Hanba za to, co jsme udělali

Dominantní představou židovského příběhu je nevinnost, opakované pronásledování a následné vykoupení vytvořením židovského nacionalistického státu Izrael.

„Neexistuje žádná hranice. Bez ohledu na to, kolik Palestinců zemře, nepřeváží misku vah, protože hodnota Palestince je konečná a hodnota židovského státu je nekonečná.“
Současný židovský život je plný této modloslužby, poznamenává. „Ve většině dnešního židovského světa je odmítání židovské státnosti větším kacířstvím než odmítání samotného judaismu.“

Trvalým nebezpečím Izraele je arabské obyvatelstvo, které vytlačil, ale nevyhladil. Ti jsou odhodláni vykoupit své přirozené právo žít v Palestině stejně svobodně jako Židé.

Místo dobývání navrhuje Beinart model zdrženlivosti, spolupráce a respektu – podle vzoru židovských myslitelů od Ahada Ha’am přes Judu Magnese až po Alberta Einsteina.

Mnohé z jejich vizí židovského osídlení Palestiny byly univerzalistické a pacifistické.

V roce 1927 sionistický spisovatel (a chráněnec Chaima Weizmanna) Maurice Samuel ve své knize Já, Žid uvažoval o tom, že židovská civilizace „po šedesát generací“ dokazovala, „že k jejímu přežití není nutné ani dobývání, ani útlak. …skupina může přežít i bez masového vraždění“.
~~~~