Esej Death of Wolfowitz Doctrine and its Global War on Development. Part one vyšel na serveru New Eastern Outlook 3. června 2024

Americká bezpečnostní politika založená na namyšlené imperialistické Wolfowitzově doktríněČesky kolabuje, Washington se však nemůže přiznat, ani k této politice samotné, ani k jejímu krachu z hrůzy ze ztráty své už tak uvadající věrohodnosti.

Wolfowitzova doktrína byla neoficiálním názvem rané verze toho, co se stalo Politickou směrnicí obranné politiky (DPG) USA 1994-1999, která počátkem roku 1992 unikla do médií, a popisovala, jak Washington plánuje zemím jiným, než jejich vlastní a svým spojencům (Západní Evropě, Německu a Japonsku) bránit ve vývoji ke získání regionální dominance nebo v tom, aby představovaly podobnou hrozbu jako dříve Sovětský svaz. Tato zpráva stanovila, že Washington bude nad svými spojenci dominovat, a jmenovala i Německo a Japonsko jako dvě technologicky pokročilé země, o nichž tvrdí, že jim poskytne zajištění jejich obranných potřeb, aby zabránila jejich znovuvyzbrojení, získání jaderných zbraní a tomu, aby ve svých regionech dominovaly a dominanci USA tak podvrátily. Způsob myšlení stojící za Wolfowitzovou doktrínou od roku 1992 určoval washingtonskou politiku, ale svých cílů Pentagon s její pomocí nedosáhl, jak je vidět na Bidenově Národně bezpečnostní strategii USS (NSS 2022), když se v ní uvádí čtyři země: Čína, Rusko, Írán a Severní Korea, které si i navzdory 30 letům vojenských dobrodružství Washingtonu, jež ho stály nespočet životů a biliony dolarů v dluzích, vojenské kapacity k prosazení svých zájmů stejně vyvinuly.

Podstata Wolfowitze

Článek New York Times referující o této uniklé politice měl nadpis „Strategické plány USA vyzývají k zajištění, aby se nevyvinuli žádní rivalovéČesky,“ a ‚rivaly‘ byly myšleny země odmítající, aby se nad nimi dominovalo, a zajištění vojenskými prostředky, pokud by kladly odpor. Obsah nadpisu znamená, že se Washington odhodlal ke konfliktu s tolika zeměmi, kolik si jich bude přát svobodu; uvážíme-li historii odporu vůči kolonialismuČesky, můžeme do toho zahrnout všechno možné až po rozbíhající se případ v Nové Kaledonii. V DPG 1994-1999 chyběla Afrika, což naznačuje, že si Pentagon myslel, že tento kontinent nebude schopen se rozvíjet, i když nebude utlačován. Svůj názor však brzy změnil a spustil v Africe rozvratnou činnost, což začalo Somálskem v létě 1992 a ve své činnosti pokračuje až dosud. Washington se rozhodl Afričanům rozvoj upřít, když tam zařídí nekonečné války, včetně teroru, přičemž zaséval chaos a bombardoval ekonomické infrastruktury, např. Al-Shifa Pharmaceuticals v Súdánu v roce 1998 nebo vybombardoval Libyi v roce 2011. Přesto všechno se Washington i tak nachází v ošemetné pozici, jak bylo uvedeno v jeho psychologické projekci NSS 2022, v níž vyjádřil své cíle jak „bojovat v Africe se sdílenými hrozbami a se škodlivými vlivy,“ i navzdory tomu, že některé země, třeba v Sahelu, požadují, aby Pentagon odtáhl pryč.

Hlavním škodlivým činitelem je Washington

Jak popsat vojenské intervence USA v Africe od debaklu v Mogadišu 1992-1995, od bombardování Al-Shifa v Súdánu 1998, od války NATO proti Libyi 2011 s následným rozhašením oblasti Sahelu trvajícím až dodnes? Škodí to. A země v Sahelu sledovaly zkázonosnou roli Washingtonu a požadují, aby se stáhl, což ukazuje krach politiky Pentagonu.

Wofowitzova doktrína umístila americká vojska do centra globální politiky a nastínila přípravy na intervence do Perského zálivu, do Koreje, do post-sovětského prostoru a do Panamy, k nimž ve zpětném pohledu, jak vidíme, sice došlo, dosáhly však opačných výsledků. USA údajně chtěly z Afriky odejít, ale v létě 1992 vedly intervenci do Somálska, jež se stala předznamenáním nikdy nekončící honičky na Usámu bin Ládina v Afghánistánu, která se také realizovala se vším tím bombardováním nemocnic a mostů i střílením civilistů. První fáze intervence skončila roku 1995 bitvou o Mogadišo, aniž by se dosáhlo stanovených cílů, ale zabíjeli se a zraňovali civilisté po stovkách, stejně jako při stažení USA z Afghánistánu roku 2021. Jen to urychlilo roztočení spirály násilí, která Somálsko uvrhla hlouběji do stavu zhrouceného státu a předurčila ho k pozdější intervenci během „globální války proti teroru“ po 11. září 2001. Za pozornost stojí, že v Somálsku se tehdy i přes americkou vojenskou přítomnost vyvinula zde sídlící teroristická skupina Al-Shabaab, což dokazuje, že přítomnost Washingtonu neměla s bojem proti terorismu nic společného. Takže jaká je vlastně role přítomných amerických vojsk?

Tím, co USA pod zástěrkou „boje s terorismem“ dělají, je ničení infrastruktur, aby zabránily rozvoji, jak si to lze dovodit z útoku Billa Clintona na súdánskou továrnu Al-Shifa Pharmaceuticals roku 1998. Článek CNN nazvaný „Americké střely zasáhly cíle v Afghánistánu a SúdánuČesky“ odhalil, že USA bombardovaly farmaceutickou továrnu v Chartúmu v Súdánu, která údajně vyráběla „chemické zbraně“, jako odvetu za bombový útok na ambasády v Nairobi a v Dar-e-SalaamuČesky o pár týdnů předtím. Za pozornost stojí, že ani Usáma bin Ládin ani Al-Kaiída zodpovědnost za něj nikdy nepřevzali, což činí americké závěry, že ho provedla tato skupina, stejně pochybné jako tvrzení, že měla továrnu na „chemické zbraně“ v Chartúmu. Také tvrzení, že USA bombardovaly uprostřed města zařízení údajně produkující chemické zbraně, bez ohledu na to, zda by zamoření chemikáliemi nemohlo ublížit civilistům, je kuriózní. Stejný článek CNN rovněž ukázal, že na bombardovaném místě pracovali lidé sice s maskami, ale bez ochranných oděvů proti nebezpečným látkám, což poukazuje na falešnost tvrzení o přítomnosti chemických zbraní. Pentagon nejspíš uvedený závod bombardoval, aby Súdánu zabránil ve výrobě pokročilých farmaceutických výrobků, čímž ochrání monopol farmaceutických gigantů, anebo uvalil Washington sankce, které Súdánu zabránily v efektivním přístupu k medicíně. Jako precedens můžeme uvést, jak bránily americké sankce v přístupu k potravinám a lékům Iráčanům, čímž způsobily smrt 500 000 dětí, což poté Madeleine Albright oslavovala. Zkušenosti s tím má i Sýrie po nesmyslném obvinění následujícím po americkém bombardování ústavu pro výzkum rakovinyČesky.

Po dobrodružstvích v Somálsku a Súdánu rozšířily USA své škodlivé aktivity dále do Libye a do Sahelu, kdy nese jejich intervence v Libyi roku 2011 typické znaky bránění rozvoje ‚rivalů‘. Tato intervence zvrátila rozvoj Libye, která si podle Indexu lidského rozvoje v Africe vedla nejlépe. Akce Washingtonu zdemolovaly infrastrukturu a umožnily vzbouřeným Tuaregům, aby uloupili zbraně a uvrhli tak své země v celém Sahelu do hromadného chaosu. Nejprve se zbraněmi cvičili ve vesnicích severního Mali, což vyvolalo velké pobouření v jeho ozbrojených silách. Ty pak na protest zorganizovaly puč, přičemž Tuaregy porazili těžce ozbrojení islamističtí militanti, zrovna takoví jako třeba ISIS, jejichž historie je načrtnuta zdeČesky. Za pozornost pak stojí, že těmito islamistickými skupinami se následně ospravedlňovaly intervence vojsk USA a Francie, stejně jako se to dělo v Iráku a Sýrii, nebo když se al-Kaiídou ospravedlňovalo bombardování Chartúmu, o kterém jsme hovořili výše. Přítomnost vojsk USA teroristickou hrozbu nesnížilo, takže se rozšířila do Burkina Faso a do Nigeru, což způsobilo, že obě vlády byly svrženy pučem.

USA a teroristé musí vypadnout

Vezmeme-li v úvahu, že tyto teroristické skupiny vyrostly z výhonků Al Kaiídy Usámy bin Ládina, která se zformovala z financování islamistů od USA, aby v Afghánistánu bojovaly proti Sovětům, je jasné, že USA aranžují teroristickou hrozbu jako ospravedlnění pro rozšíření své přítomnosti v Africe. Vždy rozšiřovali svou vojenskou přítomnost spolu s teroristickou hrozbouČesky a vlády v Sahelu si toho zjevně všimly. Americká politika v důsledku toho udržuje Afričany přetížené věčným bojem s teroristy, při kterém ignorují, že se jim mezitím jejich rozvoj rozpadá pod rukama, jako u afrických vlád v Sahelu. Ty teď ve snaze o pokrok požadují stažení amerických sil, takže je na Pentagon těžký tlak, aby vysvětlili, proč by vlastně měl v Sahelu zůstat, když jeho přítomnost hrozbu terorismu jen zvyšuje. Mali, Burkina Faso a Niger se ucházejí o pomoc RuskaČesky jakožto země, která dovede teroristickou hrozbu přesvědčivě porazit a zemím umožnit, aby se soustředily na svůj rozvoj.

Simon Chege Ndiritu je africký politický pozorovatel, analytik a komentátor. Píše především pro server New Eastern Outlook.

Související:

Zabránit vzniku rivala