Zdeněk Jemelík

Ohlédnutí za Igorem Střížem

Sleduji Otázky Václava Moravce jen v případě, že se zabývají děním v resortu spravedlnosti. Větší dávku neplodného tlachání politiků a projevů moderátorovy „skvělosti“ prostě nesnesu. Abych byl spravedlivý, musím přiznat, že moderátorův způsob chování k hostům se přece jen časem zlepšil, takže jsem upustil od označování pořadu „Otázky Vymývače mozků“.

Nemění to nic na tom, že je nemístné označovat Otázky za pořad, jímž se otvírá společenská diskuse k otázkám, o nichž se dříve nemluvilo. Kdysi Moravcovo sebevědomí oprávněně pobuřovalo Václava Klause a od jeho kritického vyjádření se dosud nic nezměnilo, což je důkaz nebetyčné arogance. Pouze nevím, zda je to projev České televize jako instituce nebo moderátorovy osobnosti.

Na potlachu u Václava Moravce

Sleduji Otázky Václava Moravce jen v případě, že se zabývají děním v resortu spravedlnosti. Větší dávku neplodného tlachání politiků a projevů moderátorovy „skvělosti“ prostě nesnesu. Abych byl spravedlivý, musím přiznat, že moderátorův způsob chování k hostům se přece jen časem zlepšil, takže jsem upustil od označování pořadu „Otázky Vymývače mozků“.

Nemění to nic na tom, že je nemístné označovat Otázky za pořad, jímž se otvírá společenská diskuse k otázkám, o nichž se dříve nemluvilo. Kdysi Moravcovo sebevědomí oprávněně pobuřovalo Václava Klause a od jeho kritického vyjádření se dosud nic nezměnilo, což je důkaz nebetyčné arogance. Pouze nevím, zda je to projev České televize jako instituce nebo moderátorovy osobnosti.

Vzorový případ Roman Kafka

Během více než dvaceti let „záškodnické“ činnosti justičního potížisty jsem podal řadu podnětů k vyvolání kárného řízení se soudci či státními zástupci, někdy i s návrhem na zbavení taláru. Důvodem k podání návrhu nikdy nebylo rozhodnutí ve věci, neboť proti němu je možná obrana opravným prostředkem. Obracel jsem se na různé místně příslušné kárné žalobce z řad předsedů soudů nebo vedoucích státních zástupců. S vědomím, že „samosprávného“ kárného žalobce může od podání kárné žaloby odradit nutnost potkávat se denně s žalovaným, v některých případech jsem oslovil úřadujícího ministra spravedlnosti, protože nemohl mít k provinilci osobní vztah.

Toto vše jsem si vybavil, když jsem se dověděl, že policie vyšetřuje soudce Romana Kafku pro podezření ze závažné trestné činnosti.

2 x Zdeněk Jemelík

Obsah:

Pokud mě paměť neklame…

Slovy „pokud mě paměť neklame“ jsem uvedl poslední větu předposledního odstavce článku „Kdo chce do Brna místo Lenky Bradáčové ?“ (zde). Vyslovil jsem v ní domněnku, že v průběhu usilování bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana o prosazení nového zákona o státním zastupitelství patřil doc. Zdeněk Koudelka k podporovatelům jeho záměru. V té době jsem se občas s panem docentem někde setkal a zúčastnil jsem se v Brně nejméně jednoho zajímavého semináře, který uspořádal. Vždy se ke mně choval přátelsky. Nenapadlo mě, že jsme ve skutečnosti mohli stát na opačných koncích barikády.

Ale spoléhání na stařeckou paměť se mi nevyplatilo, neboť ve skutečnosti mě nemilosrdně oklamala. Pan docent mě na to upozornil zdvořilým e-mailem. Nežádal o veřejnou omluvu, ale přece jen se mu touto cestou omlouvám. Pochybil jsem, když jsem vyslovení mylného názoru nepředešel zapátráním na internetu nebo v mém archivu. Od rušných sporů o zákon přece uplynulo mnoho let. Až po jeho upozornění jsem nakonec ve svém archivu našel článek z r.2013, jímž jsem se vyjádřil v neprospěch jeho názoru na návrh nového zákona.

Ženu neuhodíš ani květem

Několik posledních dní zaměstnává média šikana hodonínské školačky. Je to jeden ze stále četnějších projevů sklonu dětí k násilnému jednání. Je hrůzný tím, že šikanování trvalo delší dobu a podílelo se na něm více osob. Když jsem byl ve věku hodonínských násilníků, rodiče nám vštěpovali zásadu „ženu neuhodíš ani květem“. Samozřejmě jsme nebyli andělé a docházelo k různým pranicím, ale hrubé násilí vůči dívkám bychom si nedovolili.

Dnes je všechno jinak a výše zmíněnou zásadu někdy nectí ani policisté a státní zástupci. Právě sleduji případ, podobný hodonínskému, jen jde o jednorázový projev surovosti s menším počtem účastníků.

Kdo chce do Brna místo Lenky Bradáčové ?

V akcích justičního potížisty jsou mými nejčastějšími protivníky státní zástupci, i když často skrytí za rozhodnutím soudů. Sleduji proto dění ve státním zastupitelství velmi pozorně. Samozřejmě mě zaujal článek na Parlamentních listech z 29.ledna 2025 „Pád vlády kvůli Bradáčové? Nevole nad jmenováním z mnoha stran“(zde). Název článku považuji za přepjatý. Nepředpokládám, že by návrh na vyslovení nedůvěry vládě kvůli jmenování Lenky Bradáčové nejvyšší státní zástupkyní mohl být úspěšný, i když jeho podání nevylučuji. Po jeho přečtení jsem si ale položil kriminalistickou otázku „cui prodest“, protože někomu by se zřejmě líbilo, kdyby vláda na poslední chvíli její jmenování odvolala a uvolnil by se tak možná prostor pro ctižádostivce, který na její jmenování právě útočí.

Vzrušující dění v justici

V posledních dnech vyvolala velké vzrušení zpráva o žádosti policie k Poslanecké sněmovně o vydání Tomia Okamury k trestnímu stíhání, ale záhy ji překryla resignace nejvyššího státního zástupce Igora Stříže a jeho bleskové nahrazení Lenkou Bradáčovou.

Vnímám události ze svého subjektivního pohledu na základě dlouholetých zkušeností a ve vztahu k případům, jimiž se zabývám jako předseda spolku Chamurappi z.s. Můj pohled se v mnohém liší od různých postojů, tlumočených mainstreamovým zpravodajstvím.

Advent justičního potížísty

Advent je vnímán jako čas klidu, rozjímání a těšení se na věci příští. Nepravosti v justici ale běží dál advent-neadvent, a justičnímu potížistovi se ochrany před nežádoucími vzruchy nedostává.

Pokud už se dostanu k nějakému rozjímání, tak vždy narazím na otázku odpovědnosti za hříchy. Stát vyplácí ročně desítky milionů Kč odškodnění obětem nesprávně vedených procesů. Postižení se musí odškodnění doprošovat a většinou se dohadují se soudy o jeho výši, jen zřídka úspěšně. Sluhové státu, kteří vyrobili důvody k vyplácení odškodného, zůstávají klidní: nijak se jich to netýká. A soudci, kteří vyrábějí vadné procesy na pokračování, soudí klidně dál a dále trvají na své neomylnosti.

Legislativou proti ochraně práv dětí

Asociální Fialova vláda poslala do Poslanecké sněmovny novelu trestního zákoníku. Na půdě spolku Chamurappi se jí zabýval Oldřich Hein obsáhlým esejem obecné povahy, dostupným na internetových stránkách spolku. Jeho závěry jsou pro vládu nepříznivé. Zdůraznil důležitost zachování vztahu legislativní tvorby k filozofickým základům práva, ohledu na mravnost i na historický vývoj práva od pradávna až do současnosti. A všiml si detailu v ustanovení o přednostním používání peněžitého trestu. Je možné, že v případě majetkové nerovnosti spolupachatelů ten solventní se vyplatí z hrozícího uvěznění, zatímco nemajetný půjde za mříže?

Chci na něj navázat. Jako první mě pálí nepoměr mezi motivací legislativních úprav potřebou snížit rozsah trestání vězením a mravní povinností státu chránit práva dětí-budoucnosti národa. Z mediální předehry k předložení novely je zřejmé, že důležitou cestou k snížení stavů vězněných osob má být bagatelizace trestného činu zanedbání povinné výživy dle §196 až 198 tr. zákoníku.

Potíže potížisty

Před pár lety jsem přemýšlel nad tím, že „zavřu krám“, tedy že rozpustím spolek Chamurappi, jehož jsem předsedou a výkonným orgánem, a začnu se věnovat nějaké méně deprimující činnosti, než je řehole justičního potížisty (pardon, občanského aktivisty). Ale kdosi mě tehdy od záměru odradil. Nicméně v současnosti se k úvaze vracím, protože mi toto působení dlouhodobě nepřináší téměř žádné radostné zážitky, zatímco přísun těch smutných neustává. Stále za mnou přicházejí lidé, kteří se dožadují soucitu kvůli neutěšenému stavu jejich trestního řízení, a dožadují se podpory.

Ke všemu se mi zdá, že s nástupem Fialovy vlády ze strany příslušných úřadů přibylo přezíravého chování a nezájmu. Zlepšení snad spatřuji pouze v tom, že zatím nikdo nenásledoval příkladu zesnulé exprokurátorky Marie Benešové, která kdysi vyvolala trestní řízení proti mně, tvrdíc, že mám početnou klientelu a úspěšně rozvracím trestní řízení na celém území státu. Po dvou letech od zahájení to ale vyšumělo. Tehdy jsem ovšem nebyl samostatnou jednotkou, ale pilným členem spolku Šalamoun.

Ministr a platy soudců

Během více než dvacetiletého působení v roli justičního prudiče (pardon, občanského aktivisty) jsem počínaje skvělým Pavlem Němcem vedl osobní pracovní jednání se všemi ministry spravedlnosti včetně dnešního šéfa resortu Pavla Blažka, s výjimkou Karla Čermáka a Taťany Malé, které jsem pro krátkost jejich setrvání ve funkci nestihl, a Marie Benešové, s kterou jsem se setkat nechtěl. S třemi jsem navázal soukromé vztahy, které trvají dodnes.

Ministr Blažek se časem začal chovat ke mně, resp. ke spolku Chamurappi, jako osobní nepřítel. Důvod změny chování neznám. Přesto občas pociťuji nutnost veřejně jej podpořit, protože jeho záměry se velmi silně shodují s mými představami.

Proměny justice v čase

Zdá se to být neuvěřitelné, ale je to tak: ještě v r. 2024 dozníval soudními rozsudky hon na domnělé pachatele „solárních podvodů“, spáchaných v r. 2010. Četba rozsudků jako zpětný pohled na původní vlnu rozhodnutí trestních i správních soudů je rozhodně zajímavá: zřejmě došlo k posunu v právních názorech ve prospěch zdravého selského rozumu.

O milosti bez milosti

Prezident Petr Pavel je nesmírně dynamická osobnost. Není snad dne, abychom jej neviděli na televizní obrazovce, stále se mění místa, na kterých vystupuje a stále se k něčemu vyjadřuje. Pro mne jako justičního potížístu (pardon, občanského aktivistu) je obecně prezident republiky zajímavý jako nositel pravomoci udělovat milost. Agendou žádostí o milost jsem se začal zabývat již v době působení Václava Havla (tehdy jsem stihl jen dva případy). S úctou a nostalgií vzpomínám na šťastné časy působení Václava Klause a jeho otevřené kanceláře. Byl vstřícný vůči občanským aktivistům, stejně jako jeho spolupracovníci. Umožnili nám vysvětlit žádosti o milost našich chráněnců v Kanceláři prezidenta republiky. Hlavně se Václav Klaus osobně zajímal o příběhy žadatelů a vytvořil náročný systém vyhodnocování žádostí, na němž se podíleli nejen jeho podřízení, ale i různí externisté. Bylo by to dokonalé, kdyby milostmi skrblil o něco méně, tedy, kdyby jeho pověstná „špetka šafránu“ byla o něco málo větší.

Opakovaný příběh: amnestie

Byl jsem jedním z těch, kteří přesvědčovali pana prezidenta Václava Klause a jeho spolupracovníky, že amnestie prezidenta republiky je kvůli přeplnění věznic nezbytným opatřením. Pan prezident vzdoroval dva roky. Amnestii vyhlásil až v lednu r.2013 při příležitosti konce jeho mandátu.

Některé věznice se tehdy téměř vyprázdnily tak, že stavy příslušníků Vězeňské služby se staly nadbytečnými. Nebylo ale možné je propustit, protože s novým naplňováním věznic se počítalo. Vězeňská služba ČR se zbavila Věznice Drahonice a vážně míněné úvahy o potřebě výstavby nové věznice skončily v koši.

Jak se pozná dítě v nouzi ?

„Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“. Zajímá mě, co si o Herakleitově výroku myslí ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který se pokusu o řízení resortu spravedlnosti podjal již podruhé. Má smůlu: v době prvního mandátu mu nezbylo než stáhnout z poslanecké sněmovny předlohu zásadního reformního zákona o státním zastupitelství, když zjistil, že návrh je neprůchodný. Vznik návrhu zákona a jeho dopracování do předložené podoby předcházela široká veřejná diskuse, které se směla zúčastnit i laická veřejnost. Aspoň dílčí prvky neúspěšného návrhu se snad po mnohaleté pauze podaří teprve v současnosti uvést do života. Dnes Pavel Blažek usiluje o protlačení nového trestního zákoníku. Diskuse také probíhá, ale má spíše kabinetní charakter, neboť vývoj naší demokracie směřuje k vyloučení laické veřejnosti z debaty. Hlavně Pavel Blažek vůbec nemá jistotu, že do konce volebního období dospěje do cíle, protože v některých ohledech není názorově sjednocená vládní koalice a opozice má samozřejmě výhrady. Hrozí mu, že ukončí druhý mandát v pozici ministra, jenž dvakrát sedlal umírajícího koně.

O milostech prezidenta republiky

Pravomoc prezidenta republiky udělovat milost je obrovský dar. Prezident jím nabyl možnost mírnit křivdy, rozdávat štěstí. Prezidentská milost je nesystémové opatření, které otvírá prostor pro uplatnění odpuštění a soucitu, pro které v trestním řízení není místo.

Veřejnost při hodnocení prezidentů si mimo jiné všímá rozdílnosti způsobu, jímž jednotlivé hlavy státu svou pravomoc využívaly.

457 milionů za beztrestně způsobené škody

Podle článku Evy Pasekové, který uveřejnil dne 10. června 2024 server Česká justice, došlo v r. 2023 k vyplacení rekordního odškodnění účastníků soudního řízení, postižených vadným úředním postupem. Jde o vrchol vzestupné řady: v roce 2007 šlo o 50 milionů korun, za rok 2022 již 153 milionů a za rok 2023 dokonce 457 milionů. Část je náhradou za nepřiměřenou délku řízení.

Byly časy, kdy domáhat se odškodnění bylo celkem beznadějné. Aspoň nesmělý průlom v názorech na odpovědnost státu za škody, spáchané justicí, nastal zásluhou dnešní senátorky Daniely Kovářové ve funkci ministryně spravedlnosti Fischerovy úřednické vlády.

Xaverovy patálie

Před několika dny začalo ve veřejném prostoru rezonovat jméno Luboše Xavera Veselého (dále jen LXV), novináře, hlavní tváře hojně sledované nezávislé internetové televize Xaver Live, navíc člena Rady ČT. Vyvolal poprask hulvátským vyjádřením o bývalé diplomatce Magdě Vašáryové kvůli jejímu problematickému výroku o voličích slovenského premiéra Roberta Fica. Hulvátství je jedním z příznačných znaků příslušníků spodiny.