Kdo má zájem na překotném schválení DSA?

Unijní nařízení DSA, které má v sobě několik cenzurních pastí, bude projednávat naše sněmovna ve formě Zákona o digitální ekonomice už ve třetím čtení. Snažíme se varovat vládní poslance, že nová americká vláda označuje evropskou cenzuru s pomocí DSA za překážku v rozvoji euroatlantických vztahů, a dokonce za možný důvod opuštění závazků v NATO.

Nedávno jsme se dozvěděli, že někteří lobbisté prosazující u nás DSA se uchylují ke lži, že jsme jedna z posledních (ne-li poslední) zemí, kde DSA není implementováno. A na schválení tlačí i online inzerce. Před pár dny se nám poprvé ukázala.

Zuckerbergův dopis o cenzurním tlaku Bílého domu odhaluje víc, než se zdálo

„FBI a s ní veškerý novinářský mainstream prosadily postup: Té zprávy se nedotýkat, mohla by to být ruská dezinformace!“
Nevidíme a neslyšíme podobné strašení v českých médiích, od zástupců vlády a plukovníka Foltýna? Je to také nepřímý tlak k (auto)cenzuře. Jako by vše kolem migrace, Green Dealu, svobody slova, pohlaví, rodiny, LGBT, mRNA vakcín, Ukrajiny, korespondenčního hlasování ad. mohla být ruská dezinformace. Mohla. A nebo také eurounijní nebo americká..Už jsme si jich užili několik. Třeba právě u tematu amerických voleb.

Když před 5-6 lety Václav Klaus ml. (tehdy poslanec ODS) prosazoval zákon proti cenzuře platformami – a tím i u nás toto velké téma vůbec politicky etabloval, námitky proti jeho návrhu byly nejen proti konkrétním větám, ale silně zaznívala i jedna obecná: že platformy jsou soukromé, že soukromým společnostem nemá nikdo co nařizovat, že to by teprve byla státní zvůle. Jak už je zvykem, po 3-5 letech je při zpětném pohledu zřejmé, že ty tehdy dominantní argumenty se úplně míjely s realitou.
Ano, vlády mezitím nařizují platformám pravý opak – cenzuru nepohodlných názorů. A nepotřebují k tomu ani žádnou zvláštní legislativu. Proto byl a je potřeba zákon, který jim to explicitně zakáže a ponechá tuto pravomoc na úrovni státu. Nikoli delegovanou na Evropskou komisi, která si mezitím právo regulovat přivlastnila pomocí nařízení DSA.

Co očekávat od unijního nařízení DSA

20. března jsem se zúčastnil semináře Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), který je v ČR tzv. koordinátorem digitálních služeb a má na starosti implementaci unijního nařízení Digital Services Act (DSA) s významným dopadem na svobodu projevu v ČR. Zazněla na něm řada užitečných informací, proto se chci o některé s vámi podělit.

Kladivo EU na svobodu slova dopadne v únoru

Digital Services Act (DSA) je nařízení Evropského parlamentu (EP) a Rady EU o jednotném trhu digitálních služeb. Plné účinnosti nabude 17. února, kdy má být dokončena právní implementace v členských zemích. Na jedné straně zavede jednotná pravidla pro řešení problémů, jako jsou podvody při elektronickém obchodování, kybernetické hrozby nebo omezování hospodářské soutěže, na straně druhé vytvoří hrozby pro svobodu slova pod záminkou potírání nenávistných projevů a dezinformací.
Schválení DSA proběhlo za téměř naprostého nezájmu médií i veřejnosti a navzdory obrovským rizikům pro svobodu projevu. Z českých europoslanců hlasovali proti pouze David (SPD) a Blaško, přičemž Vondra, Zahradil, Vrecionová, Tošenovský (všichni ODS) a Konečná (KSČM) se zdrželi. Ostatní nesou za schválení DSA spoluodpovědnost.

Necenzurujeme, pouze omezujeme dosah

V únoru 2022 nechala česká vláda v obavě z šíření dezinformací o ruské invazi na Ukrajinu zablokovat bezmála 30 webů. Stalo se tak bez jakéhokoli zákonného podkladu na pokyn vlády správcem národní domény CZ.NIC a komerčními poskytovateli internetu. Tento příběh není pouhou minulostí, ještě neskončil. Některé strany vládní koalice stále usilují o to, aby vznikla legislativa, která by podobné pokusy v budoucnu právně posvětila, a vláda mohla nechat vypínat weby bez obav ze soudního  postihu.