Diego Fusaro | 22. 11. 2024 | Analýza, Převzato | 24 přečtení | | Dominance, Ekonomie, Etika, Filosofie, Nerovnost, Občanská společnost, Oligarchie, Rezistence
Doba flexibilní akumulace odpovídá nástupu re-feudalizované a postdemokratické epochy, v níž suverénně rozhoduje nezodpovědná finanční elita, která působí v nejpřísnější anonymitě, v mezisvětí korporací a nadnárodních korporací a ve svém výlučném zájmu.
Procesy de-sovereignace / ztráty suverenity a denacionalizace / odnárodnění, které se staly ústředními po roce 1989 a které se kryjí s Hobsbawmem evokovaným „koncem státu“ (i když by bylo lépe mluvit o liberální refunkcionalizaci státu), odpovídají nezbytným momentům demolice jak do značné míry dokonalých demokracií (dodnes neexistují žádné skutečně demokratické nadnárodní subjekty), tak zbytkové etizující moci politiky, schopné v procesu absolutizace disciplinovat a řídit ekonomiku.
…
Pravice Peněz a levice Vlastnictví má dnes na horizontu po roce 1989 společného nepřítele, kterého lze identifikovat v národním státě, respektive v právním státě. Jak bylo zdůrazněno, shoduje se to s poslední pevností odporu, kterou má anarchokapitalistický globalismus po roce 1989 před sebou.
Diego Fusaro | 12. 7. 2024 | Převzato | 315 přečtení | | Dominance, Filosofie, Mír, Občanská společnost, Politika, Rezistence
Národní státy vzdorující civilizaci dolaru a přízračným strážcům Práva a Demokracie se jeví jako funkční ekvivalent smysluplných projevů zaniklého komunismu. Stejně jako jeho nejednoznačná a rozporuplná přítomnost v průběhu studené války, tak i dnes samotná přítomnost takzvaných „darebáckých států“ (globální verze brutálních Sullových čistek prováděných humanitárním imperialismem), jejichž často velmi hluboké meze by rozhodně neměly být podceňovány, nadále poukazuje na ne-jedinečný a ne-cílený charakter nomosu ekonomiky; a právě proto umožňuje uvažovat o změně – ať už ve vztahu ke kapitálu, nebo k samotným „darebáckým státům“ -, jehož jménem by bylo možné orientovat jednání a programovat alternativní budoucnost.
Z nepovrchního pohledu na schéma globálních mocenských vztahů spočívá hlavní funkce rezistentních národních států v tom, že udržují při životě myslitelnost konfliktu a antikapitalistické akce, odmítají západní homologaci a stále udržují otevřené dveře k alternativní budoucnosti, zprostředkované přepolitizováním ekonomiky, novým okouzlením světa a znovuotevřením horizontu budoucnosti.
Zánik staré revoluční levice je dán především proto, že bída proletariátu zanikla. Opravdu chudí jsou ti, kteří peníze prodrogují nebo…
Prosím o prominutí, neboť se mi stala nemilá věc. Po vyslechnutí besedy pana Hájka s panem Novotným, jsem četl úvahu…
Obdivuji pana Kratochvíla a protože jsem první československý občan, který jel prokazatelně jako první, vlakem, po 21. srpnu 1968 spolu…
Vynikající článek. Měl by jej číst každý.
Článek pravdivě popisuje situaci, ale nevěřím závěru ohledně válek. Evropa přece nemůže existovat bez čínského zboží a ruského plynu. Válku…