Aktivity Číny ve střední Asii ve světle ruských zájmů

© Russia in Global Affairs: Neznámý malíř z období dynastie Mid-Tang

Čína je bezprostředním sousedem a hlavním hospodářským partnerem postsovětských zemí střední Asie. Jejich historické vazby sahají až do středověku. Současná hranice mezi Čínou a středoasijskými zeměmi vznikla v době ruského impéria a byla dotvořena v letech 1980-2000. Po rozpadu SSSR si Rusko zachovalo ve Střední Asii kulturní a ekonomickou dominanci, ale díky své ekonomické síle a geografické blízkosti se k němu jako hráč v regionu připojila Čína.

S posilováním pozice Číny a oslabováním pozice Ruska byly jejich překrývající se zájmy v bývalých sovětských republikách stále více vnímány jako zdroj budoucího soupeření. A přestože ruští představitelé opakovaně ujišťovali, že zájmy obou mocností v Eurasii se spíše sbližují než střetávají (Putin, 2023), je i nadále užitečné sledovat aktivity Číny v regionu. Eskalace ukrajinské krize v roce 2022 navíc pravděpodobně odradí bývalé sovětské republiky od dalšího sbližování s Ruskem, a umožní tak Číně rozšířit svůj vliv v regionu. V současné době je tento vliv nejsilnější ve Střední Asii, kde může být příkladem čínské aktivity obecně.

Optikou ruských zájmů analyzuje tento článek čínské aktivity ve Střední Asii: jejich kontext, obecné trendy a dynamiku v oblasti obchodu, investic, vzdělávání a vojenské spolupráce. Článek využívá širokou škálu statistických údajů a údajů o veřejném mínění. Zvláštní pozornost je věnována formátu Čína-Střední Asie, který byl zahájen v roce 2023 a který je zde označován jako Si-anský proces a který poskytuje materiál osvětlující postoj Číny k tomuto regionu.

Čínská politika ve střední Asii: Systémové podmínky

Vrcholní představitelé středoasijských zemí a Číny často veřejně prohlašují, že jejich historické kontakty sahají až k cestě diplomata dynastie Han Zhang Qiana ve 2. století př. n. l. (viz např. Xi, 2023). Současný systém vztahů se však začal utvářet až s expanzí Ruska do Střední Asie v 19. století, kdy byla z velké části určena rusko-čínská hranice, ruština se stala jazykem modernizace a mezietnické komunikace a hospodářské a kulturní vazby s Ruskem vytlačily vazby s Čínou.

Důležité také je, že významná část historického středoasijského turkického světa – Kašgarsko a Džungarsko, tvořící moderní Sin-ťiang (Ujgurská autonomní oblast) – připadla čínskému státu, i když si její obyvatelé zachovali svou jazykovou, kulturní a náboženskou identitu. To na jedné straně umožnilo Ujgurům, Kazachům, Kyrgyzům a Dunganům na těchto územích působit jako přeshraniční spojnice mezi ruskou částí Střední Asie a částí v rámci Čchingské říše/Číny. Na druhou stranu tvrdá čínská sinifikační politika vůči etnickým a náboženským menšinám v Sin-ťianguČesky vyvolala v postsovětské Střední Asii silné protičínské nálady (Oka, 2007).

V posledních dnech existence Sovětského svazu měly středoasijské republiky na jeho rozpadu nejmenší zájem, neboť se pochopitelně obávaly, že narušení obchodních, ekonomických a osobních vazeb, nevyhnutelný odliv ruských odborníků a vymezení nepřehledných hranic republik by mohlo vyvolat krizi, a to až po radikální islamizaci regionu nebo upadnutí do permanentní občanské války[1].

Čína měla podobné obavy a obávala se přelití separatistů a extremistů do Sin-ťiangu. V 90. letech 20. století a v roce 2000 se tedy Peking ve Střední Asii zajímal méně o ekonomickou a kulturní expanzi a více o udržení stability. Rozšiřoval obchodní a hospodářské vazby a zároveň spolu s Ruskem vytvořil Šanghajskou organizaci pro spolupráci, s níž hodlal bojovat proti třem zlům: terorismu, separatismu a náboženskému extremismu[2].

S tím, jak středoasijské republiky získávaly státnost (poměrně úspěšně, s výjimkou občanské války v Tádžikistánu a série revolucí v Kyrgyzstánu), hrozba, že se region stane „obrovským Afghánistánem“, stále více ustupovala ekonomickým otázkám. Mezi čínské zájmy patří přírodní zdroje Střední Asie (uhlovodíky, uran, zemědělská půda) a její poloha na transkontinentálních obchodních trasách, které nejsou zranitelné vůči námořní síle USA a které může Čína bezpečně využívat k dovozu strategických surovin a vývozu průmyslového zboží na mezinárodní trhy.

Oba tyto zájmy jsou jádrem iniciativy Silk Road Economic Belt (SREB), vyhlášené v Astaně v roce 2013 a později rozšířené na globální iniciativu Belt and RoadČesky. Je pozoruhodné, že její symbolické a diskurzivní účinky byly dosud větší než její konkrétní hospodářské výsledky. Mladým středoasijským státům se projekt Pásmo a stezka s odkazem na Hedvábnou stezku a na vnitřní prosperitu Eurasie zalíbil natolik, že jej ochotně podpořily a vyvinuly vlastní iniciativy, které jsou paralelní s čínským diskurzem (například kazašský infrastrukturní projekt Nurly Zhol, oznámený v roce 2014). Získaly tak (a udržely si) přehnaná a velká očekávání čínských investic a technologií, která však sama o sobě podněcují xenofobní nálady podporované prozápadními médii a nevládními organizacemi, které se v regionu aktivizovaly právě v polovině roku 2010.

V „postkoloniálním“ diskurzu, který zesílil po zahájení speciální vojenské operace (SVO) v únoru 2022, je Čína vnímána jako potenciální náhrada Ruska (což mimo jiné dokládají příslušné sociologické průzkumy provedené a zveřejněné v Kazachstánu (DEMOSCOPE, 2023). Zastánci zdůrazňují příležitosti, které Čína nabízí, od modernizace dopravních a logistických kapacit (které středoasijské elity považují pro svou prosperitu za klíčové, stejně jako v dobách Hedvábné stezky) až po vzdělávání na čínských univerzitách (Informburo, 2023).

Čína je však vnímána také jako ekonomická a demografická hrozba. V druhém ohledu jsou obávy, že pokud by se čínské osídlení a mezietnické kontakty zintenzivnily, je schopná relativně malé obyvatelstvo Střední Asie asimilovat (Laruelle a Peyrouse, 2009, s. 167-168). Toto vnímání je obzvláště silné v Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, které s Čínou přímo hraničí, a v Kazachstánu a Kyrgyzstánu vedlo v letech 2019-2020 k řadě velkých protičínských protestů (Kulintsev et al., 2020). Protičínské nálady podporuje také napjatá situace v čínské Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, o níž se Středoasiaté dozvídají prostřednictvím výše zmíněných přeshraničních kontaktů.

Toto ambivalentní vnímání Číny spolu s tradičním zaměřením středoasijských zemí na víceodvětvovou politiku a vyvažování mezi vnějšími aktéry vybízí k opatrnému přístupu – maximální spolupráci s Čínou a zároveň zabránění jejímu přílišnému posilování v jakékoli sféře. To jsou systémové podmínky, za nichž Čína svou politiku ve Střední Asii provádí.

Historie a současné trendy čínské strategie ve Střední Asii

Strategie Číny ve Střední Asii prošla od počátku 90. let 20. století čtyřmi etapami:

1) V 90. letech 20. století Čína navázala vztahy s nově nezávislými postsovětskými státy, přičemž dbala na opatrnost a snažila se vyhnout rizikům plynoucím z možné destabilizace regionu. Toto období bylo poznamenáno vytvořením Šanghajské pětky v roce 1996 a konečným vyřešením hranic Číny s Kazachstánem, Kyrgyzstánem a Tádžikistánem. V této fázi nebylo řešení prioritních úkolů možné bez úzké koordinace s Ruskem, které bylo považováno za klíčového garanta stability, bezpečnosti a hospodářského rozvoje v regionu.

2) V letech 2001-2013 se spolupráce mezi Čínou a středoasijskými zeměmi díky udržitelným hospodářským vazbám rozšířila (významnou událostí byla výstavba plynovodu Turkmenistán-Čína, jehož první úsek byl uveden do provozu v roce 2009, a vytvoření Šanghajské organizace pro spolupráci v roce 2001). V této fázi se význam Ruska jako „jediného dospělého v místnosti“ snížil, ale stále hrálo klíčovou roli při zajišťování bezpečného prostředí, v němž mohla Čína svou hospodářskou přítomnost zvýšit.

3) V letech 2013-2023 byla zahájena iniciativa Ekonomický pás Hedvábné stezky a čínské investice se množily (Soboleva a Krivokiž, 2021). Mezi stěžejní projekty patřil kazašský úsek (dokončený v roce 2017) dopravního koridoru mezi západní Čínou a západní Evropou a zahájení prací na čtvrtém úseku plynovodu Turkmenistán-Čína přes Kyrgyzstán a Tádžikistán. Přemrštěná očekávání čínských investic znamenala, že byl Rusku přisuzován menší význam. Čína však stále považovala koordinaci s Ruskem za klíčovou pro udržení stability a rozšíření svých obchodních a dalších plánů v regionu, proto bylo v květnu 2015 přijato společné rusko-čínské prohlášení o integraci Euroasijské hospodářské unie a hospodářského pásu Hedvábné stezky.

4) V květnu 2023 začala současná etapa čínské strategie vůči regionu summitem Čína-Střední Asie a následnou Si-anskou deklarací. Projev Si Ťin-pchinga na summitu je třeba považovat za vyhlášení strategie Číny v regionu (Čínská vláda, 2023). Aktivace stálého sekretariátu Čína-Střední Asie v Xi’anu v březnu 2024 znamená zahájení činnosti nové integrační organizace, která se od předchozích liší tím, že Čína sleduje politické (nejen ekonomické) cíle a že v ní chybí Rusko.

Vliv Ruska v regionu se tak napříč těmito čtyřmi etapami neustále snižuje (Borisov a Karmanová, 2024).

Vyhlídky formátu Čína-střední Asie

Středoasijské země při vytváření integračních platforem s různými aktéry neustupují od strategie víceodvětvové spolupráce s ostatními zeměmi a nedovolují žádnému z aktérů (včetně Číny), aby svůj vliv v regionu kriticky upevnil[3].

Vývoj čínsko-středoasijského formátu započal na pozadí SVO, která do značné míry formovala postoj regionu k Rusku. Veřejné mínění ve středoasijských zemích (zejména v Kazachstánu) se proti Rusku prudce vyhranilo, což bylo spojeno s očekáváním jeho brzkého ekonomického kolapsu a destabilizace obchodních, ekonomických a osobních vazeb s ním (Demoskop, 2022a, 2022b, 2023)[4]. To pomohlo elitám i široké veřejnosti překonat paniku vůči Číně a zajistit Si-anskému procesu mediální podporu.

Stejně tak zrušení víz mezi Čínou a Kazachstánem v roce 2023 a jednání o uvolnění vízového režimu mezi Čínou, Kyrgyzstánem, Uzbekistánem a Tádžikistánem v letech 2023-2024 vnímaly středoasijské elity jako gesto důvěry a uznání statusu[5].

Pozoruhodné je, že Střední Asie není jediným regionem, kde Čína s místními zeměmi navázala mnohostranný dialog. Podobné formáty existují v Africe (Fórum pro spolupráci Číny a Afriky), v Latinské Americe (Fórum Čína-CELAC), na Blízkém východě (Fórum pro spolupráci Číny a arabských států), ve střední a východní Evropě (formát 14+1) i jinde. Na těchto fórech probíhají diskuse o regionální spolupráci a konkrétních dvoustranných projektech. Si-anská deklarace z roku 2023 kromě zřízení stálého sekretariátu vyzývá k vytvoření čínsko-středoasijské podnikatelské rady (pro koordinaci práce podniků a obchodních komor) a k pořádání setkání ministrů zahraničních věcí a hospodářství. Budoucí summity má doprovázet Fórum pro průmyslovou a investiční spolupráci mezi Čínou a Střední Asií. Přínos této infrastruktury pro obchodní komunikaci by však neměl být přeceňován. Podobnou infrastrukturu vytvářejí i další aktéři (včetně Ruska) a v praxi se takové formáty často stávají prázdnými, pokud nejsou podpořeny agendou dvoustranné spolupráce.

Nástup Číny ve Střední Asii by tedy neměl být posuzován na základě rétoriky o integraci nebo o „boji mezi velmocemi“ (jak uvádí Bossuyt a Kaczmarski, 2021), ale na základě konkrétních výsledků – zejména v oblasti hospodářství, vzdělávání a vojenské spolupráce, kde má Rusko historicky převahu.

Obchod mezi Čínou a Střední Asií

Obchod mezi Čínou a Střední Asií se v letech 2022-2024 výrazně zvýšil, částečně díky „paralelnímu dovozu“ z Číny do Ruska přes třetí země, především v EAEU (Eurasian Economic UnionČesky / Eurasijský ekonomický svaz)[6].

Od roku 2022-2023 Čína Rusko jako hlavní obchodní partner Střední Asie jasně předstihla, a to především díky rostoucímu vývozu. Jedinou výjimkou je Turkmenistán, jehož hlavní vývozní komoditou je zemní plyn dodávaný na základě dlouhodobých kontraktů, což vysvětluje minimální výkyvy ve statistikách obchodu. Tento trend se zdá být nezvratný a je paralelní s trendem v ostatních euroasijských zemích. Obchodní výměna regionu s Ruskem však zůstává také významná.

Čínské investice ve střední Asii

Čína je všeobecně vnímána jako hlavní investor ve Střední Asii. I když zahraniční investice je obtížné poměřovat[7], čínské investice ve Střední Asii jsou jednoznačně významné, převyšují ruské a jsou zcela srovnatelné s čínskými investicemi v jiných regionech.

Podle čínského ministerstva obchodu dosáhly kumulativní přímé čínské investice ve Střední Asii do summitu v Xi’anu v roce 2023 výše 63,9 miliardy dolarů (z toho 15 miliard dolarů jen v roce 2022) a financovaly různé projekty v oblasti energetiky, dopravy a výroby (Národní komise pro rozvoj a reformy, 2023), zatímco kumulativní investice Ruska v roce 2023 činily 23,9 a 3,6 miliardy dolarů (Eurasijská rozvojová banka, 2023). Čína na summitu oznámila 26 miliard jüanů (cca 3,7 miliardy dolarů) na podporu udržitelného rozvoje Střední Asie, ačkoli určení a využití těchto prostředků zůstává nejasné.

V souladu s prioritami Pekingu pro tento region směřuje více než polovina deklarovaných čínských investic do energetiky (výroba a doprava)[8]. Pokud jde o dopravní infrastrukturu – kde jsou očekávání Střední Asie od vyhlášení SREB před deseti lety zvýšená -, situace není tak pozitivní. Největšího zlepšení v oblasti logistiky dosáhl Kazachstán, který vybudoval několik „napřímených“ železničních tratí, přístavy u Kaspického moře a „suchý přístav“ Chorgos, avšak bez čínských investic.

Takové podmínky se však nelíbí postsovětským státům, které jsou obecně přesvědčeny o své nenahraditelnosti a důležitosti a raději čekají na lepší nabídky (viz také Zuenko, 2024). Symbolický je projekt železnice Čína-Kyrgyzstán-Uzbekistán, jehož realizace byla o mnoho let odložena kvůli požadavkům Kyrgyzstánu na kompenzace ze strany Číny a Uzbekistánu jako hlavních příjemců projektu. Určitého pokroku bylo dosaženo až v letech 2023-2024 po summitu ŠOS v Samarkandu v roce 2022, ale studie proveditelnosti stále není dokončena. Stejně tak neobsahuje Si-anská deklarace žádné nové ambiciózní dopravní či logistické projekty, pouze konstatuje důležitost výstavby železniční trati Ajaguza-Tacheng (projednávané od roku 2017) mezi Kazachstánem a Čínou a bezproblémového fungování dálnic Čína-Kyrgyzstán-Uzbekistán, Čína-Tádžikistán-Uzbekistán a západní Čína-západní Evropa (People’s Daily, 2023).

Vzdělávání

Čínská strategie vzdělávání je realizována jako součást koncepce kulturní Hedvábné stezky, která je zmíněna v Xi’anské deklaraci. Po skončení pandemie COVID-19 a zrušení cestovních omezení byly obnoveny výměnné programy studentů. V letech 2023-2024 se práce v této oblasti výrazně zintenzivnila.

Příklad Kazachstánu je příznačný. Patří mezi deset největších zdrojů zahraničních studentů studujících v Číně, což je v médiích uváděno jako důkaz obliby čínského vzdělávání mezi mladými Kazachy. Zahraniční vzdělání je však mezi Kazachy populárnější než v kterékoli jiné populaci na světě: v roce 2023 studovalo v zahraničí 0,48 % z celkového počtu obyvatel a přibližně 50 % všech absolventů škol v roce 2023 se zapsalo do vysokoškolských programů v zahraničí (Standard.kz, 2024). A Rusko zůstává nejoblíbenější destinací ze všech: 67 000 z 90 000 Kazachů studujících v zahraničí si vybralo Rusko (viz: Velvyslanectví Kazachstánu, 2023).[9]

V regionu působí také vzdělávací instituce financované Čínou, včetně 13 Konfuciových institutů[10] a dvou Lu Ban Workshopů[11] (oproti 23, resp. nule v Rusku).

V roce 2023 navštívil náměstek čínského ministra školství Sun Jao Kazachstán, Uzbekistán a Turkmenistán, aby řešil technické otázky týkající se otevření těchto poboček. V říjnu téhož roku otevřela čínská Severozápadní polytechnická univerzita (Xi’an) pobočku v Almaty. Kyrgyzská Balasagynská národní univerzita a čínská Henanská univerzita (Zhengzhou) vytvořily Institut Hedvábné stezky. Prezident Uzbekistánu rovněž vyjádřil zájem o otevření poboček předních čínských univerzit (Uz-24, 2023). Pro srovnání však ve Střední Asii již funguje 24 poboček ruských univerzit a samostatné kyrgyzsko-ruské a tádžicko-ruské univerzity v Biškeku a Dušanbe.[12] Univerzitní aliance Hedvábné stezky, založená z čínské iniciativy a fungující od roku 2015, sdružuje sedm univerzit z Kazachstánu, sedm z Kyrgyzstánu, dvě z Tádžikistánu, dvě z Turkmenistánu a jednu mezinárodní univerzitu se sídlem v Uzbekistánu (pro srovnání: ruských univerzit je 27). Navzdory zvýšenému úsilí Číny o rozšíření poboček svých univerzit ve Střední Asii tedy v této oblasti za Ruskem stále výrazně zaostává.

Vojenská spolupráce

V současné době je Čína vojensky přítomná pouze v Tádžikistánu, který je pro Peking důležitý jako předmostí do Afghánistánu a severního Pákistánu. V roce 2016 Čína iniciovala čtyřstranný mechanismus vojenské spolupráce a koordinace s Tádžikistánem, Pákistánem a Afghánistánem, který je však nyní po vítězství Tálibánu v Afghánistánu v útlumu. Podle některých západních zdrojů (Shih, 2019; Schulz, 2021) je v okrese Murghab v Gornobadachšánské autonomní oblasti Tádžikistánu rozmístěna Lidová ozbrojená policie, ačkoli to Dušanbe popírá. Kromě toho buduje čínská stavební společnost od roku 2021 v okrese Iškošim základnu, kterou má využívat tádžické ministerstvo vnitra[13].

Od poloviny roku 2010 zvýšily středoasijské země nákupy čínských zbraní (Uzbekistán a Kazachstán), obrněných vozidel (Tádžikistán), protiletadlových raketových systémů a dělostřeleckých granátů (Uzbekistán) a dopravních letadel (Kazachstán). Ve vojensko-technické spolupráci s Čínou vynikají Turkmenistán a Uzbekistán, u nichž čínské zbraně tvoří více než 20 % celkového objemu nákupů zbraní.

Zatímco v CSTO (Collective Security Treaty OrganizationČesky / Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti) převažují ruské zbraně nad čínskými – 85 ku 1 v Kazachstánu, 53 ku 1 v Kyrgyzstánu a 27 ku 1 v Tádžikistánu -, v Uzbekistánu (6 ku 4) a Turkmenistánu (54 ku 46) tomu tak není (Zholdas, 2021). Od roku 2022 se ruský vývoz zbraní ve Střední Asii a obecně snížil, jen v roce 2023 se jeho celkové množství snížilo o 52 % (TASS, 2024). Podíl Číny ve Střední Asii se tak pravděpodobně zvýšil, ale v roce 2022 tento region poklesl na pouhých 0,1 % celosvětových nákupů zbraní (SIPRI, 2023). Experti z protiruských západních think-tanků tvrdí, že vzhledem k „selhání ruských zbraní“ během SVO v roce 2022 roste nedůvěra v Rusko jako „poskytovatele bezpečnosti“ (Sharifli, 2023). Jednání a rozhodování o nákupech zbraní jsou však zdlouhavé záležitosti, a tak se situace na frontové linii nemohla tak rychle projevit. Navíc měl úspěch ruských vojsk v letech 2023-2024 podle této logiky vést stejně rychle ke zvýšení nákupů z Ruska.

Obecný trend ve Střední Asii je spíše důsledkem snahy republik o diverzifikaci vztahů, což vedlo i ke zvýšení uzbeckých nákupů amerických zbraní (Velvyslanectví USA v Uzbekistánu, 2022).

Výzvy a přínosy pro Rusko

Současné trendy v přítomnosti Číny a jejich dopad na rusko-čínskou spolupráci v regionu shrnuje tabulka 3.

Pro Rusko, které je v současné době v konfrontaci se Západem, je přítomnost Číny ve Střední Asii příslibem nejen výzev, ale také výhod, jako je zvýšení bezpečnosti a hospodářské propojenosti, poskytování potřebného zboží a zaplnění volných míst, která by jinak mohla být obsazena nepřátelskými zeměmi. Vliv Číny také na rozdíl od Západu nesesazuje vlády nakloněné konstruktivním vztahům s Ruskem, ani nepotlačuje etnické Rusy, ruský jazyk, tradiční morální hodnoty nebo vzpomínky na vítězství ve druhé světové válce.

Kromě ekonomiky je vojenská a vzdělávací dominance Ruska v regionu jasná a pravděpodobně nezpochybnitelná Čínou, jejíž vliv je omezen hluboce zakořeněnou sinofobií s historicko-kulturními kořeny, která s rozšiřováním čínské přítomnosti jen sílí. Je nepravděpodobné, že by čínština během několika desetiletí nebo dokonce půl století vytlačila ruštinu jako jazyk mezietnické nebo mezielitní komunikace. Integrační projekty iniciované Ruskem (CSTO a EAEU), ačkoli kritizované, nadále poměrně úspěšně fungují a Čína k nim není schopna nabídnout účinnou alternativu. To je zřejmé zejména v případě záchrany Tokajeva v rámci CSTO v lednu 2022.

SVO rovnováhu vlivu mezi Ruskem a Čínou v regionu poněkud posunula. Reakce veřejnosti byla převážně protiruská (zejména v Kazachstánu, zachváceném strachem ze ztráty severních území). Národní elity ve Střední Asii začaly usilovat o diverzifikaci mezinárodní spolupráce. Podniky se obávaly bezprecedentních západních sankcí uvalených na Rusko. To pro Čínu vytvořilo příležitost, kterou využila k prosazení Si-anského procesu. Je však rozšíření tohoto prostoru a/nebo vytlačení Ruska z regionu strategickým cílem Číny? Na summitu v Xi’anu v květnu 2023 prezident Xi prohlásil, že Čína potřebuje Střední Asii, která je: „1). stabilní, 2). prosperující (a tím přispívající k postpandemickému oživení světové ekonomiky), 3). harmonickou (bez mezietnických konfliktů) a 4). propojenou (spojující Východ se Západem)“. Prioritou je stabilita a žádného z cílů nelze bez Ruska dosáhnout.

Proto by Rusko samo mělo usilovat, aby Čínu ze Střední Asie nevytlačovalo, ale rozvíjelo tam s ní vzájemně prospěšnou spolupráci na základě Velkého euroasijského partnerství a existujících organizací, jako je ŠOS.

ODKAZY:

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

Aminjonov, F., Overland, I. a Vakulčuk, R., 2019. BRI ve střední Asii: Projekty energetického propojení. Central Asia Regional Data Review, 22, s. 1-14.

Anhor.uz, 2024. Что происходит с молодежью Центральной Азии, следующей по „образовательному пути“. Китая [Co se děje s mladými lidmi ve Střední Asii po čínské „vzdělávací cestě“]. Anhor.uz, 2. ledna. Dostupné na: https://anhor.uz/vzglyad-iznutri/central-asian-youth/ [Přístup 10. ledna 2025].

Aslonova, N., 2024. Минобрнауки назвало число обучающихся за границей таджикских студентов [Ministerstvo školství a vědy jmenovalo počet tádžických studentů studujících v zahraničí]. Asia-Plus, 27. srpna. Dostupné na: https://asiaplustj.info/ru/news/tajikistan/society/20240827/minobrnauki-nazvalo-chislo-obuchayutshihsya-za-granitsei-tadzhikskih-studentov [Přístup 10. ledna 2025].

Borisov, D.A. a Karmanova, L.A., 2024. Периодизация внешней политики КНР в отношении Центрально-Азиатского региона (1990-2024 гг.) [Periodizace čínské zahraniční politiky vůči středoasijskému regionu (1990-2024]. Bulletin Ústavu orientálních studií, 2(62), s. 97-108.

Bossuyt, F. a Kaczmarski, M., 2021. Rusko a Čína mezi spoluprací a konkurencí na regionální a globální úrovni. Úvod. Eurasian Geography and Economics, 62(5-6), s. 539-556.

CABAR, 2023. Образовательные проекты Китая как инструмент мягкой силы в Казахстана [Čínské vzdělávací projekty jako nástroj měkké moci v Kazachstánu]. CABAR, 22. června. Dostupné na: https://cabar.asia/ru/obrazovatelnye-proekty-kitaya-kak-instrument-myagkoj-sily-v-kazahstane [Přístup 10. ledna 2025].

DEMOSCOPE, 2022a. Вторжение российских войск в Украину [Invaze ruských vojsk na Ukrajině]. DEMOSCOPE, 7. dubna. Dostupné na: https://demos.kz/scenarij-oprosa/ [Přístup 10. ledna 2025].

DEMOSCOPE, 2022b. Отношение казахстанцев к войне в Украине [Postoj Kazachů k válce na Ukrajině]. DEMOSCOPE, 30. listopadu. Dostupné na: https://demos.kz/otnoshenie-kazahstancev-k-vojne-v-ukraine-2/ [Přístup 10. ledna 2025].

DEMOSKOP, 2023. Пресс-релиз и инфографика на казахском и русском языках [Tisková zpráva a infografika v kazaštině a ruštině]. DEMOSCOPE, 17. května. Dostupné na: https://drive.google.com/drive/folders/1RDIrM8GxTxh4yaCBbHED-Qc1CZn9wSMd?usp=sharing [Přístup 10. ledna 2025].

Dodikhudo, A., 2023. Свято место пусто не бывает, или Как Пекин становится ближе для Таджикистана [Svaté místo není nikdy prázdné, aneb jak se Peking sbližuje s Tádžikistánem]. RIAC, 13. září. Dostupné na: https://russiancouncil.ru/analytics-and-comments/columns/sandbox/svyato-mesto-pusto-ne-byvaet-ili-kak-pekin-stanovitsya-blizhe-dlya-tadzhikistana/ [Přístup 10. ledna 2025].

Velvyslanectví Kazachstánu, 2023. Информация по ВУЗам [Informace podle univerzitních údajů]. Embassy of Kazakhstan, n.d. Dostupné na: https://kazembassy.ru/rus/studenty/vuzy [Přístup 10. ledna 2025].

Eurasijská rozvojová banka, 2023. Мониторинг взаимных investícií ЕАБР – 2023 [Monitoring vzájemných investic EDB – 2023]. Eurasijská rozvojová banka, 19. prosince. Dostupné na: https://eabr.org/analytics/special-reports/monitoring-vzaimnykh-investitsiy-eabr-2023/ [Přístup 10. ledna 2025].

Generální celní správa Číny, 2023. 年统计月报 [Tabulky objemu dovozu a vývozu podle zemí (regionů) v roce 2023]. Generální celní správa Číny, b.d. Dostupné na: gdfs.customs.gov.cn/customs/302249/zfxxgk/2799825/302274/302277/4899681/index.html [Přístup 10. ledna 2025].

Ibraimov, O., 2015. История кыргызского государства [Dějiny kyrgyzského státu]. Biškek: Uyluu toolor.

Informburo, 2023. Expertíza: Vydavatelství a nakladatelství Kirgizské národní banky: „Один пояс, один путь“ стал для Казахстана прорывным проектом [Expert: One Belt, One Road Has Become a Breakthrough Project for Kazakhstan]. Informburo, 20. října. Dostupné na: https://informburo.kz/stati/ekspert-odin-poyas-odin-put-stal-dlya-kazaxstana-proryvnym-proektom [Přístup 10. ledna 2025].

Kulintsev, Yu.V., Mukambaev, A.A., Rakhimov, K.K. a Zuenko, I.Yu., 2020. Sinofobie v postsovětském prostoru. Rusko v globálních záležitostech, 18(3), s. 128-151. DOI: 10.31278/1810-6374-2020-18-3-128-151

Laruelle, M. a Peyrouse, S., 2009. Čína jako soused: Perspektivy a strategie Střední Asie. Washington: John Hopkins University.

Národní komise pro rozvoj a reformy, 2023. 中国-中亚峰会为地区繁荣发展注入新动力 [China-Central Asia Summit Gives New Impuls to Regional Prosperity and Development]. Národní komise pro rozvoj a reformy, 2. června. Dostupné na: https://www.ndrc.gov.cn/wsdwhfz/202306/t20230602_1357181.html [Přístup 10. ledna 2025].

Národní statistický výbor Kyrgyzské republiky, 2023. Внешняя торговля [Zahraniční obchod]. National Statistical Committee of the Kyrgyz Republic, n.d. Dostupné na: https://stat.gov.kg/ru/statistics/vneshneekonomicheskaya-deyatelnost/ [Přístup 10. ledna 2025].

Oka, N., 2007. Managing Ethnicity under Authoritarian Rule [Řízení etnicity v podmínkách autoritářského režimu]: N.: Transborder Nationalisms in Post-Soviet Kazakhstan [Přeshraniční nacionalismy v postsovětském Kazachstánu]. Chiba: IDE Press.

Lidové noviny, 2023. Полный текст Сианьской декларации саммита „Китай – Центральная Азия“ [Úplné znění Xi’anské deklarace ze summitu Čína – Střední Asie]. People’s Daily, 19. května. Dostupné na: http://russian.people.com.cn/n3/2023/0519/c31521-20021203.html [Přístup 10. ledna 2025].

Prezident Ruska, 2001. Шанхайская конвенция о борьбе с терроризмом, сепаратизмом и экстремизмом [Šanghajská úmluva o boji proti terorismu, separatismu a extremismu]. Prezident Ruska, 14. června. Dostupné na: http://kremlin.ru/supplement/3405 [Přístup 10. ledna 2025].

Putin, V. V., 2023. Россия и Китай – партнёрство, устремлённое в будущее [Rusko a Čína – partnerství s výhledem do budoucnosti]. TASS, 20. března. Dostupné na: https://tass.ru/politika/17312135 [Přístup 10. ledna 2025].

Qazstat, 2023. Внешнеторговый оборот Республики Казахстан (январь-декабрь 2023 г.) [Obrat zahraničního obchodu Republiky Kazachstán (leden-prosinec 2023)]. Qazstat, 15. února. Dostupné na: https://stat.gov.kz/ru/industries/economy/foreign-market/publications/123068/ [Přístup 10. ledna 2025].

Schulz, D., 2021. Čína posiluje bezpečnostní aparát v Tádžikistánu po převzetí moci Talibanem. Kaspické politické centrum. Dostupné na: https://www.caspianpolicy.org/research/security-and-politics-program-spp/china-advances-security-apparatus-in-tajikistan-in-the-aftermath-of-the-taliban-takeover-13254 [Přístup 10. ledna 2025].

Sharifli, Yu., 2023. Dominance Číny ve Střední Asii: Mýtus, nebo realita? Royal United Service Institute, 18. ledna. Dostupné na: https://rusi.org/explore-our-research/publications/commentary/chinas-dominance-central-asia-myth-or-reality [Přístup 10. ledna 2025].

Shih, G., 2019. V zapovězené středoasijské vysočině tichý nováček: Čínské jednotky. The Washington Post, 18. února. Dostupné na: https://www.washingtonpost.com/world/asia_pacific/in-central-asias-forbidding-highlands-a-quiet-newcomer-chinese-troops/2019/02/18/78d4a8d0-1e62-11e9-a759-2b8541bbbe20_story.html [Přístup 10. ledna 2025].

SIPRI, 2023. Trendy ve světových vojenských výdajích. SIPRI, 1. dubna. Dostupné na: https://www.sipri.org/sites/default/files/2023-04/2304_fs_milex_2022.pdf [Přístup 10. ledna 2025].

Standard.kz, 2024. Kolik studentů se učí za hranicemi? [Kolik kazašských studentů studuje v zahraničí?]. Standard.kz, 4. července. Dostupné na: https://standard.kz/ru/post/2024_07_skolko-kazaxstanskix-studentov-ucitsia-za-rubezom-387 [Přístup 10. ledna 2025].

Soboleva, E. a Krivokhizh, S., 2021. Čínské iniciativy ve střední Asii: Nárok na regionální vůdcovství? Euroasijská geografie a ekonomika, 62(5-6), s. 634-658.

TASS, 2024. В SIPRI сообщили, что закупки вооружений Европы в 2019-2023 годах почти удвоились [SIPRI uvádí, že nákupy zbraní evropskými zeměmi se v letech 2019-2023 téměř zdvojnásobily]. TASS, 11. března. Dostupné na: https://tass.ru/ekonomika/20196739 [Přístup 10. ledna 2025].

Trockij, Je., Yun, S. a Pogorelskaja, A., 2024. Interнационализация высшего образования в Центральной Азии и роль России [Internacionalizace vysokého školství ve Střední Asii a role Ruska]. RIAC, 27. srpna. Dostupné na: https://russiancouncil.ru/analytics-and-comments/analytics/internatsionalizatsiya-vysshego-obrazovaniya-v-tsentralnoy-azii-i-rol-rossii/ [Přístup 10. ledna 2025].

Velvyslanectví USA v Uzbekistánu, 2022. United States Presents Military Equipment to Uzbekistan’s Ministry of Defense [Spojené státy předávají uzbeckému ministerstvu obrany vojenské vybavení]. Velvyslanectví USA v Uzbekistánu, 26. října. Dostupné na: https://uz.usembassy.gov/united-states-presents-military-equipment-to-uzbekistans-ministry-of-defense/ [Přístup 10. ledna 2025].

Uz-24, 2023. Prezident Uzbekistánu navrhl otevřít v Ташкенте филиалы китайских вузов – Университета Цинхуа и Пекинского университета [Prezident Uzbekistánu navrhl otevřít v Taškentu pobočky dvou čínských univerzit – Tsinghua University a Peking University. ]. Uz-24, 17. října. Dostupné na: https://uz24.uz/ru/articles/dva-vuza [Přístup 10. ledna 2025].

Uzstat, 2023. Внешнеторговый оборот Республики Узбекистан (за январь-декабрь 2023 г.) [Obrat zahraničního obchodu Republiky Uzbekistán (leden-prosinec 2023)]. Uzstat, 20. ledna. Dostupné na: https://stat.uz/ru/press-tsentr/novosti-goskomstata/49770-o-zbekiston-respublikasi-tashqi-savdo-aylanmasi-2023-yil-yanvar-dekabr-5 [Přístup 10. ledna 2025].

Si Ťin-pching, 2023. 习近平在中国-中亚峰会上的主旨讲话 [Projev Si Ťin-pchinga na summitu Čína-střední Asie 2023]. Dostupné na: http://www.china.org.cn/chinese/2023-05/22/content_85480111.htm, anglicky
https://english.www.gov.cn/news/202305/19/content_WS6467059dc6d03ffcca6ed305.html [Přístup 10. ledna 2025].

Zholdas, A., 2021. Dovoz zbraní ve střední Asii: Trendy a směry diverzifikace. Středoasijský úřad pro analytické zpravodajství, 1. října. URL: https://cabar.asia/en/import-of-arms-in-central-asia-trends-and-directions-for-diversification [Přístup 10. ledna 2025].

Zuenko, I.Yu. a Zuban, S.V., 2017. Čína и ЕАЭС: динамика трансграничного движения товаров и будущее евразийской интеграции [Čína a EAEU: The Dynamics of Cross-Border Movement of Goods and the Future of Eurasian Integration]. Celní politika Ruska na Dálném východě, 2, s. 5-24.

Zuenko, I.Yu., 2024. Проблемы развития международных транспортных коридоров „Восток – Запад“ в Каспийском региона [Problémy rozvoje mezinárodních dopravních koridorů Východ-Západ v Kaspickém regionu]. Journal of Frontier Studies, 4, s. 169-185.

Ivan Jurjevič ZuenkoČesky (*1983), doktor filosofie, vedoucí vědecký pracovník Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO)Česky v současné době působí v Centru eurasijských studií, na oddělení čínských studií IHAE FEB RASČesky (Ústav historie, archeologie a etnografie Dálně-východní pobočky Ruské akademie věd), v Carnegie Moscow Center. Jeho zájmem jsou politika ČLR v eurasijském prostoru, integrační procesy v eurasijském prostoru, vztahy v ČLR, Sovětský svaz a země bývalého SSSR. Je autorem více než 50 vědeckých článků v ruštině, angličtině a čínštiněČesky. Své analýzy publikuje rovněž v Russia in Global AffairsČesky, ProfilČesky a dalších periodicích.