Oppenheimerův paradox
Vzpomínám si na své první setkání s americkou vinou za dvě atomové bomby svržené na Japonsko. V roce 1985 jsem se účastnil konference o distribuovaném řízení počítačů v kalifornském Monterey a našimi hostiteli byly Lawrence Livermore Laboratories. To byla zbrojní laboratoř, která vyvinula vodíkovou bombu. Během večeře se manželka jednoho z jaderných vědců zeptala japonského profesora u stolu, zda Japonci chápou, proč Američané museli svrhnout bombu na Japonsko. Že to zachránilo milion životů amerických vojáků? A mnoho dalších Japonců? Hledala snad rozhřešení viny, kterou nesli všichni Američané? Nebo hledala potvrzení, že to, co jí bylo řečeno a čemu věřila, je pravda? Že tuto víru sdílely i oběti bomby?
Děkuji redakci za zveřejnění tak vypovídajícího, vynikajícího rozhovoru. Také panu profesorovi Alfred - Maurice de Zayas za výstižný a objektivní…
Ani tentokrát Fursov nezklamal a byl originální v době, kdy je všechno už jen stereotyp.
Rozpolcenost nebyla způsobena třídními rozdíly. Na ty je západní společnost zvyklá a od jisté doby neohrožují podstatu státu. Třídní boj…
Jakékoliv období nastupující změny, které dnes opět prožíváme, musí být naplněno analýzou této změny, jejích příčin a hledání případných kategorií…
Krásné přání, dovolil bych si touto cestou také popřát všem pokojné Vánoce a mnoho zdraví a štěstí v Novém roce…