Ladislav Vencálek

Zastávky na cestě k dálnici

V roce 2011 jsme na brněnské přehradě křtili loď Vídeň. Bylo to u příležitosti 65. výročí zahájení lodní dopravy na přehradě, za primátorování Bc. Romana Onderky. Byla to velká sláva, přijeli pan rakouský velvyslanec i vídeňský pan starosta Michael Häupl a jeho dopravní experti. Pan starosta vyjádřil naději, že vzájemné vztahy upevní i dálnice, která se staví z Vídně k nám, a on doufá, že nejpozději v roce 2019 si připijeme na hranicích u Mikulova… Rakušané slovo dodrželi, provoz na celé téměř šedesátikilometrové trase zahájili v prosinci 2017. My jsme s našimi 27 km od Pohořelic k hranicím ještě ani nezačali.

Na tehdejší slávu jsem si vzpomněl, když jsem se po letošních Velikonocích vracel z Rakous do Brna. Šok pro mne byl, když jsem za Mikulovem spatřil autobusovou zastávku, a pak ty další, co lemují autobusovou linku Brno – Mikulov.

Francouzská spojka

Cenu Egona Ervína Kische za literaturu faktu za rok 2023 převzala 29. září t.r. publicistka, spisovatelka a původním povoláním právnička Ladislava Chateau za knížku Bylo jich pět… Kolaborace, trest a rozpory. Vydal ji nakladatelství Galén v roce 2023. Cenu již XXIV. ročníku této literátům známé soutěže jí udělili tradičně v obřadní síni letohradského zámku.

Bylo jich pět… je volné pokračování autorčiny knihy Vlak do Výmaru, volnost, rovnost a bratrství s Goebbelsem. Tato knížka z roku 2013 z brněnského vydavatelství Host popisuje, kterak se francouzští spisovatelé a autoři nechávali zvát říšským ministrem propagandy Goebbelsem na opulentní setkání do Výmaru, spojená s prezentací nové nacistické umělecké scény, za což se odvděčovali obdivnými články. Kolaborace druhdy významných osobností patří dodnes k traumatům francouzské společnosti. Autorka otevřeně říká, že intelekt není zárukou spisovatelova či umělcova charakteru…

MUŽ – nebo slepá ulička vývoje?

Vzpomínám – kolik je to let? Jednou o vánočním večírku v Divadle na provázku, který s přáteli po několik let spřádal Břetislav Rychlík a kde se hrály a zpívaly písně Jiřího Bulise, tak na tom večeru s interprety – kdo jimi byli a kam je herecký život zavál už nevím – přišla půvabná mladá dáma. A nádherný šanson s textem Zdeňka Šlaise a Jiřího muzikou doprovázela znakovou řečí…

Vzpomněl jsem si na to, když jsem nedávno v pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea mobilem fotografoval QR kódy u nových exponátu a v mobilu mi naskočil figurant, který znakovou řečí vyprávěl o tom exponátu, a pak o dalších, o jejich zrodu a životě, o Zemi a člověku… o historii plné podivných slepých i děsivých zákrut, kterých se člověk, s prominutím, dodnes nezbavil…

A Duch se vznáší nad vodami

Brno je dnes bohaté na výstavy…

Nejvíc se mi líbí ta, co je v Moravském zemském muzeu na Zelném rynku, v přízemí. Jmenuje se Světy ukryté v kameni a trvá až do 1. září tohoto roku. Je to výstava sestávající z velkoformátových fotografií jednoho jediného minerálu, křemene. Autorem exponátů je matička Země… řečeno poeticky. Nebo prozaicky, pan ing. Jiří Šura, soukromý geolog z Chrudimi, který sesbíral, rozřezal, naleštil, vyfotografoval, naformátoval a zvětšil a vystavuje SiO₂ snad ve všech jeho podobách.

Divadelní kus nazvaný dálnice BRNO – VÍDEŇ

Jel jsem nedávno z Rakous do Brna a tak jsem sledoval, zda se už srovnala krajina, vesnice a jejich ráz a upravenost u sousedů a u nás… Nu, Mikulov už se co do výstavby a upravenosti s rakouskými městečky srovnat dá, nemluvím o obsahu a účelu výstavných mikulovských objektů, jež vyrostly hnedle u hranic, ale šok pro cestovatele přijde, když opouští Mikulov a všimne si první autobusové zastávky. A pak dalších a dalších, které doprovázejí autobusovou linku Brno – Mikulov a zpět v úseku od Mikulova po Mušovská jezera.

In memoriam Luboš Kohoutek

Toulaje se internetem poté co zemřel RNDr. Luboš Kohoutek, CS., (30. prosince 2023) zjistil jsem, že v očích mnoha autorů z odborných kruhů, patří tento astronom k nejvýznamnější českým vědcům poválečných let, ne-li vůbec k největším… Ve světě běžném bývá jméno spojeno, je-li spojeno, s odpovědí: Kohoutek? To je ten s tou kometou, ne?

Hledání v brněnském Bronxu….

Jsi rád, že v Brně a okolí vyrůstají budovy konečně i v místech válkou vykotlaných a vplétají se i do tzv. brněnského Bronxu… Potvrzuje se ti dávno známá skutečnost, že k rozkvětu a obyvatelnosti právě zde nepomohou toliko výzvy a naléhání nás, píšících a v kancelářích sedících rozumbradů, dumajících o povznesení tamního lidu, ale především zájem podnikatelů a jejich tušení příštích zisků. Tato lehce optimistická úvaha je ovšem zpožděná o desetiletí, neb rozvoj města Brna tak dobře založený za první republiky a mnoho let před tím, měl nastat hnedle po válce, místo revolučního nadšení a ekonomického neumětelství ordinovaného tehdejší vedoucí silou světového proletariátu…

Berany berany duc…

Na internetu se najde všechno. Taky portál nazvaný Novinky. Snad denně tam píše jistý Saša Mitrofanov. Není komentáře, kdyby v něm nezaznělo jméno Babiš. Saša je Babišem posedlý. Tak třeba dnes (10. srpna 2023): Titulek jeho komentáře zní: On prý zase bude vládnout Babiš. Saša přemítá, proč vlastně ten Babiš má pořád tolik preferencí.

Milan Kundera – Bůh kýče?

Toto je drobný střípek, nezodpovědný příspěvek do všeobecného měnlivého pohledu na Milana Kunderu. Vychází z mého několikerého setkání s jeho dílem a ději okolo… To první odehrálo se v šerém dávnověku, v roce 1970, kdy jsem si vystál čtvrteční frontu na české vydání Směšných lásek, o nichž se šířily zvěsti… k čemuž nepochybně přispělo, že Slováci byli rychlejší a vydali je již v roce 1967. A lásky… i mé byly směšné… v jiném prostředí, trochu jinak… nepochybně takových bylo a je u každého… toužil jsem je sepsat. Naštěstí nesepsal. Milan Kundera to udělal za nás…

In Memoriam: Jiří Bulis

V roce 2023 uplynulo třicet let od tragického úmrtí hudebního skladatele Jiřího Bulise. Zemřel 12. května 1993 na dálnici u Olomouce. Bylo mu 47 let. Přátelé a spolupracovníci Jiřího se k této smutné události letos vracejí, pořádají vzpomínkové večery a v bohaté tvorbě Bulisově hledají a nacházejí i znovu objevují půvab posmutnělé i humorné Bulisovy hudby

Rodinova cesta Slováckem

Mám před sebou pěknou knížku, která vznikla v Brně a je z půli o Praze. A z půli o Moravském Slovácku, o Hodoníně, o Hroznové Lhotě. O Brně je tam jen pár vět. Brněnští radní i podnikatelé a intelektuální smetánka neprojevila totiž o francouzského sochaře Rodina zájem, bylať tehdy, koncem devatenáctého a z počátku dvacátého století z valné míry německy orientovaná, s německými, či rakouskými kruhy uměleckými spjatá. A návštěva Auguste Rodina byla ryze český politický tah, kterým pražský spolek Mánes, mladočesky naladěn, chtěl posílit svou nezávislost na německém politickém a uměleckém světě…

Zastávky na cestě k dálnici

Francouzská spojka

MUŽ – nebo slepá ulička vývoje?

A Duch se vznáší nad vodami

Divadelní kus nazvaný dálnice BRNO – VÍDEŇ

In memoriam Luboš Kohoutek

Hledání v brněnském Bronxu….

Berany berany duc…

Milan Kundera – Bůh kýče?

In Memoriam: Jiří Bulis

Rodinova cesta Slováckem

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 4 měsíce

Celkem

/ Archiv

/ Poslední komentáře