LUK: 2x Jiří Jírovec

Jiří Jírovec: Z dopisu poslanci
Vidím svět, který je řízen lidskými zrůdami, nebo válečnými zločinci, chcete-li. Chtějí vládnout světu. Neexistuje pro ně ani žalobce ani soudce a tak jdou bezohledně za svým cílem. Mohou bombardovat a zabíjet kohokoli a kdekoli, když si umanou. K tomu stačí použít správnou nálepku k označení nepřítele. Takovou v Hitlerově Německu dostali Židé: žlutou hvězdu, aby se jim mohli ostatní včas vyhnout a neušpinili se od nich. Poslouží i nálepka terorismu, šikovná jsou obvinění z porušování lidských práv i kecy o demokracii.

Jiří Jírovec: Návrat do historie
Potřebujeme „pravdivou historii“, říkají „moderní badatelé“ a tak rozvíjejí ad absurdum slova „hnus“ a „devastace“, jimiž jakýsi Farský charakterizoval naši minulost. Hloupost spojená s propagandou a zákonem o protiprávnosti minulého režimu posunula naši minulost nejen mimo zákon, ale také mimo kontext dějin minulého století.

Pohled nestraníka na období 1952-2023

Bylo mi jedenáct let a seděl jsem v pracovně svého tatínka. Obvykle měl puštěné radio, to kvůli hudbě. Byl jsem bulík, který si myslel, že když se radio vypne, mrňousům v té bedýnce to bude líto. Tehdy se z radia ozval nějaký člověk, který vysvětloval, že cosi provedl. Nechápal jsem, o co šlo, ale zpozorněl jsem, když zaznělo: „A ještě přiznávám, že…“ To bylo proti klukovskému pravidlu zatloukat, zatloukat, zatloukat, později připsaném Plzákovi. Pak řekli, že mluvil jakýsi Slánský.