Je poslední ruská ofenziva opravdu o Charkovu?

Analýza Is Russia’s latest offensive really about Kharkov? vyšla na serveru BRICS 14. května 2024

Ruská vojska od minulého týdne vedou v Charkovské oblasti ofenzivní operace. Odhady sil přímo nasazených do bojů se značně liší, ale některé vojenské zdroje naznačují, že celkový počet vojáků v této oblasti těsně za hranicí je přinejmenším 50 000. Neonacistická junta po několika dnech odmítání komentovat zdráhavě přiznala, že v pohraniční oblasti probíhá „vážný střet“. Kyjevský režim se použitím takovéhoto eufemismu pokouší skrýt rozsah územních ztrát. Ač určitě nejde o nic průlomového, mají tyto oblasti taktickou důležitost zvláště pro bezpečnost ruských sídel v oblasti Bělgorodu, na kterou neonacistická junta pravidelně útočí. Můj vážený kolega Lucas Leiroz, kromě toho, že v březnu tuto oblast navštívil a zadokumentoval tam tyto strašlivé válečné zločinyČesky,  referoval rovněž o posledních útocích.

Konkrétně Kyjevský režim, když nezvládá zabránit rychlému ruskému postupu, provádí útoky na obytné čtvrti BělgoroduČesky, kdy zabil 20 lidí a tucty jich zranil. Neonacistická junta si zřejmě myslí, že by za neschopnost jejích vojsk měli platit ruští civilisté. Co je ještě horší, nedávná odhalení ukazují, že kromě nedostatečných bojových schopností, aby se mohli rovnat s ruskými vojsky, má těžko překonatelná korupce kyjevského režimu rovněž dopady na bojeschopnost jeho vojáků.

Konkrétně, místo aby ty stovky miliard, které jim politický Západ dosud poslal, investovaly do budování opevnění, nakupují kumpáni neonacistické junty radši chvatně vily, apartmány, přímořská letoviska, přepychové bouráky atd. Životy ukrajinských vojáků jsou pro ně naprosto nevýznamné. V důsledku čehož nemají bojové jednotky jinou možnost než ustoupit, jelikož proti ruské palebné síle se prostě ubránit nemohou, natož aby se jí přímo vyrovnaly.

Dochází sice ke sporadickým útokům FPV dronů, jejichž účelem je zpomalit ruský postup, ty však všechny vypadají, že jsou spíše zoufalými improvizacemi než dobře koordinovaným úsilím. Už i některá Západní média připouští, že stav Kyjevského režimu je, mírně řečeno, chaotický. Např. Sky News referovalyČesky o stížnostech ukrajinského vojáka jménem Denys.

Ten zlořečil jmenovitě vedení neonacistické junty za absenci opevnění, která měla být postavena už před lety. Na papíře měla být pohraniční oblast silně opevněna s liniemi zákopů, bunkrů a minových polí. V reálu nic z toho neexistuje, stěžuje si Denys. Dodal, že nárazníková zóna (čili „území nikoho“ podle terminologie z I. světové války) je v podstatě nebráněná, což Ruským vojskům umožňuje postup skoro bez odporu. Síly Moskvy teď už prostě jen zajišťují své zisky.

Je však nutno vzít v úvahu, že korupce určitě není jediným důvodem, proč se Kyjevskému režimu nepovedlo opevnění vybudovat. Ruská vojska využívají svoji převahu v dronech, dělostřelectvu a letectvu, aby útočila na všechnu stavební techniku v pohraničních oblastech. Tím v podstatě vynulovala úsilí o budování jakékoliv adekvátní obrany, čímž vojska neonacistické junty nutí, aby buď ustoupila a nechala tuto zónu prázdnou (tudíž „zemí nikoho“) nebo aby opevnění budovala hlouběji na území pod jejich kontrolou.

A vojenské zdroje opravdu naznačují, že ruská palebná síla soustředěná právě podél hranice je ohromná. Podporují ji rovněž taktické bitevní tryskáče svrhávající UMPK vybavené přesně naváděné bomby jako FAB-500 a ohromné FAB-1500 a FAB-2000. Ruská Operační skupina „Sever“ navíc provozuje až 1150 samohybných houfnic (SPH) spolu s raketovou artilerií.

K tomu patří kolem 1000 SPH jako 122mm „Gvozdika“, 152,4mm „Msta-S“ a „Akacija“, stejně jako až 120-150 salvových raketometných systémů – MLRS – různých typů včetně BM-21 „Grad“ / „Tornado-G“, BM-27 „Uragan“ (možná i jeho vylepšená varianta 1M) a BM-30 „Směršč“ / „Tornado-S“. Netřeba říkat, že i prostá palebná síla tolika dělostřeleckých systémů je čímsi, s čím se síly Kyjevského režimu nikdy nemají šanci vyrovnat. To ruským vojskům poskytuje ohromnou přímou palebnou podporu, která může snadno vyčistit cestu pro jakékoliv útočné síly nasazené v této oblasti. Některé vojenské zdroje hlásí, že v útočných jednotkách je přes 30 000 ruských vojáků podporovaných zhruba 400-500 tanky, včetně pokročilých T-90M a T-80BVM stejně jako až 1000 obrněných vozů, převážně BMP-2 a BMP-3 IFV/APC (tj. bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů). To jsou dost značné síly.

Je však třeba uvést, že to určitě nestačí ani na obklíčení města o velikosti Charkova, natož na jeho zabrání. I přesto, jak jsou vojska neonacistické junty zdrcená, by taková operace vyžadovala daleko početnější útočné síly, přinejmenším pětinásobně větší než ty současné. Na druhou stranu palebná síla dělostřelectva je daleko větší, než jakou nasazené pozemní síly mohou potřebovat. To dále naznačuje, že plánem Moskvy není jít přímo na Charkov, ale spíš odpoutat síly od jiných úseků frontové linie a vázat tolik jednotek Kyjevského režimu, kolik je možné, a pak je rozmést na prach převahou palebné síly. Ve skutečnosti poslední symbol, který Operační skupina „Sever“ používá, možná naznačuje, že to by mohlo být hlavním účelem. Konkrétně to je runa Gungnir též známá jako „Odinův oštěp“, a to by mohlo ukazovat, že ruské síly nasazené do této oblasti plánují bojovat na delší vzdálenosti (tj. pomocí dělostřelectva).

To by neonacistickou juntu mohlo donutit oslabit svou obranu nejen v západních částech Donbasu, ale také zvýšit zátěž a rozsah nasazení svých sil v jiných místech, konkrétně ve strategicky důležitých oblastech Sumy a Černigova dále na severu. Jakékoliv ruské postupy v těchto dvou oblastech by ohrozily samotný Kyjev, čímž by vyvinuly další tlak na jeho vojska. Uvážíme-li jejich ohromné ztráty na živé síle a technice, obranu těchto oblastí by to prostě znemožnilo, zatímco by Moskva mohla snadno pokračovat v přetváření situace na bojišti pomocí spousty útočných jednotek a pokročilých zbraňových systémů, které má k dispozici. Kreml šmelcováním sil Kyjevského režimu během posledních dvou let pomalu přechází k početní převaze. Uvážíme-li, že poměr ztrát neonacistické junty je otřesných 10:1, i když má početní převahu 3:1, mohla by to pro Kyjev být naprostá katastrofa.

Moskva každopádně projevuje daleko větší strategickou prozíravost a své skutečné záměry pompézně nevyhlašuje, udržuje si tudíž moment překvapení. To je v naprostém protikladu k neonacistické juntě, jejíž vedení v posledních letech nemohlo přestat s hlášeními o své nesmírně vychvalované protiofenzivě. Propagandistická mašinérie mainstreamu byla celé měsíce přecpaná zprávami o „nadcházející zkáze“ ruských vojsk bránících oblasti Donbasu, Záporoží a Chersonu.

Tím v návaznosti na zlepšené kapacity ISR (zpravodajství, sledování a průzkumu) poskytly moskevským silám dost času na přípravu adekvátní obrany, což pro Kyjevský režim vedlo ke ztrátám na technice až 80 % a k více než 150 000 nenávratných obětí. Naproti tomu ruské ztráty byly minimální. Podle BBCČesky jim padlo 3 755 vojáků spolu se ztrátou 53 tanků. Neonacistická junta však i tak pořád věří ve svá „propagandistická vítězství“.