Čínská éra premiéra Si Ťin-pchinga

Foto v titulku: Sochy Terakotové armády v Xianu, Čína (Shutterstock)

Je čínská éra Si Ťin-pchinga ve znamení nadvlády, nebo něčeho jiného?

Podívejme se na to historickou, realistickou optikou.

V posledních letech dominují diskuse o čínské velké strategii v mezinárodních bezpečnostních časopisech, think tancích a politických diskusích po celém světě. V souvislosti s prudkým vzestupem Číny si vědci a politici kladou otázku: Sleduje Čína strategii globálního prvenství, nebo se spíše zaměřuje na vyvažování mezinárodního systému?

Tyto otázky odrážejí nejen obavy z rostoucí moci Číny, ale také z její budoucí trajektorie. Zůstane Čína ambiciózním, ale opatrným hráčem ve světových záležitostech, nebo bude usilovat o naprostou dominanci a zásadně změní globální správu?

Velká strategie Číny je nepochybně utvářena historií, geografií, systémovými tlaky a její relativní silou, často kvantifikovanou jako „komplexní národní síla“ neboli CNP. Abychom pochopili, zda Čína směřuje ke strategii nadvlády, nebo vyvažování, musíme tyto faktory zkoumat klasickou realistickou optikou, která zohledňuje jak systémová omezení, tak domácí aspekty.

Vývojovou povahu čínské strategie lze zarámovat do několika klíčových fází: přežití (Mao a Deng), omlazení (Deng a Ťiang), maximalizace (Chu a Si) a rovnováha (potenciálně v budoucnu).

Historické základy čínské strategie

Velká čínská strategie byla vždy úzce spjata s historickými okolnostmi a strategickou kulturou.

Za vlády Mao Ce-tunga byla čínská strategie strategií přežití. Mao se soustředil na upevnění vnitřní moci, odražení vnějších hrozeb a vytvoření Číny jako suverénního státu neovlivňovaného vnějšími silami. Deng Siao-pching, který vedl Čínu po Maovi, se přiklonil ke strategii omlazení, která upřednostňovala hospodářskou modernizaci a zároveň si udržovala nízký vliv na světové dění. Tento přístup vystihoval Dengův slavný výrok „skrývej svou sílu, vyčkávej“.

Strategické prostředí studené války a relativně slabé mezinárodní postavení Číny vyžadovaly opatrnost.

Konec studené války a čínský hospodářský rozmach však situaci změnily. Za vlády Ťiang Ce-mina a později Chu Ťin-tchaa se čínská strategie stala asertivnější a přešla od omlazování k maximalizaci. Tento posun signalizoval vstup Číny do Světové obchodní organizace (WTO), modernizace armády a stále aktivnější diplomacie. Chuovo pojetí „mírového vzestupu“ se snažilo vyvážit rostoucí moc Číny uklidněním mezinárodního společenství.

Nicméně materiální možnosti Číny výrazně vzrostly a její zahraniční politika se stala sebevědomější a rozsáhlejší.

Si Ťin-pching a čínský sen: Strategie maximalizace?

Éra Si Ťin-pchinga zahájila ještě ambicióznější fázi velké čínské strategie. Siova formulace „čínského snu“ ztělesňuje vizi národního omlazení, která zahrnuje nejen ekonomickou sílu, ale také globální vůdčí postavení. Siova iniciativa Pásmo a cesta (BRI), rostoucí vojenská asertivita v Jihočínském moři a jeho snaha reformovat globální instituce tak, aby lépe odrážely zájmy Číny, signalizují strategii maximalizace.

Tato strategie nenaznačuje přímou globální hegemonii, ale ukazuje na snahu maximalizovat vliv Číny v rámci multipolárního mezinárodního systému. Siova Čína se již nespokojuje s pouhým mírovým vzestupem; snaží se aktivně utvářet globální uspořádání ve svůj prospěch.

Avery Goldstein ve své analýze z roku 2020 „Velká strategie Číny pod vedením Si Ťin-pchinga: a odporu“ zdůrazňuje tři základní prvky Siovy strategie. Čína ujišťuje své sousedy o svých mírových záměrech, snaží se reformovat struktury globálního řízení (např. OSN, MMF a Světovou banku) a odolává snahám ostatních mocností – zejména Spojených států – svůj vzestup omezit. Tento mnohostranný přístup odráží křehké vyvažování mezi maximalizací čínské moci a vyhýbáním se přímé konfrontaci se zavedenými mocnostmi, zejména s USA.

Vyvažování: Nová strategie?

Ačkoli se zdá, že Siova strategie je zaměřena na maximalizaci, stále častěji se spekuluje o tom, že Čína může nakonec přejít k explicitnější strategii vyvažování. V teorii mezinárodních vztahů se vyvažováním rozumí snaha státu zabránit tomu, aby se některá z mocností stala dominantní, a to buď budováním vlastní moci (vnitřní vyvažování), nebo spojením s jinými státy (vnější vyvažování).

Současná čínská strategie, ačkoli je ambiciózní, zřejmě neusiluje o globální hegemonii tak, jak to činily Spojené státy po druhé světové válce. Místo toho mohou čínské kroky naznačovat určitou formu vyvažování. Čína například pečlivě navazuje užší vztahy s Ruskem, zakládá regionální hospodářské instituce, jako je Asijská banka pro investice do infrastruktury (AIIB), a vytváří rozsáhlou síť partnerství prostřednictvím iniciativy BRI.

Tyto kroky lze považovat za formu vyvažování v zahraničí, kdy Čína posiluje svůj regionální vliv a zároveň brání tomu, aby se USA staly v asijsko-pacifickém regionu příliš dominantními.

Vzhledem k tomu, že Čína čelí protivenstvím – stárnoucí populaci, zpomalujícímu se hospodářskému růstu, environmentálním problémům a potenciálním vnitropolitickým nepokojům – může zjistit, že strategie vyvažování je udržitelnější než strategie naprosté maximalizace. Existují totiž důkazy o tom, že Čína svou velkou strategii vždy přizpůsobovala stavu své ekonomiky a vnějšího prostředí.

S tím, jak bude čínský vzestup vrcholit a jak se budou jasněji projevovat omezení jejího modelu domácího růstu, se její strategie pravděpodobně opět změní, tentokrát směrem k vyvažování konkurenčních tlaků na udržení hospodářského růstu, zachování politické stability a zvládnutí stále nepřátelštějšího mezinárodního prostředí.

Je čínská velká strategie v pohybu?

V současné době se zdá, že se čínská velká strategie nachází v období strategických změn. Na jedné straně se Siova Čína stala asertivnější a snaží se maximalizovat svůj vliv v různých sférách. Na druhé straně si Čína velmi dobře uvědomuje systémové tlaky, kterým čelí, zejména strategické soutěži se Spojenými státy. Tato konkurence by mohla Čínu v budoucnu tlačit k defenzivnější nebo vyvažující strategii.

Pojetí „nejlepší strategie“ Elbridge Colbyho může nabídnout náhled na další kroky Číny. Colby, významný zastánce realistického vyvažování v amerických strategických kruzích, tvrdíČesky, že státy musí často volit strategie, které nejlépe odpovídají jejich materiálním možnostem a geopolitickému prostředí. Pokud bychom tento rámec aplikovali na Čínu, mohli bychom tvrdit, že nejlepší strategií Pekingu v nadcházejících desetiletích by mohlo být vyvažování v zámoří s čínskými charakteristikami – strategie, která se snaží udržet stabilní regionální prostředí a zároveň se vyhnout přílišnému rozšíření a přímé konfrontaci s USA.

Vzhledem k tomu, že Čína čelí vnitřním i vnějším výzvám, může skutečně přejít ke strategii vyvažování, protože si uvědomuje, že dosáhla svého vrcholu a nyní musí svou moc řídit opatrně. Někteří vědci, jako například Joshua Shifrinson, naznačují, že čínská velká strategie byla vždy spíše o vyvažování než o dosažení přímého prvenství, zejména vzhledem k omezením, která představuje dominance USA a ekonomická zranitelnost Číny.

Budoucnost rovnováhy

Debata o čínské velké strategii zůstává otevřená a její budoucí směřování si vzájemně oponují. Zatímco Siova strategie se zdá být zaměřena na maximalizaci, systémové tlaky, ekonomická realita a domácí výzvy si mohou v blízké budoucnosti vynutit posun směrem k vyvažování. Zda se bude jednat o faktickou strategii, nebo o záměrný posun, bude záviset na tom, jak Čína zvládne svůj pokračující vzestup a jak na něj bude reagovat mezinárodní společenství.

S pokračujícím vzestupem Číny se mohou v čínských strategických kruzích objevit debaty podobné těm, které se odehrávaly ve Spojených státech ve 40. letech 20. století. Stejně jako se USA po druhé světové válce potýkaly s otázkou, zda usilovat o prvenství, nebo o rovnováhu, mohou čínští představitelé brzy čelit podobnému dilematu. Zatím vše nasvědčuje tomu, že se vyvíjí velká strategie, která může přejít do nové fáze vyvažování, jakmile Čína dosáhne hranic svého vzestupu.

Andrew Latham je profesorem mezinárodních vztahů a politické teorie na Macalester College, St. Paul, MN, a výzkumným pracovníkem Centra pro obranné a bezpečnostní studie, Kanada. Kromě publikování v řadě akademických časopisů vycházely jeho články v časopisech jako Hill, National Interest, Diplomat, RealClearDefense, DefenseOne, Wavell Room a The Conversation.