svobodu a nezávislost naší země.
Dokud nedojde k úplnému vítězství, dokud nebudou plně realizovány cíle speciální vojenské operace (což je, připomínám, úplná denacifikace a demilitarizace Ukrajiny), nebudeme vážně jednat o míru. A budeme se je snažit stále více odkládat. Ano, necháváme si otevřené dveře, ale pouze v případě, že budou splněny naše základní a hlavní podmínky.

A pokud ustoupíme byť jen o krok z našich podmínek o nutnosti zrušení a likvidace nacistického režimu (zejména nyní, kdy je na Ukrajině nelegitimní) a z požadavku bezpodmínečné kapitulace Kyjeva, z absence jakýchkoli snah o vstup do NATO, z úplné demontáže vojenské mašinérie a kriminalizace zločinné neonacistické rusofobní ideologie, zradíme sami sebe, znehodnotíme všechny oběti, utrpení a výkony. Až do okamžiku našeho úplného vítězství nelze vést žádná jednání.

Diplomaticky se usmíváme, říkáme, že naše dveře jsou otevřené, ale myslíme tím jediné: vzdejte se a my vás ušetříme. Pokud se nevzdáte, neušetříme vás.

Alexej Osin: Takže jsme původně předložili nepřijatelné podmínky?

Alexandr Dugin: No, to bych neřekl. My jsme předložili podmínky, které jsou pro ně prostě báječné. My jim vlastně nabízíme něco, s čím nemohli v žádném případě počítat. Je to zastavení konfliktu, uznání práva čtyř regionů a Krymu být navždy v Rusku, a navíc nikdy nevstoupit do NATO. Ale ani to nejsou ochotni přijmout. Navíc jsme to nabízeli už dříve, teď se podmínky změnily. Ale ani tehdy nechtěli o těchto parádních podmínkách vůbec diskutovat. K jednání budeme skutečně připraveni a skutečně se do něj zapojíme až po bezpodmínečné kapitulaci Kyjeva.

Hlavní událost odcházejícího roku: zvolení Trumpa.

Alexej Osin: AI uvádí následující informace o hlavních událostech roku 2024:

• V Rusku se konaly prezidentské volby, v nichž Vladimir Putin uspěl již popáté.
• V USA zvítězil v prezidentských volbách Donald Trump, který se stal prvním prezidentem od dob Grovera Clevelanda, jenž byl zvolen na druhé funkční období bez jakýchkoli sporů.
• V prosinci 2024 Bašár Asad uprchl ze Sýrie, což vedlo k pádu režimu Baas.
• Pokračovala ruská invaze na Ukrajinu, přičemž došlo k výraznému obratu v bojích ve prospěch Ruska.
• Eskalace konfliktu mezi Izraelem a Hamásem, jež vedla k izraelské invazi do Libanonu.
• Výrazné zhoršení situace v Gaze v důsledku války Izraele s Hamásem, která vedla k masivním civilním obětem.

Hlavní událostí končícího roku je zvolení Trumpa.

Alexandr Dugin: Ano, to je přesně tak. Zde je třeba si hned na začátku uvědomit, že při hodnocení Trumpova vítězství existují dvě zjevně nesprávné pozice. První naprosto chybná pozice je, že se nic nezmění, že Trump bude nucen pokračovat ve stejné linii, která byla před ním a která se za posledních 30 let nezměnila, s výjimkou jeho vlastního prezidentství v letech 2016-2020. Jedná se o zaměření na prosazování levicového globalismu, agendy LGBT[1], ideologie wokeČesky, pokračující destrukci tradičních hodnot a prosazování jednotného, mezinárodního, nadnárodního světového řádu se světovou vládou, v jejímž čele stojí globální liberální elity, založené na ideologii liberalismu a individualismu. Trump tuto linii otevřeně odmítá a nehodlá v ní nadále pokračovat. To je velmi závažné. Když se Trump poprvé dostal do Bílého domu, globalisté si mysleli, že jde jen o „zkrat“, o nějakou technickou chybu. Ale jeho promyšlené a rozhodné znovuzvolení do druhého funkčního období znamená, že ne, nejde o žádnou chybičku. Je to jasná a jednoznačná vůle většiny amerického lidu. Nelze ji jednoduše odmítnout.

Proto se dnes vážně a stále častěji i v samotné Americe hovoří o konci kultury probuzenectví, o konci liberalismu a globalismu. Právě Trumpovo ideologické vítězství nad globalisty dnes uznává většina americké společnosti. Evropa se odmítá podívat pravdě do očí, upadá do bezvědomí, ale americká společnost to uznává. Trump a trumpismus je nová ideologie. A to, co odmítá, je jasné – je to levicový liberalismus a globalismus. Ale co potvrzuje, je méně jasné.

Takže – předpokládat, že všechno zůstane při starém, je zcela mylné a všechny předpovědi a analýzy založené na takovém zjednodušeném schématu – „ano, nic se pro ně nezmění, ano, bude to jako obvykle, ano, zaplatíme za naše naděje“ – jsou primitivní a nereálné.
Ale je tu i druhý nerealistický postoj, jako by Trump byl představitelem světonázoru podobného tomu našemu. Možná je podobný, pokud jde o popírání probuzenectví, LGBT, popírání liberalismu, touhu po návratu k tradičním hodnotám, ale faktem je, že jejich hodnoty jsou zcela odlišné. Americké tradiční hodnoty mají k těm našim velmi nepřímý a vzdálený vztah. Ano, Trump změní svou ideologii, změní své geopolitické priority, ale americké – dokonce i tradiční – hodnoty, jak je chápe on, s námi nemají nic společného. Takže doufat, že s Trumpem se věci okamžitě a bezprostředně zlepší, je stejně naivní, stejně mylné.

Správnější je myslet si, že Trump změní svou politiku o 90 stupňů oproti Bidenovi. Přesně o 90, nikoli o 180. To je na jednu stranu velmi dobré, protože je to 90 stupňů k lepšímu, ale na druhou stranu je to dost špatné, protože jen 90, nikoli 180. A to je na druhou stranu velmi špatné. A samozřejmě nás to hned tak k míru nepřivede. Bude velmi obtížné budovat vztahy s novou administrativou.
A přesto musíte pochopit, že v Americe došlo ke skutečné ideologické revoluci, že byla zavržena ideologie, která do poslední chvíle dominovala, založená na hyperindividualismu, na dehumanizaci, na genderové politice, na probuzenectví, na kultuře rušení (Cancel Culture), na nenávisti k vlastním kořenům. Internacionalistický liberální globalismus Trump a trumpismus rezolutně opouštějí. To znamená, že do Bílého domu a do USA a šířeji na Západ přišla postliberální ideologie. A nyní bude mnoho věcí, myšlenek, hesel, hnutí, postojů, které byly dříve vlastně zakázané, nově povoleno. Ve skutečnosti to, co levicoví liberálové nemilosrdně označovali za „fašisty“, za „krajní pravičáky“, nyní podepisují Jay Dee Vance, Elon Musk, Pete Hegseth, Tucker Carlson, Kash Patel, Vivek Ramaswamy, Robert Kennedy, Tulsi Gabbardová, Mat Gatz, Steve Bannon, tedy vlastně celý vnitřní okruh trumpismu. V USA se k moci dostala antiliberální, postliberální pravice. Nyní se jim říká «woke right» / probuzenecká pravice, která bude vůči liberální levici stejně netolerantní, jako byli oni netolerantní vůči ní, dokud byla v opozici a na okraji společnosti.

To nelze nebrat v úvahu. A samozřejmě to ovlivní vztahy s Evropou, s námi, s Čínou, s Blízkým východem. A ne tak, jak bychom si přáli, aby byl multipolární svět, v němž Západ zaujímá svou niku a ostatní civilizace svou. Ne, hegemonie Západu bude pokračovat. Ale tato hegemonie získá jiné rysy, jiné ideologické formy, jiné nástroje a jiné priority. Pro Trumpa a trumpismus jsou hlavními vnitřními nepřáteli liberálové a globalisté – zločinecké a prohnilé špičky Demokratické strany, Soros a jeho sítě, Bill Gates a další. Fauci, který vypustil biologické zbraně a otrávil polovinu lidstva svými vakcínami, probuzenečtí ideologové a globalistická média atd.

Vnějšími nepřáteli jsou v první řadě Čína a v druhé řadě islámský svět a zejména Írán. Trumpova bezvýhradná podpora Netanjahuovi bude poskytována bez jakýchkoli pochybností. Proti čínské ekonomice bude veden tuhý konkurenční boj, a to až do té míry, že, jak nyní hlásají trumpisté, čínští podnikatelé budou zbaveni téměř veškerého majetku ve Spojených státech, kde vlastní polovinu ekonomiky. Trump má naprosto grandiózní obzory reforem, válek, konkurence a čistek. Pro Číňany jsou tyto vyhlídky velmi znepokojivé, pro Íránce ještě znepokojivější. Ale my jsme na tomto seznamu až někde na třetím nebo čtvrtém místě. Nejde o to, že by se Trump choval k Rusku dobře, chová se k němu spíše lhostejně. Ale tady je důležitá věc: nejsme pro něj prioritním cílem. Nejsme pro něj ani přítel, ani nepřítel. A už vůbec ne úhlavní nepřítel, jako pro globalisty. To je, myslím, velmi důležité.
Pro nás je také zásadní vzít v úvahu novou ideologii trumpismu, kterou reprezentují nejen tradiční američtí paleokonzervativci a nacionalisté jako Steve Bannon („trad right“), ale také to, čemu se dnes říká „tech right“, tedy ikony Silicon Valley jako Elon Musk nebo Peter Thiel, kteří představují snahu o technokratický skok, o akceleracionismus.

Trumpismus je třeskutou směsicí technologického rozvoje v kombinaci s obhajobou konzervativních hodnot až po monarchii. V tomto prostředí vznikají nové extravagantní ideologické komplexy. Pokud globalisté nezačnou novou světovou válku do 20. ledna 2025, tedy do Trumpovy inaugurace a nástupu do úřadu, a nezorganizují nějakou jinou katastrofu globálního rozsahu, budeme muset poznávat zcela novou Ameriku s novou ideologií. Což znamená, že ve světě nastane zcela nová rovnováha sil, protože na druhém konci ve Washingtonu bude vládnout něco nepředvídatelného.

Již dnes můžeme vidět, jak Elon Musk, druhý muž trumpova týmu, podporuje stranu AfD, „Alternativu pro Německo“, kterou levicoví liberálové, kteří jsou v Evropě stále u moci, jednoduše považují za „extrémní pravici“ a snaží se ji zakázat, a to i přes obrovskou a stále rostoucí podporu voličů. Různé konzervativní populistické síly v Evropě by se s podporou nového režimu v Americe mohly dostat k moci. To už má své precedenty, například Orbán, Fico, částečně Meloni nebo Gruzínský sen. Jsou to ovšem jen suverenisté, a poměrně umírnění konzervativci vycházející z tradičních hodnot. Ale levicoví globalisté ve své nekompromisní a extremistické woke-strategii proti nim byli neoblomní, požadovali je svrhnout, sesadit, zakázat, zničit, a to i prostřednictvím barevných revolucí.

To vše je třeba velmi pečlivě zvážit, analyzovat a v žádném případě nezacházet do extrémů.
Pozoruji naši odbornou veřejnost – někteří jsou z Trumpa nadšeni, jiní říkají, že se tam nic nezmění. Obojí se mýlí. Spousta věcí se změní, ale ne nutně v náš prospěch. Pokud budeme dostatečně silní, chytří, přesní, dostatečně hloubaví a odhodlaní, může to být šance pro nás i pro lidstvo. Pokud však budeme sedět se založenýma rukama a čekat na vývoj událostí, pak by výsledky mohly být přirozeně nanejvýš žalostné pro nás i pro všechny, kdo takto postupují. Trump je šance, ale je to také výzva, a dokonce v jistém smyslu hrozba.

V každém případě Rusko musí jednat aktivně. Američané nám dávají příklad. Chtějí urychleně odstranit celou zkorumpovanou globalistickou byrokracii v USA. Dělají to, co jsme v zásadě měli udělat už dávno. Putin to dělá také, ale mnohem pomaleji, rozvláčněji a opatrněji. Ale oni chtějí okamžitě, ihned, rázně vystřídat elity a posadit své odpůrce na elektrické křeslo, jakmile se dostanou do Bílého domu. To je velmi závažné.

Alexej Osin: Měli bychom se z této zkušenosti poučit…

Přísaha nejvyššímu vládci Ruska.

Alexandr Dugin: Přesně tak. Hovořili jsme ještě o jedné události odcházejícího roku – volbě prezidenta Ruské federace. Myslím, že bychom na ni také neměli zapomínat. Byla to nejdůležitější událost. Ne samotný fakt volby, ale to, že se nyní volby postupně mění v něco jiného – v rituál celonárodního uctívání monarchy, nejvyššího vládce – Putina. Volby prokázaly, že je nezaměnitelný. Putin je přece víc než prezident. Putin je víc než obyčejný vládce Ruska. Jak každý ví, ve své době byl takovým velkým římským vojevůdcem, vůdcem, nejvyšším vládcem Gaius Julius Caesar. Podle jeho jména začali všichni ostatní vládci nazývat všechny ostatní vládce „Caesary“. Putin se tak stal nejvyšší funkcí, symbolem postavení. Není to osobní jméno, ale takto by se měl jmenovat národní vůdce, který zachraňuje Rusko.
Ten, kdo je národním vůdcem, který zachraňuje zemi, kdo prosazuje její suverenitu v kritické situaci, je Putin.
To je velmi jemná pointa. Putin není jen zvolená dočasná hlava státu, ale nejvyšší historický vládce, který má takovou podporu lidu, že disponuje celou věčností. Přinejmenším celý ten čas je v rámci lidského života. Maximální možné množství moci. Není to on, koho máme, ale my, koho má on. Takže v tomto zvláštním roce, uprostřed SVO, náš lid prostě přísahal nejvyššímu vůdci.

Ve skutečnosti bylo hlasování o Putinovi v roce 2024 celonárodní přísahou našemu vládci. Lid mu přísahal a říkal: vládni nám pořád; vládni stejně, vládni lépe; dělej stejně, dělej víc; a nestarej se o politické intriky, o udržení moci; máš veškerou moc; jsi svobodný; soustřeď se na zájmy našeho lidu, našeho státu; o nic jiného se nestarej; můžeš udělat všechno pro dobro naší země; nic a nijak, nijak, nijak tě neohrožuje – ne tenhle hloupý čtyřletý cyklus, protože to je jen nějaká symbolická procedura. Putina jsme si vybrali jednou provždy a od svého rozhodnutí se neodchýlíme.

Ale to je zvláštnost naší historické tradice. Na rozdíl od volby Trumpa Američany, která určitě změnila běh amerických a možná i světových dějin. Tam na volbách skutečně záleží. Alespoň prozatím. I když se může stát, že i oni si vyberou vládce, kterého chtějí udržet u moci co nejdéle. Trumpovec Curtis Yarvin tedy již nastolil otázku zřízení monarchie v USA. Zjevně se učí.

Putinismus a katechismus

Alexej Osin: Problém je však v tom, že v ruských dějinách po velkém vůdci často přichází něco přímo opačného.

Alexandr Dugin: To je pravda, to je největší riziko. Nyní již nastal krajní termín pro řešení tohoto problému. Červené světlo už svítí, je to poplašný signál. Existuje jediné východisko – je třeba proměnit linii našeho prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina v ideologii, to znamená vytvořit určitou stabilní ideologickou konstrukci, která by ztělesňovala jeho zásady, jeho strategii, jeho principy, jeho ideje, jeho přesvědčení. Potřebujeme ideologii. Přinejmenším jako symbol víry pro politické elity, ale stálo by za to rozšířit ji i na masy. Ačkoli se toto slovo často používá v negativním či ironickém smyslu, potřebujeme přejít od Putina k putinismu. Je to nutné právě proto, abychom se pojistili proti rizikům spojeným s jedním člověkem. Putin je víc než člověk, je to země, je to vektor vývoje. Musíme se pokusit transformovat jeho hlavní jádro, podstatu jeho vlasteneckých reforem do ideologie. To je výzva, před níž stojí naše společnost, především naše intelektuální elita, ale také elita politická.

Potřebujeme ideologii, která zajistí kontinuitu ne lidí, ne dynastií, ale ducha, poslání, strategie a cíle. Aby se příští vládci dívali na Putina a jeho myšlenky jako na vzor a báli se odchýlit od této linie posilování suverenity, obrany tradičních hodnot – státu, civilizace – jako nejvyššího a hlavního poslání své vlády. Ať už to bude kdokoli, měli by být jako Putin, sloužit lidu, historii a státu a následovat pravoslavnou tradici. Musí plnit funkci katechumena, která je vyšší než jakýkoli člověk.

Gruzínský sen o Gruzii

Alexej Osin: Možná, že některé postsovětské státy zahajují rusocentrické procesy. Navazují nějakým způsobem na naše kroky?

Alexandr Dugin: Dávejte pozor, v Gruzii nezvítězily ani tak proruské síly, ale progruzínské. Jak Bedzina Ivanišvili, tak nedávno přísahající nový prezident Michail Kavalašvili po potupném útěku globalistické loutky Solomea Zurabišviliho, který v Gruzii zastupoval neúspěšnou Bidenovu administrativu, i strana Gruzínský sen jako celek se mohou stát vůči Rusku přátelskou nebo alespoň neutrální silou a přinejmenším jsou stejně jako my orientováni na suverenitu. Navíc naše tradiční hodnoty jsou si velmi blízké, my i oni jsme pravoslavné země, pravoslavné národy. Ale k tomu, aby dospěli k tomuto postoji, není nutné nás napodobovat nebo se inspirovat naším příkladem. Nevidím žádný rozpor mezi Gruzínským snem a Trumpem. Vždyť pro Trumpa je taková konzervativní Gruzie zcela přijatelná, a dokonce žádoucí. Není to alternativa k Západu. Je to alternativa pro globalisty, ale ne pro Trumpa. Proto se nyní o Gruzii nejvíce zajímá jak odcházející americká globalistická administrativa, tak evropští globalisté, kteří jsou ještě ve starých časech, stále žijí v oné liberální fázi probuzenectví / LGBT, která je v samotné Americe již překonána.

Věřím, že postavy jako Ivanišvili, Kavalašvili nebo Orbán a Fico v Evropě jsou budoucností. Nejsou to jen pro-ruští vůdci, jsou to vůdci budoucího světa, včetně toho evropského.

Ano, Putin pro ně není nepřítel. Představuje suverénní zemi. Jako realisté s námi budou jednat na základě svých národních zájmů. Pokud je pro ně výhodné nebo nevýhodné něco stavět, dělat, prodávat, kupovat, dohodnout se, budou postupovat stejně – s námi, se Západem i s Východem. Důležité je sloužit sobě, vlastním lidem, a ne sektě globalistických úchylů z Washingtonu nebo Bruselu.

To, co se děje v Gruzii, se děje i v Maďarsku a na Slovensku, ale děje se to i ve Spojených státech.
Gruzínský sen nyní vítězí nad protigruzínskou, rusofobní a neonacistickou lůzou, která se ho pokusila svrhnout během barevné revoluce. A nedělá to v zájmu Ruska, ale v zájmu Gruzie. Tím se Gruzie zachová a posílí své pozice. Gruzie si zachová své tradiční hodnoty, a to jsou požadavky gruzínského lidu. Gruzínský lid hlasoval pro Gruzínský sen, stejně jako maďarský lid hlasoval pro Orbána a slovenský lid pro Fica. Jiné národy a společnosti v Evropě či postsovětském prostoru bohužel propadly rozkladné hypnóze odcházejících liberálních elit.

To je podle mého názoru cíl, který máme s Trumpem společný – společně s novou administrativou, s trumpovci, uzavřít stránku dějin takových postav, jako je George Soros a jeho zločinecký syn, ukončit éru barevných revolucí, ukončit zasahování globalistů do vnitřních záležitostí suverénních zemí. Musíme přejít k realismu a jasně si uvědomit, co je pro nás výhodné a co ne. A to by měl být hlavní úkol každého státu a na tomto základě bychom měli budovat politiku s blízkými i vzdálenými, s těmi Gruzínci, kteří jsou nám blízcí ve víře, anebo ne tak blízcí, ani ve víře, ani v historii, mimochodem s Maďary nebo s Američany, s nimiž máme geopolitický antagonismus, ale tento antagonismus lze řešit víceméně všeobecnou dohodou. Není to snadné, ale je to možné. Už jen proto, že oni i my jsme orientováni na tradiční hodnoty.

Požár velké války na Blízkém východě

Alexandr Dugin: Umělá inteligence hovoří ještě o smutných událostech na Blízkém východě. I to je rozhodující zóna eskalace. Dochází tam k napjatému střetu antagonistických sil. Nejen v Gaze, nejen v Libanonu, nejen v Jemenu, nejen v samotné Sýrii, ale v podstatě celý region brzy zachvátí plameny velké války. Vyhnout se tomu je velmi obtížné.

Sionistické úřady jsou odhodlány vybudovat Velký Izrael „od moře k moři“. Proto invaze na Golanské výšiny a do Libanonu a genocida Gazy. Izraelští konzervativci jsou ve svých záměrech rozhodní a radikální. Již ukázali, jak moc. Od nynějška, zejména s podporou Trumpovy proizraelské skupiny, mohou jít ještě dál. A to je právě ta výzva. Na Blízkém východě se nyní odehrávají opravdu velmi závažné události. Blízký východ je třeba sledovat. Věci se tam mění.

A samozřejmě pád režimu Bašára Asada je pro nás ranou. Myslím, že globalisté operaci v Sýrii záměrně načasovali, zapojili do ní Turky a další síly, například Katar, ale i další islámské státy, aby údajně „demonstrovali naši slabost“. Není to naše slabost, svého cíle nedosáhli. Přesto však pád režimu, který nám byl přátelský a do něhož jsme skutečně investovali, nelze označit ani za lhostejnou, ani za dobrou událost. Je to pro nás smutná událost, smutný výsledek uplynulého roku.

Myslím, že v novém roce 2025 se tamní situace ještě vyostří. Není to bohužel poslední případ smutku, který nám Blízký východ v blízké budoucnosti přinese. Nevylučuji ani začátek války ze strany Izraele s Íránem.

Alexej Osin: Jak budou bojovat, když nemají společné hranice?

Alexandr Dugin: Přes Sýrii, přes Irák, raketovými údery. Izrael a Írán si již vyměnily raketové údery. Nevylučuji zapojení amerických ozbrojených sil do této kampaně. Údery by mohly být vedeny proti íránským jaderným zařízením. Mohlo by dojít k přímému zásahu v Jemenu, protože jemenští Hútíové jsou proti Izraeli tvrdí, odvážní a dobře vyzbrojení.
Celý region je velmi rozpolcený mezi sunnity a šíity. Spouštěčem velké války by mohlo být mnoho faktorů. Hlavním faktorem je však samozřejmě faktor Velkého Izraele. V roce 2025 se může stát, že pravicové sionistické síly v izraelské vládě, Bezalel Smotrich, Ben Gvir a další ministři z Natanjahuova okolí dosáhnou svého a vyhodí do povětří mešitu Al-Aksá, aby mohli začít stavět třetí chrám. Tím už Arabům vyhrožovali mnohokrát a ve skutečnosti byla teroristická operace Hamásu v říjnu 2023 z velké části vyprovokována právě tímto. A byla nazvána „Bouře Al-Aksá“.
V souladu s tím se na Blízkém východě vystupňují nejrůznější konflikty. Je třeba pečlivě studovat mapu Blízkého východu. S největší pravděpodobností se do velké války zapojí více než jedna země a více než jedno její území.

A Turecko, které nyní slaví údajný úspěch v Sýrii, myslím, že v jejím průběhu může také utrpět. Chci říct, že svržení Asada bylo pastí na Erdogana. Blízký východ je svět pastí.

Ale doufejme v Boha a jeho prozřetelnost.

[1] Hnutí LGBT je na území Ruské federace považováno za extremistické.

Alexandr Gelejevič DuginČesky (*1962) je ruský politik, publicista, politolog, sociolog, filosof, bývalý profesor Lomonosovy univerzity v Moskvě a ideolog tzv. eurasijského hnutí, jednen z nejznámějších myslitelů postsovětského Ruska, jehož díla vyvolala značný ohlas v jeho vlasti i v zahraničíČesky. V 80. letech byl antikomunistickým disidentem, dnes je na sankčních seznamech EU, Spojených států, Kanady a řady dalších zemí. Jeho ​​názory jsou často hodnoceny jako fašistické. Sám tato obvinění vždy popíral a počítal se ke své „čtvrté politické teorii“, která by podle něj měla být dalším krokem ve vývoji politiky po prvních třech: liberalismu, socialismu a fašismu. Duginovy ​​politické aktivity jsou zaměřeny na vytvoření euroasijské supervelmoci prostřednictvím integrace Ruska s bývalými sovětskými republikami do nové Euroasijské unie (EAU). Je autorem dlouhé řady publikací překládaných do řady světových jazyků, poslední český překlad Čtvrtá politická teorie (2020, poslední ruské vydání Четвертый путь. Введение в Четвертую Политическую ТеориюČesky, 2024).