1. Vojtěch Běhunčík: Dohoda o obraně a bezpečnosti: ČR – Ukrajina
2. Katehon: Dohoda o obraně a bezpečnosti: Ukrajina – Polsko

Dohoda o obraně a bezpečnosti: ČR – Ukrajina

Vojtěch Běhunčík

Premiér Petr Fiala (vlevo) na summitu Evropského politického společenství (EPC) v Británii podepsal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským (vpravo) dohodu obou zemí o bezpečnostní spolupráci a dlouhodobé podpoře, 18. července 2024, Oxfordshire, UK. ČTK / Úřad vlády ČR

Dne 18. 7. 2024 prezidenti Fiala a Zelenskyj podepsali bezpečnostní dohodu mezi ČR a Ukrajinou – viz článek v Českých novinách:

Fiala dnes ráno novinářům řekl, že dohoda není právně závaznou mezinárodní smlouvou, je ale důležitým symbolem. Rámuje podle něj dosavadní spolupráci a vytváří prostor pro budoucí kooperaci.
Zelenskyj po podpisu českému premiérovi poděkoval, dohoda je podle něj dalším krokem pro rozšíření spolupráce obou zemí v oblasti bezpečnosti.

 

Dokument má několik kapitol, například v části věnované bezpečnosti a obraně je podle Fialy specifikováno, jak ČR Ukrajině pomáhá, tedy nejen dodávkami vojenského materiálu, ale i výcvikem vojáků. Text se zabývá také hospodářskou spoluprací, české firmy mají podle premiéra na Ukrajině velký prostor pro zapojení při poválečné obnově země.

 

Dohoda, která by měla platit deset let, není právně závaznou mezinárodní smlouvou a nenahrazuje plnohodnotné členství Ukrajiny v NATO. Podle diplomatického zdroje ČTK by ji jakožto právně nezávaznou politickou deklaraci mohla nová vláda zrušit, dokument ale kopíruje celkové české závazky na mezinárodní scéně a takový krok by tak podle něj znamenal jejich zpochybnění.

 

V dokumentu jsou podle zdroje ČTK zahrnuty závazky ČR vůči Ukrajině, ale také ukrajinské závazky vůči Česku. Vyplývá z něj, že by se mezi oběma zeměmi měly každý rok uskutečnit bezpečnostně-obranné konzultace. Jeden u odstavců dokumentu pak obsahuje formulaci, že Ukrajina poskytne pomoc v případě vojenského napadení ČR. Text obsahuje také výši české podpory Ukrajiny. Ministerstvo obrany na začátku července odtajnilo, že Česko od předloňského začátku ruské invaze do konce letošního května poslalo napadené zemi vojenský materiál z armádních skladů ve výši 6,75 miliard korun. V částce zmíněné v dohodě jsou podle diplomatického zdroje započítány také příspěvky do Evropského mírového nástroje, v celku je tak částka o méně než polovinu vyšší než hodnota zveřejněná ministerstvem. O bezpečnostní dohodě mezi oběma zeměmi hovořil už prezident Petr Pavel v dubnu po summitu iniciativy Trojmoří ve Vilniusu. Řekl tehdy, že by mohla být uzavřena v květnu nebo červnu. Text dohody se finalizoval začátkem července, česká vláda ho schválila minulý týden.

Text dohody ČR-Ukrajina můžete nalézt na stránkách vlády ČR jako dokument PDF nebo se zvýrazněnými pasážemi na odkaze z webu soudce Vrchy. Dohoda ČR-Ukrajina je lokalizována ve Woodstocku [1].

Článek na „Českých novinách“ pokračuje:

Kyjev dosud uzavřel přes dvě desítky takových bilaterálních dohod a několik dalších plánuje podepsat v následujících měsících. Učinil tak například se Spojenými státy, s Británií, Německem, Francií, Itálií nebo s Polskem. Na konci minulého měsíce Ukrajina smlouvu podepsala i s celou EU.

 

Kromě ČR dnes dohodu s Ukrajinou uzavřelo také Slovinsko, uvedla agentura STA. Platit má rovněž deset let a jejím hlavním účelem je „systematizace“ dosavadní podpory, kterou Lublaň Ruskem napadené zemi poskytuje.

Jak podotýká web Aktuálně.cz „Ambicióznější smlouvu mají s Ukrajinou Poláci, kteří v ní dali najevo, že mají větší odhodlání, kdyby došlo při větší eskalaci na lámání chleba. Ale Poláci jsou v tomto výjimkou proti všem, ne jen proti České republice. Jsou zkrátka napřed,“ vysvětluje Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky.“

Dohodu mezi Polskem a Ukrajinou podrobně rozebírá v následujícím textu ruský institut Tsargrad na webu Katehon.

[1]

Zpět na obsah

Dohoda o obraně a bezpečnosti: Ukrajina – Polsko

Varšava hodlá pomalu pohltit Ukrajinu a posílit svůj regionální vliv

„Dohoda o bezpečnostní spolupráci mezi Ukrajinou a Polskou republikou“ byla podepsána v pondělí 8. července během Zelenského návštěvy Varšavy, kde se setkal s polským premiérem Donaldem Tuskem před odjezdem na summit NATO ve Washingtonu. Nazvat dohodu komplexní by bylo dokonce slabé slovo, neboť se jedná o nejpodrobnější soubor dvoustranných „bezpečnostních záruk“, které Ukrajina dosud uzavřela s jakoukoli zemí, včetně Spojeného království a USA, a představuje novou formu spojenectví.Stejně jako předchozí výše zmíněné dohody Ukrajiny s anglo-americkou osou klade i nejnovější dohoda s Polskem velký důraz na pokračující nákupy pro vojensko-průmyslové potřeby, ale také stanoví bezpečnostní spolupráci v široké škále oblastí, od kyberprostoru po informační a další. Odlišuje se hloubkou této spolupráce a také rolí Polska při usměrňování euroatlantické integrace Ukrajiny do EU a NATO jako jakéhosi „velkého bratra“.

Polsko bere Ukrajinu pod svá křídla a ukazuje jí, jak nejlépe provádět reformy nezbytné pro členství v těchto blocích. Pokud jde o plánovanou socioekonomickou, vojenskou a politickou spolupráci, nezůstává žádná oblast, kterou by bylo možné obejít a která po svém dokončení povede k co nejužšímu vytvoření společného národního prostoru mezi nimi, čímž se posílí role Polska jako brány kolektivního Západu na Ukrajinu. To Polsku umožní od tohoto okamžiku uplatňovat hegemonní vliv na tuto bývalou sovětskou republiku.

Preambule, rozsah a cíle

Po vysvětlení významu tohoto paktu nyní přistoupíme k analýze některých jeho podrobností v každé z jeho jedenácti částí (preambule, devět částí a závěrečná ustanovení), z nichž některé budou seskupeny jako v této podkapitole. Nebudeme zbytečně opakovat vše, co obsahuje, neboť čtenář si může pakt přečíst sám, pokud se chce seznámit s dalšími podrobnostmi, ale místo toho upozorníme na některé nejdůležitější aspekty pro pohodlí těch, kteří mají na studium dokumentu málo času.

Kromě obecných protiruských prohlášení v textu a souvisejících prohlášení o jejich údajném vítězství, která jsou roztroušena po celém textu, preambule připomíná, že Polsko bylo první zemí, která v roce 1991 uznala nezávislost Ukrajiny. Rovněž „potvrdili společné historické dědictví a uznali blízkost kultur, jazyků a politických tradic obou národů“, což vytváří emotivní společensko-politický a historický základ, na němž je jejich nový pakt postaven.

Ačkoli v centru pozornosti stojí bezpečnost a obrana, což je v souladu se společným prohlášením skupiny G20 o Ukrajině v roce 2023, obě strany se rovněž zavázaly dále posilovat své dlouhodobé vztahy ve všech ohledech. Budou probíhat pravidelné konzultace o strategických otázkách, zejména o politických, vojenských, bezpečnostních, obranných a hospodářských otázkách, které jsou v dokumentu uvedeny a kterých se dotkneme v celé této analýze. Cílem je dosáhnout toho, co Kyjev považuje za maximální vítězství nad Ruskem.

Spolupráce v případě dalšího konfliktu nebo výrazné eskalace toho současného.

Další část je sice krátká, ale přesto důležitá, neboť stanoví konzultace do 24 hodin po kterémkoli z výše uvedených scénářů. Polsko je rovněž povinno okamžitě uvalit na Rusko politické a hospodářské sankce, na nichž se mohou shodnout všichni signatáři loňského společného prohlášení G20. Ačkoli není přislíbeno žádné nasazení vojsk, mohou svůj pakt upravit tak, aby byl v souladu s ostatními dohodami Ukrajiny s dalšími partnery, což naznačuje, že mnohostranný zásah není vyloučen.

Obranná a vojenská spolupráce

Vojenské schopnosti Ukrajiny

Další část paktu se skládá ze čtyř oddílů, kterým se v této analýze budeme věnovat samostatně. Pokud jde o vojenské schopnosti Ukrajiny, obě strany si budou vzájemně předávat osvědčené postupy a příslušné zkušenosti s cílem „posílit vzájemnou bezpečnost“. To potvrzuje, že Polsko považuje Ukrajinu za nedílnou součást své národní bezpečnosti. V souladu s tím bude poskytovat svou vojenskou podporu „tak dlouho, jak to bude nezbytné“, aby maximalizovalo vítězství prostřednictvím vývozu zbraní, výcviku a dalších prostředků.

Podrobnosti jsou podrobně uvedeny v této části a zahrnují vše od tanků a letadel až po „strategické zásoby“, i když není jasné, zda některé z nich budou umístěny v Polsku. Vše bude rovněž koordinováno s NATO, EU a dalšími multilaterálními orgány v rámci pokračování iniciativy POLLOGHUB (polské logistické centrum) a obě strany se rovněž zavázaly podporovat projekt LITPOLUKRBRIG (litevsko-polsko-ukrajinská brigáda).

Kromě toho „Polsko bude na žádost Ukrajiny podporovat návrat ukrajinských občanů na Ukrajinu, aby sloužili v ukrajinských ozbrojených silách a dalších bezpečnostních a obranných složkách“, což naznačuje připravovanou kampaň nucené repatriace mužských uprchlíků. Rovněž se dohodli, že budou dále zkoumat možnost, aby Polsko zachycovalo ruské rakety nad ukrajinským vzdušným prostorem, ačkoli existuje výhrada, že to musí být dohodnuto se zainteresovanými organizacemi (např. NATO), které tento návrh zatím nepodpořily.

Výcvik a cvičení

V této části jsou pouze dva jedinečné aspekty ve srovnání s předchozími dohodami, které Ukrajina již uzavřela s jinými zeměmi. Za prvé, „Polsko bude i nadále organizovat kurzy angličtiny pro ukrajinské ozbrojené síly na polských vojenských univerzitách a školení specialistů“. To by mohlo urychlit proces výcviku Ukrajinců pro obsluhu moderních angloamerických zbraní, jako jsou stíhačky, což vyžaduje pokročilou výuku angličtiny, a otevřít více míst ve Velké Británii a USA pro další studenty.

Druhým unikátním aspektem je, že „ukrajinští občané dočasně pobývající v Polsku a dalších státech se budou moci účastnit vzdělávacího procesu“, což se týká veškerého nabízeného výcviku, nejen právě popsaných kurzů angličtiny, a vytváří se tak „ukrajinská legie“. Uprchlíci mužského pohlaví z jiných zemí EU tak mohou být posláni zpět do Polska s odůvodněním, že tam nepožádali o status uprchlíka, protože je to první bezpečná země, do které vstoupili, a tam pak budou nuceni vstoupit do legie.

Spolupráce v obranném průmyslu

Kromě toho, co se již dalo očekávat ohledně pokračující spolupráce v této oblasti, se to týká také integrace ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu (VPP) do NATO a EU s náznakem, že Polsko bude sloužit jako most/vstupní brána, a tím zvýší svůj vliv na Kyjev. Mezi další podrobnosti patří možnost, že Polsko umístí část své výroby MIC na Ukrajinu a začlení ukrajinské podniky do svých výrobních řetězců, čímž je časem v podstatě sloučí.

Tento předpokládaný výsledek je zřejmý, když se dočteme, že „Ukrajina se zaváže zapojit polské podniky“ do svého úsilí o maximální vítězství, obnovit své MIC poté, co probíhající konflikt konečně skončí, a poté udělat vše, co je nezbytné k „účinnému odstrašení“ a „zajištění míru“ v Evropě. Nejzajímavějšími částmi této podkapitoly jsou vágní sliby o spolupráci v kosmickém sektoru a závazek Polska pokračovat v servisu a opravách ukrajinské vojenské techniky.

Cesta do NATO

Tato podkapitola je samozřejmá, ale čtenáři by měli také vědět, že „budou spolupracovat na zajištění dalšího rozvoje Společného střediska Ukrajiny a NATO pro analýzu, výcvik a vzdělávání (JATEC) v polské Bydhošti“. Jedná se o vůbec první společné zařízení NATO a Ukrajiny, které posiluje roli Polska jako „velkého bratra“ Ukrajiny a brány Západu do této země. Polsko a Ukrajina rovněž uvedly, že neexistuje alternativa k plnému členství Kyjeva v NATO, jak je stanoveno v řadě dvoustranných dohod.

Nevojenská spolupráce

Kritická infrastruktura, civilní obrana a CBRN rizika

Existuje jedenáct kategorií nevojenské spolupráce, přičemž v prvních třech není nic neobvyklého. Polsko pomůže obnovit kritickou infrastrukturu Ukrajiny v koordinaci se svými společnými partnery, bude pokračovat v podpoře záchranných služeb atd. a rozšíří spolupráci s cílem posílit odolnost Ukrajiny vůči chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným rizikům. Tyto části mají zdůraznit hloubku jejich plné spolupráce v rámci tohoto paktu.

Kybernetická bezpečnost, digitální transformace a informační bezpečnost

Stejně jako v případě výše uvedených bodů i zde je zdůrazněna široká škála oblastí, v nichž spolupracují. V první části získá Polsko větší vliv na ukrajinské informační a komunikační systémy, ve druhé části se totéž bude týkat blockchainu, umělé inteligence a kvantových technologií, zatímco ve třetí části bude Polsko prosazovat zájmy Ukrajiny v EU i jinde a zároveň čelit „propagandě“. Kumulativním efektem je, že polský vliv se bude dále rozšiřovat v celém ukrajinském státě.

Zpravodajské služby, terorismus, organizovaný zločin a nelegální přistěhovalectví

Spolupráce v těchto oblastech výrazně sblíží jejich zpravodajské služby a očekává se, že Ukrajina postupně převezme iniciativu Polska ve všech těchto otázkách. V důsledku toho pronikne polský vliv ještě hlouběji do jádra ukrajinského státu, což by mohlo vést k vytvoření propolské frakce v podobném duchu, jakou již vytvořilo Rumunsko v Moldavsku. Časem může tato frakce také začít agitovat za sjednocení svých zemí, i když v případě Polska a Ukrajiny k tomu pravděpodobně brzy nedojde.

Námořní bezpečnost

V této stručné části je důležité pouze vědět, že „rozvoje ukrajinského námořního loďstva lze dosáhnout úsilím o budování kapacit, průmyslovou spoluprací a školením a dary“. Polský loďařský průmysl zůstal ve stínu svého dřívějšího stavu, ale je možné, že společné úsilí financované Západem by mohlo pomoci k jeho částečnému oživení. V každém případě, i kdyby se nic významného nestalo, je to stále další způsob, jak chce Polsko rozšířit svůj vliv na Ukrajinu.

Politická spolupráce

Dvoustranné vztahy

Politická spolupráce má osm kategorií, přičemž tato kategorie je nejpodrobnější a skládá se z dvanácti položek, které zahrnují vše od spolupráce mezi podniky a finanční spolupráce přes vědecko-technickou spolupráci, místní samosprávu až po spolupráci v oblasti učebnic a učebních osnov. Pokud jde o posledně jmenované, budou „čerpat zejména z polsko-ukrajinského bratrství ve zbrani během války s bolševickým Ruskem v roce 1920“, ačkoli budou také předvídatelně bagatelizovat, jak Polsko tehdy získalo zpět východní Halič a Volyň.

Koneckonců tento pododdíl předepisuje, že „účastníci budou rozvíjet úzké a přátelské vztahy ve všech oblastech na základě společných hodnot a solidarity“, takže kontroverzní události, jako bylo Chmelnického povstání, „Koljavščina“ a další temná období ve vzájemných vztazích, se pravděpodobně nebudou podrobně probírat. Polsko by také mohlo začít vybílit Volyňský masakr, který uznává jako genocidu a jehož oběti si připomíná vždy 11. července, ale tato událost je Polákům příliš dobře známá na to, aby ji popírali.

Při této příležitosti se Polsko a Ukrajina „rozhodly posílit spolupráci při provádění pátrání, exhumací a dalších aktivit pro důstojné pohřbení obětí konfliktů, represí a zločinů spáchaných na území Ukrajiny a Polska“. O masakru/genocidě na Volyni se nezmínili, ale to mají na mysli. To ukazuje, že Polsko nenechá tuto otázku bez povšimnutí, přestože posiluje vzájemné vazby, ale také nedopustí, aby se to stalo překážkou jejich zlepšení.

Čtenáři by také měli vědět, že „účastníci zváží možnost uzavření nové dvoustranné smlouvy, která bude komplexně upravovat všechny vztahy mezi účastníky“, což by mohla být buď komplexní obchodní dohoda, nebo snad konkrétní krok k harmonizaci. Je příliš brzy spekulovat o tom, jakou podobu by to mohlo mít, ale pozorovatelé by to přesto měli vzít na vědomí, protože jejich socioekonomické a politické vazby by se touto dohodou mohly výrazně posílit.

Sociální otázky

Velká část tohoto oddílu je věnována tomu, že se Polsko chlubí tím, co všechno udělalo pro pomoc ukrajinským uprchlíkům od začátku poslední fáze konfliktu v této zemi před téměř dvěma a půl lety, a Kyjev to souhlasem s textem nepřímo uznává. Polsko tak dává najevo, že se jako „velký bratr“ Ukrajiny chovalo již před sjednáním tohoto paktu, čímž je faktické zakotvení jeho vůdčí role v textu přirozenější, než kdyby tyto skutečnosti nebyly zmíněny vůbec.

Cesta k EU a spolupráce na dalších fórech

Pakt dále vysvětluje, jakým způsobem bude Polsko podporovat Ukrajinu v každé fázi její reformy pro vstup do EU. Důležité je, že se dohodly na úzkých konzultacích a mírovém řešení případných problémů na této cestě, například v zemědělsko-potravinářském sektoru. V další části se právě podíváme, jak se Polsko prezentuje jako „velký bratr“ Ukrajiny na řadě dalších fór, jako je NATO, G7, OSN, OBSE, Rada Evropy, OECD, Světová banka, MMF, evropské finanční instituce a dokonce i Evropská kosmická agentura.

Sankce, spravedlivý svět, ruské odškodnění a odpovědnost

Není nutné zacházet do podrobností, abychom pochopili, co tyto čtyři oddíly znamenají. Jsou to standardní protiruská hesla o uvalení sankcí, dosažení maximálního vítězství Ukrajiny, navrácení majetku zabaveného Ruskem a uspořádání tribunálu po skončení konfliktu. Ukrajina rovněž ratifikuje Římský statut pro účast v Mezinárodním trestním soudu. Tato část dohody je čistě politická a má ukázat, že Polsko plně podporuje vše, co Ukrajina říká a dělá proti Rusku.

Hospodářská stabilita, obnova a rekonstrukce

Hospodářské aspekty

Tato část je rozdělena do dvou kategorií a tato se skládá z osmnácti odstavců. Začíná potvrzením role Polska jako centra západní pomoci Ukrajině a poté se věnuje modernizaci pohraniční infrastruktury. Polsko přispěje k hospodářské obnově a rekonstrukci Ukrajiny prostřednictvím účasti státu, soukromého sektoru, nevládních organizací a místních orgánů, která bude podle jeho tvrzení transparentní, i když to vzhledem k existujícímu precedentu rozhodně nelze považovat za samozřejmost.

Polsko rovněž pomůže Ukrajině s příslušnými reformami, například v oblasti lidského kapitálu a institucionální kapacity, přičemž se obě země opět zavázaly najít způsoby, jak „omezit negativní dopady na zemědělské trhy a zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž na jednotném trhu“. Obě strany si budou rovněž vzájemně pomáhat s podnikateli, přičemž Ukrajina souhlasí se zjednodušením byrokratických postupů pro polské podnikatele, což nevyhnutelně povede k urychlenému rozšíření polského hospodářského vlivu na postkonfliktní Ukrajině.

Propojení

Bude rozšířeno silniční, železniční a letecké spojení, mimo jiné prostřednictvím nových dálnic a modernizace stávajících železnic, a Polsko bude rovněž dodávat Ukrajině elektřinu a zkapalněný zemní plyn. Rozšíří se rovněž digitální konektivita a telekomunikace. V případě úspěšné realizace těchto plánů se Ukrajina stane závislejší na Polsku než kdykoli předtím a dostane se na cestu k vytvoření konfederace, ale je předčasné předpovídat, že se tímto směrem definitivně vydá, i když to nelze vyloučit.

Mezilidské kontakty, spolupráce s místními orgány a humanitární pomoc

Stejně jako některé předchozí části jejich paktu je i tato část samozřejmá a nenechává nikoho na pochybách, jak hluboko polský vliv zasahuje do všech sfér ukrajinské společnosti a státu. Ačkoli je tento vztah prezentován jako rovnocenné partnerství, vše, co bylo v textu odhaleno, ukazuje, že Polsko je nepochybně starším partnerem/“velkým bratrem“, zatímco Ukrajina je mladším partnerem/“malým bratrem“, ale tento vztah byl dobrovolně odsouhlasen Kyjevem, jehož orgány uznávají jeho druhořadé postavení.

Reformy a závěrečná ustanovení

Ke konci předposlední část upřesňuje, co již bylo známo o tom, jak bude Polsko řídit všechny reformy euroatlantické integrace Ukrajiny pro členství v EU a NATO, zatímco poslední část zmiňuje, že pakt zůstane v platnosti po dobu deseti let. Nejdůležitější je však to, že „Polsko je připraveno vyslat technické experty nasazené v ukrajinské administrativě“, což posílí jeho rychle rostoucí vliv a pravděpodobně povede k tomu, že se Ukrajina stane polským klientským státem.

Podtrženo a sečteno

Polský vliv se brzy zvýší ve všech oblastech ukrajinské společnosti a státu v důsledku jejich nejnovějšího komplexního bezpečnostního paktu, který podrobně popisuje sociálně-ekonomickou a politickou spolupráci s cílem vytvořit novou formu spojenectví mezi oběma zeměmi. Polsko je starším partnerem/“velkým bratrem“, zatímco Ukrajina je mladším partnerem/“malým bratrem“, což je patrné ze zcela jednostranné strategické závislosti Ukrajiny na Polsku ve všech ohledech, jak dokládá jejich nová dohoda.

Nejnebezpečnější na tomto vývoji je, že Polsko může vážně uvažovat o konvenčním vojenském zásahu na podporu Ukrajiny, a to i mimo NATO, prostřednictvím „koalice ochotných“ mezi členy bloku, pokud Rusko dosáhne vojenského průlomu přes frontovou linii. Polsko má příliš mnoho co ztratit, pokud Ukrajina utrpí totální strategickou porážku, protože budoucí obchodní a investiční příležitosti by v takovém případě mohly přijít o desítky miliard dolarů.

Odkaz paktu na litevsko-polsko-ukrajinskou brigádu a plánované vytvoření „ukrajinské legie“ by mohly být špičkou oštěpu, pokud se Polsko rozhodne tradičně zasáhnout na podporu Kyjeva tím, že zatlačí Rusko k Dněpru a nepřímo tak dostane části západní Ukrajiny pod jaderný deštník NATO. Nemůže se stát, že by tento pakt neschválila Amerika, jíž se Polsko i Ukrajina podřizují, a je nemyslitelné, že by USA ponechaly Polsko svému osudu a umožnily Rusku, aby je v případě intervence zlikvidovalo.

To neznamená, že USA vyhrají jakoukoli horkou válku s Ruskem, ale pouze to, že riziko jejího rozpoutání se dramaticky zvýší, pokud Polsko tradičně zasáhne na Ukrajině, aby ochránilo své mimořádně výhodné obchodní a investiční příležitosti v případě ruského vojenského průlomu. Bod paktu o možných změnách v případě vážného scénáře eskalace a další bod o tom, že Polsko zachytí ruské rakety nad Ukrajinou, naznačují, že se o tom již uvažuje.

Pokud nedojde k průlomu a vojensko-strategická dynamika konfliktu zůstane nezměněna (tj. bude se nadále vyvíjet ve prospěch Ruska, ale nebude moci ovlivnit jeho podporu), budoucnost Ukrajiny bude téměř jistě klientským státem Polska. Její podřízené postavení se bude podobat tomu, které měla v době někdejší Rzeczpospolité a druhé Polské republiky, i když veřejnost může nakonec tuto hierarchii na rozdíl od té dřívější akceptovat, pokud bude dostatečně zoufalá z rekonstrukce a vojenské pomoci.

Navíc vzhledem k tomu, že Kyjev usiluje o „úzké a přátelské vztahy ve všech oblastech“, zejména v oblasti spolupráce v oblasti učebnic a učebních osnov, které bagatelizují význam temných období jejich dějin, může dojít k „polonizaci“ příští generace, i když zůstane pravoslavná. Pokud Polsko plně využije své nové hegemonie nad Ukrajinou, zejména svého privilegovaného přístupu k jejím zdrojům (přírodním a pracovním) a tržním příležitostem (zbraně a rekonstrukce), mohlo by se do roku 2030 stát významným geopolitickým hráčem.

Zpět na obsah