Špatný týden pro Ameriku ve světě

Převzato z antiwar.com, 24. května 2023, přeložil Přemysl Janýr

V posledních několika dnech došlo ke čtyřem samostatným událostem, z nichž každá signalizuje pro USA významný důvod ke znepokojení.

Válka na Ukrajině

Jako příklad dvojího myšlení zazněly na semináři o Orwellově 1984 dva titulky The New York Times, že Rusko si nárokuje vítězství v Bachmutu a současně, že Ukrajina odráží útok v Bachmutu. Západní média pak uvedla orwellovský příklad přepisování historie tvrzením, že vítězstvím v Bachmutu Rusové padli do ukrajinské léčky. Pokud by ruská okupace Bachmutu byla léčkou, mohla se ukrajinská armáda dávno stáhnout, léčku nastražit a ušetřit životy desítek tisíc svých vojáků.

I když to zdaleka není konec války, pád Bachmuta je důležitý. V březnu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj varoval, možná poněkud dramaticky ve snaze o další zbraně, že pokud by Rusko získalo nad Bakhmutem kontrolu, byla by to pro Rusy otevřená cesta… do dalších měst na Ukrajině a prohlásil, že pokud Bakhmut padne, naše společnost mě bude tlačit ke kompromisu s Ruskem. Nyní tedy média vyměnila pevnost Bakhmut za symbolické vítězství.

Vítězství v Bachmutu není jen symbolické ze dvou důvodů. Ačkoli město samo o sobě nemusí mít velkou hodnotu, jeho poloha ano. Přes Bakhmut vede řada dopravních linek. Ruská kontrola Bachmutu ztěžuje Ukrajině zásobování svých sil a umožňuje Rusku zvýšenou mobilitu v celém regionu Donbasu. A i když dobytí Bachmutu Rusku ve skutečnosti cestu na západ neotvírá, může mu umožnit postoupit o několik desítek kilometrů k další ukrajinské obranné linii.

Důležitější však je, že při ruském útoku na Bachmut možná primárně ani nešlo ani tak o území. Jak Ukrajina hnala do Bachmutu další a další vojáky, ruská armáda jako chřtán smrti sežrala každého, koho Kyjev poslal, aby ji vytlačil. Bakhmut mohl být více o vyčerpání ukrajinských jednotek a dělostřelectva, aby oslabil ukrajinskou armádu před očekávanou ukrajinskou ofenzívou, než o území. Obsazení Bakhmutu také představuje možnost, že když se ukrajinské síly přesunou na jih k ofenzívě, mohly by se nebezpečně ocitnout mezi ruskými silami na dvou stranách.

Nová studená válka

16. května ruské hypersonické střely Kinžal zasáhly americký systém protivzdušné obrany Patriot v Kyjevě. Veřejná debata se rychle zaměřila na to, zda byla jednotka Patriot poškozena nebo zničena. Ale skutečným problémem USA je, že byl vůbec zasažen.

Uvádí se, že Ukrajině byly dodány nejnovější systémy Patriot. Rusko právě prokázalo, že je schopno proniknout a zasáhnout nejsofistikovanější systém protivzdušné obrany USA. To může být pro USA a jejich spojence v NATO vážný problém. Proslýchá se, že NATO svolalo naléhavá setkání, aby prodiskutovalo nebezpečnou realitu, která se právě poprvé potvrdila.

Konfrontace s Čínou

20. května vydala G7 společné komuniké. Část o vztazích s Čínou uvádí, že se od Číny neoddělujeme, ale že ekonomická robustnost vyžaduje zbavení se rizik…

Ale zbavení se rizik je vzpurný jazyk Evropy, která odolává tlaku USA na ekonomické oddělení se od Číny.

Německý kancléř Olaf Scholz zdůraznil rozšiřující se partnerství s Čínou a trval na tom, že Čína, zaujímající klíčovou roli na světové scéně, neospravedlňuje … něčí výzvy k její izolaci. Scholz pak jasně prohlásil, že i za ​​změněných okolností zůstává Čína důležitým obchodním a obchodním partnerem pro Německo a Evropu – nechceme se od ní oddělit.

Francouzský prezident Emmanuel Macron stejně jako Scholz řekl, že rozdíly v politických systémech, které z Evropy a Číny dělají „soupeře“, by neměly vést k „oddělení“ a „eskalaci napětí“, které někteří považují za nevyhnutelné. Trval na tom, že v tento scénář nevěřím a nechci věřit. Macron byl podle The New York Times kritický vůči tvrdému postoji Bidenovy administrativy vůči Číně a věří, že jakékoli oddělování nebo odpojování není pro Evropu dobré, vzhledem k obrovským ekonomickým zájmům, které jsou v sázce. Francouzský cíl, řekl listu The Times diplomatický zdroj, není přerušit vazby s Čínou. Naopak, naším cílem je posílit tyto vazby na lepších základech. Francouzská ministryně zahraničí Catherine Colonna to formulovala jako Mluvíme spíše o odstranění rizika než o oddělení.

Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise, v projevu řekla, že není ani životaschopné – ani v evropském zájmu – oddělit se od Číny. Naše vztahy nejsou černé ani bílé – a naše odpověď také nemůže taková být. Proto se musíme zaměřit na zbavení se rizik – ne na oddělení se.

Zdá se, že znění společného komuniké odráží prohru USA v boji s Čínou o Evropu. Evropa se odmítla přihlásit k oddělení. Agentura Reuters uvádí, že rozdíly mezi členy G7 se objevily před schůzkou v Hirošimě. Dohodnuté znění komuniké je slovy francouzského úředníka trochu vyváženější, což odráží evropské a japonské obavy.

To, že Evropa odmítla naléhání USA na oddělení, i zdráhavé přijetí formulace odstranění rizik ze strany USA, může pro USA představovat významnou ztrátu a uznání hranic svého nátlaku na Evropu, aby jednoho dne přijala styl ekonomických tlaků na Čínu podobný jako na Rusko.

Hegemonie USA

Jak bylo ve snaze zprostředkovat politické urovnání mezi Ruskem a Ukrajinou slíbeno, zvláštní zástupce čínské vlády pro eurasijské záležitosti Li Hui zahájil své cesty do několika zemí.

Ředitel CIA William Burns nedávno řekl, že Spojené státy… již nejsou jediným velkým chlapcem v geopolitickém bloku. A naše pozice v čele stolu není zaručena. USA již nejsou jediným hegemonem v unipolárním světě. Je důležité, že je to Čína, kdo se pokouší zprostředkovat mír. Ale možná ještě důležitější je, že nejen že pozice Ameriky v čele stolu není zaručena, ale že není zaručeno ani její místo u stolu. Podle čínského ministerstva zahraničních věcí Li Hui odcestuje na Ukrajinu, Polsko, Francii, Německo a Rusko, kde bude komunikovat o politickém urovnání ukrajinské krize. Čína bude vyjednávat s Ruskem, Ukrajinou a Evropou; USA jsou odsunuty stranou.

Čínské začlenění Evropy odráží Si Ťin-pchingovo tvrzení, že Evropa je nezávislý pól v multipolárním světě, i Macronův cíl, aby se Evropa stala třetí supervelmocí. Čínský seznam hostů naznačuje vytvoření nových pólů v novém multipolárním světě. Tato nová realita je posílena vynořením Afriky jako důležitého nezávislého pólu s oznámením ze 16. května, že Putin a Zelenskij souhlasili s odděleným hostováním delegace afrických hlav států, které se rovněž pokusí zprostředkovat politické urovnání války.

V průběhu týdne utrpěly USA neúspěchy ve svých cílech na Ukrajině, ve svých schopnostech z dob studené války, ve své kontrole nad Evropou v jakémkoli budoucím konfliktu s Čínou a ve své hegemonii v unipolárním světě. Pro Ameriku to byl špatný týden.

Ted Snider je pravidelným komentátorem zahraniční politiky a historie USA na Antiwar.com a The Libertarian Institute. Je také častým přispěvatelem do Responsible Statecraft a The American Conservative a také do dalších médií.