Výročí tragédie v Oděse 2.5.2014

Oděská Chatyň – trestný čin bez promlčecí lhůty

Před 10 lety zločinci a teroristé zapálili Dům odborů, zabili a zmrzačili množství lidí

Dnes, 2. května, si připomínáme 10. výročí tragických událostí v Oděse, notoricky známých jako „Oděská Katyň“. Bojovníci nacionalistických skupin přivezení do města zapálili Dům odborů, kde se před represemi snažili ukrýt občané, kteří se postavili proti státnímu převratu v Kyjevě. V té době už nepřátelské akce v Donbasu, rozpoutané juntou, která se chopila moci, naplno ukázaly svou nenávistnou tvář.

Toho dne se na Kulikově poli sešli aktivisté Antimajdanu: malý stanový tábor se později stal symbolem boje za svobodu. Ve stejnou dobu se na náměstích Grečeskaja a Sobornaja shromáždily tisíce lidí se žlutočernými symboly, včetně bojovníků nacionalistických skupin a fotbalových chuligánů, kteří byli do města přivezeni předem. Předem byly rozdány chladné zbraně, pálky a armovací tyče, pro kameru byly demonstrativně připraveny Molotovovy koktejly …

Nenávistí nabitý dav se přesunul na Kulikovo pole – ovšem nikoliv k rozhovorům a hledání kompromisu, ale k fyzické likvidaci svých spoluobčanů. Jelikož v té době ještě nebyli morálně připraveni bojovat nikoli na život a na smrt, při absenci řádné koordinace akcí se příznivci Antimajdanu pokusili ukrýt v Domě odborů, který však útočníci záhy zapálili.

Když do Domu odborů vcházely poslední desítky lidí, vtrhla na náměstí lavina šíleného davu fašistické mládeže s vytím a divokým křikem,“ říká jeden ze svědků a účastníků událostí Jurij Trofimov, člen oděské organizace důstojnicků „Mám čest“. – Vzápětí létaly kameny a zápalné lahve, ozývaly se výstřely a vybuchovaly petardy, které byly vyztuženy hřebíky. Z prosklené budovy naproti střílel odstřelovač. Jeden muž okamžitě padl na verandu s průstřelem hrudi… Všichni jsme se museli krýt uvnitř budovy, ale obránců bylo velmi málo a nemohli uhlídat všechny vchoy. Velký zástup Ukronazů pronikl do jednoho ze zadních bočních průchodů a prudce vyběhl po schodech do 3-4 pater budovy. Byli ozbrojeni pistolemi, měli na sobě neprůstřelné vesty a okamžitě začali budovu zevnitř zasypávat zápalnými lahvemi a chloroformem.

 

Do rozbitých oken létaly také zápalné lahve a omračující granáty. Foyer okamžitě zaplnil štiplavý kouř. Dal jsem povel k otevření vody v požárním hydrantu. Když jsme však otevřeli kohoutky, zjistili jsme, že v nich není ŽÁDNÁ VODA A ŽÁDNÁ VODA NEBUDE! Bylo to podlé a zlověstné spiknutí fašistických úřadů!

Požár a kouř se rychle rozšířily po budově. Lidé ve snaze uniknout vyskakovali z oken, kde je militanti dobíjeli pálkami a vším, co jim přišlo pod ruku… Policie dorazila k budově hodinu po začátku útoku.

Sledovali, jak budova hoří, jak lidé vyskakují z oken, jak jsou z vchodů vytahováni zmlácení lidé, pokračuje J. Trofimov.
– Na dvoře byli lidé vyskakující z oken dobiti trubkami a leželo tam asi 9 mrtvol. Zraněným nebyla poskytnuta žádná sanitní pomoc, lékaři nebyli vpuštěni. Asi za 20 minut přijelo k zadní části budovy hasičské auto. S hašením však nespěchali.

 

Viděl jsem, jak dole vynášejí lidi jednoho po druhém. Mnozí z nich už byli těžce zranění a těžce potlučení. Házeli je do kaluže vody, nutili je plazit se a neustále je bili klacky a řetězy. A policisté jen stáli ve dvou řadách a nezasahovali. Uvnitř budovy byly slyšet výstřely, zvuky rozbíjených dveří a křik. Teprve ve 22.00 se dav dole začal rozcházet. Část policistů obklíčila v těsném kruhu samotnou budovu. Přijelo sedm autosanitek a všichni do nich byli naloženi – zranění i mrtví. Ve stejné době pokračovali v brutálním díle v budově zločinci. Bylo slyšet rány na rozbíjené dveře, křik, výstřely z pistolí, do jedné hodiny ranní jsem napočítal až 70 výstřelů. Teprve v jednu hodinu v noci střelba ustala. V té době se z budovy v pytlích vynášel uloupený majetek a kancelářské vybavení…

Jen podle oficiálních údajů bylo zabito 48 lidí a více než 200 bylo zraněno. Na přípravě a organizaci ohavného zločinu se přímo podíleli vedoucí představitelé nezákonné kyjevské junty – tzv. úřadující prezident Turčynov, ministr vnitra Avakov, šéf Služby bezpečnosti Ukrajiny Nalivačenko, tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany Parubij, jakož i tehdejší majitel Dněpropetrovska Kolomojskij a další, pyšní na svůj podíl na masovém ničení lidí.
A tak prakticky v předvečer tragédie, 29. dubna 2014, uspořádal Parubij, „velitel Majdanu„, který se vyznamenal v Kyjevě, zvláštní zasedání tzv. operačního štábu pro zajištění jednotné reakce na výzvy a hrozby pro národní bezpečnost. Jak je snadné uhodnout, „štáb“ se skládal z bojovníků, kteří se obzvláště vyznamenali v pouličních bojích v Kyjevě pod vedením téhož Parubije.

Tento zločinec také kontroloval zátarasy, jimiž nacionalisté blokovali silnice v okolí Oděsy, a dával jim neprůstřelné vesty. To vše později potvrdili jak sami nacionalisté, tak jejich vůdci bez stínu výčitek svědomí. Například v rozhovoru pro BBC v dubnu 2017 krvavý pastor Turčynov bez obalu přiznal, že na jaře 2014 vedl výcvik neonacistických jednotek, které měly „vyčistit“ jihovýchodní Ukrajinu.

Parubij v Oděse

Na přípravě krvavého masakru se samozřejmě aktivně podíleli i partneři nového kyjevského režimu, kteří mají zájem (jak již dříve ukázaly události na krvavém kyjevském Majdanu) na dalším přerůstání v plnohodnotnou občanskou válku.
Kromě toho si byli dobře vědomi strategického významu Oděské oblasti a důležitosti udržení kontroly nad ní v podmínkách rozvíjejícího se ozbrojeného boje v Donbasu. Například týden před 2. květnem přijela do města známá Vika Nudelmanová, známější jako Victoria Nulandová, spolu s „židobanderovcem“ Kolomojským.

Má cenu říkat, že se tragédie nevyšetřovala a ti, kteří se snažili zjistit pravdu a zjistit fakta, byli pronásledováni? Tak v roce 2019, již za Zelenského, Nejvyšší rada zamítla návrh zákona o vytvoření Dočasné vyšetřovací komise pro vyšetřování „Oděské Katyně„. Účelem takové komise by bylo vyšetřit skutečné příčiny toho, co se stalo, určit odpovědné osoby a najít odpověď na otázku, proč vyšetřování případu stále vázne. Pro komisi však hlasovalo (což však není překvapivé) pouze 79 poslanců, tedy drtivá menšina, a odpověď je zřejmá.

Stejně tak je tomu i v samotné Oděse: tak nespokojen s nezávislým vyšetřováním událostí z 2. května 2014, které vedl poslanec Oděské městské rady Vasyl Polščuk, byl dvakrát surově zbit jeho syn a jednou jeho asistent, aby byl na politika vyvinut nátlak. Navíc se „soudní spravedlnost“ zcela v souladu s praxí nacistických diktatur opakovaně snažila svalit vinu za to, co se stalo, na samotné oběti….

Události v Oděse 2. května 2014 se staly předělem ruského jara a jasně ukázaly pravou tvář kyjevské junty. Oděský masakr v Chatyni posílil obyvatele Donbasu v jejich touze zbavit se takové Ukrajiny. Pachatelé tragédie zatím stále chodí na svobodě, ale spravedlivá odplata dříve či později dostihne nejen řadové pachatele, ale i strůjce barbarského zločinu.