1. Zachary Kallenborn: Proč by zákaz jaderných zbraní lidstvo ohrozil, nikoli zachránil?
2. Ward Hayes Wilson: Reakce na Kallenborna: Proč realismus vyžaduje zrušení jaderných zbraní?
3. Ivana Nikolić Hughes, Xanthe Hall, Ira Helfand, Mays Smithwick: Existenční hrozbou je jaderné odstrašení, nikoliv smlouva o zákazu jaderných zbraní
4. Alexander Kostjuk: Výzva k jadernému odstrašení v Evropě
5. Doomsday Clock / Hodiny soudného dne

Mezikontinentální balistická raketa RS-24 Yars na přehlídce ke Dni vítězství v květnu 2023 v Moskvě.
Zdroj: Kancelář prezidenta Ruské federace.

Proč by zákaz jaderných zbraní lidstvo ohrozil, nikoli zachránil?

Dne 22. ledna 2021 vstoupila v platnost Smlouva o zákazu jaderných zbraníČesky, kterou podepsalo 69 států. Cílem této smlouvy je zákaz jaderných zbraní a snížení jejich celosvětového arzenálu na nulu. Smluvní státy, Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraníČesky a dalšíČesky globální aktivisté, kteří uzavření smlouvy prosazovali, často zdůrazňují existenční škody způsobené jadernými zbraněmi, a to i na druhém zasedání smluvních států smlouvy. Obavy jsou oprávněné. Studie z roku 2022Česky v časopise Nature odhaduje, že jaderná válka mezi Spojenými státy a Ruskem by do atmosféry vyvrhla obrovské množství popelu, narušila globální klima a způsobila masivní nedostatek potravin, který by mohl zabít více než pět miliard lidí.

Jaderné zbraně však nejsou pro lidstvo jedinou hrozbou. Asteroid o průměru více než 1 kilometrČesky, který narazí do Země, geneticky upravené biologické zbraněČesky, supervulkányČesky, extrémní klimatické změnyČesky, nanotechnologieČesky a umělá superinteligenceČesky – to vše by mohlo způsobit existenční škody, ať už by byly definovány jako kolaps lidské civilizace nebo doslova vyhynutí lidstva. K řešení těchto výzev potřebuje lidstvo globální spolupráci, aby sladilo politiky, sdružilo zdroje, udrželo globálně kritické dodavatelské řetězce, vytvořilo užitečné technologie a zabránilo vývoji škodlivých technologií. K tomu napomáhá jaderné odstrašení – spolu s pevnými mezinárodními organizacemi, zákony, normami, aliancemi a ekonomickými závislostmi.

Globální vlády a organizace usilující o snížení existenčních rizik by měly podporovat opatření na snížení jaderných rizik, ale měly by být proti rychlému a úplnému zrušení jaderných zbraní. Zrušení jaderných zbraní vytváří vážné riziko návratu do éry velmocenských konfliktů, což by mohlo existenční rizika drasticky zvýšit. Globální válka mezi Čínou, Ruskem, Spojenými státy a jejich spojenci ohrožuje přežití globálního systému spolupráce nezbytného pro boj s dalšími existenčními hrozbami a zároveň ohrožuje infrastrukturu nezbytnou pro opatření ke zmírnění rizik a urychluje další scénáře existenčních rizik. Jak napsal Iskander RehmanČesky ve své nedávné hloubkové studii o válce velmocí: „Vleklé velmocenské války jsou nesmírně destruktivní celospolečenské záležitosti, jejichž důsledky obvykle sahají daleko za místo jejich vzniku, přelévají se do více regionů a odčerpávají obrovské množství personálu, materiálu a zdrojů… Vleklé velmocenské války nakonec obvykle končí až tehdy, když protivník čelí úplnému zničení nebo se zhroutí pod tíhou vlastního vyčerpání.“ Pokud se velmoci zhroutí, může se s nimi zhroutit i globální systém. Jaderné odstrašování tomu může pomoci zabránit.

Jaderné zbraně omezují to, jak vážným se může stát velmocenský konflikt, a mohou odradit od vzniku a eskalace velmocenské války. Pokud by Čína, Spojené státy nebo Rusko čelily skutečné existenční hrozbě, objevily by se jaderné zbraně, které by hrozily jadernou odvetou. Jak kdysi řekl čínský generál Fu QuanyouČesky, do roku 2002 náčelník generálního štábu Lidové osvobozenecké armády: „Americká i sovětská supervelmoc měly silné jaderné kapacity schopné se navzájem několikrát zničit, takže se neodvážily střetnout přímo, válečné kapacity se nad určitou hranicí mění ve schopnosti válce zamezit“. Vzájemně zaručené zničení také pomáhá zabránit tomu, aby vůbec vážný velmocenský konflikt vypukl. Během současné války mezi Ukrajinou a Ruskem použil ruský prezident Vladimir PutinČesky jaderné hrozby, aby NATO od přímé účasti odradil a udržel konflikt na místní úrovni. Spojené státy by si možná přály podpořit Ukrajinu v boji proti Rusku, ale nejsou ochotny riskovat ruský jaderný úder na New York nebo Washington, aby dělaly víc než jen poskytly peníze a materiál. Odstranění tohoto odstrašení zákazem jaderných zbraní znamená potenciální návrat k vleklé globální válce velmocí.

Zdůrazněme: To, že jsme proti rychlému a úplnému zrušení jaderných zbraní, neznamená, že jsme proti snižování jaderného arzenálu nebo opatřením na snížení rizika, jako je lepší krizové řízení a zajištění lidské kontrolyČesky nad jadernými zbraněmi. Masivní jaderná válka je nejpravděpodobnějším scénářem existenčních škod pro lidstvo v blízké budoucnosti. S růstem čínského jaderného arzenáluČesky, kdy Čína potenciálně usiluje o dosažení jaderné parity se Spojenými státy v příštích desetiletích, se tento problém ještě zhorší. Současné strategie v oblasti jaderných zbraní jsou závislé na cílení na jaderné zbraně protivníka, což znamená, že když protivník vyrábí více jaderných zbraní, musí jich více vyrábět i Spojené státy. Pokud jich budou Spojené státy vyrábět více, bude jich vyrábět i Rusko a Čína. Bez kontroly by velikost jaderného arzenálu mohla rychle stoupat a překonat vrchol studené válkyČesky, kdy Spojené státy disponovaly 23 000 jadernými zbraněmi a Sovětský svaz 39 000 zbraněmi.

Rizika války velmocí.
Válka mezi velmocemi zvyšuje existenční riziko nejméně čtyřmi způsoby. Zaprvé může být vážně poškozen nebo zničen globální systém spolupráce nezbytný pro boj s existenčními hrozbami. Za druhé, bojující strany se mohou zaměřit na infrastrukturu a kapacity nezbytné k provádění opatření ke zmírnění existenčních rizik a zničit je. Za třetí, vojenská nutnost může urychlit vývoj technologií, jako je umělá inteligence, které vytvářejí nová existenční rizika. Začtvrté, válka velmocí by po zrušení jaderných zbraní mohla vyvolat rychlé a nestabilní jaderné zbrojení a šíření jaderných zbraní.

Po druhé světové válce byly vybudovány Organizace spojených národů, NATO, Mezinárodní měnový fond, Mezinárodní agentura pro atomovou energii a řada dalších mezinárodních organizací, aby stabilizovaly svět a zabránily opakování takové globální katastrofy. Tento rámec spolupráce umožnil vznik Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatuČesky, prostřednictvím skupiny G-7 umožnil globální partnerstvíČesky v oblasti biologické bezpečnosti a usnadnil diskuse na vysoké úrovniČesky o rizicích umělé inteligence. Masivní globální válka by však podkopala samotné základy tohoto řádu, protože by ukázala, že ekonomické, politické a institucionální vazby mezi národy nikdy nestačily k tomu, aby globálnímu konfliktu zabránily. Třetí světová válka by navíc mohla vést k ochromení nebo zničení mocných států a institucí, které drží globální správu věcí veřejných: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy, Spojené království, Evropská unie, NATO a další. Globální společenství může přijít o instituce spolupráce, které jsou nezbytné pro omezení klimatických změn, omezení nebo kontrolu rizikového biologického výzkumu, zabránění vzniku a šíření umělé superinteligence a obecně pro obranu planety.

Válka velmocí by mohla urychlit širokou škálu technologií, které vytvářejí nová a zvyšují další existenční rizika. Ruský prezident Putin v roce 2017Česky poznamenal, že „[každý | kdokoliv], kdo se stane lídrem v oblasti [umělé inteligence], se stane vládcem světa“. Velmocenská válka by téměř jistě urychlila výzkum, vývoj a zavádění umělé inteligence. Lze si snadno představit projekt Manhattan pro umělou superinteligenci, který by spojil přední výzkumníky a organizace zabývající se umělou inteligencí v NATO a vytvořil superinteligenci (nebo dostatečně blízkou této inteligenci), která by bránila přátelské kybernetické sítě a útočila na ty protivníkovy, manipulovala s rozhodováním protivníka nebo vytvářela a řídila povstalecké síly. Ačkoli kvantová výpočetní technika nepředstavuje existenční riziko, urychlení vývoje, který by pomohl prolomit protivníkovo šifrování nebo k jiným vojenským účelům, by rizika spojená s umělou inteligencí rovněž zhoršilo. Kvantová výpočetní technika nabízí potenciálně milionkrát vyššíČesky výpočetní výkonČesky než klasické počítače a výpočetní výkon je kritickým zdrojem nezbytným pro trénink modelů umělé inteligence. Válka velkých mocností by také mohla podnítit masivní investice do biotechnologií, jako je genetické inženýrství, které by zvýšilo efektivitu vojáků. Zlepšení a šíření genetického inženýrství vyvolává řadu obav týkajících se biologické válkyČesky, od vytváření nových biologických bojových látek až po zvyšování škodlivosti stávajících.

Ve válce o přežití by mohla být zničena infrastruktura nezbytná ke zmírnění existenčních rizik. Ukázkovým příkladem jsou vesmírné startovací kapacity: Dne 24. listopadu 2021 vypustila NASA z Vandenburgovy vesmírné základny poblíž Santa Barbary v Kalifornii test dvojitého přesměrování asteroidu.Česky Pokud by Čína a Spojené státy byly ve válce, byla by Vandenburgova vesmírná základna životaschopným a žádoucím cílem čínských útoků. Čína si již dlouho uvědomuje, že armáda Spojených států je silně závislá na vesmírných prostředcích pro komunikaci, dálkový průzkum a určování polohy, navigace a času. A ve Vandenburgu sídlí Combined Space Operations CenterČesky, středisko vesmírných sil odpovědné za provádění „operačního velení a řízení vesmírných sil k dosažení místních a globálních cílů“. Poškození nebo zničení základny, včetně jejích schopností vypouštět kosmické rakety, by mohlo Číně napomoci válku vyhrát. Poškození nebo zničení základny by zároveň Spojeným státům ztížilo provádění výzkumu v oblasti vychylování asteroidů a v závislosti na načasování by jim znemožnilo zahájit misi planetární obrany v době, kdy se blíží asteroid.

Obecná ztráta kapacity státu by také mohla odvést zdroje a politickou pozornost od zmírňování existenčních rizik. VýzkumČesky Grega Koblentze z George Mason University a výzkumníka Filippa Lentzose z King’s College London zmapoval 69 laboratoří úrovně biologické bezpečnosti 4 po celém světě. V těchto laboratořích se provádí výzkum nejnebezpečnějšího patogenního materiálu, jako jsou mikroorganismy způsobující pravé neštovice a ebolu. Spojené státy a světové společenství vynakládají značné prostředky na zabezpečení těchto zařízení: V rozpočtu prezidenta Bidena na fiskální rok 2023Česky je na posílení biologické bezpečnosti a biologické ochrany vyčleněno 1,8 miliardy dolarů. Ale v případě třetí světové války, do níž by se zapojily Spojené státy a Čína, může jít biologická bezpečnost stranou. I kdyby Spojené státy zvítězily, obnova Tokia, Los Angelos, Soulu nebo jiných velkých měst zničených během bojů by si vyžádala obrovské zdroje a pozornost.

A konečně, třetí světová válka, která by vypukla po zrušení jaderných zbraní, by mohla vyvolat rychlé a nestabilní jaderné zbrojení a šíření jaderných zbraní. Spojené státy, Rusko, Čína a další jaderné mocnosti by si téměř jistě uvědomily, že zrušení jaderných zbraní byla chyba, a znovu by se vyzbrojily. Třetí světová válka po zrušení jaderných zbraní by také pravděpodobně ukázala mnoha dalším státům, že jaderné zbraně jsou nezbytné k obraně jejich suverenity. Rychlé jaderné vyzbrojování a šíření jaderných zbraní by mohlo být velmi destabilizující, s významným novým rizikem jaderné války, protože nové jaderné arzenály by nemusely být provázeny nezbytnou krizovou komunikací, bezpečným druhým úderem a obecnou doktrínou odstrašení, která je k zajištění stability nezbytná.

I kdyby se podařilo dosáhnout zrušení jaderných zbraní, základní znalosti, na nichž jsou založeny, by nezmizely. I kdyby byly demontovány všechny jaderné hlavice, zničeny návrhy zbraní a uzavřena zařízení na obohacování uranu, historické a vědecké znalosti o jaderné energii a jaderných zbraních by nezmizely. Znalosti o jaderných zbraních by musely zůstat zachovány i ve světě s jejich nulovým počtem, aby podpořily jakékoli monitorovací nebo ověřovací programy s cílem zajistit, že nulový počet jaderných zbraní zůstane „nulový“. Tyto znalosti by mohly být základem pro opětovné zbrojení. Ačkoli by tedy zrušení jaderných zbraní mohlo v krátkodobém horizontu existenční rizika spojená s jadernými zbraněmi snížit, v dlouhodobém horizontu by jejich zrušení mohlo existenční rizika naopak zvýšit.

Pohyb v zóně nejistoty.
Účinné řízení existenčních přínosů a rizik jaderných zbraní vyžaduje řešení dvou otázek. Zaprvé, kolik jaderných zbraní je minimálně zapotřebí k odvrácení konfliktu velmocí? Za druhé: V jakém okamžiku přechází jaderná válka z pouhé morální hrůzy z katastrofálních ztrát na životech do skutečně existenční újmy? Bohužel ani jedna z těchto odpovědí není jednoznačná a vyžaduje podstatně více modelování a analýz, než bylo dosud provedeno.

Snížení jaderných arzenálů pouze na minimální množství nezbytné k odstrašení války velmocí vyžaduje, aby jaderný stát disponoval dostatečným množstvím jaderných zbraní, které by přežily, aby protivníkovi spolehlivě způsobily nepřijatelnou škodu. Jak velká škoda je „nepřijatelná“ však bude záviset na kontextu konfliktu, osobnosti vůdce, domácí a mezinárodní politice a dalších faktorech. Navíc mohou být jaderné síly zničeny při prvním jaderném úderu; protivníkova letecká, raketová a ponorková obrana může nosné systémy zničit a jaderné zbraně mohou jednoduše očekávanou škodu nezpůsobit. Nalezení správné rovnováhy bude bezpochyby obtížné a bude se v průběhu času měnit, zejména s ohledem na nově vznikající a vyvíjející se vojenské technologie, vztahující se k jaderným zbraním, ale modelování a simulace, red teaming, válečné hry a podobná cvičení v tom mohou pomoci. Globální mezinárodní organizace, aliance a komplexní ekonomická a sociální vzájemná závislost mezi velmocemi mohou rovněž pomoci zajistit, aby jaderné zbraně nebyly jedinou zárukou velmocenského míru.

Modelování globálního ochlazení v důsledku jaderné války – často nazývané jaderná zima – probíhá od doby, kdy Carl Sagan a jeho tým v říjnu 1983Česky vyjádřili tuto obavu. Výsledky výzkumníků se drasticky liší. Při zkoumání stejného scénáře regionální jaderné války dospěla jedna skupina výzkumníků k závěru, že škody na životním prostředí by mohly být globálně katastrofální, zatímco druhá skupina dospěla k závěru, že dopad na klima by byl minimální. Předpoklady týkající se toho, kolik popelu jaderná válka vyprodukuje, kolik popelu se dostane do horních vrstev atmosféry, jak se změní spotřeba potravinČesky, dopady na globální obchod a míra, do jaké se krmivo pro hospodářská zvířata odkloní pro lidskou potřebu, odhadované škody ovlivňují, někdy drasticky.

Bohužel tyto předpoklady často ovlivňují politické předsudky a záměry. Naštěstí Národní akademie věd, inženýrství a medicíny zahájila nezávislou studii o možných dopadech jaderné války na životní prostředí, aby dopady jaderné války na životní prostředí a sociální důsledky posoudila, včetně možných scénářů jaderné zimy. Práce výboru pokračuje, ale jeho závěry by si zasloužily větší pozornost. Obecněji řečeno, světové společenství by mělo rovněž finanční, vědecké a výpočetní zdroje investovat do lepšího posouzení klimatických dopadů jaderných výbuchů a propojit je s probíhající prací na modelování klimatických změn. Jaderná válka by byla globálním problémem, který si zaslouží globální pozornost, aby bylo možné její dopady pochopit a zmírnit.

Spojené státy a světové vlády mohou rovněž přijmout opatření ke snížení rizika, že jaderná válka způsobí existenční škody, a to posílením potravinové bezpečnosti. Protože existenční škody způsobené jadernou válkou, která by způsobila jadernou zimu, by vznikly především v důsledku masivního hladovění, může světové společenství spolupracovat na vytváření nových a posilování stávajících dlouhodobých potravinových rezerv. Kromě toho by Spojené státy a další země měly promyslet a vypracovat postkatastrofické plány pro širokou škálu extrémních událostí, včetně jaderné války. Spojené státy by například mohly vypracovat plány na využití armády pro nouzové zásobování potravinami, jako tomu bylo v případě leteckého transportu do Berlína, kdy americká a britská letadla do Západního Berlína dopravila 2,3 milionu kilogramů potravinČesky a další zásoby. Spojené státy a světové společenství by také měly investovat do výzkumu a vývoje směrem k syntetickým a odolným zdrojům potravinČesky, jako jsou metanové jednobuněčné proteiny. Tyto aktivity by byly užitečné nejen pro život po jaderné válce, ale také by zvýšily potravinovou bezpečnost v blízké budoucnosti a byly by užitečné při široké škále ekologických a sociálních katastrof.

Zpět na obsah

V 60. letech 20. století věřili mírumilovní hippies, kteří kouřili trávu, že lze vytvořit novou společnost, svět plný míru. Autor píše, že víra, že jaderné zbraně změnily lidskou povahu a znemožnily světovou válku, je v podstatě stejným tvrzením, jaké zastávali tito hippies.
Foto: Wikiwatcher 1 prostřednictvím Wikimedia Commons.

Odpověď Kallenbornovi: Proč realismus vyžaduje zrušení jaderných zbraní?

V nedávném článku v Bulletinu („Proč by zákaz jaderných zbraní lidstvo ohrozil, nikoli zachránil“) Zachary Kallenborn tvrdí, že zákaz jaderných zbraní by přinesl vážná rizika, včetně neomezené války velmocí a ztížení globální spolupráce. Tvrdí, že zachování malých arzenálů jaderných zbraní v dohledné budoucnosti je rozumné.

Na tomto tvrzení není znepokojující ani tak to, že se pan Kallenborn mýlí, ale to, že se zřejmě odchýlil od reality. Omyly v diskusi o politice jaderných zbraní mají význam, protože na této politice závisí bezpečnost a přežití zhruba 4,2 miliardy lidí. Vzhledem k tomu, že je v sázce tak mnoho, vyžaduje diskuse o jaderných zbraních nejvyšší míru vážnosti a neochvějný důraz na realismus. Pan Kallenborn se s tímto cílem minimálně v jednom důležitém ohledu minul.

Jaderné zbraně zabrání totální válce?
Kallenborn píše: „Jaderné zbraně omezují možnost vzniku a eskalace velmocenského konfliktu a mohou zabránit vzniku a eskalaci války velmocí.“ Ve světě zastánců jaderných zbraní je to běžné tvrzení, tedy že jaderné zbraně rozsáhlým existenčním válkám podobným druhé světové válce brání. Například John Lewis Gaddis, vysoce uznávaný historik studené války, to formuluje takto: Jinými slovy, „velké“ války zcela vymizely a důvodem jsou jaderné zbraně.[1] Čím se prostředky pro vedení velkých válek stávaly exponenciálně ničivějšími, jejich pravděpodobnost se snižovala a nakonec zcela zmizela.

Toto tvrzení je zásadní pro ty, kdo si přejí jaderné zbraně zachovat. Koneckonců, pokud jaderné zbraně mohou zastavit války typu druhé světové války, pak je bezpečné – dokonce nezbytné – si je ponechat. Pokud to naopak nedokážou, pak jsou totální války pravděpodobnější (protože lidé se mylně domnívají, že dokud jsou jaderné zbraně přítomny, nemůže se nic pokazit). A když k ní dojde, jejich použití je téměř nevyhnutelné.

Víra v mírotvornou sílu jaderných zbraní je bohužel pouze zbožným přáním. O válkách rozhodují lidé, a jak dokazují dějiny naší civilizace – Winston Churchill je kdysi nazval „temným žalostným katalogem lidských zločinů“ -, lidé mají nutkání válčit hluboce zakořeněné. Není příjemné na tomto obrazu lidské povah trvaty, ale riziko vyžaduje, abychom k sobě byli krutě upřímní. Války vedeme se zarputilou vytrvalostí již nejméně 6 000 let. Jak řekl prezident John F. Kennedy: „[V] dějinách lidského rodu je bohužel mnohem více válek než míru.“[2] Každá historická epocha a každý region světa zažívá války se skličující pravidelností. Někdy dochází k přestávkám a oddechům – někdy i na sto let – ale touha po válce se vždy znovu objeví.

Americký filozof William James vysvětlil přetrvávání války takto: „Naši předkové nám vštípili rváčství do kostí a morku kostí a ani tisíce let míru ho v nás nevymažou“[3]. Válka je odolnou součástí našeho chování. Kdyby se lidé vedení válek náhle vzdali, znamenalo by to monumentální změnu – revoluci v lidském chování. Ztratit zálibu ve válčení by znamenalo vzdát se něčeho, co je pro naši přirozenost zásadní – podobně jako vzdát se sklonů k náboženství, lásky ke kráse nebo sklonu k přejídání.

Není pochyb o tom, že riziko použití jaderných zbraní může myšlenky na válku omezit … někdy. Může nás však „kouzlo“ jaderných zbraní odradit navždy? Nic jiného to nedokázalo. Nadějné (a poněkud naivní) přesvědčení, že jaderné zbraně totálním válkám vždy zabrání, ignoruje jednu důležitou skutečnost: důkazy, které toto tvrzení podporují – za posledních 78 let – činí pouze 1,3 procenta. Zbývajících 5 928 let vypovídá o něčem jiném.

Buďme realisté.
Tvrzení, že jaderné zbraně dosud neukojitelnou touhu po válce nějakým způsobem trvale potlačily, není realistickým postojem. Obvykle jsou to idealisté, kteří optimisticky tvrdí, že můžeme změnit svět pouhou změnou našich srdcí. Idealisté věří, že je možné změnit lidskou povahu přes noc. Například v 60. letech 20. století mírumilovní hippies kouřící trávu věřili, že lze vytvořit novou společnost, utopický svět, kde lidé budou žít v komunách a budou si vážit lásky nade vše. A s tímto novým důrazem na lásku by přirozeně nastal svět plný míru. A všichni bychom se mohli držet za ruce a zpívat.

Když se zastavíte a zamyslíte se, víra, že jaderné zbraně lidskou přirozenost změnily – což tvrdí Kallenborn – je v podstatě stejné tvrzení jako u těch hippies. Věřící v jaderné zbraně tvrdí, že touha po divoké válce byla konečně překonána. Říkají, že nyní můžeme žít navždy v míru. Naše temná, primitivní povaha už nikdy nepřemůže náš rozumný, racionální mozek. Už nebudou žádné totální války. A říkají, že tato mírová utopie už nastala (jen bez zpěvu). Ale spíše než síla lásky je to nástroj – kus technologie -, co tuto magickou proměnu způsobilo.

Jaderné zbraně bohužel naši válečnickou povahu v klidnou a mírumilovnou neproměnily. Bezuzdná válka, vedená s divokou odvahou, je stále pravděpodobná, možná dokonce nevyhnutelná. Pokud pochybujete, že svět pronásleduje hněv a násilí, přečtěte si pár titulků v novinách. Po celém světě náhle vzplanou ohně vášní, které přeskočí nejprve sem, pak tam. V Evropě a na Blízkém východě zuří válka. Když je kolem tolik nenávisti jako paliva, je možné pochybovat, že válka, která pohltí mnoho národů a mnoho lidí, je daleko? Pokud si to nemyslíte vy, pak přinejmenším někteří vaši sousedé. Mezinárodní průzkum Červeného kříže se v roce 2019 ptal mileniálů, zda si myslí, že za jejich života dojde k celosvětové válce podobné druhé světové. Více než 58 % respondentů ve Spojených státech odpovědělo kladně[4].

Přesvědčení, že jaderné zbraně navždy zažehnaly válku velkého rozsahu, není nic jiného než nebezpečná fantazie. Všechny důkazy z historie a vše, co o sobě víme, nám říkají, že naše válečnická povaha se nemůže změnit ze dne na den. (To je hlas skutečného realismu, který mluví.)

Tvrzení, že můžeme změnit lidskou přirozenost, nepřekvapí v ústech něžných hipíků kouřících trávu. Z úst zastánců jaderných zbraní jsou realistickým kacířstvím. Skutečnost, že se zastánci jaderných zbraní mohou nazývat realisty a zároveň tvrdit, že jaderné zbraně totální války znemožňují, ukazuje, že nechápou předpoklady, na nichž je jejich vlastní postoj založen. Jejich „realismus“ ničím takovým není.

Problém se spoléháním na jaderné odstrašení spočívá v tom, že pokud nemůže být dokonalé – a dokonalé po celou dobu – pak je příliš nebezpečné se na něj spoléhat. Kdo může říci, že jaderné odstrašení není jako tlakový hrnec – dokáže po určitou dobu dokáže divoké války zadržet, ale když se poklop konečně utrhne, bude zkáza o to dalekosáhlejší, jak dlouho byla zadržována? Kvůli naší primitivní, válečnické povaze musí jaderné zbraně zmizet. Pro jaderné zbraně neexistují bezpečné ruce. To je realita, kterou všichni na vlastní riziko ignorujeme.

[1]John Lewis Gaddis, The Cold War: A New History / Studená válka: nové dějiny (New York: Penguin Press, 2005), str. 52.

[2]

[3]

[4]https://www.icrc.org/en/document/majority-millennials-see-catastrophic-war-real-possibilityČesky

Zpět na obsah

Pochod protijaderných aktivistů u příležitosti druhého výročí vstupu Smlouvy o zákazu jaderných zbraní (TPNW) v platnost v New Yorku, 20. ledna 2023. – TPNW, první právně závazná mezinárodní dohoda o zákazu jaderných zbraní, vstoupila v platnost 22. ledna 2021.
(Foto: KENA BETANCUR/AFP via Getty Images)

Existenční hrozbou je jaderné odstrašení, nikoliv smlouva o zákazu jaderných zbraní.

Zachary Kallenborn v hluboce zavádějícím článku v této publikaci tvrdí, že Smlouva o zákazu jaderných zbraní (TPNW)Česky je hrozbou pro lidstvo. Kallenborn při budování tohoto narativu nepředkládá jaderné odstrašování pouze jako stabilní a užitečný rámec pro předcházení konvenčním válkám. Spíše jde nad rámec běžných argumentů o odstrašení a tvrdí, že jaderné zbraně omezují světové války, což umožňuje národům spolupracovat na řešení existenčních hrozeb. Nic nemůže být dále od pravdy.

Jaderné odstrašení je mýtus.
Jaderné odstrašení spočívá v tom, že národní stát udržuje věrohodnou hrozbu odvety, aby protivníka od útoku odradil. To závisí na demonstraci připravenosti a schopnosti použít jaderné zbraně – což je velmi nebezpečná forma blafování, která následně nutí ty, proti nimž je namířena, svou technickou vybavenost a rétoriku zvýšit. V současné době jsme svědky tohoto druhu eskalace mezi několika státy vlastnícími jaderné zbraně, která by mohla vyústit v jadernou válku.

Jaderné odstrašení spočívá v tom, že se rozhodující činitelé chovají vždy racionálně; i když různé státy a strany hodnoty, hrozby a možné důsledky zvažují stejným způsobem, ne vždy se jednotliví vůdci chovají racionálně. V posledních týdnech svého prezidentství se Richard Nixon choval tak nevyzpytatelně, že ministr obrany James Schlesinger vydal pokyn sboru náčelníků štábů, aby jakýkoli rozkaz k použití jaderných zbraní ignorovalČesky, pokud nebude kontrasignován jím samotným a ministrem zahraničí Henrym Kissingerem. Schlesinger k tomu neměl žádné oprávnění a není jasné, zda by byl tento pokyn splněn, kdyby Nixon použití jaderných zbraní nařídil. Po volební porážce v roce 2020 bylo chování Donalda Trumpa natolik bizarní, že vyvolalo podobné obavyČesky u generála Milleyho, předsedy sboru náčelníků štábů. Znepokojivé chování však není výhradně doménou vedoucích představitelů USA. Například Boris Jelcin měl problémy s alkoholem a nedávná jaderná rétorika ruských představitelů byla přinejmenším znepokojivá.

Všichni vůdci jsou schopni činit špatná rozhodnutí a stres vojenské krize, během níž může být nutné rozhodovat při omezených nebo chybných informacích a ve velmi zhuštěném časovém rámci, zvyšuje pravděpodobnost, že vůdce racionální postoj, že jaderné zbraně by nikdy neměly být použity, opustí a udělá chybu, která by byla pro lidstvo osudná.

Zastřešujícím předpokladem jaderného odstrašení je, že existence jaderných zbraní může pokračovat donekonečna, aniž by se cokoli pokazilo, což vede k nejznepokojivějšímu aspektu této teorie: neexistenci plánu B. Slovy Melissy Parkeové, výkonné ředitelky Mezinárodní kampaně za zrušení jaderných zbraní (ICAN)Česky, „jaderné odstrašení může fungovat až do dne, kdy fungovat nebude“. Co se stane, když selže? Problém je v tom, že pro tento den nelze vytvořit plán. Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK)Česky již od roku 1945 varuje, že nelze adekvátně humanitárně reagovat ani na jediný výbuch jaderné zbraně, natož na stovky či tisíce, které by mohly být v dnešních konfliktech použity. V rozporu s nerealistickou logikou odstrašení mnoho zdravotnických organizací a dalších skupin občanské společnosti, včetně těch, jichž jsme součástí, často již po desetiletí tvrdí, že jedinou schůdnou cestou je prevence.

Argument, že jaderné odstrašení udržuje svět v bezpečí, je jednoduše mylný. Četné blízké incidenty a skoro-nehody svědčí silně o opaku. Od odborných analýzČesky až po prostý seznam takových známých incidentůČesky jen ve Spojených státech je poselství jasné – měli jsme víc štěstí než rozumu. Jak prohlásil generální tajemník OSN António Guterres na 10. konferenci o revizi Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v roce 2022: „Štěstí není strategie“Česky.

Ukončení rozhovorů a skoro-nehody zatím k jaderné válce nevedly. Jaderné zbraně jsou však již desítky let příčinou lidského utrpení. Kromě hrůz, které se odehrály v Hirošimě a NagasakiČesky, jaderné zbraně ublížily milionům lidíČeskyjiž v procesu vývoje a testování. Zničující je, že vlády držitelů jaderných zbraní ublížily svým vlastním lidem, například obyvatelům Kazachstánu a Spojených států, a těm, kterým byly svěřeny do péče, například původním obyvatelům Austrálie, Marshallových ostrovů, Kiribati a Maohi Nui (Francouzská Polynésie). Tyto humanitární důsledky se staly podnětem k opatřením, která jsou zakotvena v článcích 6 a 7 TPNWČesky a v nedávno přijaté rezoluci Valného shromáždění OSN o jaderné spravedlnosti. Jen v roce 2022 činily celosvětové výdaje na jaderné zbraně 83 miliard dolarů, což je částka, která mohla být lépe využita na sociální programy a jiné potřeby. Všichni jsme poškozeni, když se společenské potřeby ignorují ve prospěch zbraní hromadného ničení.

Co svět potřebuje k řešení dalších existenčních hrozeb.
Kallenborn má pravdu, že svět čelí i jiným globálním hrozbám. A přestože některé z nich – stejně jako jaderné zbraně – mají potenciál lidstvo vyhladit, včetně dopadu velkého asteroidu nebo nové infekční nemoci, jaderné zbraně se od nich důkladně liší tím, že jsme je vytvořili, a můžeme je tedy eliminovat.

Většina států na světě má přístup ke znalostem a velmi mnoho z nich i přístup k prostředkům k výrobě jaderných zbraní, ale nedělají to. Upouštějí od toho, protože ve vlastnictví jaderných zbraní žádnou hodnotu nevidí. Naopak si uvědomují hrozbu, kterou jejich vlastnictví představuje. Kromě toho by v rámci jakéhokoli plánu na zrušení jaderných zbraní musel být zaveden ověřitelný proces, který by zajistil, že stávající byly odstraněny a že nové nebudou vyvíjeny, a to i prostřednictvím TPNW, přičemž tento klíčový proces by měl na starosti příslušný mezinárodní orgán. Významná práce na ověřování probíhá prostřednictvím mezinárodního monitorovacího systému Organizace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (IMS CTBTO)Česky, Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE)Česky a vlastní vědecké poradní skupiny TPNW (SAG)Česky, která byla vytvořena v loňském roce.

Likvidace všech jaderných zbraní a souběžný mezinárodní systém ověřování a monitorování by vedly k mnohem lepšímu scénáři, než v jakém se nacházíme dnes. Dokonce i hypotetická situace, kdy by některý národ podváděl a několik zbraní po jejich úplné eliminaci vyrobil, by byla mnohem méně nebezpečná než ta, v níž se nacházíme dnes se současným globálním arzenálem přibližně 12 500 hlavicČesky, které by mohly svět mnohonásobně zničit.

Změna klimatu jeČesky – podobně jako jaderná válka – existenční hrozbou s velkou naléhavostí, protože její důsledky jsou ničivé a mohly by učinit celé oblasti planety neobyvatelnými. K tomu je třeba dodat, že změna klimatu již nyní zhoršuje konfliktyČesky v důsledku nárůstu nedostatku potravin a přírodních katastrof, které vyhánějí obyvatelstvo z domovů a ochromují ekonomiku. Tyto dopady se časem ještě zhorší. V kombinaci s jadernými zbraněmi představuje regionální a globální nestabilita pravděpodobně největší hrozbu pro lidstvo, jak dává Bulletin opakovaně najevo aktualizací svých hodin soudného dne (Doomsday Clock)Česky. V době psaní tohoto článku ukazují pouhých 90 sekund před půlnocí.

Jaderná zimaČesky odkazuje na skutečnost, že i omezená regionální jaderná válka, například mezi Indií a Pákistánem, vyvolá globální narušení klimatu a katastrofální hladomor. Kallenborn na tuto potenciální hrozbu naráží, ale snaží se význam studií o jaderné ziměČesky bagatelizovat tím, že ve vědecké komunitě panuje na toto nebezpečí značná názorová nejednotnost. Jde ještě dál a varuje nás, že takové studie jsou motivovány „politickými předsudky a agendami“. Jedna nedávná studieČesky z laboratoře v Los Alamos, která rozsah klimatických změn způsobených jadernou válkou minimalizuje, může být skutečně motivována jiným než vědeckým záměrem a byla důkladně vyvrácena. Je neuvěřitelné, že Kallenborn navrhuje, že by reakcí na hrozbu globálního jaderného hladomoru mělo být vytvoření zásob potravin, které by uživily miliardy lidí na několik let, a jako příklad potřebného úsilí uvádí naprosto nevhodný příklad leteckého zásobování Berlína v roce 1948Česky.

Základem pro řešení všech existenčních hrozeb musí být globální spolupráce, nikoliv hrozba vyhlazení. Žijeme na krásné planetě s řadou výzev způsobených lidmi i přírodou, které vyžadují, abychom se od postoje my vs. oni oprostili a místo toho kolektivně spolupracovali na dosažení globální bezpečnosti pro všechny lidi v našem společném domově. Za tímto účelem nesmíme násilné konflikty na bojištích a hrozby vzájemného zničení normalizovat. Místo toho by mělo být soupeření mezi státy vyhrazeno sportovním hřištím a soudům, podnikání a obchodu a snaze o dosažení vědeckých a uměleckých úspěchů.

Pravda o smlouvě o zákazu jaderných zbraní.
Pravděpodobně největší nepravdy, které Kallenborn hlásá, se točí kolem samotné TPNW. Za prvé, smlouva není rychlým řešením, které by vedlo k náhlému zrušení jaderných zbraní ve vakuu. Smlouva je spíše nástrojem zavádějícím právní normu, která k procesu vedoucímu k odstranění jaderných zbraní povede. Cesta, kterou je třeba k dosažení tohoto cíle zvolit, bude sama o sobě řešit problém konfliktu velmocí a regionálních konfliktů, stejně jako bezpečné odzbrojení.

Běžně se tvrdí, že jaderné odstrašení vzniku jaderné války zabránilo. Během studené války jsme se však několikrát ocitli na jejím pokraji, včetně kubánské krizeČesky, a tvrzení o odstrašení zcela ignoruje úlohu mezinárodních dohodČesky při deeskalaci napětí a prevenci jaderného konfliktu. Proces vytváření nástrojů kontroly zbrojení a odzbrojení vytváří struktury pro obnovení důvěry a ověřování. V tomto ohledu došlo v posledním desetiletí architektury odzbrojení k erozi, s výjimkou TPNW. Za současného stavu se může stát, že závody ve zbrojení již brzy nebudeme mít čím brzdit.

Jak sám Kallenborn uvádí, „nejlepší způsob, jak snížit riziko jaderné války, je zajistit, aby k ní vůbec nedošlo“. Přesně to je záměrem a motivací všech 122 států, které v roce 2017 vyjednaly TPNWČesky, a ještě většího počtu států, které od té doby pro podporu smlouvy na Valném shromáždění OSN každoročně hlasujíČesky. Devět držitelů jaderných zbraní a jejich spojenci jsou těmi, kdo musí prokázat, že existuje přesvědčivý důvod nebo dokonce jakékoliv právo držet zbytek světa jako rukojmí svých jaderných zbraní. Kallenborn tvrdí, že pokud budou jaderné zbraně odstraněny, velmoci rozpoutají třetí světovou válku. Ve skutečnosti proces eliminace těchto zbraní vytvoří podmínky potřebné pro větší spolupráci mezi velmocemi tím, že odstraní nejnebezpečnější problém, který je rozděluje.

Pravda o zákazu jaderných zbraní je uvedena v samotném textu smlouvy, ale také v nedávno přijaté deklaraci, která byla výsledkem druhého zasedání smluvních států TPNW, jež se konalo koncem loňského roku v New Yorku. Deklarace zdůrazňuje smysl existence zákazu i další postup.

Zrušení je jedinou rozumnou cestou.
Jaderné zbraně a současná politika v oblasti jaderných zbraní jsou, slovy zesnulého mírového aktivisty a aktivisty za jaderné odzbrojení Daniela Ellsberga, „závratně šílené a nemorální“Česky. Usilovat pouze o snížení škod nebo možnosti vzniku škod, které by jaderné zbraně mohly způsobit, a ne se podílet na procesu jejich zrušení, prostě nestačí. Představte si, že by odpůrci otroctví neměli za cíl otroctví zrušit, ale zotročeným lidem trochu zlepšit život? Nakonec otázka zrušení jaderných zbraní není jen morální, ale i existenční. Pokud nezrušíme jaderné zbraně, zruší ony nás. John F. Kennedy to prohlásil na půdě OSNČesky před více než 60 lety. Dbejme na jeho slova raději dříve než později, a co je rozhodující, dříve než bude pozdě.

Poděkování 97 v originálu článku jmenovaným osobám, které na tomto textu spolupracovaly.

Zpět na obsahČesky

Výzva k jadernému odstrašení v Evropě

Veřejnost v západoevropských zemích zpochybnila doktrínu jaderného odstrašování v 70. a 80. letech 20. století, kdy se v téměř všech západoevropských zemích zvedly protesty proti rozmístění nových jaderných zbraní.

Četné průzkumy tuto skepsi veřejnosti vůči jadernému odstrašování nadále prokazovaly a podstatná část evropské veřejnosti se vyslovovala převážně pro stažení jaderných zbraní z Evropy. Nejznámějším z nich byl průzkum veřejného mínění NATO o jaderných zbraních provedený v lednu 2020, tedy před ruskou invazí na Ukrajinu.

Průzkum YouGov z roku 2019, který si nechala vypracovat Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní (ICAN), navíc zjistil, že ve čtyřech státech EU, které na svém území hostí jaderné zbraně USA, se projevuje výrazný nesouhlas s jadernými zbraněmi: Belgie, Německo, Itálie a Nizozemsko.

Jaderné odstrašování po válce na Ukrajině

V červnu 2023 prezident Vladimir Putin oznámilČesky, že Rusko přesunulo řadu svých jaderných zbraní do Běloruska, svého spojence a souseda, a že další jsou na cestě a že „do konce léta, do konce tohoto roku, tuto práci dokončíme“.

V lednu 2024 běloruský ministr obrany prohlásilČesky, že jejich země předloží novou vojenskou doktrínu, která poprvé počítá s použitím jaderných zbraní. Tajemník Rady bezpečnosti Alexandr Volfovič navíc uvedl, že rozmístění ruských jaderných zbraní v Bělorusku má „odradit od agrese Polsko“, člena NATO.

Počátkem letošního roku, 30. června 2023, premiér Mateusz Morawiecki v reakci na výše zmíněné Putinovy záměry deklarovalČesky zájem Polska o hostování jaderných zbraní v rámci politiky jejich sdílení v rámci NATO s odkazem na údajné rozmístění ruských jaderných zbraní v Kaliningradské oblasti a v Bělorusku: „Vzhledem k tomu, že Rusko hodlá umístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku, o to více se ptáme celého NATO na účast v programu sdílení jaderných zbraní,“ uvedl Morawiecki v prohlášení z 30. června. „Nechceme sedět se zkříženýma rukama, zatímco ruský prezident Vladimir Putin stupňuje jiný typ hrozby.“

Krátce poté šéf polského Národního bezpečnostního úřadu Jacek Siewiera prohlásil, že Polsko má zájem certifikovat své letouny F-35A Lightning II (které mají být nasazeny v letech 2024-25) pro nesení svrhávaných jaderných pum B61 v rámci přípravy na možné zařazení do arzenálu letounů NATO s dvojí schopností.

Je pravděpodobné, že případné předsunuté nasazení amerických bomb B61 určených pro NATO by bylo umístěno na polských leteckých základnách, na kterých by byly umístěny i jejich letouny F-35A: Świdwin, Poznań-Krzesiny a Łask. NATO by odstrašující hodnotu jaderných zbraní v těchto lokalitách a jejich přeměnu na základny s dvojí leteckou kapacitou vnímalo jako funkci možnosti jejich útočného použití, důvěryhodnosti jejich použití a jejich schopnosti zasáhnout cíle v Bělorusku a Rusku.

Jake Sullivan, který myšlenku další komunikace s Ruskem ke kontrole jaderných zbraní aktivně podporuje, neodpověděl, zda by požadavkům, které Polsko vzneslo, Spojené státy vyhověly. V červenci 2023 ostře odmítl myšlenku, kterou stále častěji vyslovují někteří washingtonští stratégové, že Biden ruskou jadernou hrozbu přeceňuje a NATO od všestranné podpory Kyjeva odrazuje. Jestřábi podle něj argumentují: „Tato jaderná hrozba je naprostý nesmysl. Vůbec si s ní nedělejte starosti. Je třeba ji zcela ignorovat.“ Sullivan bezstarostný přístup odmítl: „Je to hrozba. Je to skutečná hrozba. Je to hrozba, kterou musíme brát vážně. A je to hrozba, která se vyvíjí s měnícími se podmínkami v terénu.“ Jak říkají filozofové, otázka jaderného rizika je „podmíněná“. Není ani nevyhnutelné, ani nemožné.

Po polské žádosti mluvčí Rady národní bezpečnosti USA John Kirby novinářům řekl: „K žádným rozhovorům tohoto typu nemám co říci.“ Zatím není jasné, zda je Washington ochoten se touto myšlenkou vážně zabývat, ale záměr Polska je jasný. Zdá se, že otázka je součástí širšího problému – vyvolání nového dialogu v návaznosti na novou smlouvu START.

Jaký je postoj Evropy k jadernému odstrašení po válce na Ukrajině?

Michal Onderco, Michal Smetana a Tom W. Etienne se v roce 2023 zabývali změnouČesky postojů v Evropě průzkuem stejných respondentů v Německu a Nizozemsku ve dvou časových bodech – v září 2020 před válkou a v červnu 2022 během války. Porovnávali, jak se postoje veřejnosti k jaderným zbraním po ruské invazi na Ukrajinu změnily.

Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 postoje k jadernému odstrašování v Německu a Nizozemsku pozoruhodně posílila. Jak autoři uzavírají, počet německých respondentů, kteří jsou přesvědčeni o odstrašujícím účinku jaderných zbraní, se zvýšil o 14 procentních bodů (ze 40 % na 54 %) v případě odstrašení od nejaderného útoku a o ještě výraznějších 23 procentních bodů (z 36 % na 59 %) v případě odstrašení od jaderného útoku. V Nizozemsku je nárůst mnohem menší, ale stále podstatný, a to o osm procentních bodů jak u odstrašení od nejaderných útoků, tak u odstrašení od jaderných útoků. Důležité je, že více než polovina respondentů v Nizozemsku i v Německu je nyní přesvědčena, že umístění jaderných zbraní na jejich území odrazuje od jaderných útoků na ostatní země NATO.

A co postoj Evropy k alternativnímu způsobu odstrašení – odstrašení konvenčními zbraněmi? V rámci každoročního průzkumu NATO se zjišťoval názor veřejnosti na alianci. Průzkum z prosince 2022 ukázal, že podpora vyšších výdajů na obranu se od ruské invaze na Ukrajinu zvýšila jen mírně, a to s velkými rozdíly mezi členskými zeměmi. Mezi 30 zeměmi NATO jsou pouze tři – Švédsko, Norsko a Bulharsko, kde více než 50 % veřejnosti myšlenku zvýšit výdaje na konvenční armádu podporuje.

A co Německo a Nizozemsko? Ideál zvýšit konvenční vojenské výdaje podporuje méně než 30, respektive 30 procent lidí. Občané evropských zemí tedy mnohem více upřednostňují odstrašení jadernými zbraněmi než odstrašení konvenčními zbraněmi. Pravděpodobně je méně nákladné na údržbu a účinnější jako preventivní opatření.

Zdá se, že nedávný postoj Evropanů k otázce jaderného odstrašování jako mechanismu regionální bezpečnosti, vyvolaný ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022, se vrací k názoruČesky zesnulé britské premiérky Margaret Thatcherové: „Chci Evropu bez válek. Nevěřím, že Evropa bez jaderných zbraní by byla Evropou bez válek.“

Zdá se, že myšlenka jaderného odstrašování zažívá renesanci a má stále větší podporu jak mezi občany evropských zemí, tak mezi politiky. Aby však mohlo být jaderné odstrašování účinně a bezpečně uplatňováno všemi účastníky, vyžaduje aktivní diplomacii mezi většími aktéry, která by mohla všechny ostatní dosud nevyřešené geopolitické otázky ovlivnit.

Dne 29. září 2023 se NATO ReviewČesky zabývalo závěrem, že odstrašení Ruska od použití jaderných zbraní proti NATO tak zůstane naléhavou nutností i po skončení války na Ukrajině. To je výzva k dialogu uvnitř NATO i mimo něj – vůči jeho protivníkům, čímž se jaderné odstrašení stane předvídatelnější záležitostí a získá se manévrovací prostor a možnost posunout koncept odstrašení jako celek.

Zpět na obsah

Bulletin of the Atomic Scientists / Bulletin atomových vědců byl založen v roce 1945 Albertem Einsteinem, J. Robertem Oppenheimerem a vědci z Chicagské univerzity, kteří se podíleli na vývoji prvních atomových zbraní v rámci projektu Manhattan, a o dva roky později vytvořil Doomsday Clock / Hodiny soudného dne, které využívají obraz apokalypsy (půlnoc) a současný idiom jaderného výbuchu (odpočítávání do nuly) k vyjádření hrozeb pro lidstvo a planetu.
Hodiny soudného dne každoročně určuje Rada pro vědu a bezpečnost Bulletinu po konzultaci s Radou sponzorů, v níž je devět nositelů Nobelovy ceny. Hodiny se staly všeobecně uznávaným ukazatelem zranitelnosti světa vůči globální katastrofě způsobené technologiemi vytvořenými člověkem.

TISKOVÁ ZPRÁVA:
Hodiny soudného dne ukazují 90 sekund do půlnoci (klik na obrázek)

Nastavení na 90 sekund před půlnocí je neblíže ke katastrofě, kam kdy byly hodiny posunuty, což odráží stav bezprecedentního nebezpečí, kterému svět čelí. Bulletin atomových vědců, správce Hodin soudného dne, ve svém prohlášení zdůraznil, že Hodiny lze vrátit zpět, ale vlády a lidé musí urychleně jednat.

Zpět na obsah