Ježíš Kristus poukazoval svým učedníkům, když se přeli kdo z nich je největší: „Nebudete-li jako děti, nevstoupíte do království nebeského…“, proč hovořil o dítěti? Protože i v dospělém člověku existuje ona původní kosmická část duše, nezatížená hříchy, omyly a zlem, pokud ji člověk hledá. Může se s ní spojit. Vlastně se spojuje s Kristem, neboť on je nový Adam, zakládá nové stvoření.
Rudolf Steiner zemřel 30. března 1925 obklopený nadějí v budoucnost. Všestrannost a kreativita, kterou odhalil v pozdějších letech, jsou fenomenální podle všech měřítek. Jak toho všeho dosáhl?
Poslední část dvacátého století přináší stále rostoucí poznání, že žijeme v hlubší realitě, kterou můžeme nazývat duchovní, ke které máme v současné době přímý přístup pouze změnou vědomí. Také se učíme vidět, že tyto duchovní reality byly známé v minulosti, popsány v jiných obrazech a jazycích a byly zdrojem všech velkých náboženství a duchovních učení. Na nějakou dobu byly zakryty a zapomenuty, protože se naše vědecká kultura věnovala materiálnímu světu odhalenému smysly.
Orchestr a dirigent představují svým způsobem ucelené společenství. Dirigent orchestr řídí, aby sladil všechny hráče s jejich nástroji, a ze společného muzicírování se zrodí působivá a libá hudba. A není snad svět s jeho říšemi a bytostmi uceleným celkem, který měl svého dirigenta, který na místo notového záznamu stanovuje základní zákony působení světových sil a mocí, nechá je zářit na svět a rozeznít z harmonií sfér, obětujíc část sama sebe, tak jako se i rodiče obětují pro své děti? Je možné připustit, že by svět s různorodými formami života a tolikerou krásou povstal sám od sebe z jakéhosi chaosu, bez toho, že v skrytu působí božská inteligence? Může moudrý člověk ve světě konat cokoli bez rozmyslu, konkrétní představy a plánu, jak cíle dosáhnout? Světu vládnou kosmické zákony, kosmické síly promítají se do života přírody, všech bytostí i lidí, jsme jimi prostoupeni. Žijeme v moři duchového jsoucna, ve světě duchových bytostí a nevíme o tom.
K zamyšlení nad životem starověkého řeckého filosofa Sokrata, ve vztahu k současnosti, mě vedou především stále neutuchající, nové válečné konflikty ve světě, zveřejněné výsledky maturitních zkoušek, kdy daleko větší procento studentů neuspělo, což může signalizovat zhoršení schopnosti učit se, schopnosti myšlení, a další narůstající množství závažných celospolečenských jevů. Máme jich k přemítání více než dost. Člověk je bytost v první řadě myslící, je to jeho nejbdělejší činnost a prvořadý požadavek k úspěšnému zvládnutí vzdělávání, života vlastního i celospolečenského, dnes globálního. Jsme schopni správně myslet a posuzovat své jednání sama sebe i ve vztahu ke světu?
Zamýšlím se nad konáním současného lidstva, snad ani není možné nepoložit si otázku, jaký to má vše smysl? Rozumí si člověk správně, nepřehlédl něco a je vůbec možné spatřit hlubší smysl všeho toho chaosu, nenávisti, válek, převádění života na umělou inteligenci, praktikování surogátního mateřství, ztrátu soucitu k přírodě i lidem, ztrátu svědomí? Mnozí vědci poukazují na dějinné situace, kdy se lidstvo také dostalo na pokraj zhroucení civilizace nezřízeným vyčerpáním zdrojů a nemravným životem, říkají, že lidstvo i navzdory nepříznivému, kritickému stavu, vždy přežilo a přežije i dnes. Jenže podobná konstatování mají svá úskalí (viz.Miroslav Bárta a ČT[1]. Lidstvo, například v době egyptských faraonů, bylo schopné zničit jen část populace a část území. Dnešní lidstvo je schopno zničit veškerý život na planetě i veškeré lidstvo, má k tomu již vyspělou techniku, technologie i zbraně. Je nasnadě otázka, zda eticko-morální vlastnosti člověka, jeho poznání, dosahují takového stupně, aby byl člověk schopen předmýšlet důsledky svých činů, jejich nevrtaných následků, dohlédnout do budoucnosti.
Opět se jako lidstvo dostáváme do situace, kdy se tážeme, jaký ideál, by nás měl vést do budoucnosti? Není to tak, že se podstata smyslu života zaměňuje za politiku, ekonomiku, přestože ony by měly jen sloužit životu v moudrosti, porozumění a lásce? Není to spíše duchovní „Platónský ideál“, který se může stát dobrým základem smysluplného života a budoucnosti, protože se v něm objevuje úsilí o pochopení tří základních věčných principů Bytí – Pravdy, Krásy a Dobra, které v důsledku vedou lidstvo k lásce?
Umění jako projev svobodné vůle člověka, jeho lásky k Zemi a radosti ze samostatného tvoření. Umění jako most k duchu, umění jako prevence odlidštění a zhrubnutí společnosti, inspirace pro mladou generaci.
K otázce umělé inteligence je nutné přistupovat z mnoha úhlů pohledu. Co označujeme jako umělou inteligenci, co si pod pojmem umělé inteligence představujeme? Roboty pracující v továrnách nebo onen obrovský mega super počítač – de facto propojenou síť počítačů po celém světě? Neživý stroj nakrmený lidskými myšlenkami, poznatky, prožitky, vloženými do něj člověkem za pomoci kódů, opět člověkem navrženým systémem, kdy v souhrnu kombinuje, třídí, počítá a poskytuje lidem návrhy a řešení mnoha technických problémů a odpovědí – které však vzešly z lidských myšlenek, tak, jak člověk poznával sebe i svět?
Můžeme uvažovat o morálně etickém aspektu lidského života, aniž bychom ho dali do souvislosti s otázkou po smyslu života? Kam vlastně lidstvo kráčí? Ke spolupráci, vzájemnému porozumění, chápání a ocenění kulturních odlišností a hledání společných hodnot lidství, nebo rozbrojům, válkám, osobní zištnosti? Co jsou společné hodnoty lidství, kdy jsou pravdivé a kdy falešné, nepravdivé?
Prosím o prominutí, neboť se mi stala nemilá věc. Po vyslechnutí besedy pana Hájka s panem Novotným, jsem četl úvahu…
Obdivuji pana Kratochvíla a protože jsem první československý občan, který jel prokazatelně jako první, vlakem, po 21. srpnu 1968 spolu…
Vynikající článek. Měl by jej číst každý.
Článek pravdivě popisuje situaci, ale nevěřím závěru ohledně válek. Evropa přece nemůže existovat bez čínského zboží a ruského plynu. Válku…
Polská intenzivní podpora Ukrajiny byla nesena prvotním přesvědčením, že Rusko bude válkou těžce poškozeno nebo dokonce se rozpadne. Poláci niterně…