Článek představuje krátkou reakci na neočekávané množství dotazů čtenářů na aktuální zadržení zakladatele platformy Telegram, 39letého Pavla Durova, občana Francie, Ruské federace a možná i dalšího státu. Francouzské občanství získal za svůj přínos k rozvoji Francie, včetně jejích mezinárodních ekonomických vztahů.

Bez ohledu na přínos k rozvoji Francie výslechy a vazba  Durova poznamenají na dlouhou dobu. Francouzi totiž uvedli, že budou s ním jednat na nejvyšší úrovni. Proč? Protože má místní pas, Rusko mu nemůže pomoci, nehledě na různá prohlášení z Moskvy, podobně, jako žádné protesty a výzvy uživatelů platformy. Ale to není vše, co by čtenář měl vědět. Co mám na mysli?

Hlavní věcí pro Francouze (a nejenom pro ně) není pas a (francouzské) občanství, ale regulace médií a mediálních platforem. Regulace je pro každý stát mnohem důležitější než abstraktní demokracie a svoboda slova. A to se nezmiňuji o antropologické válce. Existenci války potvrzují premiér Fiala a strategická komunikace hromosvodu značky Foltýn. Telegram není první ani poslední obětí. TikTok byl první, pak přijde na řadu X a poté malé rybičky i v české kotlině. Proč?

Protože tendence získat plnou kontrolu nad mediálními platformami je pochopitelná, a jakkoli je těžké si to přiznat, je oprávněná a nezvratná. Proč? Protože jinak nastane chaos. Lidé jsou nepoučitelní. Proto Musk padne po dohodě, podobně jako padl Zuckerberg pod tlakem CIA. Číňané mají jiný žaludek, a s Rusy se nebude dlouhou dobu nikdo bavit a vice versa.

Co zbývá občanovi a čtenáři bez času a rozumu? Odpověď je krátká: Návrat k selskému rozumu, k četbě knih, reflexi dění doma i ve světě a znovu objevení klidu a míru v sobě samém. Jinými slovy: nelenit a nestěžovat si, neobviňovat druhé a hledat chyby prvně u sebe.

V kontextu Durova občanství připomínám skutečnost, že francouzský pas za přínos k rozvoji Francie je vydáván velmi zřídka. Z podobného důvodu získal v roce 2018 občanství zakladatel Messengeru Snapchat Evan Spiegel a celá plejáda ruské páté kolony. Ta by si měla uvědomit, že dvojí, trojí a mnoho občanství mají v sobě vrozenou chybu, zklamání a zradu.

Podle veřejně dostupných informací Durov byl zatčen na letišti Le Burge ihned po přistání svého jetu Embraer Legacy 600 s 24letou přítelkyní, streamerkou Julií Vavilovou, a jedním členem osobní ochrany. Do Francie přiletěl z Ázerbájdžánu. Proč se zmiňuji o Ázerbájdžánu?

Protože v politicky korektních médiích nevidím titulky článků týkající se skutečnosti, že Durov včas požádal administraci ruského prezidenta o setkání s prezidentem Putinem během jeho státní návštěvy v Ázerbájdžánu. Mnoho vědoucí prezident Putin žádost odmítl. Věděl proč.

Žádost o setkání indikuje, že Durov má stále ruský pas, nehledě, že byl dlouhá léta cizincem ve své domovině a od 24. února 2022 je cizincem v cizině. Věřil ve svůj business model, neměl globální ideologii a nadčasové hodnoty. Naivně věřil, že by skutečně mohl být občanem světa.

Dnes Durov sedí ve vězení a podle slov pařížské prokurátorky Laure Beccuauová a agentury AFP je vyšetřován pro podezření z 12 trestných činů. Obecně všechna obvinění lze shrnout následovně: Když jste vlastníkem platformy a nespolupracujete s bezpečnostními složkami spřátelených a nepřátelských států, musíte si uvědomit, že v demokratickém západním světě jste odpovědni za každého uživatele platformy. Podle Reuters a FT, za asi miliardu lidí. Kromě uvedeného některá z obvinění jsou tak vážná, že lze očekávat jednání v nepřítomnosti veřejnosti a novinářů. Již tato možnost nutí zamyslet se nad politickou komponentou zatčení a obvinění.

Je totiž dokumentárně prokazatelné, že Durov odmítl součinnost s bezpečnostními orgány Ruské federace, Spojených států amerických a možná i dalších států. Proto tam nezaložil společnost a platformu Telegram a rozhodl se pro horké místo, Dubai. Jeho hlavním argumentem bylo ještě v době interview s Carlsonem v Dubaji 17.dubna t.r.:

Pro mě to nikdy nebylo o zbohatnutí. Pro mě bylo všechno v mém životě o svobodě. A do té míry, do jaké to bylo možné, bylo mým životním posláním umožnit ostatním, aby byli také svobodní. A pomocí platforem, které jsme vytvořili, jsem doufal, že budou moci vyjádřit svou svobodu.

Durov si neuvědomil osud Asange a WikiLeaks a význam díla Samuel Huntingtona (1927-2008) Střet civilizací (1996), ani Francise Fukuyami (1952) Konec dějin a poslední člověk (1992):… Liberální demokracie tvoří konečný bod ideologické evoluce lidstva a konečnou formu vlády. Mnohdy vysmívané a zatracované dílo nepozbylo ani špetku ze své aktuálnosti: žádná alternativa stále neexistuje a veškeré společenské změny, kterých jsme svědky v různých koutech světa, mají pořád podobu regresu do horších a dysfunkčnějších scénářů.

Durov nerozuměl jak fungují bezpečnostní složky, a proto jednal tak, jak jednal: v Rusku, Francii a jinde. Teď ve vazbě má čas si uvědomit, že není žádným tajemstvím, že bezpečnostní služby dříve či později přijdou ke každému, kdo může tak či onak ovlivnit mysl člověka. Je jasné, že všechny bezpečnostní a jiné služby na světě dělají v té či oné formě totéž.

Jediný rozdíl je v tom, že ruská FSB spolkla nepříliš vtipný vtip beze msty. Jaký? Když v reakci na žádost o šifrovací klíče Telegramu obdržela svazek železných klíčů. Jedinou reakcí státu byl pokus o blokování. Ten byl zastaven, protože se vyskytly technické problémy, Telegram se navenek zavázal potírat terorismus a extremismus a stát jako celek si uvědomil, že nadměrný tlak na globální objekt-subjekt je nemožný. No, prostě: prakticky nemožný, a že je to tabu.

Jak ale víme, tabu lze narušit v klidu a tajně: existuje totiž řada příkladů úspěšného regionálního blokování platforem. Stačí si vzpomenout na Dagestán, Baškirii a další v demokratické Evropě.

Západní zpravodajské služby ruské úvahy nezastavily. Proč? Protože kontrola je potřebná a vše, co souvisí s Rusy, je apriori nepřátelské. Proto neexistují žádná tabu s Rusy. Proto zatčení, zmražení účtů, zmizení přítelkyně bez oficiálního vysvětlení francouzských úřadů jsou pro mne věci osobně očekávané, a bylo jen otázkou času, kdy se tak stane. Určitý druh kontroly nad sociálními sítěmi je totiž důležitou součástí přežití každé státní moci a státu. O to víc, když je stát v rozpadu. Kontrola má smysl a je účelná, protože přispívá k přežití občanů schopných a ochotných myslet a používat selský rozum a mozek. Takoví občané budou později potřební.

Jaký bude osud platformy, která stojí na zasílání šifrovaných zpráv?

Ubi bene ibi patria! (Vlast je tam, kde je (život) dobrý; doslova, kde je dobro, tam je vlast). Výraz připomíná verš římského tragického básníka Marca Pacuvia (asi 220–130 př. n. l.), který cituje Cicero (106–43 př. n. l.): Patria est ubicumque est bene a také Jean-Jacques Rousseau ve svých Úvahách o polské vládě z roku 1772. Proč se zmiňuji o vlasti?

Durov zradil sám sebe, svoji domovinu, Rusko, které mu umožnilo vše, čeho dosáhl. Zradil spřízněné duše ve světě s rozumem a všechny uživatele platformy Telegram. Durov se obával pronásledování ze strany Spojených států, s nimiž měl konflikt několik let. Rozhodl přijet do Francie, protože si nemohl představit, že prezident Putin se nikdy nebude setkávat se zrádcem. A možná i ještě dnes Durov věří, že francouzské občanství ho zachrání před vydáním do Spojených států, které nelze vyloučit, a které si proto mohu představit. Nevylučuji také, že Durov si myslí, že se vykoupí penězi, předáním klíčů k Telegramu a krátkodobým trestem, a bude moci pokračovat ve svém životě jako dárce sperma, fotografií s obnaženou vrchní částí svého těla a létat na večeři ve svém jetu s mladou krasavicí. Přeji Durovovi, abych se mýlil.

Osobně totiž předpokládám, že Telegram, který funguje už od roku 2013 a stal díky své velmi omezené kontrole obsahu jedním z největších online komunikačních nástrojů na světě, skončil své poslání pro uživatele s rozumem. Skončil podobně, jako liberální demokracie tvoří konečný bod ideologické evoluce lidstva a konečnou formu vlády. Zjednodušeně formulováno: liberální demokracie funguje, a pokud ne, není dostatečně liberální; tržní ekonomika funguje, a pokud ne, není dostatečně tržní. Proč ale Fukuyamu vůbec řešit?

Protože – řečeno slovy Slavoje Žižeka – v poslední instanci jsme dnes všichni fukuyamaisté. Nikdo netuší, co by se mělo nebo mohlo dít dál. A o české společnosti, která zpívá ve své listopadové hymně – Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod, liberalismus je zítřka lidský rod, a klame sama sebe a tím i své děti, to platí dvojnásob.

Durovovi se přivlastňuje tvrzení, že má již sto dětí. Rozhodl se sám darovat sperma, nevychovává ale ani jedno dítě sám nebo se ženou. Úspěšně manévroval díky obrovskému kapitálu, jehož prameny nebyly identifikovány, a úspěšnému mediálnímu projektu, který ztělesňoval svobodu slova. Proto se ho nikdo v Rusku vážně nepokusil dotknout a nechal odejít.

Ruský stát projevil svědomitost v metodách získání kontroly a dokázal být loajální a tolerantní k těm, kteří se ve skutečnosti vymkli kontrole. Ruští zrádci, korupčníci a všichni idealizující západní demokracii by si měli uvědomit, že při současné protiruské hysterii, která hrozí, že bude trvat dlouho, se dříve nebo později každý Rus a Ruska setká s diskriminací. V tomto kontextu se nachází politická komponenta příběhu Durov, jeho zatčení a budoucího trestu, který nevylučuje praktický konec platformy Telegram, jak ji známe dnes. Protože ale každý konec představuje začátek něčeho nového, těšme se!

Dárek Putinovi

Ve výsledku příběh Durov představuje dárek pro prezidenta Putina. Ruští držitelé povolení k pobytu v EU se doposud cítí dobře a ignorují všechny výzvy prezidenta vrátit se domů a realizovat své plány a investice doma. Váhající by neměli zapomenout, že již v představitelné budoucnosti budou použity všechny dostupné metody, od uzavření bankovního účtu, odmítnutí poskytování právních služeb a zmrazení majetku pouze na základě toho, že zaplatíte rubl daní do ruské státní pokladny, tedy, že podpoříte agresi proti Ukrajině v západním slova smyslu. To, co se včera zdálo nemožné, je dnes již v plné síle, včetně omezení nakládání s vlastním kapitálem na základě pasu, a ne na základě prokázané viny. A co bude zítra? Kdo ví, ať napoví.

Závěr

Pokud společnost nezažije na vlastní kůži, co je a co může udělat druhý termodynamický zákon, poslední burzovní spekulace a poslední hlas vhozený do volební urny nebo odeslán elektronicky, politika bude jenom volnou soutěží politických stran bez vize, morálky a etiky, a ekonomika bude jen volnou soutěží soukromých a nadnárodních firem bez duše, lidskosti a důstojnosti. Fukuyama a Durov se mi jeví jako kryptokomunisté. Uvažují o demokratickém kapitalismu jako beztřídní svobodné společnosti, v níž rozdělení na vládnoucí a ovládané mizí.

Zapomínají však na skutečnost, že společnost navzájem si rovných a svobodných jednotlivců neexistuje, podobně jako neexistuje svoboda, skutečná demokracie a komunismus.

Pro mě, autora článku, bytí a žití nebyly nikdy o zbohatnutí, ale o svobodě, podobně jako u Durova. Do té míry, do jaké to bylo možné bylo mým životním posláním umožnit ostatním, aby byli také svobodní. Ne však pomocí platforem, jako u Durova (VK a poté Telegram), ale pomocí příkladů cest k poznání dobra, krásy života a lásky bez podmínek. Doufat, že pomocí platforem, kterou vytvořil Durov, lidé budou moci vyjádřit svou svobodu, je neomluvitelná hloupost ješitných a ambiciózních talentů, kterým bezesporu Durov je.

Souhlasu netřeba.
26/27.8.2024

Jan Campbell (*1946) je německý občan české národnosti, analytik. Vystudoval stavební inženýrství, architekturu a filozofii; postgraduálně také biokybernetika, islámské bankovnictví a pojišťovnictví. Je zahraničním členem Ruské akademie přírodních věd. Získal čestný profesorský titul na Uralské státní agrární univerzitě. Do listopadu 2014 řídil poradenskou firmu Campbell Concept UG Bonn a působil jako odborný asistent na podnikohospodářské fakultě VŠE. Profesně působil středně i dlouhodobě v několika zemích včetně Velké Británie, Itálie, Švýcarska, Malajsie, bývalého SSSR, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Ruské federace, České republiky a Německa. Profesní aktivity a zkušenosti umožnily přijmout pozice jako vedoucí EK koordinující pro program TACIS, osobní poradce premiéra a analytik politicko-ekonomických rizik včetně problematiky vědecké diplomacie a práce určené pro úzkou odbornou i veřejnost, včetně vysokoškolských studentů.