Dialog o loňské genocidě, o níž se v našich krajích nesmí mluvit…

Dialog Tomáše Koloce (komentátora deníku Krajské listy, spolupracujícího s periodiky nové Slovo, Disput a Radio Proglas), s Ondřejem Suchým (novinářem, textařem, karikaturistou a autorem pořadů jako byly Kavárnička dříve narozených či Malý televizní kabaret) o Arménii, na jejíž podporu (s podporou Ondřejova bratra Jiřího Suchého ze semaforské dvojice S+Š) spolu po loňském vyhnání Arménů z Náhorního Karabachu založili projekt Arménie a my.

Vývoj civilizací a kulturních epoch – náboženské soustavy a budoucnost…

Zamýšlím se nad konáním současného lidstva, snad ani není možné nepoložit si otázku, jaký to má vše smysl? Rozumí si člověk správně, nepřehlédl něco a je vůbec možné spatřit hlubší smysl všeho toho chaosu, nenávisti, válek, převádění života na umělou inteligenci, praktikování surogátního  mateřství, ztrátu soucitu k přírodě i lidem, ztrátu svědomí? Mnozí vědci poukazují na dějinné situace, kdy se lidstvo také dostalo na pokraj zhroucení civilizace nezřízeným vyčerpáním zdrojů a nemravným životem, říkají, že lidstvo i navzdory nepříznivému, kritickému stavu, vždy přežilo a přežije i dnes. Jenže podobná konstatování mají  svá úskalí (viz.Miroslav Bárta a ČT[1]. Lidstvo, například v době egyptských faraonů, bylo schopné zničit jen část populace a část území. Dnešní lidstvo je schopno zničit veškerý život na planetě i veškeré lidstvo, má k tomu již vyspělou techniku, technologie i zbraně. Je nasnadě otázka, zda eticko-morální vlastnosti člověka, jeho poznání, dosahují takového stupně, aby byl člověk schopen předmýšlet důsledky svých činů, jejich nevrtaných následků, dohlédnout  do budoucnosti.

Kam kráčíš Evropo?

Dnes už se sice Angličané vymanili z EU, ale jejich příbuzní a s nimi spojení (severské národy, Nizozemci) stále inklinují k Anglii a USA více než k centru EU. Iberský poloostrov má blíže k Latinské Americe, Balkán k Turecku a Rusku. Opravdu niterné spojení s Evropou je opravdu jen u Němců, Francouzů a Italů. K tomuto centru patřil ve středověku i Český stát. Dnes ovšem nepatří. Je to dáno nepříznivým průběhem historie posledních století, kterou dobře známe. Zdálo se, že zkušenosti z komunistického období vrhnou náš národ do náruče Evropy a Rusko nám navěky znechutí. Ve skutečnosti toto „vrhnutí“ bylo jen kvůli dotacím a konzumnímu životu. S odstupem od komunistické doby nastává jakési jasnější a pravdivější porovnávání historických jevů. Mladí lidé toho sice mnoho o své historii neznají, ale komunistická doba jim už nepřipadá nějak nepříznivá, obzvláště proto, že nevidí žádné jiné použitelné opoziční hodnoty vůči dnešnímu establishmentu.

Osvobození Osvětimi versus „Osvobození Gazy“

Myslím si, že jestli nás tahle doba něco učí, pak to, že politický názor není poslední (jak by řekla dnešní mladá generace: „ultimátní“) hodnota. Pochopil jsem to, když jsem se díky aktivitě jiného svého kolegy z Krajských listů, Ondřeje Suchého, se svým příspěvkem na jeho stránce pro Arménii ocitl přímo mezi jeho bratrem Jiřím a mezi ředitelem společnosti Člověk v tísni Šimonem Pánkem. Prostě nás najednou všechny spojil někdo, kdo nám připomněl, že nám všem jde o jedinou věc. O bezprizorné Armény, prchající ze země, která den ze dne přestala existovat, protože od ní téměř den ze dne dali všichni ruce pryč.

Dotazník pro Marka Pavku – Postdemokracie / Debatní klub

Co je to postdemokracie? Předpona Post znamená následnost, tedy, že potom co něco skončilo, v návaznosti vznikl pokračující proces s proměněnou (posunutou) ideovou základnou s výchozím bodem pro hodnocení předchozího období jako pozitivního nebo negativního. V případě pozitivního hodnocení je postproces zaměřený na obhajobu předchozího období, na to co z něj zbylo a v momentu negativního odsudek a vymezení se. Co je nebo čím je – pro vás postdemokracie?

Jak je možné, že lidé řešící problematiku politického vývoje, strategické zájmy, ideové platformy a soulad řečeného s realitou nejsou schopní nebo snad ochotní zabránit vývoji, který je označovaných jako úpadek. Proč se dospělo k postdemokracii?

Za vyzvánění zvonů

Opět se jako lidstvo dostáváme do situace, kdy se tážeme, jaký ideál,  by nás měl vést do budoucnosti? Není to tak, že se podstata smyslu života zaměňuje za politiku, ekonomiku, přestože ony by měly jen sloužit životu v moudrosti, porozumění a lásce? Není to spíše duchovní „Platónský ideál“, který se může stát dobrým základem smysluplného života a budoucnosti, protože se v něm objevuje úsilí o pochopení tří základních věčných principů Bytí – Pravdy, Krásy a Dobra, které v důsledku vedou lidstvo k lásce?

In memoriam Luboš Kohoutek

Toulaje se internetem poté co zemřel RNDr. Luboš Kohoutek, CS., (30. prosince 2023) zjistil jsem, že v očích mnoha autorů z odborných kruhů, patří tento astronom k nejvýznamnější českým vědcům poválečných let, ne-li vůbec k největším… Ve světě běžném bývá jméno spojeno, je-li spojeno, s odpovědí: Kohoutek? To je ten s tou kometou, ne?