Blízký východ: V konečném důsledku jde USA o to, aby neztratily kontrolu

Blízký východ: „V konečném důsledku jde USA o to, aby neztratily kontrolu nad regionem ve prospěch Číny“

Rozhovor s odbornicí na Blízký východ a nezávislou novinářkou Karin Leukefeldovou

Karin Leukefeld (Foto Thomas Kaiser)

Zeitgeschehen im Focus (ZIF): Stále jsme slýchali, že mezi Izraelem a Hamásem má být vyjednáno příměří. Před několika dny se objevily zprávy, že dohoda selhala a že se Izrael chystá zaútočit na Rafáh. Katar a Egypt pak předložily nový návrh, který Hamás přijal. Izraelská armáda nicméně pokračovala v bombardování Rafáhu a obsadila hraniční přechod do Egypta v Rafáhu.

Karin Leukefeld: Jedná se o velmi komplikovanou záležitost. Anglicky psaná média o ní informují velmi odlišně. Základní informaci, že má dojít k dočasnému příměří z izraelské strany a výměně vězňů, přebírají mnohá média. Hamás již předložil komplexní plán příměří na leden 2024. Jednalo se o třífázový plán. Izrael jej odmítl. Naposledy jednaly Katar a Egypt na straně Hamásu a USA na straně Izraele. Asi před třemi týdny Katar prohlásil, že se vzdá svého mandátu, protože nedošlo k žádnému pokroku ve vztazích s Izraelem. Před čtrnácti dny vyslal Egypt do Tel Avivu delegaci. Přijela tam prý s novým plánem. Izrael poté předložil svůj vlastní plán. Je to neustálý pohyb tam a zpět. Obsah plánů se neustále mění. Nejprve šlo o 40denní příměří. Pak mělo být příměří prodlouženo ve dvou fázích až na rok a rukojmí měla být na oplátku propuštěna. Zároveň měl Hamás předložit seznam dosud žijících rukojmích. Na oplátku by Izrael propustil palestinské vězně. V současné době probíhají jednání. Hamás požaduje, aby se Izrael z pásma Gazy postupně zcela stáhl. Požaduje pomoc při obnově Gazy a konkrétní pomoc při zásobování obyvatelstva.

(ZIF): Podívejme se na Gazu. Organizace OSN, jako je UNRWA, a další humanitární organizace jsou hluboce znepokojeny situací v zásobování. Izrael prohlašuje, že bude na palestinské civilní obyvatelstvo postupovat mírně, ale téměř 35 000 mrtvých, včetně 10 000 žen a 6 000 dětí, ukazuje zcela jiný obrázek. Zlepšila se někde situace?

Karin Leukefeld: Na severu pásma Gazy panuje hlad. Palestinci tam mají mnohem méně kalorií, než je denní minimum. Není tam téměř žádná lékařská péče. Agentura UNRWA nemůže cestovat na sever, a proto nemůže dodávat pomoc. Všechny žádosti UNRWA, které musí být zkontrolovány a schváleny Izraelem, jsou zamítány. Izrael občas povolí 10, někdy i 20 nákladních aut s humanitárními dodávkami, aby vyjela z Aškelonu na sever pásma Gazy. Distribuce humanitárních dodávek, kterou jinak organizovala UNRWA a její struktury, však neprobíhá. Je to především proto, že zařízení UNRWA byla zničena, například sklady, kde byly zásoby uloženy. V důsledku izraelských útoků přišla UNRWA o 186 zaměstnanců. Protože dřívější systematická distribuce potravin již není zajištěna, mnoho produktů se prodává na volném trhu a jsou zcela předražené. Lidé si je nemohou dovolit. Na jihu země se situace v zásobování v poslední době poněkud zlepšila. Do pásma Gazy sice nepřijíždělo 500 nákladních aut denně, ale snad až 250. Opět byla uvedena do provozu odsolovací stanice na vodu poblíž Rafáhu, která byla bombardována. Na trhu se daly koupit potraviny, ale byly velmi předražené. Pro lidi ho samozřejmě nebylo dost. Nyní izraelská armáda uzavřela dva jižní hraniční přechody – Kerem Šalom a Rafáh – a nedovoluje průjezd žádným transportům s pomocí. Hraniční přechod Rafáh obsadila izraelská armáda 7. května. Bombardování města nikdy neustalo – s výjimkou konce listopadu, kdy děla na týden utichla. Nyní se spekuluje, zda izraelská armáda zahájila ohlášenou ofenzívu na Rafáh. Mnohé nasvědčuje tomu, že hodlá město dobývat kousek po kousku. Americká administrativa Joea Bidena oznámila, že zastaví nedávno schválený balík zbraní, včetně 3 000 těžkých bomb o hmotnosti 500 až 1 000 kg. Válka tak pokračuje a každý den si vyžádá desítky mrtvých. Lidé umírají hlady. Svědčí o tom i prohlášení šéfa UNRWA Philippa Lazzariniho na tiskové konferenci v Ženevě před několika dny.

(ZIF): Co se stalo se zrůdným záměrem USA a EU na vybudování plovoucího přístavu u pobřeží pásma Gazy?

Karin Leukefeld: Tento přístav buduje americká armáda pod kontrolou a jménem Pentagonu, zatímco izraelská armáda buduje molo do moře z pevniny. Tam pak budou kotvit menší lodě, které budou v provizorním přístavu vyzvedávat humanitární zásoby a kyvadlově pendlovat mezi přístavem a molem. Na pevnině Izrael srovnává se zemí rozsáhlou oblast, aby vytvořil skladovací prostor pro humanitární zásoby a místa pro nákladní automobily. Stále tam byly domy, ale většinu budov už Izrael vybombardoval. Izraelci využívají sutiny zničených domů, i když není ani jasné, zda se pod nimi nacházejí nějaká mrtvá těla. Tento výsadkový stupeň do moře je pro ně zřejmě velmi důležitý. Opatření je hluboce přezíravé vůči Palestincům. Projekt s nimi nebyl dohodnut. Distribuci humanitární pomoci by případně mohla převzít americká organizace World Central Kitchen, která poskytuje potraviny lidem ve válečných a krizových oblastech. Po smrti sedmi svých zaměstnanců při izraelském útoku organizace oblast opustila a pozastavila svou činnost. Nyní se chce zřejmě vrátit. Izrael má zájem, protože plánuje, že tato World Central Kitchen nahradí UNRWA, tj. struktury OSN.

Celá věc se velmi podobá vojenskému projektu. Mnozí Palestinci se obávají, že by toto zařízení mohlo připravit okupaci pásma Gazy. Hamás vydal prohlášení, že zahraniční vojáci budou vnímáni jako okupanti a přístav jako vojenská základna, a proto by se také mohl stát terčem útoků. Izraelci se zároveň zbavují odpovědnosti za to, že budou muset Palestince zásobovat. Úřadující ministr obrany Yoan Galant nedávno prohlásil, že pokud by humanitární pomoc fungovala, pak by válka mohla pokračovat.

Zdroj: https://de.wiktionary.org/wiki/Datei:Gazastreifen_Karte.png#/media/Datei:Gaza_Strip_map2.svg

(ZIF): Jakou roli v tom všem hrají USA?

Karin Leukefeld: Sledují své vlastní zájmy. Usilují o normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. To je plán USA již od druhé světové války. Na začátku roku 1945 – před koncem druhé světové války – se Roosevelt snažil dosáhnout dohody se saúdským králem, že přijme budoucí Izrael. Král Saúd to odmítl. USA se o to snaží i dnes a současná vláda pod vedením Joea Bidena v tomto plánu pokračuje. Tento zájem je pro USA prioritou, a to i s ohledem na nadcházející prezidentské volby. Biden to chce prezentovat jako „trofej“. Americký ministr zahraničí Blinken v uplynulém týdnu hodně cestoval. Nejprve byl v Jordánsku, pak několik dní v Rijádu a nyní v Tel Avivu. Zdá se, že jedním z výsledků těchto návštěv je, že chce oddělit situaci v Gaze od amerického plánu. Dojednává se dohoda, podle níž má být Saúdská Arábie postavena pod ochranu USA. Postupně se objevují různé scénáře. Jak jsem řekl na začátku, jedná se o velmi komplikovanou záležitost.

Hamás chce, aby se izraelské jednotky stáhly z pásma Gazy. Chce, aby Gaza dostala pomoc na obnovu a aby byli propuštěni vězni výměnou za izraelské rukojmí. Toho se bude držet. Části tohoto plánu představily v Izraeli Egypt a Katar a Hamás prohlásil, že na návrh přistoupí. To Netanjahua překvapilo, zejména proto, že právě prohlásil, že Izrael zaútočí na Rafáh bez ohledu na to, zda dojde k výměně vězňů, nebo ne. Izraelské ozbrojené síly tedy obsadily hraniční přechod Rafáh-Egypt a zintenzivnily bombardování východního Rafáhu. Vyzvaly 100 000 lidí z východních čtvrtí, aby oblast opustili. Celá operace je provokací. Netanjahu na ní trvá, protože jinak by přišel o vládní spojenectví s extrémními osadníky. Nevypadá to, že by se něco zásadního změnilo.

(ZIF): Bude Saúdská Arábie hrát hru USA?

Karin Leukefeld: Země se po Blinkenových návštěvách vždy vyjádřila velmi jasně, a to zcela jiným způsobem, než jakým se nechal slyšet Blinken. Saúdská Arábie prohlásila, že trvá na uznání Palestiny jako státu v hranicích z roku 1967 s východním Jeruzalémem jako hlavním městem dříve, než dojde k jakékoli dohodě s Izraelem. Netanjahu to zcela odmítá. Poté, co vyšel najevo plán USA normalizovat vztahy mezi Saúdskou Arábií a Izraelem, Izrael se k němu nevyjádřil.

V amerických médiích se lze dočíst, že USA jsou na pokraji průlomu v dohodě se Saúdskou Arábií o instalaci tohoto vojenského deštníku, vyzbrojení země a podpoře vývoje jaderných technologií. Nemohu s jistotou říci, zda je to pravda. Blinkenův tým šíří přikrášlené informace, protože ví, že musí novinářům něco sdělit. Své přání prezentuje jako fakt. Zda na to Saúdská Arábie přistoupí, není jisté, ale nevylučoval bych to. Dovedu si představit, že současný vládce, korunní princ Mohammed bin Salmán, by s tím mohl souhlasit, pokud by na oplátku dostal od USA jaderný program. Ten je součástí takzvaného vyjednávacího koše. Je však také možné, že korunní princ narazí na odpor uvnitř Saúdské Arábie. Je to velmi složitá situace. V konečném důsledku je cílem USA v celé věci neztratit kontrolu nad regionem ve prospěch Číny.

(ZIF): Ale o Saúdskou Arábii jde jen stěží, že?

Karin Leukefeld: Někteří komentátoři zmiňují, že Saúdská Arábie kriticky sleduje chování USA. Saúdská Arábie se od USA nesmírně distancovala, když se ze dne na den stáhly z Afghánistánu. Vyvodila z toho závěr, že i když s USA uzavřete spojenectví, nemůžete se na ně spolehnout. To otevírá dveře čínské diplomacii v regionu. USA si jsou tohoto vnímání vědomy a ze strany USA probíhají pokusy o obnovení důvěry arabských států Perského zálivu. To vše však vyžaduje čas.

USA čekají prezidentské volby a doma probíhají obrovské protesty proti politice USA vůči Palestincům. Bidenova administrativa je pod velkým tlakem z různých stran. Od demokratických voličů, zejména mladých, kteří administrativu ostře kritizují – s podporou amerických Židů z „Hlasu pro mír“. Na druhé straně stojí tlak sionistické lobby kolem AIPAC, American Israel Public Affairs Committee. Bidenova administrativa potřebuje krátkodobý úspěch, aby vyhrála volby. Tím by byla dohoda mezi Saúdskou Arábií a Izraelem.

(ZIF): Saúdská Arábie je však členem států BRICS. Nezavázala se snad již sama?

Karin Leukefeld: Od začátku roku 2024 je Saúdská Arábie spolu s Íránem, Spojenými arabskými emiráty, Egyptem a Etiopií novým členem BRICS. BRICS vede diplomacii, která podporuje především spolupráci mezi svými členy. V Evropě o něm příliš neslyšíme, jako by byl bezvýznamný. V našich médiích jsou nám prezentovány především aktivity USA.

Zejména v otázce války v Gaze je však pro BRICS, a zejména pro Čínu a Rusko, důležité, že dialog probíhá mezi Emiráty, Saúdskou Arábií a Íránem. Ministerstva zahraničí těchto tří zemí, a zejména Íránu a Saúdské Arábie, zde sdělila svá stanoviska. Děje se tak velmi opatrně, ale projevuje se to mimo jiné tím, že státy BRICS odmítají vojenskou eskalaci ze strany USA a Spojeného království v Rudém moři proti hnutí Hútíů v Jemenu a neúčastní se jí. Lze si představit, že Čína se v této věci angažuje a samozřejmě vede dialog se Saúdskou Arábií, stejně jako se všemi státy Perského zálivu. Při mnoha pokusech o dosažení rezoluce o příměří v Radě bezpečnosti OSN arabské státy intenzivně spolupracovaly s Čínou a Ruskem. Vztahy mezi Saúdskou Arábií a Íránem se zjevně uvolnily. Došlo ke spolupráci na úrovni OSN a rozvinuly se dvoustranné obchodní vztahy.

USA byly zřejmě překvapeny tímto vývojem, který začal v březnu 2023 díky zprostředkování Číny a měl pozitivní dopad na region. Po počátečním období šoku pak Washington začal posilovat své blokády v regionu. Návratu Sýrie do Ligy arabských států, znovuotevření arabských velvyslanectví v Damašku, plánované spolupráci na obnově a návratu syrských uprchlíků z USA – a EU – nadále brání sankcemi. Například Spojené arabské emiráty již zcela jasně pociťují jejich dopady.

Cílem snah USA je také přetáhnout Saúdskou Arábii na svou stranu, na stranu Izraele, aby vrazily do regionu klín. Cílem je vytvořit „frontovou linii“ mezi arabskými státy, které spolupracují s Íránem, a těmi, které Západ řadí do kategorie „protiíránských“. Takto to popisuje Evropská rada pro zahraniční vztahy, evropský think tank.

(ZIF): Čím jsou sankce proti Spojeným arabským emirátům (SAE) odůvodněné?

Karin Leukefeld: To se týká „císařského zákona“ proti Sýrii. Pokud budou chtít SAE investovat v Sýrii, budou čelit sankcím, mimo jiné za spolupráci s Ruskem. Existují také sankce proti Rusku, konkrétně proti jednotlivcům v Rusku a v SAE.

(ZIF): Rád bych také hovořil o napjatých vztazích mezi Izraelem a Íránem. Zdá se, že útok na íránský konzulát v Sýrii a reakce Íránu a Izraele dosáhly nové úrovně eskalace. Co znamená výměna úderů, které jsme v této souvislosti byli svědky? Je prozatím u konce, nebo bude pokračovat?

Karin Leukefeld: O tom vedou analytici debatu. Mnohé však nasvědčuje tomu, že reakce Íránu jasně ukázala, jaké vojenské možnosti tato země má. Írán vyzval Radu bezpečnosti OSN, aby útok na jeho konzulát v Sýrii odsoudila. Návrh rezoluce k tomu předložilo Rusko. USA, Velká Británie a Francie tomu zabránily. Írán se dovolával svého práva na sebeobranu a v Radě bezpečnosti to zdůvodnil odkazem na útoky Izraele, k nimž dochází v regionu již 15 let, a to i uvnitř Íránu. Reakce Íránu, který po konzultaci s Ruskem a Čínou zaútočil na Izrael bezpilotními letouny a raketami a předem informoval USA a sousední arabské státy, byla dobře promyšlená. Útok na konzulát přijde Izrael skutečně draho.

(ZIF): Jak?

Karin Leukefeld: Izrael se při tomto útoku pravděpodobně přecenil, protože odsouzení přišlo dokonce i z USA, které jasně uvedly, že útok provedl Izrael a že zde existuje určitá hranice, zatímco německá vláda zaujala stanovisko, že není jasné, kdo je za útok zodpovědný.

(ZIF): Potenciál pro eskalaci byl velmi vysoký, že?

Karin Leukefeld: Ano, je to vidět na tom, že Izrael enormně snížil počet svých vojáků v Gaze. Bylo velmi patrné, že se během několika dní stáhly a přeskupily na severu, aby se de facto připravily na útok na Libanon, který by byl primárně namířen proti Hizballáhu.

Obrovské rozpory panují také uvnitř izraelské armády. Po útoku na konzulát v Damašku a jeho následcích se konflikt v armádě stal ještě zřetelnějším. Šéf vojenské rozvědky koncem dubna oficiálně rezignoval kvůli selhání 7. října. Rezignace v této situaci byla signálem, že odpovědnost za současnou situaci musí převzít i ostatní v armádě a politice.

(ZIF): Co podněcuje konflikt uvnitř armády? Jde o boj mezi zastánci tvrdé linie a umírněnými?

Karin Leukefeld: Ozývají se kritické hlasy bývalých (!) vysokých armádních důstojníků, kteří se vyjadřují v televizi a označují válku proti Gaze za velkou chybu. To má následně dopady na samotnou armádu. O tom, co se děje v zákulisí, se však příliš nedozvídáme. O vyčerpání vojáků a záložníků se však otevřeně píše v médiích. Velký počet vojáků, kteří se vracejí z pásma Gazy, se zdá být psychicky nemocný. Je jich více než 6 000 – tento údaj je z března 2024 – a vyžadují psychologickou léčbu. Informují o tom izraelská média jako Haaretz nebo Times of Israel, přičemž druhé jmenované stojí na straně vlády. O konfliktech a rozporech informují navzdory tvrdé válečné cenzuře. Není však snadné nahlédnout do zákulisí.

Válka v Gaze je v podstatě o konfliktu mezi Izraelem a Palestinou, o Palestincích. Ale především jde o geopolitiku USA, které chtějí s určitými „partnery“ upevnit svou kontrolu v regionu. V popředí zájmu je rozšiřování amerických vojenských základen. To se však nepodaří tak snadno.

(ZIF): Válka na Ukrajině má mnoho paralel, zejména v tom, že nejde o Ukrajinu, ale o něco jiného.

Nacházíme se uprostřed procesu formování nového světového řádu. Na Blízkém východě, ale i na Ukrajině je vidět, jaké nástroje používají USA, ale jaké nepoužívá Čína. Čína, ale i ostatní státy BRICS, zaujímají zcela jiný přístup. Neustále usilují o dialog s cílem vytvořit spojenectví. Pokud si přečtete americká média, najdete tam debatu o možném úpadku USA ve světových záležitostech. V jednom sloupku v deníku Washington Post se nedávno objevilo tvrzení, že USA jsou na „sestupné trajektorii“. Bez nových lidí v americké politice jsou USA odsouzeny k zániku.

(ZIF): Co dělají Rusko a Čína jinak?

Karin Leukefeld: Obecně lze říci, že se obě země zaměřují na diplomacii, a nikoli na ozbrojenou sílu, jak ji známe z USA. Rozdíly jsou jasně patrné. Zajímavý je zde postoj Německa, které vždy stálo na straně USA. Je to velký boj o vliv. Blinken byl před nedávnou návštěvou Rijádu v Pekingu. Setkal se tam s čínským ministrem zahraničí. Čína jasně prohlásila, že nebude souhlasit s rozmístěním raket středního doletu v asijském regionu. Čínský ministr zahraničí na Blinkenova prohlášení před zástupci médií reagoval velmi ostře a jasně volbou slov. USA se snaží vytvořit vojenské spojenectví s Filipínami a Japonskem proti Číně. Čína sleduje své zájmy, to ano. Ale ne pomocí vojenských základen, nýbrž prostřednictvím dialogu a obchodu.

(ZIF): Nyní jsme se podívali na širší rámec. Rád bych se podíval na Sýrii. Jak Sýrie reagovala na útok na íránský konzulát poté, co Izrael narušil syrské území a porušil tak mezinárodní právo?

Karin Leukefeld: Sýrie okamžitě vydala prohlášení prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí. Na žádost Ruska se bezprostředně po útoku konalo zasedání Rady bezpečnosti OSN. Rusko předložilo Radě bezpečnosti návrh rezoluce, která útok odsoudila, ale ten byl odmítnut Spojeným královstvím, Francií a USA. Během tohoto zasedání jasně vystoupil syrský ministr zahraničí, který seděl vedle íránského velvyslance, a odsoudil pokračující porušování státní suverenity ze strany Izraele. Sýrie tyto incidenty jasně odsoudila a informovala o nich Radu bezpečnosti OSN v očekávání, že Rada bezpečnosti toto jednání odmítne. Diplomatické možnosti tak byly vyčerpány. Západní mocnosti s právem veta se však vždy postavily na stranu Izraele, takže žádné odsouzení nebylo možné a není možné ani dnes. Íránský velvyslanec na zasedání rovněž vystoupil s ostrým projevem. Izrael od tohoto incidentu již dvakrát nebo třikrát bombardoval. Útoky jsou tedy permanentní.

(ZIF): Člověk se ptá, kde je „řád založený na pravidlech“, který Západ zdůrazňuje při každé příležitosti…

Karin Leukefeld: Cílem Západu je izolovat Sýrii. USA rozšířily „Caesarův zákon“, o němž jsem se zmínila dříve. Říká se mu „protiasadovský zákon“, protože dokud bude prezidentem, budou USA sankce zachovávat. Postoj Západu se odráží v podpoře humanitárních organizací OSN, které pracují se syrskými uprchlíky v sousedních zemích. Místo aby stabilizovaly Sýrii a pomáhaly lidem v návratu, jsou placeny za to, aby je udržovaly v uprchlických táborech.

(ZIF): Není za tím také cíl zpolitizovat lidi a zneužít je v boji proti vládě?

Karin Leukefeld: V jistém smyslu to cílem je. Sýrie je zčásti okupovaná, kde už existují ozbrojené skupiny, které jsou podporovány zvenčí. Na ropných polích máme USA, které poskytují vojenskou podporu kurdským politickým a vojenským strukturám, které tam působí, ale ne na obranu proti Turecku. Turecko již několik měsíců útočí na kurdské pozice, ale USA se drží velmi při zemi. Nakonec i syrští Kurdové používají zbraně, které obdrželi od USA. Idlib je pod kontrolou Turecka – členského státu NATO, pozor. Sídlí zde džihádistické skupiny soustředěné kolem milice Hajat Tahrir al-Sham (HTS), která vznikla z Fronty Nusra a al-Káidy. Západ je stabilizuje prostřednictvím programů pomoci. To se týká jak severovýchodu Sýrie, tak oblastí severně od Aleppa, které jsou pod tureckou kontrolou. Turecko financuje takzvanou Syrskou národní armádu v Idlibu, kterou zřídilo a která je pod tureckým velením. Na jihu Sýrie se nachází americká vojenská základna u Tanfu, kde jsou rovněž cvičeny ozbrojené síly.

(ZIF): Mezi Sýrií a Tureckem probíhal proces uvolňování napětí. Nebyl úspěšný?

Karin Leukefeld: Setkali se na úrovni tajných služeb, ministrů zahraničí a obrany. Bylo to zprostředkováno Ruskem v takzvaném astanském formátu, ale stagnovalo to. Rusko se snažilo zorganizovat setkání mezi Erdoganem a Asadem. To bylo před třemi lety. Asad však řekl, že dokud budou v Sýrii turecká vojska, nebude to fungovat. Postoj Turecka k Sýrii se v tuto chvíli nezměnil, zejména proto, že je členem NATO. Rusko se snaží zlepšit vztahy s arabskými státy. Sýrie má být geograficky obcházena a izolována. Konflikt je ponechán v klidu.

Rusko je jinak zaměstnáno Ukrajinou a NATO. Čína pozvala Asada na týdenní návštěvu. Byla projednána řada dohod hospodářského charakteru a strategické partnerství. Zintenzivňují se kontakty na úrovni občanských vztahů, školení a lékařské péče. Velký průlom teprve přijde, protože Čína chce rozvíjet vztahy se Sýrií ve stabilním prostředí s Íránem a státy Perského zálivu. Pozitivnímu vývoji brání postoj blokády a politika USA. Sýrie se nachází ve velmi, velmi obtížné situaci.

(ZIF): Jaké jsou životní podmínky lidí v Sýrii?

Karin Leukefeld: Nedochází k žádné komplexní obnově. Syrská vláda se zaměřila na obnovu infrastruktury, silnic, mostů, nemocnic, škol. Vše, co je pro veřejnost důležité. Co však nepokračuje, je bytová výstavba. Stát nemá peníze a těžko zajišťuje stavební stroje a materiál. Vnitřně vysídlené osoby nežijí v táborech ani ve svých domovech, ale našly si ubytování jinde – u příbuzných nebo známých. Skutečnost, že tolik lidí žije mimo Sýrii, například v Turecku, Jordánsku nebo Libanonu, znamená, že mnoho domů je prázdných a nic se neděje. V Sýrii platí zákon, podle něhož se na majetek nesmí sahat. Ve starém centru Damašku máme stále domy patřící Židům, kteří v padesátých letech emigrovali do Izraele a své domy jednoduše zamkli. Jsou tam dodnes. Nikdo tam nechodí. V Homsu je to velký problém, protože tam toho bylo hodně zničeno. Mnoho lidí uteklo a žije v uprchlických táborech v Idlibu, zatímco jejich domy zůstaly nedotčeny.

(ZIF): Lze tedy střízlivě konstatovat, že obyvatelé Sýrie stále velmi trpí následky občanské války.

Karin Leukefeld: Obzvláště obtížná je situace v zemědělství. Sýrie je zemědělskou zemí, ale průmyslové zpracování ovoce a zeleniny v regionu již nelze provádět ve stejném rozsahu kvůli nedostatku energie. Není téměř žádné palivo a dochází k častým výpadkům proudu. Stát zrušil dotace, protože je již není schopen financovat. Litr benzínu tak stojí až 1,30 eura, a to v zemi, která nemá eura, ale slabou syrskou libru, která se poněkud stabilizovala a činí 22 000 syrských liber za dolar. „Ti, které Alláh miluje, mají příbuzné v zahraničí“ se neříká jen v Sýrii. Tito příbuzní posílají peníze svým rodinám, aby si mohly dovolit například solární panely. Solární panely na střechách zažívají boom. Má být postavena továrna, v níž se budou solární panely vyrábět. To však nestačí k zásobování továren v zemi energií. Velkým problémem je také stále nepřetržitá výroba elektřiny v elektrárnách.

(ZIF): Dostává Sýrie ve své tíživé hospodářské situaci podporu od Ruska nebo Číny?

Karin Leukefeld: Ano, dostává podporu, například ropu z Íránu, pokud se Íráncům podaří dostat lodě přes Suezský průplav, což není snadné. Rusko také poskytuje podporu, ale ne v takové míře, jak by bylo nutné. V Sýrii se angažuje také Čína. Země je však ve velmi dezolátním stavu a čím déle budou sankce a rozdělení pokračovat, tím více se budou problémy prohlubovat. Pokud by se však podařilo najít rovnováhu mezi arabskými státy v regionu – o což se Čína snaží -, pravděpodobně by se tím situace v Sýrii výrazně zlepšila.

(ZIF): Paní Leukefeldová, děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Thomas Kaiser