Americký vazal Německo se štěpí

Analýza The US Vassal State of Germany Comes Apart vyšla na serveru naked capitalism 21. července 2024

 „Německo musí zůstat kotvou stability Evropy,“ řekl kancléř Olaf Schoz poté, když jeho koalice před letními prázdninami schválila rozpočet.

Není přesně jasné, jak zamázla schodek ve financování zhruba 25 miliard euro. Neobtěžovala se totiž poskytnout podrobné vysvětlení.[1]

Ministr financí Christian Linder byl asi zaneprázdněn jinými věcmi, jako že vystavil svůj obrázek, na kterém během nedávného vojenského cvičení třímá raketu Stinger.[2]

Avšak část rozpočtu někam uniká a podle zpráv tato historicky nejvíce nepopulární koalice semaforu Zelených, Sociálních demokratů a Strany svobodných demokratů zkrátila pomocČesky Ukrajině i své příspěvky do EU a přesunula některé nákupy pro obranu do rozpočtu 2025, ale budou s nimi muset počítat v budoucích rozpočtech příští vlády.

Všichni, kdo to sledují, vědí, že Scholz je v současnosti výrazem „stabilita“ ohledně situace v Německu posedlý. Zamysleme se nad následujícím:

• Vede nejnepopulárnější vládu v moderní historii Německa. Tři čtvrtiny obyvatel je nespokojených. Podle průzkumuČesky prováděného 1-3. července řeklo nula procent Němců, že jsou s prací vládní koalice „zcela spokojeni“. I když započítáme rozsah statistické odchylky, je to mimo optimum.
• Tyto tři strany vládnoucí koalice mají v průzkumechČesky dohromady kolem 30 procent a v červnových volbách do europarlamentu se ztrapnily. Vlastní Scholzova strana, kdysi hrdých Sociálních demokratů, spadla v eurovolbách pod 14 procent. To je její nejhorší výsledek v celonárodních volbách od založení Spolkové republiky roku 1949.
• Washington spolu s Berlínem právě oznámily, že od roku 2026 na německé území poprvé od Studené války nasadí americké rakety dlouhého dosahu schopné zasáhnout Rusko (včetně SM-6, Tomahawk a v určitém okamžiku nejspíš i hypersonické zbraně), což je krok, který téměř jistě sníží bezpečí země.
• Rusové jsou všude. Poslední zprávy, že Rusko plánovalo zabitíČesky ředitele výrobce zbraní Rheinmetall, přichází následně po tvrzení, že Rusové jsou údajně za požáremČesky metalurgické továrny, špehujíČesky ukrajinské cíle v Německu, zavraždiliČesky v Berlíně Čečena, platíČesky šíření kremelské propagandy a všechny typy „informačního válčení.“
• Německá ekonomika stagnuje už po sedm let za sebou, což si myslím, že je tou formou stability.
• Mezitím vláda v Berlíně krátíČesky sociální výdaje, Německý průmysl „trvale vázneČesky,“ reálné mzdy se propadly na úroveň roku 2016 a vláda investujeČesky 12,4 miliardy euro na akciovém trhu v rámci nové „Nadace generačního kapitálu“ jako součást pokračujícího financování penzí. To je tedy stabilita.
• A pořád nikdo nemůže přijít na to, kdo zničil plynovod Nord Stream.

I přes Scholzovo ujišťování o stabilitě nejspíš dojde během pár příětích měsíců k dalším otřesům.

„Těžké starosti“

Pokud je zděšení nad několika politickými stranami, které upřednostňují napravení vztahů s Ruskem a které si vedly dobře ve volbách do Evropského parlamentu, už na úrovni 10, pak očekávejte, že se zvýší na 11, pokud budou v průzkumech pokračovat v růstu i před zářiovými zemskými volbami v Sasku, Braniborsku a Durynsku.

Evropské volby vyslaly hlasitou zprávu o nespokojenosti voličů. Nadcházející zemské volby by mohly pro německý Projekt podpory Ukrajině představovat problémy a zvýšit tlak na vládní koalici, která je už teď pacientem na přístrojích.

Podívejme se na ty dvě strany, které hrozí, že úplně přerozdají karty: Sahra Wagenknecht ze staré školy levice (BSW) se zaměřuje na pracující třídu, ignoruje identitární politiku a staví se proti USA vedené nové studené válce.

Další stranou je samozřejmě etno-nacionalistická Alternativa pro Německo (AfD). Ta si chce od EU a NATO vzít zpátky německou suverenitu a dobře vycházet s Ruskem, jelikož je to v německém zájmu. Ač přilákala podporu značné části pracující třídy, soupeři s BSW, která namítá, že AfD nejsou přátelé lidu, nýbrž že upřednostňují jen jinou partu oligarchů – raději německých než globálních. Tím, co opravdu AfD k úspěchu přivedlo, je její vyhlášený odpor k dramatickému nárůstu imigrantů v posledních letech.

Učinek na voliče vidíme v grafech:

Obavy v různých evropských zemích z krizí v tomto pořadí: Klimatická změna, Imigrace, Pandemie Covid-19, Ruská invaze na Ukrajinu, Globální ekonomické zmatky, Jiné, Nevím

Obavy z rizik podle německých politických stran

Existují i důkazy, že značná část podpory AfD je zdvižený prostředník na současný politický establishment, který má rekordně nízkou míru oblíbenosti.

Ty tři spolkové země, které čekají volby, jsou všechny ve východním Německu, převážně pracující třída zaměstnaná především v průmyslu jako automobilový, výroba strojů a kovodělný. Mezi německým spolkovými zeměmi patří k nejchudším:

Parita kupní síly na hlavu v různých spolkových zemích v eurech. Zdroj: Statista

Braniborsko s 6,1 procenty, Duryňsko s 6,3 procenty a Sasko s 6,6 procenty jsou poněkud nadČesky národním průměrem nezaměstnanosti, tj. nad 6 procenty.

Skutečnost, že volby proběhnou ve východním Německu, je pro AfD výhodná kvůli menšímu vlivu BSW. Můžeme se podívat jak dobře si AfD vedla v evropských volbách (modrá je AfD, černá je Křesťanskodemokratická unie):

Podle Manese Weisskirchera, který zkoumá sociální hnutí, politické strany, demokracii a krajní pravici v Institutu politické vědy, TU Drážďany, lze podporu AfD na východě vysledovat primárně ze tří faktorůČesky:

1. Neoliberální ‚velká transformace‘, která ekonomiku východu Německa ohromně přeměnila a nadále vede k emigraci a k obavám o osobní ekonomický výhled.
2. Probíhající pocit marginalizace mezi východními Němci, kteří mají pocit, že od znovusjednocení nebyli nikdy plně začleněni, a v tomto kontextu rozhořčení z liberální imigrační politiky.
3. Hluboká nespokojenost s fungováním politického systému a pochybnosti o vlastní účasti na politice.

Voliči na východě mají také pocit, že je opustily i další politické strany jako Levice (Die Linke), která naprosto zkolabovala poté, co opustilaČesky prakticky celou svou někdejší platformu pracující třídy, aby upřednostnila politiku identity ve snaze vypadat jako „způsobilá k vládě“. Dost podobně jako Zelení, i Levice se čím dál více staví za neoliberální, proválečnou a antiruskou politiku. V reakci na to přecházejíČesky bývalí voliči Levice čím dál více k AfD.

Počátkem letošního roku Levici opustila Wagenknecht a zformovala svou vlastní stranu. A tato v podstatě strana jedné ženy je svou podporou už rivalem Scholzovy 150 let staré SPD. BSW v eurovolbách v Sasku získala skoro 13 procent, 13,8 procenta v Braniborsku a 15 procent v Duryňsku. BSW je zatím ještě na cestě dohnat AfD, ale pokud jsou průzkumy dobrým ukazatelem, má v nadcházejících zářiových volbách dobrou šanci, takže politický establishment v těchto zemích bude nejspíš stát před volbou: zkusit se spojit s BSW, aby udržely ochranný val proti AfD, anebo jít do vlády s AfD.

Tady se podívejte na současné průzkumy v těchto spolkových zemích:

Zvedají tlak těm v Berlíně, Bruselu a Washingtonu. SEMAFOR nedávno shrnulČesky jejich smýšlení v článku nazvaném „Těžké starosti“.

Pokouší se v něm vysvětlit, co je s voliči špatně, když chtějí hlasovat pro AfD nebo pro někoho jako je „pro-Kremelská“ Wagenknecht. Samozřejmě, že podle těchto seriózních lidí spočívá chyba v Rusech:

Výsledky voleb do Evropského parlamentu ukázaly hluboký rozkol mezi bývalým Východním a Západním Německem, kdy jsou téměř všechny volební obvody bývalého východního bloku pro krajně pravicovou AfD, což vedlo jednoho ekonoma ke komentáři: „Kdo říká, že je Německo znovusjednocené?“ Saský akademik novinám German Review říkal, že „východní Němci – i přes svou podporu k Rusku přátelských stran – Rusy rádi nemají. Spíše se během Studené války poučili, že Kreml je lepší neprovokovat.Česky“. Analytici varovali, že ruské ovlivňující kampaně během euro-voleb posílily podporu stran krajní pravice. Ve východním Německu však podpora postojů AfD k Rusku a k migraci už narostla natolik, že „tam žádný vnější vliv není nutný,“ řekl Semaforu politolog Hans Vorländer.

Článek v SEMAFORU ukázal další trend zavedeného establishmentu, který k levici i k pravici (v tomto případě k BSW a k AfD) přistupuje jako ke dvěma stranám stejné mince:

Profesor politologie Jan Rovny ze Science Po poskytl Semaforu rozhovor. Krajní levice dělá z vyšinuté nostalgie po Rusku „nosič určitého druhu sovětského dědictví,“ tvrdil, zatímco pravice vidí Putina jako ikonu „křesťanské, tradiční maskulinní Evropy.“ Je ohromující, že se dnešní nacionalisté, místo aby se navzájem nesnášeli, považují za tvůrce jednotného valu proti vnímanému společnému nepříteli, řekl Rovny.

Přirozeně to nemá nic společného s ekonomickou realitou německé energetické politiky nebo s otázkou, zda je moudré, aby se Německo plně propůjčilo USA jako vojenské předmostí se zbraněmi dalekého dosahu namířenými na Moskvu (a ruskými hypersonickými střelami zaměřenými na Berlín). SEMAFOR uzavírá: „Krajní levice i krajní pravice sice mávají vlajkami, každá v jiné barvě, ale nakonec jsou si podobné.“

Ve skutečnosti ale nejsou. Ani trochu.

Jen pár příkladů:

• BSW navrhuje spravedlivější daňový systém, z něhož bude mít prospěch pracující třída, jako požadavek daně z nadměrného zisku v průmyslovém sektoru. AfD chce plošné krácení daní včetně těch, které jsou progresivní a slouží k redistribuci bohatství, jako dědické daně.
• BSW pokračovat věří na globální oteplování a chce v klimatické akci, ale vypracovat měkčí dopady na pracující třídu. AfD klimatologii odmítá. Ve svém manifestu k eurovolbám říká, že „tvrzení o hrozbě lidstvem spáchané klimatickými změnami“ je „CO₂ hysterií“ a že odstraní klimatické zákony, které dusí prosperitu a svobodu.
• BSW chce posílit síť sociálního zabezpečení. AfD zdůrazňuje omezení role státu.

Proč ti líní analytici míchají dohromady levici a pravici, je snadné pochopit. K tématům, na kterých opravdu záleží Atlaticistům, kteří byrokratické a mediální kanceláře zamořili (a kteří bez jakýchkoliv pochybností podporují jak hospodářskou politiku Bruselu, tak NATO vedenou válku proti Rusku) zastávají jak AfD, tak BSW podobný postoj. Obě jsou za ukončení sankcí proti Rusku i dodávek zbraní Ukrajině a jsou též za vymanění se zpod poručnictví Washingtonu. Že se obě strany značně liší v hospodářské politice pro voliče pracující třídy, berou sotva jako důležité. Atlaticistům, kteří už dlouho usilujíČesky o to, dát rovnítko mezi érou nacismu za války a érou komunismu, to asi přijde normální.

Přes to, co je jasné z těchto analýz a z probíhající absence vládních reakcí na to, co dělá starosti voličům, u nich panuje přesvědčení, že jsou to voliči, kdo se musí změnit. Že musí přestat být tak zpátečničtí, tak hloupí a chtiví věcí, které mít nemohou.

Když se kancléře Scholze ptali, zda by se laskavě nevyjádřil k trapným výsledkům své strany v eurovolbách, neřekl o naslouchání starostem voličů a o slibech tyto starosti řešit nic. Prostě vzdorovitě odpověděl „kdepak“.

A to dost shrnuje situaci, v níž se teď Německo nachází. Demokratický systém je částečně zhroucený, jelikož voliči vznáší požadavky a volení vůdci říkají prostě ne. Scholzova ministryně zahraničí Annalena Baerbock ve svých proslulých komentářích z roku 2022 zašla ještě dál:

Mluvíme-li o Baerbock, sama sebe satiricky zesměšnila, když se nedávno vyřadila z kandidatury na kancléře příští rok. A důvod? ŘeklaČesky, že svět potřebuje „více diplomacie, ne méně,“ což může znít dost divně od kohosi notoricky proslulého svou diplomatickou nejapností, ale na současnou vládu to sedí perfektně.

Nepřekvapuje tedy, že voliči hledají alternativy.

AfD se chystá val prolomit

Co ještě mohou v tomto okamžiku na AfD hodit, kromě úplného zákazu, který by mohl Německo uvrhnout do chaosu? Tato možnost zůstává na stole a nedávné nasazení údajně 200 maskovaných policistů při razii v kanceláři a byt uvydavatele pravicového Compact Magazine není zrovna příznivá známka.

AfD je v médiích standardně pranýřovaná. Donekonečna se opakují srovnání s nacismem, občas i z dobrých důvodů, neboť si někteří členové AfD prostě nemohou pomoci, aby neobdivovali Třetí říši, jako vrcholný kandidát AfD do Europarlamentu Maximilian Krah, který v květnu odstoupil z kampaně, když řekl, že ne všichni členové nacistických SS byli zločinci. Existuje i spousta dalších příkladůČesky.

Stát už tuto stranu špehuje.

Špionážní a korupční skandály se členy AfDČesky propukly před eurovolbami.

Přes to všechno se v červnu v celonárodních výsledcích voleb do Europarlamentu nakonec umístila jako druhá s 15,9 %. Jejich další misí je začít v Německu prolamovat obranný val, který ji má udržet mimo jakoukoliv tamní vládu.

„Na komunální úrovni se tenhle val už více méně rozpadl,“ řekl Reuters šéf AfD v Sasku Jörg Urban. „Dalším krokem je úroveň zemských voleb.“

AfD byla původně více než stranou, která je proti EU a je útočištěm pro neonacisty, takovou, která se dovede vézt na vlně odporu k vládní politice katastrofální pro pracující lidi – počínaje válkou na Ukrajině a prohrávanou sankční válkou, přes katastrofální energetickou politiku, které nejtvrději dopadají na nejchudší, až po ohromný nárůst imigrace doprovázený propadem životní úrovně. Její příznivci na ní teď převážně nahlíží jako na stranu, která německou kulturu „zachrání“ a zemi vrátí do starých dobrých časů – ať už před 10 nebo před 85 lety.

Ovšem strany mainstreamu v Německu nejsou právě věrohodné, když AfD kritizují z etno-nacionalismu a zároveň podporují genocidní politiku v Palestině, která by mohla vyvolat ohromný nárůst deportací, a zároveň proti imigrantům přijímají tvrdší linii ve snaze vzestupu AfD předejít. Letos Bundestag schválil Zákon o zlepšení repatriace, který prodlužuje dobu, po níž může stát někoho zadržovat, než ho deportuje, z 10 na 28 dnů. Rovněž mu to dává větší pravomoc vstupovat do domovů, udělat z podezření z určitých trestných činů dostatečný důvod k deportaci a kriminalizovat určité aktivity aktivistů pomáhajících žadatelům o azyl se sazbou až deseti let vězení.

Je otevřenou otázkou, zda by pro Německo byl odpor proti nárůstu imigrace takový problém, kdyby nepřišel v době krácení rozpočtu a propadající se životní úrovně. Přesto je cestou, kterou přijala současná vláda a kterou upřednostňuje i AfD, spíše trestat imigranty než zvýšit životní úroveň.

Bude opravdu někdo zastupovat pracující třídu?

Scholzova koalice se napříč východním Německem drží kolem 10 procent. S tím, jak to SPD vede, po půlstoletí čím dál rychlejšího opouštění pracující třídy až k zatlučení posledního hřebíku do rakve, snaží se Wagenknecht zaujmout místo, které kdysi zaujímaly SPD a Die Linke.

Problém je, že se ukazuje, že je spíše ve střetu s AfD. Scholzova strana už nemá žádnou základnu, kterou by oslovovala. V eurovolbách pro SPD hlasovalo jen 18 procent spolkových Němců v porovnání s 18,5 procenty pro AfD.[3] Adam Tooze to rozebíráČesky:

Němci, kteří se cítí dobře, volí s dvakrát větší pravděpodobností Zelené nebo FDP, než ti, kterým se vede špatně. Ale SPD si u Němců, kteří si myslí, že si žijí dobře oproti těm, kteří prožívají těžkosti, také vede o 36 procent lépe. Strany, které se těší podpoře svých příznivců, jsou naopak v opozici: tj. skupina Wagenknecht a AfD. Podpora AfD je u Němců, kteří si myslí, že jsou v těžkostech, dva a půl krát větší než u těch, co si myslí, že se jim vede dobře.

A jak to Tooze rozebral ve svém podrobném rozboru německého hlasování do Europarlamentu: „Skutečný rozpor v německé společnosti a v politických preferencích není mezi ‚starým‘ odborovým hnutím a AfD. Skutečný kontrast je mezi AfD a Zelenými.‘

CDU může sice v celonárodních volbách vést a nejspíš povede příští vládu, ale ideologické síly stojící v Německu proti sobě nejlépe představují Zelení a AfD. Jedna je strana globalistická, neoliberální, buržoazní, proválečná, pro-NATO a upřednostňující imigraci. Druhá je suverenistická, etno-národní, upřednostňuje více národní oligarchii, má rostoucí podporu pracující třídy (i přes chybějící politické návrhy, z nichž by měla prospěch) a sice není proti válce, ale tvrdí, že by musela být v německém zájmu a ne ve washingtonském.

BSW se snaží tuto stranu porazit. Zářiové volby ve třech východních spolkových zemích by pro ně mohly představovat značný nárůst.

Jak vidíme, němečtí voliči jsou ve stavu pohybu poháněného jak neklidem v zemi, tak hlubokou nespokojeností s vládnoucí koalicí. Neexistuje hezký způsob, jak voličům vysvětlit imigraci tak, aby to nevyvolalo spíše hněv. Nedávné průzkumy ukázaly, že si 87 procent voličů AfD myslí, že by současná vláda měla dostat vyhazov; 71 procent voličů Wagenknecht s tím souhlasí. A obě strany sbírají voliče od jiných stran bez ohledu na ideologii.

Ukazují to následující grafy přebíhání voličů k těmto stranám:

Příznivci Wegenknecht staví mír a válku na Ukrajině mezi své hlavní starosti a ona sama dále buduje svoji domácí pozici na odporu k tomuto konfliktu stejně jako k nedávnému rozhodnutí nasadit v Německu americké rakety dlouhého dosahu. Jejich druhou největší starosti je imigrace. Wagenknech narozená ve Východním Německu německým a íránským rodičům imigraci nechce omezovat z etnicko-národních důvodů jako AfD, ale její postoj lze shrnout v její odpovědi na otázku týkající se tohoto problému zdeČesky:

My si nemyslíme, že ten neoliberální imigrační režim, v němž může každý v podstatě jít kamkoliv a my se tomu musíme nějak přizpůsobit a přežít to, je zrovna dobrý nápad. Potřebujeme vítat lidi, kteří chtějí v naší zemi žít a pracovat a měli bychom se naučit, jak to dělat. Nemůže to ale vyústit do rozvratu životů těch, kdo tu už žijí, a nemělo by to přečerpat kolektivní zdroje, na které lidé pracovali a platili daně. Jinak je vzestup domorodé pravicové politiky nevyhnutelný. AfD je ve skutečnosti ve své současné formě převážně dědictvím po Angele Merkel. Máme v Německu dramatický nedostatek bytů, zvláště pro lidi s nízkými příjmy, a kvalita vzdělání ve veřejných školách na různých místech upadá. Naše kapacita poskytnout imigrantům šanci a rovnou účast v naší ekonomice a společnosti není nekonečná.

Potíž pro Wagenknecht spočívá v tom, že Němci považují imigraci za svůj největší problém a většina v tom věří AfD. Což nás přivádí k současnému úpadku demokracie v Německu. Těžko by někdo ze současné vlády nebo z minulých vlád mohl pro propagaci AfD odvést lepší práci než tu, kterou už bezděky odvedli, i kdyby se o to pokoušeli.

Prudký příliv milionů imigrantů spolu se stagnující ekonomikou, nedostupným bydlením a omezováním sociálních služeb je receptem na katastrofu. A tak tu teď máme AfD, která získala své zakladatelské penízeČesky od v ústraní žijícího miliardářského potomka prominentního nacisty, rozhodnutého vyhrát zemské volby, i přes četné komentáře funkcionářů strany, v lepším případě ukazující nedostatek pochopení nacistických zločinů a v horším jejich obdiv k nim, přičemž zároveň tvrdí, že muslimové a další jsou s německou kulturou „neslučitelní“.

Nepomáhá tomu ale jen Berlín. Voliči se mohou divit, co by na AfD mělo být špatného, když „odpovědná“ politická centra v Bruselu a Washingtonu podporují nacisty na Ukrajině, nacisty rehabilitují, zavádí masovou cenzuru a další represe, podporují genocidu a obecně nás kopanci a pokřikem zavlékají do své neoliberální fašistické vize budoucnosti. A vůbec nepochybujte, že pokud se AfD postupně vetře do lajny s NATO a s EU, bude v mocenských kuloárech přijata s otevřenou náručí i přes její obdiv k SS.

Stojí snad za to vhodit hlas pro AfD i přes její značnou zátěž, protože upřednostňuje návrat suverenity Německu, což by mohlo přivodit zhroucení EU a NATO? Možností řešit to nějak jinak je BSW, která nabízí stejný odpor k projektům Ukrajina a NATO jako AfD, aniž by v tom byl nějaký obdiv k nacistům, a je přitom lepší základnou pro pracující třídu, takže je to na tuto otázku možná odpověď.

V širším kontextu je nejsnadnější cestou k porážce stran jako AfD poskytnout voličům podstatný přínos ke zlepšení jejich kvality života; namísto dělat opak a přidávat k tomu neuctivé urážky, když se voličům nadává, že jsou rasisté, protože když je jejich životní úroveň v úpadku a cpou se jim špunty do uší s tvrzením, že se tak zajišťuje „stabilita“, chtějí alternativu.

[1]

[2]

[3]