„Země Latinské Ameriky, Afriky a Asie konečně povstávají proti hegemonii Západu.“

„Západ podkopává mezinárodní právo“

Rozhovor s Prof. Dr. iur. et phil. Alfredem de Zayasem, odborníkem na mezinárodní právo a bývalým mandatářem OSN.

Professor Dr. Alfred de Zayas (foto thk)

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Dne 25. března 2024 jste se zúčastnil slyšení před Radou bezpečnosti OSN. Jaká byla témata?

Profesor Dr. Alfred de Zayas (AZ): Hlavním tématem byla jednostranná donucovací opatření (UCM / Unilateral Coercive Measures) uvalená USA, Kanadou, Spojeným královstvím a Evropskou unií na třetinu světové populace. Většina přítomných států označila tato opatření za nezákonná, protože útočí na suverenitu států a jsou neslučitelná s Chartou OSN. Západní státy se snažily debatu nasměrovat jiným směrem, a sice bojem proti terorismu, jako záminku k ospravedlnění UCM – které falešně označily za „sankce“. Netrvalo dlouho a zjistilo se, že jen malé procento jednostranných donucovacích opatření má vůbec něco společného s terorismem, protože většina UCM je jednoduše používána jako zbraň nebo údajný „trest“ proti státům, které nedělají to, co jim USA a EU nařizují. Jsou záměrně používána k destabilizaci států a vyvolání chaosu a humanitárních krizí v naději, že vlády postižené UCM padnou. Jsou výrazem nového imperialismu či neokolonialismu 21. století.

(ZIF): Které státy se jich zúčastnily? Byly přítomny také mocnosti s právem veta USA, Velká Británie a Francie?

(AZ): Přítomny byly všechny členské státy Rady bezpečnosti, včetně pěti mocností s právem veta. Kromě toho byla přítomna řada členských států OSN a většina z nich zaujala jasné stanovisko proti UCM, včetně Guyany, Sierry Leone, Mosambiku, Alžírska, Kuby, Srí Lanky, Sýrie, Venezuely atd.

(ZIF): Vyjádřily se také mocnosti s právem veta?

(AZ): Byly to paralelní světy. Zatímco většina států tvrdila, že tyto UCM porušují základní zásady Charty OSN a způsobují humanitární krize po celém světě, velvyslanci USA, Spojeného království, Francie a Malty uváděli tytéž falešné argumenty, které byly odsouzeny v předchozích zprávách generálního tajemníka OSN a zpravodajů OSN. V tomto ohledu neproběhla žádná rozprava, ale každá delegace přečetla text, který byl schválen v jejich hlavních městech. Důkazy o tom, že UCM porušuje lidská práva ve velkém měřítku, celý Západ ignoroval. Klasický dialog hluchých. Prostě neskutečné.

(ZIF): EU společně s USA sestavila již patnáctý balíček sankcí proti Rusku. K sankcím se bohužel připojilo i Švýcarsko. Na jakém základě tyto sankce podle mezinárodního práva existují?

(AZ): Máme zde co do činění s orwellovským zneužitím jazyka a terminologie. Slovo „sankce“ znamená, že stát, který je uvaluje, je k tomu právně oprávněn, že má právo takříkajíc „trestat“ jiné státy. Prakticky to legitimizuje použití hrubé síly. Tato jednostranná donucovací opatření nejsou „sankcemi“ a neměla by být jako sankce vykládána. Za „sankce“ se podle mezinárodního práva považují pouze ty, které ukládá Rada bezpečnosti; v tomto ohledu jsou neslučitelné s Chartou OSN a s obecnými zásadami mezinárodního práva, jako je suverenita států a právo národů na sebeurčení. Ve skutečnosti představují porušení čl. 2 odst. 4 Charty OSN, který zakazuje jakékoli „použití síly“ – nejen vojenské síly. Ve skutečnosti, když Charta OSN hovoří o použití vojenské síly, je vždy zahrnuto slovo „vojenská“. Není důvod omezovat rozsah zákazu použití síly v čl. 2 odst. 4 Charty OSN pouze na válku. Článek nehovoří ani o válce, ani o použití vojenské síly – zakázáno je veškeré násilí. To je také jasně uvedeno v čl. 2 odst. 3 Charty. Jde o povinnost řešit spory mírovým dialogem nebo spoluprací a kompromisem. Není pochyb o tom, že UCM jsou nezákonným použitím síly, která někdy způsobují mnohem více obětí než vojenské konflikty. UCM navíc porušují řadu mezinárodních smluv i mezinárodní obyčejové právo, nerespektují svobodu moří, svobodu obchodu, zákaz vměšování do vnitřních záležitostí států atd.

Komise OSN pro mezinárodní právo přijala v roce 2001 Code on Responsibility of States / Kodex odpovědnosti států[1]. Jediná legální jednostranná donucovací opatření jsou uvedena v článcích 49-50 – „odvetná opatření“ a „protiopatření“. Ta jsou však vázána na velmi přesně stanovené podmínky, které silová opatření USA a EU nesplňují. „Sankční balíčky“ EU a USA tato kritéria nesplňují, a proto je nelze legitimizovat ani jako odvetná opatření, ani jako protiopatření.

UCM mají exteritoriální účinky, které jsou v rozporu s mezinárodním právem. Problémem je jako vždy, že OSN nemůže své rezoluce prosadit. Valné shromáždění OSN a Rada OSN pro lidská práva již desítkykrát označily UCM za „nezákonné“. Desítkykrát byly státy vyzvány, aby taková opatření nezaváděly a neprováděly. Ve skutečnosti existuje obecná povinnost všech států OSN UCM zabránit. Většina států se však USA a EU bojí a ustupuje.

Navzdory jasnému odmítnutí ze strany světového společenství (s výjimkou USA a jejich vazalů), navzdory zprávám Podkomise OSN pro lidská práva, Rady pro lidská práva a zpravodajů OSN, USA a jejich vazalové všechny rezoluce OSN ignorují. To podkopává její autoritu a důvěryhodnost. Jedná se o otevřenou vzpouru proti právnímu státu a mezinárodnímu právu jako takovému.

(ZIF): Stále slyšíme, že mezinárodní právo může určovat EU nebo USA. Lze s tímto argumentem souhlasit?

(AZ): Mezinárodní právo je z definice právem národů. Skládá se z dvoustranných a mnohostranných smluv, úmluv, protokolů a mezinárodního obyčejového práva, které USA a EU systematicky porušují. V 19. století a v první polovině 20. století určovaly pravidla USA a Evropa. To se však změnilo s Chartou OSN jako kvazisvětovou ústavou, i když USA a Evropa systematicky ignorovaly a nadále ignorují ty odstavce Charty, které se jim nehodí do jejich geopolitických kalkulací. Dnes hrají stále důležitější roli Čína, Indie, Indonésie, Jihoafrická republika, Brazílie a Mexiko. Hegemonie Západu již neexistuje, ale politici ve Washingtonu, Ottawě, Londýně, Paříži a Berlíně si to zřejmě ještě neuvědomili.

(ZIF): Ve svém prohlášení v Radě bezpečnosti OSN jste řekl, že „jednostranná donucovací opatření zabíjejí lidi“. Můžete vysvětlit, co tím myslíte?

(AZ): Tato nezákonná jednostranná donucovací opatření již zabila statisíce lidí v mnoha zemích – na Kubě, v Íránu, Nikaragui, Súdánu, Sýrii, Venezuele a Zimbabwe. Ochromila ekonomiku mnoha zemí a způsobila nedostatek základních léků, zdravotnického vybavení, potravin atd. Lidé umírali, protože v nemocnicích nebyly léky, protože nebyl inzulín, antiretrovirotika, dialyzační přístroje, anestetika – nebo jich nebyl dostatek či nebyly k dispozici okamžitě. Na pandemie jako Covid-19 zemřeli lidé, kteří mohli být zachráněni, kdyby měli ventilátory. Lidé umírali na choleru, protože sankce znemožnily čištění pitné vody, protože selhala všeobecná hygiena. Mnoho lidí jednoduše zemřelo hlady, zejména děti a staří lidé. To prokázaly národní i mezinárodní studie.

(ZIF): Pokud je UCM porušením Charty OSN, a jak jste právě vysvětlil, v rozporu se všemi zásadami Charty OSN i Paktu o občanských a politických právech a Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, proč země, které tento nástroj používají – zejména nebo dokonce výhradně Západ – nebyly nikdy pohnány k odpovědnosti?

(AZ): Neexistují žádné účinné mechanismy OSN, které by tyto státy k odpovědnosti pohnaly. Není pochyb o tom, že UCM představují „zločin proti lidskosti“ ve smyslu článku 7 Římského statutu. V únoru 2020 podalaČesky Venezuela oficiální stížnost u tehdy úřadující prokurátorky Fatou Bensoudy u Mezinárodního trestního soudu[2] a případ byl zaregistrován. Když však v roce 2022 nastoupil do funkce nový britský prokurátor, případ odložil. Jak dokládám ve své knizeČesky „Průmysl lidských práv“[3], mnoho institucí OSN je ve službách Západu, včetně Mezinárodního trestního soudu (ICC).

Existuje však záblesk naděje. Země v Latinské Americe, Africe a Asii se konečně bouří proti hegemonii Západu. Nové případyČesky u Mezinárodního soudního dvora proti Izraeli[4] (i s podporou některých západních států, jako je Irsko[5], případ Nikaragua versus Německo u Mezinárodního soudního dvora[6], vyšetřování apartheiduČesky proti Izraeli[7], zprávy zvláštní zpravodajky Francesky Albaneseové[8], případyČesky proti Izraeli u Mezinárodního trestního soudu[9], které mají širokou podporu mnoha států, signalizují určitý zlom, přelom.

Sám jsem 25. března před Radou bezpečnosti tvrdil, že nejvyšší právní orgány OSN mají vůči mezinárodnímu společenství povinnost nalít si čistého vína a nadále neprovozovat judikaturu ve službách Západu, ale vykonávat spravedlnost objektivně a nestranně.

Již ve svých zprávách jako zvláštní zpravodaj OSN v letech 2012 až 2018 jsem vyzval Valné shromáždění, aby přijalo rezoluci v souladu s článkem 96 Charty OSN a předložilo otázku nezákonnosti jednostranných donucovacích opatření Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Nezákonnost již konstatovala řada jiných orgánů, ale Mezinárodní soudní dvůr by ji měl konstatovat a vyčíslit výši reparací, které musí USA a EU zaplatit obětem z řad států.

(ZIF): Jaký význam má Charta OSN, když je neustále ignorována uvalováním sankcí?

(AZ): Je třeba uznat, že Západ je v aktuálním stádiu podkopávání mezinárodního práva – a to v mnoha oblastech, nejen v UCM. USA a EU již napáchaly obrovské škody na autoritě a důvěryhodnosti OSN. Ve hře je 400 let vývoje západního mezinárodního práva od dob Francisca de Vitoria a Huga Grocia. Pokud totiž západní státy půjdou špatným příkladem, ostatní státy budou dělat totéž. Jinými slovy, směřujeme do dimenze bez závazného práva, protože Západ je v procesu ničení tohoto právního řádu Charty OSN. Koneckonců Charta OSN má takový význam, jaký jí dáme. My, občanská společnost, musíme požadovat, aby naši demokraticky zvolení zástupci dělali to, co chceme my, a ne to, co chtějí lobby zbrojního průmyslu, lobby farmaceutického průmyslu. Musíme dát našim vládám jasně najevo, že zločiny proti lidskosti, které naše vlády páchají naším jménem, musí přestat. Musíme zajistit, aby naše demokracie fungovaly jako takové. Žijeme však v autoritářských státech. Pouze naše média tvrdí, že jsme demokracie. Slepice se smějí!

(ZIF): Doporučujete knihu Jeffreyho Sachse „Cena civilizace“. Proč? Co v ní říká?

(AZ): Profesor Jeffrey Sachs z Kolumbijské univerzity v New Yorku je od roku 2000 zvláštním poradcem pro Millennium Goals / Cíle tisíciletí a Millennium Goals / Cíle udržitelného rozvoje. Byl poradcem generálních tajemníků OSN Kofiho Annana, Pan Ki-muna a Antónia Guterrese. Sachs je autorem mnoha knih, mimo jiné knihy The End of Poverty / Konec chudoby. Možná ještě důležitější jsou však jeho vystoupení v hlavních médiích. Je jedním z mála, kdo si může dovolit káratČesky mocné[10], a činí tak s fakty a logikou. Znám ho už léta a dopisuji si s ním téměř každý týden. Sachs chce mír a spravedlnost – Pax et Iustitia – a argumentuje lépe než kdokoli, koho znám. Dalšími silnými zastánci racionality v mezinárodních vztazích jsou profesor John Mearsheimer, profesor Richard Falk, profesor Stephen Kinzer, profesor Francis Boyle.

Profesoři Jeffrey Sachs a Alfred de Zayas (foto zvg)

(ZIF): Proč si to Jeffrey Sachs může dovolit, zatímco někdo jiný by byl ignorován nebo pomlouván?

(AZ): Já si to například dovolit nemohu. Mnozí mainstreamoví novináři mě ignorují, někdy dokonce hanobí. Jeffrey Sachs je „harvardský hoch“ – podobně jako Henry Kissinger. Do „levicového establishmentu“ se začlenil ve velmi mladém věku a napsal řadu knih, kterým tehdejší „establishment“ tleskal. Někdy v devadesátých letech minulého století prožil „prozření“, když si postupně uvědomil, jaká hra se hraje, kdo jsou její hráči, jaká jsou pravidla a proč. Teprve v prvních letech 21. století se v řadě textů „vzbouřil“. Také mně trvalo desítky let, než jsem si uvědomil, že jsem byl systematicky obelháván, že naše „demokracie“ není demokracií, že ti, kteří jsou voleni, nevládnou a že ti, kteří nám vládnou, nikdy zvoleni nebyli. Jeffrey Sachs však také zažil „šikanu“ a už nepíše tak často do New York Times a Washington Post. Pokoušejí se ho odsunout na okraj společnosti. Pro mě to bylo jednodušší, protože jsem nikdy nebyl tak slavný a obletovaný jako Jeff. Dříve jsem psal do Harvard International Law Journal, Frankfurter Allgemeine Zeitung, Der Spiegel, Die Welt, Tribune de Genève, ale teď už ne.

(ZIF): Patříte k cechu neúplatných odborníků na mezinárodní právo. Napsal jste renomované knihy, které byly svého času na seznamu bestsellerů, byl jste dlouholetým úředníkem OSN a nezávislým expertem OSN s velmi pozitivním ohlasem. Váš mandát byl prodloužen o další tři roky. Je neuvěřitelné, jak se lidé chovají k intelektuálům vašeho kalibru. Prokázaly některé z novin, které jste zmínil, svou přízeň?

(AZ): Ne. Myslím, že jsem pochopil, jak se hraje. U významnějších profesorů, jako jsou Jeff Sachs, Noam Chomsky, John Mearsheimer, Francis Boyle, Dan Kovalik a Richard Falk, musí média projevit alespoň trochu slušnosti. V případě méně známých lidí si mohou dovolit je jednoduše ignorovat. Na své dotazy nedostávám žádné odpovědi. Možná moji e-mailovou adresu před lety zablokovali nebo ji zařadili na seznam spamu.

(ZIF): O to větší uznání si zaslouží vaše neúnavné úsilí o prosazování mírového soužití na základě mezinárodního práva a lidských práv. Odkud se bere tato síla?

(AZ): V říjnu 2013, když jsem byl na Harvardu, jsem položil podobnou otázku Noamu Chomskému v jeho kanceláři na Massachusettském technologickém institutu. Právě jsem měl na Harvardu přednášku o mezinárodním právu a využil jsem příležitosti navštívit Chomského. Zeptal jsem se ho: „Noame, už pět desetiletí píšete přesvědčivé analýzy světového dění, ale svět je čím dál šílenější. Nezoufáte si nad lidstvem?“ Odpověděl velmi klidně: „Děláte, co můžete“, a pak důrazně dodal „a co musíte“.

(ZIF): Jak by se dalo zabránit současnému vývoji, například v Gaze nebo na Ukrajině?

(AZ): Tragédie v Gaze není první ani jediná, za kterou nese odpovědnost Západ. Válkám proti Vietnamu, Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii se dalo předejít. Ve Washingtonu, Ottawě, Londýně, Paříži a Berlíně je však příliš mnoho politiků a příliš mnoho lobby, které po válce touží a které na ní vydělávají. Takzvaný vojensko-průmyslově-finanční a médii ovládaný komplex je skrz naskrz zkorumpovaný a zločinný. Vidíme, jak média zločiny Západu bezostyšně omlouvají. Média ospravedlňují genocidu. Vymývání mozků v západních státech je machiavelistické a orwellovské. Chceme-li se vyhnout krveprolití, musíme nejprve vyhrát informační válku. Lidé na Západě musí konečně pochopit a strávit špatnou zprávu, že nejsme a nebyli jsme vždy „ti dobří“ a že naše vlády páchaly a páchají zločiny proti lidskosti a genocidu, a to nejen dnes. Jeffrey Sachs, jistě americký vlastenec, to pochopil. I on jedná podle hesla Immanuela Kanta „sapere aude!“. (Mějte odvahu myslet a soudit sami sebe!). Ale bolí to, protože většina lidí se snaží zavřít oči a uši. „Nevidět zlo, neslyšet zlo“. Je jen škoda, že „zlo říkáme“.

„Většina lidí se snaží zavřít oči a uši. ‚Nevidět zlo, neslyšet zlo‘. Škoda jen, že ‚mluvíme o zlu’“. (foto zvg)

(ZIF): Co by v tomto případě bylo úkolem jednotlivých států, které jsou členy OSN a podepsaly Chartu?

(AZ): Všechny jednotlivé státy jsou vázány Chartou OSN, Paktem o občanských a politických právech, Paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvou proti rasové diskriminaci, Úmluvou o právech dítěte atd. Musí tyto smlouvy dodržovat a také zajistit, aby závazky erga omnes (vůči všem nebo vůči každému) dodržovaly všechny státy, včetně USA, Kanady, Spojeného království, Francie a Německa.

Suverénní státy mají ve Valném shromáždění možnost pohnat k odpovědnosti ty, kteří všechny tyto války způsobili. Musí se obrátit na Mezinárodní soudní dvůr, na Mezinárodní trestní soud, a požadovat, aby tyto zločiny okamžitě přestaly, aby zastavily provokace a eskalace. Musí požadovat a prosazovat příměří na Ukrajině a v Gaze. Je to částečně otázka skutečné či virtuální suverenity. Většina evropských států vůbec není suverénní, zejména Německo. Jsou vazaly USA. Zrazují zájmy svých vlastních občanů a denně jim lžou. Slova Trudeaua, Sunaka, Macrona a Scholze postrádají konzistentnost, logiku a etiku. Slova zástupců USA, Spojeného království a Francie v Radě bezpečnosti 25. března 2024 byla vnucováním, ostudná a surrealistická. Švýcarsko je v současnosti tragédií. Neschopnost, faux pas a nedbalost Ignazia Cassise jsou dnes již legendární. Švýcarsko musí znovu objevit svou neutralitu, svou historii a svou morálku. Ale kdy? Jako švýcarský občan od roku 2017 bych to velmi uvítal.

(ZIF): Jak probíhalo slyšení v Radě bezpečnosti a jaký byl jeho výsledek?

(AZ): Mé jedenáctiminutové vystoupení bylo přijato dobře – tedy většinou účastníků. Na závěr mi moderátor dal slovo k závěrečnému slovu. Řekl jsem:

Když jsem studoval mezinárodní právo na Harvardově univerzitě, náš profesor Richard Baxter (později americký soudce u Mezinárodního soudního dvora) nám jasně vysvětlil, že sankce může uvalit pouze Rada bezpečnosti a že jednostranná opatření jsou legální pouze ve velmi málo situacích, musí být v souladu s mezinárodním právem a nesmí mít extrateritoriální účinky. V případě extrateritoriálních účinků by bylo třeba zjistit, do jaké míry by byla narušena suverenita jiných států a jaké důsledky by takové zasahování do vnitřních záležitostí jiných států mělo. V každém případě by neměly být porušovány stávající smlouvy a neměla by být dotčena lidská práva. Případné škody způsobené třetím stranám by musely být nahrazeny.

Vyjádřil jsem podiv nad tím, že tři stálí členové Rady bezpečnosti nechtějí dodržovat mezinárodní právo a že tvrdí, že jednostranná donucovací opatření jsou jaksi považována za zákonná s deklarovaným záměrem či cílem přesvědčit ostatní státy, aby mezinárodní právo dodržovaly. Připomněl jsem jim „Vladaře“ Niccola Machiavelliho a řekl jsem, že tato výmluva nikoho nepřesvědčí, rozhodně ne členy Valného shromáždění, kteří rok co rok označují UCM za nezákonné. Stanovený cíl neospravedlňuje prostředky. Šel jsem ještě dál a řekl, že takové argumenty jsou orwellovské, křiví slova a odporují veškeré logice. Znovu jsem zdůraznil, že UCM jsou neslučitelné s Chartou OSN a musí být zrušeny, jak požaduje Valné shromáždění a Rada pro lidská práva. V opačném případě je zpochybněna autorita a důvěryhodnost OSN – a mezinárodního práva jako takového. Odkázal jsem na své příslušné zprávy Valnému shromáždění a dodal, že některé státy nás považují za sbírku Kasandrů[11] a ignorují naše konkrétní, pragmatické a realizovatelné návrhy.

(ZIF): Jaké další důsledky by toto slyšení před Radou bezpečnosti mohlo mít?

(AZ): Sám jsem překvapen, že se toto slyšení vůbec konalo a že jsem na něj byl pozván právě já. To mi dodává jistý optimismus. V Radě bezpečnosti můžete diskutovat o určitých pravdách, aniž by vás někdo odřízl. Samozřejmě mě zklamalo, že západní státy neprojevily absolutně žádnou ochotu naslouchat a o problémech vážně diskutovat. USA, Velká Británie a Francie mluvily, jako by měly pravdu jen ony a zbytek světa se nepočítal. Tato arogance mi připomíná neústupnost států NATO ve věci rozšiřování na východ a podporu genocidy v Gaze ze strany států EU. Je nebezpečné, když už mocné státy  nemají žádnou morálku, když jsou jejich „hodnoty“ jen zdánlivými hodnotami, když se nechají strhnout vlastní ideologií a myslí si, že mohou ohrozit bezpečnost planety, jen aby dokázaly, že mají pravdu. Tato neústupnost může vést k apokalypse.

(ZIF): Profesore de Zayasi, děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Thomas Kaiser


[1]https://legal.un.org/ilc/texts/instruments/english/draft_articles/9_6_2001.pdf
[2]https://www.icc-cpi.int/venezuela-iiČesky
[3]https://www.claritypress.com/product/human-rights-industry/Česky
[4]

[5]https://www.reuters.com/world/ireland-intervene-south-africa-genocide-case-against-israel-2024-03-27/
[6]https://www.icj-cij.org/case/193Česky
[7]https://www.icj-cij.org/case/186Česky
[8]https://www.msn.com/en-us/news/world/un-expert-report-accuses-israel-of-genocide-in-gaza/ar-BB1kE8Ax
[9]https://www.icc-cpi.int/palestineČesky
[10]https://www.jeffsachs.org/Česky


[11]

Cassandra neboli Kassandra byla v řecké mytologii trojská kněžka zasvěcená bohu Apollónovi, které bylo souzeno pronášet pravdivá proroctví, ale nikdy jim nebylo uvěřeno.
V moderním užití se její jméno používá jako rétorický prostředek k označení osoby, jejímž přesným proroctvím, obvykle o blížící se katastrofě, nikdo nevěří.

Alfred-Maurice de Zayas (*1947) je profesor mezinárodního práva a historie na Ženevské škole diplomacie, působil jako hostující profesor na mnoha univerzitách v USA, Kanadě, Německu, Španělsku a Švýcarsku. V letech 2012-2018, kdy byl nezávislým expertem OSN pro mezinárodní řád, vypracoval 14 zpráv pro Valné shromáždění OSN a Radu pro lidská práva, v nichž formuloval „25 zásad mezinárodního řádu“. V letech 1980-2003 působil jako vedoucí právník Úřadu OSN pro lidská práva v Ženevě, zastával funkci tajemníka Výboru OSN pro lidská práva a vedoucího petičního oddělení.
Je autorem desítky knih, mimo jiné „Building a Just World Order / Budování spravedlivého světového řádu“ (2021), „Genocida Arménů“ (Haigazian University Press, Bejrút, 2010, přeloženo do španělštiny a polštiny), „Judikatura Výboru OSN pro lidská práva“ (N.P.Engel, Štrasburk, 2009) „The Human Rights Industry / Průmysl lidských práv“ (Clarity Press, 2021), „Countering Mainstream Narratives / Vyvracení mainstreamových narativů“ (2022). Publikoval řadu článků týkajících se arménské genocidy a práva na sebeurčení Arménů v Náhorním Karabachu a vystupoval na tato témata v Evropském parlamentu.
Je americkým a švýcarským občanem, žije ve švýcarské Ženevě se svou manželkou Carlou, nizozemskou právničkou, a v letech 2006-9 a 2013-17 byl prezidentem P.E.N. International Centre Suisse.


[VB]