1. Arch Bungle: Čeho dosáhl Izrael za poslední rok?
2. Jim Fitzgerald: Hlava hada: Nezamýšlený důsledek izraelské politiky dekapitace
3. Damir Nazarov: V ulicích Jordánska zní válečné bubny

Původní komentář Arche Bungleho What has Israel achieved in the last year? z 25. října 2024 publikoval server Moon of Alabama stejného dne jako samostatný příspěvek.

Čeho dosáhl Izrael za poslední rok?

Obrněný buldozer IDF Caterpillar D9R používaný sborem bojového inženýrství IDF. Zachaceno Zachi Evenorem v den 64. výročí nezávislosti Izraele. (Wikimedia Commons)

1. Izrael v podstatě ztratil území na severu okupované Palestiny. Raketová palba Hizballáhu za posledních jedenáct měsíců vyhnala osadnické obyvatelstvo ze severu. To je pravděpodobně natrvalo. Po útocích ze 7. října také prořídla izraelská osadnická populace kolem Gazy.

Současné pokračující útoky z Jemenu, Iráku, Íránu a Libanonu Izrael navíc vylidňují.

2. Húsiové vytvořili neprorazitelnou škrticí smyčku na veškerou námořní lodní dopravu v Rudém moři. Neexistuje žádný způsob, jak tuto škrtící klapku prolomit. US Navy a všechna ostatní západní námořnictva se o to téměř 12 měsíců pokoušela a naprosto selhala.

Pokusy o provedení úderů na Húsíe, včetně masivních úderů na základní infrastrukturu v Hodeidě, přinesly za období téměř jednoho roku NULOVÉ výsledky. Vděčíme za tento úspěch Izraelcům.

3. Upevnění Hizballáhu jako primární vojenské síly v Libanonu: Radwanské síly Hizballáhu prokázaly schopnost chránit jižní hranice Libanonu s Palestinou. Všechny pokusy IDF a jejich podpůrných amerických speciálních sil převzít nad touto oblastí kontrolu a zahnat Radwanské síly zpět selhaly.

4. Zajištěné přežití Hamásu: Hamás v pásmu Gazy po téměř roce přetrvává. Po měsíce prokazoval schopnost denně útočit na síly IDF a ničit pozemní vybavení a jednotky. To je pravda, i když inkrementální povahy. Hamás je stále schopen odpalovat rakety proti okolí Gazy.

To znamená, že jeho zařízení na výrobu raket jsou stále funkční. Hamás prokázal stálou sílu a odolnost. Ve srovnání s Fatáhem na Západním břehu prokázal schopnost a ochotu realizovat palestinskou touhu po sebeurčení.

Kvůli přehnané reakci Izraele na 7. října byl Fatáh trvale odsunut na vedlejší kolej. Hamás bude navždy známý jako pravá tvář palestinského odporu.

5. Ověření odolnosti Hizballáhu: Navzdory odstranění jedné (1) složky vedení Hizballáh svou vedoucí strukturu rekonstituoval. Je to nejvyšší rada vedení, Šura, a je stále nedotčená.

Navzdory technicky brilantní infiltraci do dodavatelského řetězce komunikační infrastruktury Izraelem a po masivním leteckém útoku provedeném zřídka používanými bombami na ničení bunkrů nedokázal Izrael bojové schopnosti nebo dokonce morálku Hizballáhu narušit.

6. Hizballáh zřídil, poprvé v historii, nárazníkovou zónu vyčištěnou od Izraelců na území drženého „Izraelem“ (okupovaná Palestina).

7. Nedávné a předchozí údery IRGC na Tel Aviv ukázaly selhání Iron Dome a selhání VŠECH izraelských systémů protivzdušné obrany. David’s Sling. Arrow. Patriot. Navíc se ukázalo, že selhaly i systémy protivzdušné obrany izraelských satrapů (Jordánsko). Dále se ukázalo, že sledovací systémy US Navy jsou nedostatečné.

To má pro válečné hry a konflikt mezi USA a Íránem obrovské důsledky. Znamená to, že USA budou muset vzít v úvahu skutečnost, že bez ohledu na to, co mohou Íránu způsobit, nebudou schopny nikoho, ani samy sebe, ochránit před souběžnou íránskou odvetou.

Navíc musí USA nyní uznat, že Írán je schopen zničit jejich skupiny letadlových lodí.

Projekce námořní síly už proto není k ničemu v Perském zálivu, Indickém oceánu, Rudém moři, Ománském zálivu… Nyní musí USA všechny své předchozí útočné plány překalkulovat.

8. Posílení pozic Hizballáhu na jihu Libanonu: Navzdory velkolepým a tragickým úderům, které Izrael provedl na Bejrút, jsou zásadní škody omezené na obytné bloky a civilní vesnice na jihu. Zdá se, že velmi málo ze značné vzdušné palebné síly Izraele poškodilo samotný Hizballáh. Hizballáh tam nejen zůstává přítomný, ale hromadění trosek a ruin mu poskytuje budoucí úkryt a ochranu.

Čistým výsledkem těchto úderů bylo povzbuzení bojovníků Hizballáhu, podnícení jeho náborů a postavení světového mínění pevně proti Izraeli. Globální prostředí pro Izraelce, sionisty a bohužel i nesionistické Židy bylo kvůli Netanjahuovým činům v Bejrútu zkaleno.

Na druhé straně rovnice, IDF vyplýtvala značné množství materiálu na zabíjení civilistů a ničení civilní infrastruktury. Infrastruktury, která nemá nic společného s hrozbou, kterou Hizballáh představuje.

Zatímco USA daly Izraeli k dispozici celý svůj arzenál, nejsou tyto zdroje zdaleka nekonečné a brzy dojdou – nebo budou tak drahé, že to na americkou ekonomiku a logistické řetězce začne vyvíjet další tlaky.

9. Pokračující irácká okupace USA se rozpadá ve švech: Navzdory přítomnosti v Iráku USA prokazatelně nejsou schopné uplatňovat jakýkoli vliv na tamní hnutí odporu, která pod nosem amerických posádek podnikají stále sofistikovanější raketové a bezpilotní útoky z iráckého území.

Chování Izraele v Iráku navíc podnítilo protiamerickou aktivitu a brzy povede k násilnému vyhození amerických sil ze země bez ohledu na snahy současné loutkové vlády přítomnost USA si udržet. Dokončení může trvat roky, ale vypuzení amerických sil z Iráku je nyní téměř zaručeno, když Lidové mobilizační síly prokázaly schopnost použít značnou smrtící sílu.

10. Syrská okupace se rozpadá ve švech: Údery proti americkým základnám v Sýrii se nyní staly každotýdenní událostí. Hnutí odporu v Sýrii ukázala, že mají schopnost držet americké základny pod neustálým tlakem. Spojené státy zakrátko o své pohodlné místo na ropných polích Conoco v Sýrii přijdou a s tím i o kontrolu nad kohoutem různých protivládních militantních hnutí v regionu… a tím i o kontrolu nad Sýrií. Turecko a Rusko se rozhodly ISIS a kurdské zástupce v Sýrii bombardovat.

Stručně řečeno, zbytečná krvežíznivost Izraele ohrozila pokračující okupaci celého Blízkého východu USA.

11. Izrael destabilizoval Jordánsko. Írán Jordánsko (a další) donutil, aby u pokerového stolu na Blízkém východě ukázali karty. Jordánská vláda byla odhalena jako zcela kontrolovaný satrapa Izraele. Jeho národní zájmy jsou zcela podřízeny Izraeli a USA a mimo zájmy Jordánského lidu.

Tím začíná odpočítávání konce režimu jordánského krále Abdalláha a jeho administrativy.

12. Izrael zasel semeno destabilizace v Egyptě. Írán donutil Jordánsko a Egypt ukázat u pokerového stolu na Blízkém východě své karty. Egypt byl odhalen jako úplný satrapa USA a Izraele, zcela podřízený potřebám sionistické entity. Každý Egypťan s vřelými vzpomínkami na Gamala Abdel Nassera by dnes pravděpodobně plakal.

Jediná věc, která v tuto chvíli egyptskému obyvatelstvu před svržením jejich vlády brání, je egyptská armáda. Bohužel to tak zůstane, dokud se neobjeví ten správný katalyzátor, který jiskru revoluce zažehne…

Čistým výsledkem všech těchto rostoucích napětí v Egyptě je však růst sympatií k palestinskému lidu a otevření pašeráckých linek do Gazy.

13. Vnímání západní morální a civilizační nadřazenosti bylo zcela ztraceno. Skutečnost, že je západní kolonialismus naživu a že západní civilizace morálně zkrachovala, byla odhalena globálnímu Jihu.

Morální bankrot se projevuje zaprvé na úrovni jeho vlád a zadruhé na úrovni apatického obyvatelstva, které jejich činy podporuje.

Výsledkem je, že globální Jih je nyní schopen vyzbrojit diplomacii na každém fóru se západními mocnostmi.

V minulosti každý diplomatický diskurz mezi západními mocnostmi a nezápadními zeměmi začínal zvedáním obočí a zahanbováním těchto zemí kvůli jejich lidským právům.

Dnes každý diplomatický diskurz mezi Západem a globálním jižním národem začíná vyvrácením západní vysoké morální úrovně. Nedávná konference BRICS v Kazani to podtrhuje.

14. Neutralizace západních sankčních zbraní: Akce Izraele, které spustily akce Íránu, Jemenu a Hizballáhu, odhalily, že západní sankce proti Blízkovýchodnímu odporu byly k zastavení technologického a vojenského pokroku těchto mocností k ničemu.

Navíc posloužily k vytlačení Blízkého východu do obchodní sféry BRICS a pryč z obchodní sféry G7. Jde o sebeškrcení západních ekonomik, které USA provedly jménem své posádky v okupované Palestině.

Nakonec tyto sankce spektakulárně selhaly, což mělo za následek faktické globální sankce a blokádu západní lodní dopravy přes Rudé moře a konfiskaci ropných tankerů v Perském zálivu.

15. Narušení integrity západních dodavatelských řetězců. Narušení západních dodavatelských řetězců mobilních zařízení, k němuž mohlo dojít pouze díky spolupráci několika západních států, včetně tajné dohody stran na Tchaj-wanu (mimo kontrolu Pekingu) a v Hongkongu (Pekingem volně kontrolovaném), vyústilo v kompletní ztráta důvěry v západní telekomunikační zařízení a Peking a Moskvu upozornilo na potenciální kompromitaci v jejich vlastních dodavatelských řetězcích.

Zatímco se důsledky stále odvíjejí, budoucí úspěch západního exportu a začlenění Izraele do dodavatelských řetězců jsou nyní zpochybněné.

Čína je nyní, ještě více než dříve, nejen „dodavatelem objemů“, ale také „dodavatelem důvěry“.

16. Kvůli akcím Izraele byly USA vystaveny vlastnímu lidu a komunitě OSN (RB OSN, Valné shromáždění OSN) jako zcela pod kontrolou sionistické lobby. Už to není vláda lidu lidu (pokud kdy byla!). V minulosti existovalo podezření, že má Izrael na americkou zahraniční a vnitřní politiku určitý vliv, ale nyní je jisté, že Izrael americkou zahraniční politiku ovládá jako celek. Otázka, která část je ocas a která pes, ztratila smysl – je to všechno „pes“. Navíc byla tato kompromitace státu a podvracení západních vlád pro účely sionistické lobby, zopakována i v jiných západních vládách, jako je Německo, Francie, Británie.

Právě jsme byli svědky zničení ‚Pax Americana‘ a jeho nahrazení ‚Pax Judaica‘. Předpověď šejka Imrana Hosseina se naplnila.

17. Dobrá práce na frontě genocidy! Izrael pokročil ve své genocidě palestinského obyvatelstva Gazy za posledních 12 měsíců poměrně daleko. Vylidňování pásma Gazy je na dobré cestě prostřednictvím nemocí a hladovění více než prostřednictvím raket a bomb.

Za to budou sionisté v očích historie platit, neboť Izrael poskytl omluvu (nikoli ospravedlnění) nějakému podnikavému tyranovi, aby budoucí perzekuce a genocidy páchal na Židech – a dalších.

18. Izraelská ekonomika je pro dohlednou budoucnost v několika směrech zničena. Multinacionální korporace s kancelářemi v Izraeli byly negativně zasažené. Postižené podniky zahrnují od jednotlivých společností, které v Izraeli kvůli nestabilitě a ztrátě pracovní síly již nemohou působit, až po větší korporace, jejichž etické zásady vyžadují, aby se od Izraele distancovaly. Dopady postihují i společností, které nemohou tolerovat narušení energetické infrastruktury a logistických linek.

19. Vznikly nové, přetrvávající hrozby, které Západ nemůže napravit. Húsí a irácké Lidové mobilizační síly jsou jedním z příkladů.

Tady prostě není konec v dohledu. Tito aktéři tu budou léta, budou ohrožovat životaschopnost Izraele coby „bezpečného místa pro Židy“ a promění ho v pouhou další americkou základnu v Levantě.

20. Narušená izraelská plynárenská a ropná infrastruktura ve Středozemním moři. Nedávné údery nejen zničily některé izraelské plynové platformy ve Středomoří, ale ukázaly, že je Írán schopen izraelskou energetickou infrastrukturu zničit. Izrael nyní bude muset bezpečnost svých energetických dodávek překalkulovat. Všichni zákazníci izraelské produkce plynu a ropy budou muset překalkulovat své rovnice energetické bezpečnosti.

21. Zajištěna kontinuita Odboje. Další radikalizace Hizballáhu odstraněním konzervativního staršího vedení vedla k tomu, že vedení převzali mladší, agresivnější a méně zdrženliví velitelé. Zbývajícímu staršímu vedení v radě Šura bylo navíc bolestně připomenuto, že s Izraelci a Američany se nevyjednává a že jediným východiskem je bojovat.

Vražda národních hrdinů, jako je Hassan Nasralláh, libanonskou mládež velmi pravděpodobně povzbudila.

V podobném duchu byly vytvořeny další generace bojovníků Hamásu a Al Kasámu, nyní ještě dětí, v táborech Gazy, na Západním břehu, Ein Al Hilwe a dalších libanonských palestinských táborech a palestinských uprchlických táborech v Jordánsku a v Sýrii.

To je hlavní důvod americké a izraelské vražedné kampaně proti palestinským dětem a nemluvňatům.

22. Rozptýlení pro USA a Západní impérium: Debakl v okupované Palestině, vytvořený a podporovaný Benjaminem Netanjahuem, nakonec způsobil velký odliv amerických zdrojů.

To odvádí pozornosti od konfrontace s většími a hrozivějšími protivníky, jako jsou Čína a Rusko.

Čím více kognitivní energie, finančních zdrojů a politického kapitálu USA na konflikt na Blízkém východě vynaložily, tím méně jim zbylo na konfrontaci se závažným vývojem na frontě Ruska a Číny.

Například BRI pokračuje rychlým tempem. Čínský a ruský vesmírný a námořní vývoj postupuje mílovými kroky. Čínská výroba čipů dosáhla rozměru 7 nm a testuje 4 nm. Vývoj hypersonických raket v Rusku a Číně předběhl americký vývoj mílovými kroky. Čína dosáhla implementace přenosové sítě 6g. Čína provozuje největší vesmírnou stanici, jakou kdy lidstvo vypustilo.

23. OSN byla odhalena jako impotentní a ve skutečnosti škodlivá organizace: Izrael svým vlastním chováním v OSN odkryl celou organizaci, od ICC, ICJ, RB OSN, Valného shromáždění OSN a dokonce i organizace jako UNRWA, jako zcela impotentní pro všechny úkoly, které nepodporují zájmy západních mocností. I když to bylo zřejmé od doby, kdy se před několika lety rozpadla OPCW, OSN se ukázala na všech úrovních jako prohnilá a opakovaně rozvracená izraelskými zástupci.

Nikdo to už nemůže ignorovat, nikdo jiný než ti, kdo mají z rozvratu prospěch.

24. Krvácí: Zranitelnost Izraele, jeho ekonomiky, jeho armády a jeho spojenců odhalili nestátní aktéři, kteří nyní prokázali, že jsou přes těžce nedostatečné zásoby a proti palební přesile schopni udržet toto takzvané regionální krvácení „supervelmoci“ po dobu jednoho roku.

Pokud by jiné arabské země kdykoli zjistily, že Izrael již jejich cílům na Blízkém východě nevyhovuje, viděly důkazy, že není neporazitelný a že je naopak pozoruhodně zranitelný.

25. Oslabení libanonského, iráckého, syrského a jemenského státu je posílením Hizballáhu a hnutí Húsíů: Izrael tím, že předal ničivý míč libanonské a jemenské civilní vládě a suverenitě, vytvořil prostředí, ve kterém stát již nikdy nebude schopen udržet si monopol násilí. Celý prostor Libanonu, Iráku, Sýrie a Jemenu proto zůstane volný a otevřený pro Hizballáh a Ansaralláh, aby mohly operovat bez vládních omezení. I když je tato „svoboda“ svobodou chaosu.

26. Může se vyděsit do paralýzy: Zpožděná reakce Izraele na nejnovější íránský hypersonický útok byla netypická. Ukazuje, že pouhé použití násilí postačuje k paralyzování nejen izraelského okupačního státního aparátu, ale také širšího Anglo-amerického impéria, které se samo zdá být z odvety přímo proti Íránu vystrašené.

27. Svět si toho všímá. Snad poprvé v historii byla proti izraelským jednotlivcům (Mezinárodní soudní dvůr) vydána obvinění z válečných zločinů, která vedla ke skutečným zatykačům. Ano, s velkou neochotou, ale naznačuje to, že se i sionisty ovládaný Západ začíná pod stresem svých vlastních rozporů drolit. To se bude jen dále rozšiřovat…

28. Naprosté selhání libanonské pozemní invaze a diskreditace síly IDF: Je jasné, že pozemní invaze IDF do Libanonu je ve srovnání s předchozí izraelskou invazí a okupací Bejrútu selháním. V době, kdy by IDF/IOF měly mít vylepšenou vojenskou technologii a výcvik, plnou podporu Západu, byl její pozemní výkon jen zlomkem toho, co dokázaly předvést kdysi. Pokud se IDF/IOF někdy podaří prorazit si cestu až do Bejrútu, dorazí tam jako pohmožděný a otlučený zbytek sebe sama. Pak začne skutečná válka…

29. IDF/IOF a takzvaný „stát“ Izrael se odhalily jako plně závislý a nedělitelný orgán amerického impéria: naprostá závislost na masivních leteckých transportech amerických zbraní, na THAAD, na americké politické intervenci v OSN a jiných arénách odhalily Izrael jako bez infrastruktury pro podporu poskytovanou Američany ztracený. Obraz Izraele jako životaschopného budoucího státu Židů se tak zcela rozpadl. Bez strýčka Sama nemůže existovat ani teď ani jindy. Když impérium padne. padne Izrael s tím. Nepřátelé Izraele (a spojenci) si toho jsou vědomi a podle toho plánují.

Jak se všechny tyto „citlivé počáteční podmínky“ – tyto „úspěchy“ – během příštích 6 – 12 měsíců spojí, aby vytvořily větší nezamýšlené účinky?

Každý se může dohadovat, ale obrázek nevypadá pro Izrael dobře bez ohledu na to, jak vypadá ve zbytku Levantu.

Vítězství!

Zpět na obsah

Komentář Jima Fitzgeralda The Head of the Snake: The Unintended Consequence of Israel’s Decapitation Policy vyšel na serveru Antiwar.com 21. října 2024

Hlava hada: Nezamýšlený důsledek izraelské politiky dekapitace

Od 11. září 2001 a globální války proti terorismu, která následovala, je dekapitace vedení preferovanou metodou jednání se skupinami označenými jako teroristické organizace. Teorie za dekapitací je jednoduchá. Abyste zabili hada, musíte mu nejprve useknout hlavu.

O 23 let později Izrael ve svém konfliktu s Hamásem a Hizballáhem neviděl důvod tuto protiteroristickou politiku opustit. Od 7. října 2023 zavraždilČesky nejméně 16 vůdců Hamásu a organizací Hizballáhu. Nejnovější a z pohledu Izraele určitě nejvýznamnější je odstranění Yahya Sinwara 17. října. Sinwar, vůdce Hamasu v Gaze, byl Izraelem považován za strůjce útoku Hamásu ze 7. října.

Kromě Sinwara se Izraeli podařilo odstranit několik dalších vysoce postavených vůdců, jako je předseda politického byra Hamásu Ismail Haniyeh a generální tajemník Hizballáhu Hassan Nasrallah.

Člověk se ptá, co bude výsledek všech těchto dekapitací znamenat pro válku obecně a pro Hamás a Hizballáh zvláště? Bude to mít za následek degradaci nebo kolaps těchto organizací?

Po více než dvou desetiletích této politiky zaměřené na vedoucí postavy dospěli mnozí výzkumníci a analytici k závěruČesky, že „dekapitace pravděpodobnost organizačního kolapsu nezvyšuje“. Je ironií, že „organizace, které dekapitaci neutrpěly, ukončí činnost s větší pravděpodobností než ty, které útoku na vedení čelily“.

Schopnost organizace odolat dekapitaci svého vedení závisí samozřejmě na mnoha faktorech. Podle Jenny Jordan dataČesky naznačují, že odolnost organizace souvisí s velikostí, věkem a náboženským složením skupiny. Například skupiny s 500 a více členy se stávají pozoruhodně odolnými. A ty organizace, které existují 20 nebo více let, je extrémně obtížné destabilizovat. Náboženské skupiny jsou navíc vůči nepříznivým účinkům dekapitace vedení mnohem odolnější než skupiny, které jsou čistě ideologické.

Jordan dále poznamenala, že byrokracie a organizační architektura mohou ke schopnosti skupiny odolat dekapitaci významně přispět. Vysoce byrokratické organizace jsou vůči účinkům cíleného zabíjení mnohem odolnější než decentralizované skupiny. Dalším faktorem, který ke schopnosti organizace přežít dekapitaci přispívá, je míra podpory veřejnosti, které se skupině dostává.

Když použijeme tato data a kritéria na Hamás a Hizballáh, zdá se, že izraelská strategie dekapitace pravděpodobně neuspěje k oslabení žádné z těchto skupin nebo k jejich úpadku do organizačního kolapsu.

Údaje naznačují, že tyto organizace nejen přežijí, ale v důsledku izraelské politiky dekapitace pravděpodobně posílí. Jak Jordan poznamenává, do dvou let po zavraždění šejka Jásína, zakladatele Hamásu, a jeho nástupce Abdela Azíze al-Rantisího, „získal Hamas v roce 2006 většinu křesel v Palestinské legislativní radě“. Izrael se navíc zaměřuje na vůdce Hamásu od roku 1988, a přesto je nadále populární a operačně aktivní.

V cílení na vedení samozřejmě existuje nebezpečí. Může to mít bumerangový efekt. V sobotu 19. října izraelská média oznámila, že se Hizballáh pokusil zavraždit izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Dron vypuštěný z Libanonu zasáhl dům poblíž premiérova domu v Caesareji. Netanjahuova rezidence byla jednoznačně cílem. Podle izraelských médií však Netanjahu ani jeho manželka nebyli v době pokusu o atentát doma. Přesto, pokud jde o cílení na vedení, zdá se, že platí zásada setby a sklizně.

Navzdory skutečnosti, že se zdá, že dekapitace vůdců skupin jako Hamás a Hizballáh dosáhne jen málo, Izrael bude pravděpodobně v této politice pokračovat. Z izraelského pohledu je dekapitace účinná, relativně levná a domácímu publiku se poslouchá mimořádně dobře.

Likvidace Sinwara však odhalí něco, co bylo doposud většině náhodných pozorovatelů skryto. Nepochybně je rozzlobí, až zjistí, že to byl Netanjahu, nikoli Sinwar, kdo byl největší překážkou pro návrat rukojmích a ukončení války. Zabití Sinwara nyní tuto realitu plně ukáže, aby ji viděl celý svět.

Jak se ukazuje, ani politika vůdcovství, ani Netanjahu, nemohou zákonu nezamýšlených důsledků uniknout.

Zpět na obsah

Článek Damira Nazarova The Drums Of War Are Sounding In The Streets Of Jordan vyšel na serveru Southfront 22. října 2024

V ulicích Jordánska zní válečné bubny

K ozbrojenému útoku z Jordánska došlo krátce po zprávě o vraždě legendárního Yahya Sinwara. Bod varu sociálního prostředí hášimovského království tak téměř dospěl na svou hranici. Mučedníci Hossam Abu Ghazaleh a Amer Qawas dali příklad jednotlivých vojenských akcí proti nepříteli, takže takových operací bude více a pravděpodobně s použitím různých druhů zbraní. Tito studenti dokázali, že takzvaní „všemocní západní agenti“, kteří Jordánsko od studené války obklopili, jsou víc než pouhý mýtus.

O motivaci mučedníků není pochyb, jde o reakci Jordánců na zločiny sionistů a projev solidarity s Hamásem a dalšími odbojovými frakcemi. Jiná věc je, že například američtí republikáni sledují, co se děje v Jordánsku, prizmatem rostoucího vlivuČesky Íránu na veřejné povědomí v monarchii. Přikláním se k souhlasu s imperialisty, íránský vliv je jistě přítomen, ale prorepublikánská média jako obvykle ignorují důležité detaily. Není například žádným tajemstvím, že kromě Hamásu byli hlavními prostředníky mezi Íránem a Jordánským muslimským bratrstvem Turci a iránští Ichwánové[2].

Jestliže Hamás a Irácké bratrstvo vycházejí z dlouholetého snu o sjednocení Osy odporu s vlivnými představiteli mezinárodní sítě Muslimského bratrstva, pak plní islámská část tureckého establishmentu mnohostrannější úkol. Turci se snaží zabránit rozdělení jordánských Ichwánů na „umírněné“ a „jestřáby“. Ankara zároveň zprostředkovává kontakty mezi propalestinským sborem důstojníků jordánské armády a místním „Bratrstvem“. Konečně třetím úkolem stoupenců Erbakana Hodži[3] je vytěsnit z islámského prostředí Jordánska vliv Kataru.

Na mé otázky o tureckém vlivu na Muslimské bratrstvo Jordánska mi člen akademického kruhu (který si přál zůstat v anonymitě) Institutu imáma Chomejního v Íránu odpověděl, že Írán je s tureckou taktikou naprosto spokojen. Íránci si také nepřejí vnitřní rozbroje uvnitř opozice, které by mohly vést k občanské válce. Íránci staromódním způsobem věří, že odpor vůči sionistům je účinný pouze tehdy, když propalestinské řady zahrnují všechny antisionistické síly a mezi nimi by měla být vysoká úroveň koordinace. Pro Írán je nesmírně důležité zůstat ve stínu, protože cílem každé arabské autokracie ve prospěch sionistů je eliminovat jakýkoli fakt proíránského vlivu. Království Abdullaha II. se vůči sionistům a Anglosasům vždy vyznačovalo zvláštní loajalitou.

Pokud jde o vliv Kataru, Íránci a Turci dobře vědí o konformních tendencích některých postav Jordánského bratrstva, kteří čerpají sílu pro svou pozici právě konzultací s Katarem. Ve skutečnosti bylo „zásluhou“ Kataru také relativně nedávné nepřátelství řady politiků z vyšší vrstvy Islámské akční fronty vůči politice Íránu v Sýrii a Iráku. Aktivní turecké politické vměšování však téměř zrušilo[1] katarskou diplomacii.

Závěr. Skrytá íránsko-turecká spolupráce postupně přináší ovoce, Jordánsko aktivně směřuje k odporu, objevují se nuance spojené s postavou Abdulláha a jeho družiny. Americko-britská vojenská přítomnost vypadá spíše jako fasáda než jako skutečný kontingent.

Turecké aktivity v Jordánsku lze označit jako soft power (politické křídlo místních Ichwánů), zatímco Íránci spíše využívají prvky tvrdé síly (irácké odbojové frakce v Sýrii a na irácko-jordánských hranicích). Kolem autokracie Abdulláha II. se tedy již nyní stahuje politická smyčka. Co se stane, se dozvíme velmi brzy. Před rokem jsem varoval, že všechny nejdůležitější události na antisionistické frontě začnou v Jordánsku.

[1] – To není překvapivé, protože mezi strategickými spojenci probíhá skrytá studená válka mezi Ankarou a Dauhá o nadvládu nad sunnitskou oblastí islámského světa.

Zpět na obsah