Komentář Chris Hedges: The Western Way of Genocide vyšel na serveru Scheer Post dne 2. února 2025

Explore Gaza – by Mr. Fish

Gaza je pustinou s 50 miliony tunČesky trosek a sutin. Mezi troskami a páchnoucími kalužemi nečištěných odpadních vod se proháněj krysy a psi. Zpod hor rozbitého betonu stoupá hnilobný zápach a nákaza z rozkládajících se mrtvol. Není tu žádná čistá voda. Málo jídla. Vážný nedostatek lékařských služeb a téměř žádné obyvatelné přístřešky. Palestincům hrozí smrt z nevybuchlé munice, která tu zůstala po více než 15 měsících náletů, dělostřeleckých přepadů, raketových úderů a výbuchů tankových granátů, a z nejrůznějších toxických látek, včetně bazénů se znečištěnou odpadní vodou a azbestuČesky.

RozšířenáČesky je žloutenka typu A způsobená pitím kontaminované vody, respirační onemocnění, svrabČesky, podvýživa, hlad a rozšířená nevolnost a zvracení způsobené konzumací žluklých potravin. Zranitelným osobám, včetně kojenců a starších lidí, a nemocným hrozí smrt. Přibližně 1,9 milionu lidí bylo vysídlenoČesky, což představuje 90 % populace. Žijí v provizorních stanech, utábořeni uprostřed betonových panelů nebo pod širým nebem. Mnozí z nich byli nuceni se stěhovat více než desetkrát. Devět z deseti domů bylo zničeno nebo poškozeno. Byty, školy, nemocnice, pekárny, mešity, univerzity – Izrael vyhodil do povětří Izraelskou univerzitu ve městě Gaza při řízené demolici -, hřbitovy, obchody a kanceláře byly zničenyČesky. Míra nezaměstnanosti činí 80 % a hrubý domácí produkt se snížil téměř o 85 %, uvádí zpráva Mezinárodní organizace práce z října 2024.

Izraelský zákazČesky činnosti Agentury OSN pro pomoc a práci s palestinskými uprchlíky na Blízkém východě – která odhadujeČesky, že vyčištění Gazy od trosek, které po ní zůstaly, bude trvat 15 let – zajišťuje, že Palestinci v Gaze nikdy nebudou mít přístup k základním humanitárním dodávkám, odpovídajícím potravinám a službám.

Rozvojový program OSN odhadujeČesky, že obnova Gazy bude stát 40 až 50 miliard dolarů a potrvá, pokud budou finanční prostředky k dispozici, až do roku 2040. Jednalo by se o největší poválečnou rekonstrukci od konce druhé světové války.

Toto peklo vytvořil Izrael, kterému USA, Německo, Itálie a Velká Británie dodaly zbraně za miliardy dolarů. Hodlá ho udržovat. Gaza má zůstat v obležení. Po počátečním nárůstu dodávek pomoci na začátku příměří Izrael opět výrazně omezil přísun pomoci nákladními auty. Infrastruktura Gazy nebude obnovena. Její základní služby, včetně čističek vody, elektřiny a kanalizace, nebudou opraveny. Zničené silnice, mosty a farmy nebudou obnoveny. Zoufalí Palestinci si budou muset vybrat, zda budou žít jako jeskynní obyvatelé, tábořit uprostřed rozeklaných kusů betonu, umírat na nemoci, hlad, bomby a kulky, nebo budou trvale vyhnáni. To jsou jediné možnosti, které Izrael nabízí.

Izrael je přesvědčen, pravděpodobně správně, že nakonec bude život v pobřežním pásmu natolik obtížný a složitý, zejména když Izrael najde záminky k porušování příměří a obnoví ozbrojené útoky na palestinské obyvatelstvo, že masový exodus bude nevyhnutelný. Izrael i po uzavření příměří odmítl vpustit do Gazy zahraniční tisk, což je zákaz, jehož cílem je potlačit informovanost o strašlivém utrpení a smrti.

Druhá etapa izraelské genocidy a rozšiřování „Velkého Izraele“, která zahrnujeČesky zábor dalšího syrského území na Golanských výšinách (a také výzvy k rozšíření do Damašku), v jižním Libanonu, Gaze a na okupovaném Západním břehu Jordánu, se upevňuje. Izraelské organizace, včetně krajně pravicové organizace Nachala, pořádajíČesky konference, na nichž se připravují na židovskou kolonizaci Gazy po etnickém vyčištění Palestinců. V Gaze existovaly 38 let pouze židovské kolonie, dokud nebyly v roce 2005 zrušeny.

Washington a jeho spojenci v Evropě nedělají pro zastavení masového vraždění vysílaného v přímém přenosu nic. Neudělají nic, aby zastavili chřadnutí Palestinců v Gaze hladem a nemocemi a jejich konečné vylidňování. Jsou partnery této genocidy. Budou jimi tak dlouho, dokud genocida nedojde svého chmurného konce.

Genocida v Gaze je však pouze začátek. Svět se hroutí pod náporem klimatické krize, která vyvolává masovou migraci, rozpad států a katastrofální požáry, hurikány, bouře, záplavy a sucha. S rozpadem globální stability se všudypřítomnou stane děsivá mašinérie průmyslového násilí, která decimuje Palestince. Tyto útoky budou stejně jako v Gaze páchány ve jménu pokroku, západní civilizace a našich údajných „ctností“, aby rozdrtily aspirace těch, většinou chudých barevných lidí, kteří byli dehumanizováni a zavrženi jako lidská zvířata.

Vyhlazení Gazy Izraelem znamená zánik globálního řádu, který se řídil mezinárodně dohodnutými zákony a pravidly, který USA ve svých imperiálních válkách ve Vietnamu, Iráku a Afghánistánu často porušovaly, ale který byl alespoň uznáván jako utopická vize. USA a jejich západní spojenci nejenže dodávají zbraně k udržení genocidy, ale brání požadavku většiny národů na dodržování humanitárního práva.

Vzkaz, který tím vysílají, je jasný: na vás a na pravidlech, o nichž jste si mysleli, že by vás mohla chránit, nezáleží. My máme všechno. Pokud se nám to pokusíte vzít, zabijeme vás.

Militarizované drony, vrtulníky, zdi a bariéry, kontrolní stanoviště, svitky žiletkového drátu, strážní věže, detenční centra, deportace, brutalita a mučení, odepření vstupních víz, apartheidní existence, která je spojena s pobytem bez dokladů, ztráta individuálních práv a elektronický dohled jsou zoufalým migrantům na mexické hranici nebo při pokusu o vstup do Evropy stejně známé jako Palestincům.

Izrael, který, jak poznamenává Ronen Bergman v knize „Rise and Kill FirstČesky / Vstaň a zabij první“, „zavraždil více lidí než kterákoli jiná země západního světa“, používá nacistický holocaust k posvěcení svého dědičného práva obětí a k ospravedlnění svého osadnicko-koloniálního státu, apartheidu, kampaní masového vraždění a sionistické verze Lebensraumu.

Primo Levi, který přežil Osvětim, z tohoto důvodu viděl šoa jako „nevyčerpatelný zdroj zla“, které „se v přeživších projevuje jako nenávist a vyvěrá tisícerými způsoby, proti vůli všech, jako touha po pomstě, jako morální zhroucení, jako negace, jako únava, jako rezignace“.

Genocida a masové vyhlazování nejsou výhradní doménou fašistického Německa. Adolf Hitler, jak píše Aimé Césaire v „Discourse on ColonialismČesky / Diskurzu o kolonialismu“, se jevil jako mimořádně krutý jen proto, že řídil „ponížení bílého muže“. Nacisté však, jak píše, pouze použili „kolonialistické postupy, které byly do té doby vyhrazeny výhradně Arabům v Alžírsku, kuliům v Indii a černochům v Africe“.

Německé vyvražďování Hererů a NamakůČesky, genocida ArménůČesky, bengálský hladomorČesky v roce 1943 – tehdejší britský premiér Winston Churchill smrt tří milionů hinduistů při hladomoru letmo bagatelizoval tím, že je nazvalČesky „bestiálním národem s bestiálním náboženstvím“ – spolu se svržením jaderných bomb na civilní cíle v Hirošimě a Nagasaki ilustrují něco zásadního o „západní civilizaci“. Jak pochopila Hannah Arendtová, samotný antisemitismus k šoa[1] nevedl. Potřebovala vrozený genocidní potenciál moderního byrokratického státu.

„V Americe,“ řekl básník Langston Huges, “není třeba černochům říkat, co je fašismus v akci. My to víme. Jeho teorie nordické nadvlády a ekonomického útlaku jsou pro nás už dávno realitou.“

Dominujeme zeměkouli nikoliv díky svým vyšším ctnostem, ale proto, že jsme nejúčinnějšími zabijáky na planetě. Miliony obětí rasistických imperiálních projektů v zemích, jako je Mexiko, Čína, IndieČesky, KongoČesky, KeňaČesky a Vietnam, jsou hluché k bláhovým tvrzením Židů, že jejich oběti jsou jedinečné. Stejně tak černí, hnědí a indiáni. I oni byli obětí holocaustu, ale jejich západní pachatelé tyto holocausty bagatelizují nebo nepřiznávají.

„Tyto události, které se odehrály v živé paměti, podkopaly základní předpoklad náboženských tradic i sekulárního osvícenství: že lidské bytosti mají v zásadě ‚morální‘ povahu,“ píše Pankaj Mishra ve své knize „The World After GazaČesky / Svět po Gaze“. Zničující podezření, že tomu tak není, je nyní všeobecně rozšířené. Mnohem více lidí se stalo přímými svědky smrti a mrzačení v režimech bezcitnosti, bázlivosti a cenzury; s otřesem poznávají, že možné je všechno, vzpomínání na minulá zvěrstva není zárukou, že se nebudou opakovat v přítomnosti, a základy mezinárodního práva a morálky nejsou vůbec bezpečné.“

Masové vraždění je nedílnou součástí západního imperialismu stejně jako šoa. Jsou živeny stejnou nemocí nadřazenosti bílé rasy a přesvědčením, že lepší svět je vybudován na podmanění a vymýcení „nižších“ ras.

Izrael ztělesňuje etnonacionalistický stát, o jehož vytvoření pro sebe sní krajní pravice v USA a Evropě, která odmítá politický a kulturní pluralismus, stejně jako právní, diplomatické a etické normy. Tito protofašisté, včetně křesťanských nacionalistů, Izrael obdivují, protože se obrátil zády k humanitárnímu právu, aby mohl použít nevybíravou smrtící sílu k „vyčištění“ své společnosti od těch, kteří jsou odsuzováni jako lidská kontaminace.

James Baldwin viděl, že Izrael a jeho západní spojenci směřují ke „strašlivé pravděpodobnosti“, že dominantní národy „snažící se udržet to, co ukradly svým zajatcům, a neschopné podívat se do zrcadla, urychlí chaos na celém světě, který, pokud nepřivodí konec života na této planetě, přivodí rasovou válku, jakou svět ještě neviděl“.

To, co nám chybí, není poznání – naše a izraelská proradnost je součástí historických záznamů -, ale odvaha pojmenovat svou temnotu a činit pokání. Tato záměrná slepota a historická amnézie, toto odmítání odpovědnosti vůči právnímu státu, toto přesvědčení, že máme právo používat při prosazování své vůle industrializované násilí, znamená začátek, nikoliv konec kampaní masového vyvražďování ze strany globálního Severu proti rostoucím zástupům chudých a zranitelných lidí na světě.


[1]

Names of the HolocaustČesky / Názvy holocaustu se liší v závislosti na kontextu. „Holocaust“ je název, který se v angličtině běžně používá od poloviny 40. let 20. století pro systematické vyhlazování šesti milionů Židů nacistickým Německem během druhé světové války.
Někdy se tento termín používá v širším smyslu a zahrnuje systematické vyvražďování milionů lidí nacistickou stranou i v jiných skupinách, které označila za „Untermenschen“ nebo „podlidi“, mezi něž patřili kromě Židů také Slované, včetně Ukrajinců, Poláků, Rusů, Srbů a Čechů, přičemž první z nich údajně nakazili druhé, a také Romové, Baltové (zejména Litevci), lidé s postižením, homosexuálové a političtí a náboženští odpůrci.
V hebrejštině se pro holocaust stalo standardním označením šoa (שואה), což znamená „katastrofa, zkáza“.

chris-hedges Chris Hedges je americký novinář, spisovatel a válečný korespondent, který byl patnáct let zahraničním zpravodajem deníku The New York Times, kde působil jako šéf blízkovýchodní a balkánské redakce. Předtím pracoval v zahraničí pro The Dallas Morning News, The Christian Science Monitor a NPR. Je moderátorem pořadu The Chris Hedges Report.
Byl členem týmu, který v roce 2002 získal Pulitzerovu cenu za vysvětlující reportáže o globálním terorismu v deníku The New York Times, a v roce 2002 obdržel celosvětovou cenu Amnesty International za žurnalistiku v oblasti lidských práv. Hedges, který získal titul magistra teologie na Harvard Divinity School, je autorem bestsellerů „American Fascists: The Christian Right and the War on America / Američtí fašisté: Křesťanská pravice a válka proti Americe“, „Empire of Illusion: The End of Literacy and the Triumph of Spectacle / Říše iluzí: Konec gramotnosti a triumf spektáklu“. Za svou knihu „War Is a Force That Gives Us Meaning“ / Válka je síla, která nám dává smysl“ byl finalistou National Book Critics Circle / Národního kruhu knižních kritiků v kategorii literatury faktu. Píše online sloupek pro webové stránky ScheerPost. Vyučoval na Columbia University, New York University, Princeton University a University of Toronto.



[VB]