Cenzura se stala byznysem a zákulisní hrou vlád a jejich bezpečnostních služeb

Článek Cenzura se stala byznysem a zákulisní hrou vlád a jejich bezpečnostních služeb vyšel na stránkách Společnosti pro obranu svobody projevu 10. srpna 2024

Když jsme téměř před čtyřmi lety zakládali Společnost pro obranu svobody projevu, naší hlavní obavou byla svoboda projevu na sociálních sítích. Obávali jsme se, že nadnárodní platformy s takřka monopolním postavením na trhu, kam se postupně přesunula velká část společenské diskuze i zpravodajství, by mohly zneužívat svoji moc k ovlivňování politiky umlčováním nepohodlných, přesto zcela legitimních, názorů. Díky tomu by mohly manipulovat s názory voličů, a představovat tak hrozbu pro samou podstatu demokracie.

To byl v té době poněkud kontroverzní názor, protože vedle svobody slova zde máme i svobody ostatní a nutit majitele sociální sítě, aby toleroval chování, se kterým nesouhlasí, nebo aby ji nevyužíval k prosazování svých názorů, je svým způsobem také omezování (jeho) svobod a práv.

Nicméně když se dnes někdo se mnou pustí do debaty na toto téma, což se stále děje velmi často, už jen mávnu rukou. Kéž by to byl tento rozpor, který představuje náš největší problém. Situace se změnila rychleji, než kdokoliv čekal. A změnila se bohužel k horšímu.

Cenzura se ze „soft“ verze, kdy ji provozovaly nestátní sociální sítě a některé další internetové služby, změnila v cenzuru státní. A i u té „soft“ cenzury začalo vycházet na povrch, že to nikdy nebyl jen projev jakéhosi korporátního aktivismu. V pozadí byl zcela jasný politický tlak ze strany státu, jak se ukázalo po koupi sítě Twitter Elonem Muskem ve známé kauze „Twitter files“.

Asi jedinou pozitivní zprávou mezi všemi špatnými je, že efektivně zafungoval trh. Poté, co se zdálo, že korporátní cancel culture na celé čáře vítězí, a to nejen proti jednotlivcům, ale i firmám, kdy ty největší firmy odmítaly poskytovat služby (hosting, zabezpečení, dostupnost aplikací na svých portálech) necenzurované „kontroverzní“ konkurenci, se situace obrátila.

Twitter Files obnažuje angažmá vlád a bezpečnostních služeb

Twitter změnil majitele a cenzurovat přestal. Pro YouTube vznikla konkurence v podobě necenzurovaného a populárního Rumble. Mnoho uživatelů začalo upřednostňovat TikTok, z mrtvých povstal Parler, v USA rozjel Trump svoji Truth Social. Do toho ještě zasáhla korporáty obří vlna propouštění. Takže konkurenční boj, finanční ztráty a nedostatek „cenzorů“ způsobily značné uvolnění pravidel na „tradičních“ platformách a vznik úspěšných platforem nových. Dokonce i Donald Trump má obnovené účty na většině sítí, kde byl doposud zablokován.

Nicméně dopady tohoto trendu zvrátily nové události poslední doby. Po začátku války na Ukrajině byl Rumble zablokován ve Francii, protože odmítl blokovat účty ruských médií. Služba je zablokovaná také v Brazílii, protože odmítla zrušit účet opozičního novináře Allana dos Santos. A Rumble je zakázaný od roku 2024 i v Rusku, protože opět odmítl státní požadavky na mazání obsahu.

Evropská komise zasahuje

Představitelé Evropské unie zcela otevřeně začali vyhrožovat (nejen) Elonu Muskovi, že zakážou síť X (Twitter), pokud nepřistoupí k cenzuře, což eskalovalo, když Musk oznámil, že mu Evropská komise nabídla tajnou dohodu: „Evropská komise nabídla X nezákonnou tajnou dohodu: pokud bychom tiše cenzurovali projev, aniž bychom to komukoli řekli, nepokutovali by nás. Ostatní platformy tuto dohodu přijaly. X ne. Těšíme se na veřejnou bitvu u soudu, aby se lidé v Evropě mohli dozvídat pravdu.”

V platnost také vstoupila unijní legislativa Digital Services Act, o které EU tvrdila, že je tu pro bezpečnost uživatelů, a hned byla zneužita právě proti Muskově síti X: „X byla Evropskou unií obviněna z porušování pravidel pro online obsah, protože její ‚ověřené‘ účty s modrou visačkou mají potenciál ‚klamat‘ uživatele. Mohlo by to vést k tomu, že X dostane pokutu až 6 % celosvětového ročního obratu a bude nucena změnit své fungování v EU. V rámci zákona jsou také vyšetřovány platformy TikTok, AliExpress a Meta.“ Hrozbám směrnice DSA jsme se se SOSP podrobně věnovali.

V březnu 2022 byla nařízením Rady Evropy zablokována některá ruská média jako Sputnik a RT. Na to reagoval Kreml zablokováním některých západních médií (BBC, Svobodná Evropa). V květnu 2024 zakázala EU další ruská média a Kreml o dva měsíce později opět reagoval zákazem dalších západních médií. Fascinující na tom je, že totalitní Rusko bylo v tomto případě ve vleku demokratického západu a cenzurovat začalo až jako odvetné opatření. Obě strany používají naprosto stejnou rétoriku o „nepřátelské propagandě a šíření dezinformací“. Samozřejmě, že se nacházíme ve složité geopolitické situaci, nicméně fakt, že přijímáme stejná opatření jako totalitní země (a dokonce dříve než ona), je hodný zamyšlení.

Cenzura to není, jen vám omezíme dosah

Ještě pikantnější jsou názory „odborníků“, že vlastně o žádnou cenzuru nejde. Na webu Euractiv financovaném mj. Evropskou unií, vyšel článek, kde nalezneme perly jako: „O omezování svobody slova nejde, (…) protože (…) se jedná o prokazatelně státní nebo na ruský stát napojená média, která nemají s objektivitou nic společného a vysílají pouze jednostrannou ruskou propagandu,“ jak uvedla česká vědkyně a expertka na strategickou komunikaci a public relations Denisa Hejlová.

„Sputnik a RT nejsou a nikdy nebyly zpravodajskými kanály,“ upozornil Vít Kučík, mluvčí občanského hnutí Čeští elfové. „Pluralita médií v EU tak nijak neutrpěla, je stále stejně široká a opoziční hlasy mohou stále stejně šířit své myšlenky. Podstatou svobody slova je, že každý může hlásat vlastní názor a není za to perzekuován, nikoli nárok na distribuci svého názoru.“

Každý může hlásat svůj názor a není perzekuován, pokud si náhodou Evropská rada a Vít Kučík nemyslí, že ten názor není objektivní a jedná se o propagandu. Pak „logicky“ je perzekuován a nic hlásat nemůže. Podle tohoto vyjádření se také zdá, že jeho autor má pocit, že EU nějak financovala distribuci zakázaných médií. Což zjevně nefinancovala. Umožnění existence názoru není „distribuce“ a znemožnění distribuce toho názoru je zcela jistě cenzura. Bez ohledu na to, jak moc nebezpečný onen názor je.

Také z těchto vyjádření vyplývá, že autor si myslí, že když omezíte projev někoho jiného než „zpravodajského kanálu“, tak to není cenzura. Jakoby v naší ústavě snad bylo napsáno, že se nesmí cenzurovat jen novináři. V naší ústavě je ovšem napsáno, že „cenzura je nepřípustná“. Nikde tam není napsána výjimka, že „když je někde na světě válka, tak můžeme cenzurovat média ze zemí, které tu válku vedou“ ani nic podobného.

Nejvíce paradoxní na tom ovšem je, že rádio Svobodná Evropa zjistilo, že v budově Evropské komise jsou ruská média (jinde zakázaná) přístupná bez jakýchkoliv omezení. Byrokrati a politici tedy mají zcela zjevně větší práva než běžný občan. Aby věděli, co pro nás není dobré, a mohli nám to zakázat, musí si to přece přečíst a poslechnout. Zajímalo by mě, z čeho tato práva vyplývají. A tipuji, že to bude sbírka zákonů „Arogance moci“, paragraf „Rules for thee and not for me“.

A pak si také rádio, které má svobodnou Evropu v názvu, stěžuje, že se k cenzurovaným médiím může dostat i onen podřadný občan s menšími právy, protože mu k tomu stačí použít VPN, což považuje doslova za: „jasnou ránu pro bezprecedentní západní snahy potrestat Rusko“. Tak doufejme, že si EU vezme příklad z „demokratické“ Číny a neschválené protistátní VPN nám prozřetelně zakáže.

Čelíme tlaku na omezení nejzákladnějších svobod

Ke všemu výše uvedenému přidejme neustále zesilující tlak na trestání „projevů nenávisti“, „dezinformací”, případně v DSA zmíněných „systémových rizik“. V posledních letech se i u nás významně zvýšil počet předvolání na policii kvůli vyjádřením na sociálních sítích. Často jen za humor nebo expresivnější či lehce kontroverzní výroky. V Německu policie za podobné projevy provádí domovní prohlídky. Tisíce domovních prohlídek.

Před čtyřmi lety by byly představy, že se situace vyvine do něčeho podobného, považovány za paranoidní konspirační teorie. Ani ve snu by mě nenapadlo, že naše malá „společnost“ založená dvěma jednotlivci převážně kvůli mazání uživatelského obsahu na Facebooku, se bude časem muset věnovat tak závažným tématům a bude za svoji obranu svobody a demokracie terčem tolika útoků. Nejvíce ze strany těch, kteří se sami tolik zaštiťují svobodou a demokracií. Že budeme pořádat celodenní konference, zvát k nám významné zahraniční osobnosti a bude z toho práce na několik úvazků.

Že jsme toho všeho schopni – za to vděčíme i vám. Na vaší podpoře jsme závislí. Nečerpáme dotace ani granty od žádného státu jako tolik „nezávislých neziskovek“, které jsou všechno, jen ne nezávislé. Náš rozpočet je přitom jen nepatrným fragmentem rozpočtů těchto našich oponentů. Děkuji vám proto za veškerou pomoc a přeji nám všem vytrvalost a odvahu při obraně svobod a demokracie do příštích měsíců.

Daniel Vávra (*1975) je český videoherní designér, scenárista a režisér a spoluzakladatel a kreativní ředitel Warhorse Studios. Vystudoval Střední uměleckou školu v Turnově, kariéru začal jako grafik ve společnosti TIPA se zaměřením rytec kovů. V současné době nejen hry vytváří, ale také o nich píše pro herní magazín Level, kde má svoji pravidelnou rubriku. Od listopadu 2012 se angažoval v protestech proti zadržení Ivana Buchty a Martina Pelzara. V roce 2021 se stal jedním ze zakladatelů Společnosti pro obranu svobody projevu. Jeho komentáře lze nalézt např. na idnes.cz, kde má i svůj blog.